K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Summit Koncepce BIM 2019

Odběry vod a zánik povolení

Datum: 30. 7. 2007, zdroj: Zpravodaj MZe 3/2007, rubrika: Zpravodaj Ministerstva zemědělství

Voda představuje jeden z nejcennějších přírodních zdrojů, jehož kvalitu i množství je třeba uchovat i pro příští generace. Vodní právo rozděluje vody v zásadě do dvou skupin na vody povrchové a podzemní. Práva k těmto vodám (např. právo odebírat je, právo akumulovat je, právo převádět je apod.) upravuje zákon.

Povrchové vody se přirozeně vyskytují na zemském povrchu, a to i když po přechodnou dobu protékají zakrytými úseky, přirozenými dutinami (např. Punkva) nebo v nadzemních vedeních. Vody podzemní se přirozeně vyskytují pod zemským povrchem, v pásmu nasycení a v přímém styku s horninami. Za podzemní vody prohlásil zákon i vody protékající v drenážních systémech a především pak i vody ve studních.

Ani povrchové ani podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Nepatří tedy ani fyzické nebo právnické osobě, ale ani státu. To však neznamená, že by hospodaření s nimi bylo ponecháno zcela bez pravidel. Práva k vodám, jak již bylo uvedeno, upravuje zákon. Nemělo by se zapomínat ani na to, že voda, zejména ta povrchová, čas od času připomene i svoji ničivou sílu, jíž lze vhodnou regulací také předcházet. O vodě povrchové či podzemní lze hovořit pouze v jejím přirozeném prostředí. Pokud se určité množství vody z těchto vod odebere, nepovažuje se tato odebraná voda nadále již za vodu povrchovou nebo podzemní. Hovoří se o ní nadále jako o tzv. vodě odebrané, která na rozdíl od vod povrchových nebo podzemních již je předmětem vlastnictví, a to toho, kdo ji odebral nebo pro koho byla odebrána. Klasickým příkladem odebrané vody jsou kupované balené vody.

Obecné nakládání

Zákon vyjadřuje do jisté míry záměr regulovat jejich užívání s cílem chránit je, zlepšovat jejich jakost i vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha. Pro dosažení těchto cílů však není vždy nezbytně nutné "úřední přezkoumání" zamýšleného užívání povrchových nebo podzemních vod formou správního rozhodnutí.

Prvním takovým případem je institut tzv. obecného nakládání s vodami, kdy pro jejich odběr či jiné nakládání (např. vodní sporty, praní prádla) není třeba povolení ani souhlasu vodoprávního úřadu. Týká se pouze vod povrchových, tzn. vod ve vodních tocích, v rybníku, v potoku apod. Předpokladem obecného nakládání s povrchovými vodami je, že se tak děje pro vlastní potřebu a na vlastní nebezpečí fyzické osoby a že k tomu není třeba zvláštního technického zařízení.

Zvláštním technickým zařízením k odběru vod je např. pumpa, čerpadlo či jiné zařízení, k jehož provozu je třeba dodávat energii. Pokud tedy fyzická osoba odebírá povrchovou vodu z toku např. přímo do konve na zalévání zahrádky, nepoužívá tedy zvláštní technické zařízení, povolení vodoprávního úřadu nepotřebuje. Kdyby však vodu ze stejného toku a za stejným účelem odebírala pomocí čerpadla, povolení by si tato osoba měla zajistit.

Dalším případem užívání povrchových vod v rámci režimu obecného nakládání je jejich zachycování pomocí jednoduchých zařízení. Jde například o zachytávání srážkových vod např. do sudů.

Odběr podzemní vody bez povolení

Stejně jako v případě povrchových vod je možné užívat určitým způsobem i podzemní vody, aniž by k tomu bylo třeba povolení vodoprávního úřadu. Prvním takovým případem je situace, kdy se podzemní voda (např. z existující studny) vůbec neodebírá. Přestože je zcela samozřejmé, že povolení k odběru vod není třeba, když k žádnému nakládání s vodami nedochází, není tento dotaz v posledních dnech neobvyklý. Řada vlastníků studní, v nichž není žádná voda nebo je nevyhovující, se mylně domnívá, že musejí žádat o nové povolení, popř. o prodloužení povolení stávajícího. Tak tomu není. Ještě jednou -- pokud se voda neodebírá, povolení vodoprávního úřadu není třeba. Povolení vodoprávního úřadu k nakládání s vodami není třeba ani k čerpacím pokusům při provádění hydrogeologického průzkumu nebo při průzkumu vydatnosti zdrojů podzemních vod. Jsou zde však dvě podmínky, které musí být splněny současně: čerpací pokus bude trvat méně než 14 dnů a odběr vody v této době nepřekročí 1 l/s. Organizace, která takový vrt provádí je povinna oznámit příslušné obci nejméně 8 dní před zahájením těchto prací jejich účel, rozsah a očekávanou dobu provádění. Podmínku trvání čerpacího pokusu však nelze interpretovat tak, že se čerpalo v rámci jednoho pokusu jenom 1 hodinu na jaře a 1 hodinu na podzim, a proto nemusí být povolení vodoprávního úřadu ještě mnoho let!

Existuje ještě třetí případ, kdy povolení vodoprávního úřadu (v listinné podobě) není třeba -- tzv. historické studně, vybudované před rokem 1955. Odběry podzemních vod z těchto historických studní se mají ze zákona od 1. 1. 1955 za povolené a povolení k nim tedy existuje, i když ne v listinné podobě. Vlastníci či uživatelé takových studní tak mají jak odběr ze studny, tak i studnu jako stavbu povolenou, i když to nemohou prokázat "papírovým" povolením. Pokud odebraná voda z takové studny slouží pro individuální zásobování domácnosti (např. studna u rodinného domu), má se odběr podzemní vody z historické studny za povolený i po datu 1. 1. 2008. Pokud však historická studna slouží jinému účelu (např. obecní studna na hřbitově, studna sloužící živnostníkovi k podnikání apod.), platnost povolení k odběru, vyplývající ze zákona, zanikne dnem 1. 1. 2008. Do 1. 7. 2007 je však možné požádat příslušný vodoprávní úřad o prodloužení platnosti povolení, popř. kdykoliv o vydání povolení nového.

Zánik povolení k 1. 1. 2008

K datu 1. 1. 2002 nabyl účinnosti nový vodní zákon (č. 254/2001 Sb.), který do svých ustanovení mj. zahrnul zásady evropské vodní politiky i principy užívání vod na počátku 21. století. Nakládání s vodami by mělo respektovat požadavek udržitelného hospodaření s touto cennou surovinou, a proto se musí povolení časově omezovat, aby mohla být přizpůsobována novým podmínkám.

Dříve vydávaná vodohospodářská povolení žádné časové omezení většinou neobsahovala, proto zákon stanovil, že platnost vybraných povolení k odběru vod a k vypouštění odpadních vod skončí dnem 1. ledna 2008. Zároveň zákon stanovil dvě výjimky, kdy povolení k uvedenému datu nezaniknou a jejich platnost zůstane zachována:

  • povolení, vydaná po účinnosti nového vodního zákona, tj. po 1. 1. 2002, která již podle nového vodního zákona uvedené požadavky na hospodaření s vodou respektují a jejich platnost je časově omezena,
  • početná skupinu povolení k odběrům podzemních vod, jejichž účelem je individuální zásobování domácností pitnou vodou.

Při individuálním zásobování domácnosti nezáleží na tom, zda domácnost využívá historickou studnu nebo zda odebírá podzemní vodu ze studny legálně vybudované např. v roce 1985 s "papírovým" povolením k odběru vod. Pokud jde o individuální zásobování domácnosti pitnou vodou, odběr podzemní vody se má za povolený i po 1. 1. 2008 a platnost povolení tímto dnem nezaniká.

Pojem "individuální zásobování domácností pitnou vodou" neznamená pouze zásobování vodou jakosti "pitná voda". Pro účely zániku vybraných povolení k datu 1. 1. 2008 nerozhoduje, zda odebíraná podzemní voda splňuje kvalitativně požadavky na pitnou vodu, ani to, zda takto odebíraná voda slouží k účelům pitným či např. k zalévání zahrady nebo WC. Stejně tak není v tomto případě rozhodující, kde je uvedený zdroj (studna, vrt apod.) umístěn, zda u nemovitosti s trvalým pobytem členů domácnosti, na chalupě nebo na zahradě.

Schematicky je problematika zániku platnosti vybraných povolení k nakládání s vodami zpracována na vnitřní části této dvojstrany. V elektronické podobě je toto schéma k dispozici na portálu www.zanikpovoleni.cz.

JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, odbor státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí

TOPlist
TOPlist