K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Financování samosprávy v Maďarsku

Datum: 4. 4. 2001, zdroj: OF 1/2001, rubrika: Zahraničí

V Maďarsku jsou veřejné finance podle působnosti a získávaných finančních zdrojů rozděleny do čtyř samostatných okruhů. Patří sem státní rozpočet, systém sociálního zabezpečení, oddělené fondy a místní rozpočty. Všechny čtyři kategorie jsou relativně nezávislé, disponují příjmy a uskutečňují vlastní výdaje.

Všechny kategorie veřejných rozpočtů operují na základě ročního rozpočtu. Ten obsahuje odhadované příjmy a odsouhlasené výdaje. Obdobně jako v České republice je fiskální rok totožný s rokem kalendářním.

Do kategorie místních rozpočtů patří rozpočty obcí, krajů a metropolitních měst. Jejich závazné úkoly se liší. Několik měst, stejně jako v České republice, plní úkoly jak obcí, tak i krajů. Kromě toho mohou obce vykonávat i funkce, které přísluší krajům, např. provozování středních škol a učilišť.

1. Centrální vláda

Na úrovni ústřední vlády existuje státní rozpočet, rozpočet systému sociálního zabezpečení a rozpočty oddělených fondů. Státní rozpočet se dělí na jednotlivé kapitoly. Je základním dokumentem a tímto zákonem Parlament určuje i podíl místních rozpočtů na výnosech státních daních, objem místních rozpočtů a výši a rozdělení dotací ze státního rozpočtu do rozpočtů samospráv.

Mimorozpočtové fondy jsou zřízeny k financování určitých úkolů státu. Prostředky získávají i vně veřejných rozpočtů. V současné době existují v Maďarsku dva fondy, a to Fond trhu práce a Nukleární fond.

Systém sociálního zabezpečení je založen na povinném pojišťovacích principu a obsahuje i prvky solidarity. Tvoří jej dva fondy: Penzijní pojišťovací fond a Fond zdravotního pojištění. Hlavním zdrojem příjmů systému sociálního pojištění jsou příspěvky placené zaměstnavateli a zaměstnanci.

2. Územní samospráva

Zákon o místní samosprávě vymezuje její základní práva, typy, povinné funkce a ekonomickou základnu jejich fungování. Územní samospráva existuje na úrovni místní a krajské. Nejsou mezi nimi vztahy podřízenosti a nadřízenosti.

V Maďarsku existuje 3115 územních jednotek. Z toho je 2687 obcí, 223 velkých obcí, 195 měst, 22 měst, které plní i funkce krajů (patří sem města s více než 22 000 obyvateli), 19 krajů a hlavní město, které je rozděleno do 24 obvodů. Ve více než polovině těchto územních jednotek žije méně než 1 000 lidí.

Do sféry místní samosprávy patří: mateřské školky, základní školy (v obou případech včetně platů učitelů), další veřejné vzdělávání, knihovny, podpora sportu, základní lékařská péče a sociální péče, hřbitovy, likvidace odpadu, veřejná prostranství, územní rozvoj, ochrana životního prostředí, zásobování vodou, kanalizace, protipovodňová prevence, veřejné komunikace, osvětlení, profesionální požární ochrana (týká se pouze měst), veřejný pořádek a civilní obrana.

Kromě výše vyjmenovaných povinností, provozují mnohé, i malé obce, střední školy a nemocnice. Je tomu i přesto, že to k jejich zákonným úkolům nepatří a mohou přenést tyto zřizovatelské funkce na kraje.

Do sféry krajské samosprávy patří: střední školy, učiliště a vyšší školy, muzea, veřejné vzdělávání, práva dětí a mládeže, sportovní organizace. Patří jim také vzdělávání a péče o postižené děti, nadstandardní zdravotnictví sociální služby. Rovněž regionální rozvoj, ochrana životního prostředí, rozvoj turistiky a péče o informační systémy.

Hlavní město Budapešť, má obdobně jako Praha, zvláštní postavení. Samospráva města plní především celoměstské funkce. Jednotlivé městské obvody se starají především o předškolní výchovu a základní školství, poskytují základní zdravotnické a sociální služby, pečují o zásobování pitnou vodou, provádějí údržbu městských komunikací a chrání práva etnických menšin.

3. Postavení místní samosprávy

Vůle ke slučování obcí je v Maďarsku velmi malá. Právní řád nezná nedobrovolné sloučení obcí. V systému místní samosprávy chybí přesun kompetencí na nižší oblasti tak, aby služby byly snadněji pro obyvatele dosažitelné. Obce však mohou zajištění té či oné služby přesunout na krajskou samosprávu, aniž by došlo i k převodu vlastnických práv k zařízení, které tuto službu poskytuje.

Základní práva územní samosprávy jsou stanoveny v Ústavě. Patří k nim ustanovení, že územní samosprávy samostatně rozhodují o svých záležitostech a jejich rozhodnutí mohou být přezkoumávána pouze z hlediska souladu se zákonem.

Samosprávy vlastní majetek, se kterým mohou svobodně nakládat.

Finanční zdroje nutné na plnění jejich úkolů jsou dány zákonem a územní celky mají právo na podporu ze státního rozpočtu, která odpovídá rozsahu těchto úkolů. Samosprávy mohou stanovit typy místních daní a jejich sazby v rámci zákona. Mohou zakládat vlastní organizace a vydávat vyhlášky, nejsou-li v rozporu se zákonem.

Podle zákona o místní samosprávě mohou obce, města a kraje rozhodovat rozsahu a způsobu jimi poskytovaných služeb podle priorit obyvatel a finančních možností samosprávy. Zajištění některých služeb však samosprávám může být nařízeno zákonem. V tomto případě Parlament rozhodne o způsobech jejich financování, tedy o výši dotací do rozpočtů samosprávy.

Poskytování služeb

Poskytování některých služeb samosprávou je upraveno zákonem. V oblasti základního školství je např. stanoven počet hodin pro učitele, počet žáků ve třídě, možnosti dělení tříd, počet vyučovacích hodin pro žáky. V rámci sociální oblasti jsou např. definovány základní parametry, které musí splňovat instituce poskytující sociální péči, minimální hodnoty podpor, mechanismus poskytování příspěvků na bydlení apod. Územní samosprávy mají právo vyjádřit svůj názor na připravované právní normy.

Volba způsobu poskytování místních veřejných služeb, zda přímo vlastní organizací, nákupem od soukromé firmy nebo jiným způsobem přísluší samosprávě. Rozhodující roli stále hrají vlastní organizace. Roste však úloha církví, zejména v oblasti poskytování vzdělání, sociální péče a zdravotnictví. Soukromé firmy se podílejí nejvíce na zásobování vodou, kanalizaci, odvozu domovního odpadu a jeho likvidaci a místní dopravě. Samospráva má však právo kontrolovat ceny těchto služeb.

Stát nestanoví závazné počty zaměstnanců územní samosprávy a neovlivňuje výši jejich mezd. Výjimku tvoří zaměstnanci úřadu, pro které existuje tabulkový systém.

4. Příjmy a výdaje

Daňové příjmy

Daňové příjmy územních samospráv tvoří podíly na státních daních, které představují více než polovinu daňových příjmů, a místní daně. Nejvýznamnější část sdílených daní představují podíl na dani z příjmu fyzických osob. U místních daní rozhodují samosprávy pouze o sazbách, nikoli o daňovém základu. Nejdůležitější z nich jsou, z hlediska výnosu, daně z podnikatelské činnosti, podstatně méně významné jsou daně z nemovitosti.

Daně z nemovitosti se skládají z daně ze staveb, z daně z pozemků a z daně z turistiky. Základ daně ze staveb je konstruován buď obdobně jako v České republice nebo je jím upravená tržní hodnota staveb.

Místní daň z podnikání má dvě složky. Jedna se odvíjí od zaměstnanosti a platí ji zaměstnavatel v závislosti na počtu zaměstnanců. Daň je stanovena jako maximální částka na jednoho zaměstnance. Druhá složka se týká samotného podnikaní, které může mít trvalý i občasný charakter, a základem daně je upravená hodnota obratu. K místním daním patří i daň z motorových vozidel. Je to daň ve formě místní přirážky ke státní dani.

Ministerstvo financí pomáhá samosprávám při správě těchto daní např. tím, že jim bezplatně poskytuje softwarové vybavení. Finanční úřady krajů a hlavního města spravují i některé státní daně, např. daň dědickou, daň darovací a daň z převodu některých druhů majetku. Zhruba 50 % tohoto výnosů jim přitom zůstává.

Nedaňové příjmy

K nedaňovým příjmům patří nájemné z bytových i nebytových prostor, jehož výši si územní samosprávy stanovují samy, a poplatky za takové veřejné služby jako je spotřeba vody, čištění odpadních vod, svoz odpadků a dálkové vytápění. Ceny těchto služeb jsou stanoveny na tržním základě.

Územní samosprávy rozhodují o poplatcích za služby v ústavech sociální péče s přihlédnutím k nákladům a k finančním možnostem klientů. Poplatek nesmí převýšit 80 % příjmu klienta a zbývajících 20 % nesmí být nižší než 20 % minimálního starobního důchodu. Stanovují poplatky v jeslích, školách a rozhodují i o poplatcích za školní stravování. Do skupiny nedaňových příjmů patří také pokuty, zejména v souvislosti s ochranou životního prostředí a kulturních památek, dále dary a příjmy z prodeje majetku.

Dotace

Systém dotací státu územním samosprávám obsahuje tři druhy dotací. Prvním jsou dotace poskytované na základě normativů, které samospráva použije podle svého uvážení. Druhou skupinu tvoří dotace, při jejichž výpočtu se také používají určité normativy, ale jejich užití je rámcově vymezeno. Poslední část představují individuálně vyjednávané dotace s přesně vymezeným účelem použití. Celkové dotace tvoří 40 % příjmů samospráv.

Pro první skupinu dotací platí, že všechny samosprávné jednotky mají nárok na příspěvek na povinné úkoly. Způsob výpočtu se odvíjí od počtu dětí v různých věkových kategoriích, dále od počtu lidí v ústavech sociální péče apod. Podle obdobných kriterií je rozdělován i podíl samospráv na dani z příjmu fyzických osob. Tento druh dotací představuje dvě třetiny dotací ze státního rozpočtu, včetně podílu na dani z příjmu fyzických osob. Patří sem také dotace pro samosprávy s velmi nízkými příjmy.

Druhou skupinu dotací tvoří jednak dotace na kapitálové projekty, vyžadující finanční příspěvek samosprávy (zásobování vodou, výstavba základních škol, vybavení nemocnic a klinik). Patří sem také dotace na požární útvary, na vzdělávací programy a příspěvky pro staré občany.

Účelové dotace patří do poslední skupiny dotací. Zaměřují se na zdravotní péči (nemocnice), kulturní aktivity (divadla) a na přestavbu rozsáhlých oblastí, vymezených zákonem podle věcně příslušných ministerstev.

Výdaje místní samosprávy

představují zhruba 20 % veřejných výdajů v Maďarsku. Téměř jednu třetinu výdajů místní samosprávy představují výdaje spojené se vzděláním. Dalšími položkami v pořadí podle velikosti objemu jsou výdaje na zdravotní služby a výdaje na sociální oblast. Místní samosprávy financují ze svých rozpočtů více než 90 % výdajů na bydlení a téměř 70 % výdajů na ochranu životního prostředí.

5. Rozpočtový proces

Vztah mezi stáním rozpočtem a rozpočty územních samospráv reguluje zákon o veřejných financích, stejně jako obsah rozpočtu a jeho zveřejnění. Vláda předkládá Parlamentu hlavní zásady přípravy rozpočtu na následující rok vždy 15. května. K témuž datu informuje i územní samosprávy o těchto zásadách a o předběžných finančních pravidlech, která by měla pro ně v daném roce platit.

Návrh státního rozpočtu se Parlamentu předkládá do 30. září. V téže době vláda poskytuje samosprávám informaci o vývoji a specifikuje oblasti, kde lze očekávat zvýšení veřejných výdajů. Informuje i o dalších povinnostech, které pro územní samosprávy vyplývají z nově přijatých zákonů. Samosprávy začínají s přípravou svých rozpočtů kolem 30. listopadu. Po přijetí zákona o státním rozpočtu zveřejní Ministerstvo financí a Ministerstvo vnitra ve společném výnosu výši dotací z centrálních zdrojů podle jednotlivých územních celků a podle určení. Do 15. března běžného roku by měly být rozpočty územní samosprávy schválené.

Do 30 dnů od přijetí rozpočtu poskytne každá územní samospráva informaci o něm vládě. Bez tohoto kroku nemá nárok na dotace ze státního rozpočtu.

6. Audit územních samospráv

Právo provádět kontrolu rozhodnutí územní samosprávy má obdobná instituce jako je český Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Ten by měl provádět komplexní audit každé dva až tři roky, který se týká celého hospodaření územní samosprávy, tedy výdajů, jejich efektivnosti a legálnosti jednotlivých rozhodnutí. Organizace kontrolního orgánu a jeho vybavení jsou nedostatečné, takže v současné době nejsou všechny požadavky na kontrolu zcela naplňovány. Např. komplexní audit může být v současných podmínkách proveden u každé územní samosprávy pouze jednou za 50--60 let.

Kromě NKÚ provádějí kontrolu i finanční úřady a vnitřní kontrolní orgány. Každá územní samospráva, jejíž rozpočet převyšuje danou částku, musí zaměstnat profesionálního účetního.

7. Očekávané a provedené změny

očekávají se změny systému, neboť uspořádání z let 1990 a 1991 zavedlo nadměrnou decentralizaci v oblasti rozdělení funkcí při poskytování veřejných služeb. I ta nejmenší obec má téměř shodnou pravomoc a úkoly jako např. hlavní město. Specifické povinnosti venkovských obcí v systému chybí. Ustavení regionů bylo reakcí na očekávaný vstup do EU.

Jednou ze změn z ledna 1996 bylo zavedení systému, kdy územní samosprávy dostávají dotace na základě netto principu. Dotace ze státního rozpočtu se snižují o daně a příspěvky, které územní samosprávy platí do státního rozpočtu a na sociální pojištění. Tyto platby jdou tedy přímo buď do státního rozpočtu nebo do pojišťovacích fondů.

V roce 1995 byla, jako reakce na to, že řada obcí se dostala do platební neschopnosti, zavedena určitá omezení do systému výpůjček územních samospráv. Zákonem byl stanoven horní limit na výpůjčky jako procento z objemu základních vlastních příjmů. V témž roce byla vymezena i kriteria platební neschopnosti územních samospráv a podmínky přijetí dluhu. Jde zejména o stanovení postupů při platební neschopnosti. Platí přitom, že konečným řešením nemůže být bankrot žádné samosprávy.

Zpracováno s využitím materiálu: The OECD 1999 Survey on Fiscal Design Across Levels of Government, Country Report: Hungary, Directorate for Financial, Fiscal and Enterprise Affairs, OECD, 2000.

Ing. Věra Kameníčková, CSc.

TOPlist
TOPlist