K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Summit Koncepce BIM 2019

Podporu venkova musíme řešit komplexně

Datum: 15. 3. 2005, zdroj: Zpravodaj MZe 1/2005, rubrika: Zpravodaj Ministerstva zemědělství

Současná situace rozvoje venkova v ČR není příznivá. Venkov trpí nedostatkem pozornosti ústředních orgánů a politiků. Venkov přitom zaujímá prakticky celou ČR s výjimkou Prahy. Podpory jsou roztříštěné, slabé a daňové příjmy a tím i rozpočty malých obcí jsou příliš nízké.

Nezaměstnanost ve venkovských oblastech je vyšší než ve městech. Obyvatelstvo venkova stárne, mladí odcházejí za prací a lepšími podmínkami. Vylidňování některých venkovských oblastí se prohlubuje.

V ČR se od roku 1990 snížil počet pracovníků v zemědělství z 500 na téměř 140 tisíc. Přitom alternativní pracovní příležitosti na venkově prakticky nejsou. V mimoprodukčních funkcích zemědělství nefungují tržní mechanismy, spíš zatěžují veřejné rozpočty. Úloha zemědělství jako hlavního ekonomického faktoru stabilizace venkova se snižuje, přestože i do budoucna zůstane na venkově hlavní hospodářskou silou.

Specifičností českého venkova je struktura zemědělství, složená převážně ze středních a velkých podniků. To bude vyžadovat samostatný přístup k jejich roli při rozvoji, stabilizaci a konkurenceschopnosti venkova.

Dobré zkušenosti

Na druhé straně má Česká republika dobré zkušenosti venkovských obcí a mikroregionů z národního Programu obnovy venkova od roku 1991, z programu SAPARD v obcích i mezi zemědělci od roku 1999. Administrativa Ministerstva zemědělství (MZe) je připravena na realizaci venkovských projektů. V dosavadní praxi jsme zaznamenali vstřícnost i aktivitu obcí a mikroregionů ve spolupráci se zemědělci. Mezi starosty obcí je mnoho zemědělců a na úrovni krajů vznikají zemědělské výbory.

Existují podpůrné nestátní subjekty a aktivity -- zemědělské, lesnické, rybářské, environmentální, dále Spolek pro obnovu venkova, Sdružení historických sídel, soutěž Vesnice roku. Postupně se zvyšuje participace veřejnosti na rozvoji obcí a mikroregionů.

Veřejnost a neziskové organizace se stále více zajímají o osud venkova a budou se ptát, jak stát v rámci negociací s EU dojednal podmínky pro rozvoj venkova nebo jaké jiné doplňkové nástroje vytvořil.

Komplexní rozvoj

Ukazuje se, že prostředků na rozvoj venkova v souhrnu není dostatek. Jenom investiční potřeby vesnic dosahují přes 2 mld. Kč ročně. Významnou pomocí bude Program rozvoje venkova na období 2007--2013 financovaný z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Ke krytí komplexních potřeb venkova však je zapotřebí standardních systémů financování, včetně územních rozpočtů obcí a krajů a daňové politiky. Vedle toho musí existovat nástroje národní politiky rozvoje venkova jako účelové programy státní pomoci pro vymezené oblasti.

Rozvoj venkova musí být chápán komplexně. Přitom rozvojem venkova rozumíme žádoucí vývoj a obnovu k dosažení stability a konkurenceschopnosti venkovských oblastí při zachování přírodních a kulturních složek území.

Základními složkami rozvoje venkova je ekonomika, ochrana a péče o životní prostředí, společenský a kulturní rozvoj. Tyto čtyři složky se vzájemně ovlivňují a doplňují a v rozvoji venkova musí být všechny zastoupeny. Řešení problémů v kterékoliv složce ovlivňuje složky zbývající vlivem zákonitostí prostorových vazeb a synergie.

Mezi nástroji rozvoje venkova se uplatňují nástroje regionální politiky - jako územní rozvojové programy a strategie. Významným nástrojem průmětu územních koncepcí do území je územní plánování (v gesci MMR).

Evropská politika

Zatímco regionální politika (MMR) sleduje strategické a páteřní projekty pro rozvoj a pomoc upadajícím regionům, politika rozvoje venkova (MZe) se odlišuje v plošné péči o přírodní a kulturní zdroje území a stabilitu venkova. Zemědělství bude stále primárním sektorem rozvoje venkova, i když nebude složkou jedinou, bude nejvýznamnější. Ekonomika venkova musí být bohatou strukturou různých hospodářských činností z různých sektorů.

Stabilita a konkurenceschopnost venkovských oblastí, právě tak jako kvalita života jsou důležitou součástí trvale udržitelného rozvoje. Stabilitou se přitom rozumí zdravý demografický vývoj, soběstačnost a potřebné příjmy obcí (podíl na daních) i podíl na mandatorních výdajích státu, práce v blízkosti bydliště, zásobování a odbyt produktů v místě.

Znamená to úspěšnost v umisťování investic na venkov, v žádostech o podporu z veřejných i komerčních zdrojů. V kvalitě života je významné zdraví, životní prostředí a také dostupnost základního občanského vybavení a technické infrastruktury pro všechny skupiny obyvatel. To jsou faktory, které mohou zastavit nepříznivé demografické trendy mnoha venkovských oblastí.

Společná zemědělská politika EU po reformě již nepokračuje ve vysokých intervenčních podporách výroby. Daňoví poplatníci EU již nejsou ochotni platit nadprodukci a růstový produkční model není šetrný k životnímu prostředí. Ochota financovat zemědělství dotacemi na produkci klesá i proto, že se tím nedosahuje potřebného snížení cen pro spotřebitele.

Využijme prostředky

Proto Společná zemědělská politika odpojuje své dotace od produkce, sleduje cíle stabilizace důchodů zemědělců a prohloubení orientace na požadavky trhu. Zemědělec nebo podnik bude podporován, pokud bude udržovat půdu v dobrém stavu, dodržovat standardy ochrany životního prostředí, potravinové bezpečnosti, zdravotního stavu a ochrany zvířat. Prostředky takto uspořené se postupně přesunou do rozvoje venkova. Musíme být připraveni tyto prostředky využít.

Ing. Jaroslav Palas, ministr zemědělství

TOPlist
TOPlist