Stanovisko k otázce právního výkladu pojmu "opis"
Jazykovým významem slova "opis" je ve stručnosti "opsaný původní text", příp. "náhrada jinými slovy" (srov. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2003, s. 248). Pro účely přiléhavého právního výkladu však s úzkým jazykovým výkladem nevystačíme. Je třeba také zjistit, jaký účel má právní předpis, který takový pojem užívá. Např. smyslem ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, je umožnění přístupu k informacím vedeným v evidenci podle § 3 tohoto zákona.
Pojmy "výpis" a "opis" znamenají jen odlišné vymezení rozsahu zachycení obsahu evidence. Z obou pojmů nevyplývá jakým způsobem k tomuto zachycení má dojít (tj. zda se tak má stát ručním písmem, strojopisně, elektronicky či za použití kopírovací techniky, skenováním apod.). Jde o to, že při "výpisu" se zaznamenává jen část daného obsahu, při "opisu" pak celý obsah. To je možné doložit na příkladu "opisu" a "výpisu" z evidence Rejstříku trestů: V "opise" se dle § 10 odst. 5 zák. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, uvádějí všechny údaje o každém odsouzení osoby, které se opis týká, a všechny údaje o průběhu výkonu trestů a ochranných opatření i o zahlazení odsouzení; v "opise" se uvádějí i údaje z evidence podmíněného zastavení trestního stíhání a jiné významné skutečnosti pro trestní řízení, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis. Ve "výpisu" se dle § 13 zákona o Rejstříku trestů uvádějí všechna dosud nezahlazená odsouzení včetně údajů o průběhu výkonu uložených trestů a ochranných opatření, pokud se podle zákona na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen.
S termínem "opis" (a rovněž "výpis") pracuje řada dalších právních předpisů. Pro závěr, že se s tím nemá na mysli konkrétní způsob zachycení textu, lze argumentovat např. ustanovením § 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 31/1995 Sb., kterou provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého "při … nahlížení umožní orgán … pořídit si opis údajů … způsobem, který nepoškodí poskytnutý podklad…". Z toho vyplívá, že způsob opisu může být různý (tj. i kopírováním), jen nesmí vést k poškození poskytnutého podkladu. V § 4 odst. 4 zák. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem se pak stanoví, že " Přílohou návrhu musí být listina, … , nebo její úředně ověřený opis (kopie)…" [písm. a)], dále také "výpis z obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, … , nebo úředně ověřený opis (kopie) takového výpisu" [písm. c)] a rovněž "listina prokazující oprávnění vlastníka … , nebo úředně ověřený opis (kopie) takové listiny, …"
Požadavek fyzického přepisování daných údajů by v řadě případů vedl až k absurdním závěrům. Měl-li by totiž platit pro občany, kteří si pořizují opisy z různých evidencí (např. i v rámci svobodného přístupu k informacím), měl by platit i pro nejrůznější státní orgány, orgány samosprávy a další kupř. při pořizování "opisů" rozhodnutí, které je třeba doručovat jiným osobám, což v době, kdy dochází k masivnímu využívání výpočetní a kopírovací techniky pro tyto účely, by byl požadavek vskutku absurdní.
Uvedený požadavek by navíc právě v případě přístupu k různým evidencím mohl tento přístup některým osobám (např. s nějakým tělesným handicapem) výrazně ztížit, ne-li znemožnit, což by jistě bylo v rozporu se smyslem těch předpisů, který přístup k takovým informacím garantují.