K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Hospodaření krajských samospráv

Datum: 2. 7. 2009, zdroj: OF 2/2009, rubrika: Ekonomika

Institut krajské samosprávy, resp. vyšších územně správných celků, byl vtělen do ústavy již v roce 1993. Teprve o čtyři roky později schválil Parlament ČR, že Česká republika má mít 14 krajů. Diskuze o kompetencích krajských samospráv a jejich finančních prostředcích trvala několik let. První volby do krajských zastupitelstev se konaly až v listopadu 2000. Oficiálně začaly krajské samosprávy fungovat od ledna 2001 ovšem s tím, že po několik prvních let byly jejich podmínky provizorní.

Postupně se předávaly kompetence zrušených okresních úřadů a ministerstev a s nimi se převáděl i majetek. Objem krajských rozpočtů se významně zvyšoval, zejména růstem dotací a navyšováním podílu na sdílených daních.

Kraje byly zřízeny jako veřejnoprávní korporace, byl na ně převeden majetek a hospodaří podle svého rozpočtu. Do vínku dostaly řadu samosprávných funkcí v oblasti školství (střední školy a učiliště), sociální péče (domovy důchodců, ústavy pečující o fyzicky a mentálně postižené dospělé i děti), zdravotnictví (nemocnice), dopravy (péče o pozemní komunikace), kultury (muzea, galerie) a další. Krajské zastupitelstvo může zřizovat právnické osoby a zakládat i zařízení bez právní subjektivity, může vydávat vyhlášky, které pak jsou obecně závazným právním předpisem. Má i zákonodárnou iniciativu.

Krajské samosprávy se měly stát určitým mezistupněm mezi samosprávou na úrovni obcí a státem. Kraje zastřešují zájmy obcí a ve spolupráci s nimi ovlivňují rozvoj daného území.

Osm let jejich existence ukazuje, že kraje se staly nejen významným partnerem ústřední vlády, ale v řadě případů i jejím vytrvalým oponentem.

Hospodaření krajů

Podívejme se, jak krajské samosprávy hospodařily v období 2004 až 2007 a zda mezi nimi existují rozdíly. Uváděné hodnoty jsou konstruovány jako průměr za dané roky a pro srovnatelnost jsou přepočteny částky připadající na jednoho obyvatele. V údajích za krajské samosprávy není ze známých důvodů zařazeno hlavní město Praha.

Celkové příjmy krajské samosprávy se v daném období zvýšily o téměř 25 %, zatímco u příjmů obcí došlo mezi lety 2004 a 2007 k poklesu o 4 %. Zatímco v roce 2004 činily příjmy rozpočtů krajských samospráv 42 % příjmů obecních rozpočtů, o čtyři roky později to bylo téměř 55 %. V daném období se tak význam krajů pro poskytování veřejných služeb územní samosprávou zvýšil.

Saldo obecních rozpočtů v čase fluktuuje mezi schodkem a přebytkem. Krajské rozpočty končily převážně přebytkem. V roce 2007 činil přebytek krajských rozpočtů jen o něco více než 1 % celkových příjmů, v případě obcí dosáhl 3,5 % jejich příjmů.

A jak to vypadalo se zadlužováním. Dluh obcí se mezi lety 2004 až 2007 zvýšil o 6,2 %, dluh krajů pak na více než pětinásobek. Krajské samosprávy však začaly s dluhovým financováním projektů mnohem později než obce, takže porovnání tohoto ukazatele není příliš korektní. Dynamika růstu obecního dluhu byla v devadesátých letech značná. Prudký růst dluhu obcí kulminoval na začátku tohoto tisíciletí. Mezi lety 2006 a 2007 došlo ke snížení výše obecního dluhu. Na celkovém dluhu územní samosprávy se ty krajské v roce 2007 podílely pouze 11 %.

Jednotlivé kraje se liší v mnoha ohledech. Nejen pokud jde o velikost území a počet obyvatel či obcí, nýbrž i v počtu a velikosti zařízení, které na krajskou úroveň byly postupně převedeny.

Pokud jde o dotace, jsou krajské samosprávy k obcím poměrně vstřícné. Jak je vidět na údajích uvedených v článku "Příjmy obcí podle krajů" (Obec a finance č. 1/2009), z celkového objemu dotací obcím (průměr za období 2004 až 2007) jich 18 % posílají krajské samosprávy, přičemž jejich celkové zdroje jsou nepoměrně menší než zdroje, kterými disponuje státní rozpočet. V případě neinvestičních dotace činí podíl krajské samosprávy dokonce 23 %.

Příjmy krajů

Jak vypadá struktura rozpočtových příjmů krajských samospráv? V průměru za všechny kraje dvě třetiny rozpočtových příjmů tvoří přijaté dotace (neinvestiční a investiční), necelou třetinu pak daňové příjmy (sdílené daně, daň z příjmů právnických osob za společnosti vlastněné krajem a správní poplatky). Nedaňové příjmy (příjmy z vlastní činnosti, odvody příspěvkových organizací, příjmy z pronájmu a z úroků) spolu s kapitálovými příjmy (pramenící téměř výlučně z prodeje nefinančního majetku) tvořily 3 % celkových příjmů krajských rozpočtů.

Pro srovnání, u rozpočtů obcí představují daňové příjmy téměř 50 % rozpočtu, dotace třetinu, nedaňové příjmy tvoří 11 % a zbývajících 7 % připadá na kapitálové příjmy.

Mezi rozpočty jednotlivých krajských samospráv však existují významné rozdíly. Např. v Moravskoslezském kraji tvořily daňové příjmy méně než jednu pětinu celkových příjmů, v Plzeňském kraji pak 36,5 %. V rozpočtu Moravskoslezského kraje představovaly dotace více než 73 % celkových příjmů, zatímco v kraji Vysočina pouze necelých 60 %.

Nejvyšší celkové rozpočtové příjmy (průměr za období 2004 až 2007, v přepočtu na obyvatele) dosáhl kraj Vysočina, a to téměř 14 800 Kč. Je to téměř o třetinu více než měl Jihomoravský kraj, který vykázal nejnižší hladinu celkových příjmů. Kraj Vysočina se umístil na první místo v případě daňových i nedaňových příjmů. V rámci daňových příjmů měl i největší položku v rámci daně z příjmu právnických osob za společnosti, které kraji patří.

Nejnižší daňové příjmy, pouze necelých 73 % průměru za celou Českou republiku, nalezneme u Moravskoslezského kraje. Jeho daňové příjmy tvořily jen o něco více než polovinu daňových příjmů z hlediska tohoto zdroje nejbohatšího kraje.

Všechny kraje vykázaly příjmy v položce daň z příjmu právnických osob za kraje, a to v rozmezí od 9,4 Kč (Plzeňský kraj) do 113,3 Kč (již zmíněný kraj Vysočina). Ostatní daňové příjmy (tj. daně a poplatky z vybraných činností a služeb, poplatky a odvody v oblasti životního prostředí, které jsou doménou obcí, a správní poplatky) dosáhly v krajských rozpočtech jen malé výše.

Nejvyšší příjmy z vlastní činnosti vykázal opět kraj Vysočina, a to 523 Kč v přepočtu na obyvatele. Na opačném konci skončily Ústecký kraj s pouhými 47 Kč, což je cca desetkrát méně. Dva z krajů nevykázaly žádné příjmy v rámci odvodů příspěvkových organizací, zato Královéhradecký kraj se může pochlubit 281 Kč v přepočtu na obyvatele. Příjmy krajů se značně liší i v položkách jako jsou příjmy z pronájmu či příjmy z úroků.

V položce kapitálové příjmy je rozdíl mezi krajem, který získal nejvíce a krajem, který získal nejméně desetinásobek. Ústecký kraj prodal majetek (v průměru za období 2004 až 2007 a v přepočtu na obyvatele) v částce 130 Kč, avšak Středočeský pouze za necelých 14 Kč.

Dotace -- Ústecký kraj obdržel v rámci všech krajských samospráv nejvíce na dotacích, a to o 8 % více než činil celorepublikový průměr. Nejméně pak Středočeský kraj, který získal pouze 85 % částky Ústeckého kraje. V případě neinvestičních dotací pak je na prvním místě Zlínský kraj 8327 Kč v přepočtu na obyvatele, na posledním opět Středočeský kraj se 7349 Kč. U investičních dotací je pořadí značně odlišné. Nejvíce obdržel kraj Ústecký, a to 1163 Kč, a nejméně Jihomoravský kraj (229 Kč). Dotace poskytl zejména státní rozpočet (jednotlivá ministerstva), státní fondy a Národní fond.

Tab. 1: Příjmy krajských samospráv
  STČ PLZ KV ÚL LIB HK PARD VYS JM OL MSZ ZL ČR
Daňové příjmy 4 264 4 556 4 750 4 517 3 655 3 974 4 252 3 962 5 281 3 063 3 858 2 792 3 275 3 847
sdílené daně 4 261 4 552 4 747 4 513 3 652 3 972 4 249 3 958 5 278 3 061 3 855 2 789 3 273 3 844
DPPO za kraje 28 12 9 40 26 9 26 17 113 9 46 15 56 28
daně a poplatky 3 4 3 4 3 2 3 3 3 2 3 2 3 3
poplatky ŽP 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
správní poplatky 3 4 3 4 3 2 3 3 3 2 3 2 2 3
Neda­ňové příjmy 384 263 203 509 152 311 555 519 628 301 471 195 312 340
příjmy z vl. činnosti 190 69 71 341 47 127 382 234 523 139 306 99 244 188
odvody PO 57 0 23 211 0 89 281 193 125 103 160 41 79 91
příjmy z pro­nájmu 66 0 16 73 2 3 42 0 341 12 123 22 137 56
příjmy z úroků 27 38 30 32 40 23 25 18 45 17 16 32 27 28
Kapitá­lové příjmy 14 38 23 111 130 58 55 24 52 43 33 71 42 52
prodej nefin. majektu 14 38 21 111 130 58 55 24 52 43 33 71 42 52
z prodeje fin. majektu 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Přijaté dotace 7 787 8 354 8 053 8 463 9 138 8 436 8 782 8 981 8 795 7 878 8 609 8 345 9 065 8 421
neinvest. dotace 7 349 7 912 7 471 8 108 7 974 8 188 8 300 8 318 8 283 7 649 8 235 7 831 8 326 7 903
investiční dotace 438 442 582 355 1 163 248 482 663 511 229 374 514 739 518
Příjmy
celkem
12 448 13 212 13 028 13 600 13 074 12 779 13 643 13 486 14 755 11 285 12 972 11 403 12 695 12 660

Poznámka: uváděné hodnoty jsou průměrem za období 2004 až 2007 v Kč na obyvatele, s vyloučením hlavního města Prahy. Pramen: CCB -- Czech Credit Bureau, a. s.

Výdaje krajů

Princip sledování výdajů je stejný jako u příjmů. Uváděné hodnoty jsou průměrem za období 2004 až 2007 a jsou přepočítány pro lepší srovnatelnost na částky připadající na jednoho obyvatele. Průměr je spočítán za všechny krajské samosprávy s výjimkou hlavního města Prahy.

Nejvyšší celkové výdaje vykázal, stejně jako u příjmů, kraj Vysočina, a to (v přepočtu na obyvatele) 14 468 Kč, což je o 14 % více než činil průměr za všechny kraje. Na opačném konci skončil Moravskoslezský kraj (11 232 Kč), který měl o 12 % nižší výdaje než je průměr. Tento kraj zároveň vykázal nejnižší běžné výdaje ve čtyřech z pěti zde uváděných výdajových kapitol.

V průměru činily kapitálové výdaje krajských rozpočtů 13,2 % celkových výdajů (podstatně méně než u obecních rozpočtů).

Ústecký kraj však dosáhl až 20 %, zatímco Středočeský a Jihočeský kraj pouze 10 %.

U běžných výdajů dosáhl nejvyšších hodnot opět kraj Vysočina (12 778 Kč v přepočtu na obyvatele), nejnižších pak opět Moravskoslezský kraj (10 068 Kč). V případě kapitálových výdajů je první Ústecký kraj se 2576 Kč v přepočtu na obyvatele, který vykázal více jak dvojnásobek v porovnání s posledním Jihomoravským krajem.

Tab. 2: Běžné výdaje krajských samospráv
  STČ PLZ KV ÚL LIB HK PARD VYS JM OL MSZ ZL ČR
Zemědělství 33 43 33 23 17 19 37 35 33 18 25 17 28 27
Průmysl 2 186 2 385 1 935 1 872 1 369 1 796 1 590 1 606 2 262 1 216 1 529 1 143 1 237 1 648
poz. komunikace 1 060 1 411 966 963 582 890 687 729 1 339 451 586 437 498 771
veřejná doprava 508 523 426 401 328 455 388 381 465 350 426 278 390 400
voda 4 0 2 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 2
čištění vod 2 0 1 0 0 0 1 1 0 7 0 0 0 2
Služby pro obyv. 7 566 8 260 7 793 8 398 8 184 8 362 8 789 8 792 8 984 8 111 8 577 8 066 8 486 8 231
vzdělání 6 654 7 308 6 873 7 188 7 303 7 481 7 628 7 683 7 749 7 384 7 555 7 437 7 614 7 323
kultura 230 328 360 337 209 226 252 263 291 146 308 148 227 236
tělovýchova 80 89 104 125 99 85 88 92 116 145 140 99 96 105
zdravotnictví 548 345 390 656 470 473 590 645 665 357 505 302 448 464
bydlení 7 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 4
komun.služby 10 77 43 79 93 54 109 40 46 34 53 68 79 57
živ. prostředí 34 72 19 11 10 43 122 69 29 26 16 12 22 34
odpady 11 0 2 1 2 4 15 11 12 1 4 0 5 5
Sociální věci 675 645 573 887 687 751 714 663 783 508 957 487 811 668
dávky 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
sociál. služby 675 644 571 887 687 751 714 663 783 508 957 486 791 666
Bezpečnost 20 30 22 18 21 19 13 24 25 19 20 8 11 19
veřejný pořádek 0 0 2 0 1 0 0 0 1 1 1 0 0 1
požární ochrana 14 24 17 17 7 15 11 17 21 12 15 7 10 14
Veřejná správa 629 619 500 816 420 593 544 691 644 411 551 279 544 518
zastupi­telstvo 56 26 27 88 45 40 49 28 53 26 34 23 35 38
region. správa 398 468 355 589 328 486 352 475 422 260 502 225 409 374
Výdaje
celkem
11 126 12 060 10 898 12 094 10 791 11 593 11 795 11 852 12 778 10 317 11 711 10 068 11 197 11 170

Poznámka: uváděné hodnoty jsou průměrem za období 2004 až 2007 v Kč na obyvatele, s vyloučením hlavního města Prahy. Pramen: CCB -- Czech Credit Bureau, a. s.

Podle výdajových kapitol

První kapitolou je zemědělství a lesní hospodářství, které se na celkových běžných výdajích krajských samospráv podílí 0,2 %, na kapitálových 0,5 %. Patří sem pěstební činnost v lesním hospodářství, veřejné útulky pro domácí zvířata, deratizace apod. Většinu výdajů v této kapitole uskutečňují obce. Královéhradecký kraj utratil v rámci běžných výdajů v kapitole zemědělství a lesnictví nejvíce, a to 37 Kč v přepočtu na obyvatele. Méně než polovinu nalezneme u Moravskoslezského kraje. Průměrné běžné výdaje činily necelých 27 Kč v přepočtu na obyvatele.

Kapitola průmyslová a ostatní odvětví hospodářství tvoří téměř 15 % celkových běžných výdajů krajských samospráv a téměř 37 % výdajů kapitálových. Nejaktivnější byl v rámci běžných výdajů Jihočeský kraj (2385 Kč), nejméně Moravskoslezský (1143 Kč). U výdajů kapitálových to byl kraj Pardubický (1266 Kč) a na posledním místě nalezneme opět Moravskoslezský kraj (303 Kč).

Nejvíce peněz v rámci této kapitoly šlo na správu, údržbu, opravy a výstavbu pozemních komunikací, která se na celkových běžných výdajích podílí necelými 7 % a na kapitálových pak 28 %. Jihočeský kraj použil v rámci běžných výdajů 1411 Kč, zatímco Moravskoslezský kraj pouze 437 Kč. U kapitálových výdajů je na prvním místě kraj Pardubický (1091 Kč) a na posledním Karlovarský kraj (167 Kč).

Běžné výdaje na veřejnou dopravu se podílejí na celkových běžných výdajích 3,6 %, kapitálové pak dosahují pouze 0,1 % celkových kapitálových výdajů. Dotace veřejné silniční dopravě, dotace na územní dopravní obslužnost a náklady na provozování veřejné dopravy tvoří podstatnou část výdajů v rámci této části. Nejvyšší částku nalezneme opět u Jihočeského kraje, a to 523 Kč v přepočtu na obyvatele, což je téměř dvojnásobek toho, co vydal Moravskoslezský kraj.

Výdaje spojené se zásobování vodou zahrnují náklady na vodárenskou infrastrukturu, veřejné vodovody a zdroje pitné vody. V rozpočtech krajských samospráv mají nepatrný podíl, velmi malý v případě běžných nákladů a necelé 1 % v případě kapitálových výdajů. Nejaktivnější, pokud jde kapitálové výdaje, je v této oblasti Královéhradecký kraj. Většina krajů neuvedla žádnou částku v položce běžné výdaje.

Obdobná je situace i běžných výdajů na čistění odpadních vod. Nejvíce vydal Jihomoravský kraj, a to 7,5 Kč v přepočtu na obyvatele, řada krajů zde nevykázala žádné výdaje. U kapitálových výdajů nalezneme částku 135 Kč v rozpočtu Středočeského kraje a žádnou částku u Karlovarského a Zlínského kraje. Opět se jedná o služby, které v převažující míře zajišťují obce.

Nejvíce peněz v rámci běžných výdajů vydaly krajské samosprávy, stejně jako v případě obcí, na služby pro obyvatelstvo. Podíl této kapitoly na celkových běžných výdajích dosahuje téměř tří čtvrtin, na kapitálových pak 40 %. Naprostou většinu této kapitoly představují výdaje na vzdělávání (školy, školská a předškolní zařízení), a to téměř 90 %. V této položce jsou však i dotace pro školy, jejichž zřizovatelem jsou obce. Z jednotlivých krajů vydal v rámci běžného rozpočtu na služby pro obyvatelstvo nejvíce kraj Vysočina (8984 Kč), nejméně kraj Středočeský (7566 Kč). U kapitálových výdajů je na prvním místě Ústecký kraj s 1057 Kč v přepočtu na obyvatele, na posledním kraj Olomoucký s částkou 433 Kč. 

Na výdaje krajských samospráv v oblasti kultury připadají pouhá 2,1 % z jejich celkových běžných výdajů, zato 3,3 % kapitálových výdajů. Do této kategorie se řadí náklady spojené s divadelní a hudební činností, dále knihovny, muzea, galerie, kina a výstavy. U běžných výdajů v přepočtu na obyvatele drží prvenství s 360 Kč v přepočtu na obyvatele Plzeňský kraj. Poslední v pořadí -- Jihomoravský kraj -- vydal téměř o dvě třetiny méně. U kapitálových nalezneme největší částku v rozpočtu Královéhradeckého kraje (154 Kč v přepočtu na obyvatele), nejmenší pak u Jihomoravského kraje (19,2 Kč).

Tělovýchova v celkových výdajích zastupuje 1 %. Patří sem kromě sportovišť, tělocvičen, plaveckých bazénů, také dětská hřiště, činnost domů dětí a mládeže a zábavní parky. Nejaktivnějším byl v této oblasti Liberecký kraj (205 Kč), nejméně aktivním byl Středočeský kraj (93,3 Kč). Na rozdíl od obcí použily všechny krajské samosprávy více peněz na kulturu než na tělovýchovu.

Zdravotnictví je v rámci služeb pro obyvatelstvo druhou nejvýznamnější subkapitolou po vzdělání. Podíl běžných výdajů na zdravotnictví na celkových běžných výdajích krajských samospráv činil sice 4,2 %, což však je mnohem více než v případě obecních rozpočtů, na kapitálových výdajích činil tento podíl 16 %. Kraj V rámci běžných výdajů utratil kraj Vysočina v této oblasti 665 Kč (v přepočtu na obyvatele), zatímco Moravskoslezský kraj pouhých 301 Kč. U kapitálových výdajů byl kraj Vysočina opět nejvíce aktivní (383 Kč), nejméně Olomoucký kraj (111 Kč). U kraje Vysočina tak dosáhl podíl kapitálových výdajů v rámci celkových výdajů zdravotnictví téměř 37 %.

Výdaje na bydlení jsou z hlediska celkových výdajů zanedbatelné, protože jsou jednoznačně doménou obcí. Obsahují náklady spojené s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví kraje. V případě deseti ze 13 krajů byly běžné výdaje nulové.

výdaje na komunální služby, kam se řadí veřejné osvětlení, výstavba a údržba místních inženýrských sítí, lokální zásobování teplem, územní plánování a rozvoj, tvořily velmi jen velmi malou část rozpočtu krajských rozpočtů. Mezi kraji však jsou řádové rozdíly. Moravskoslezský kraj vydal patnáctkrát více než kraj Středočeský.

Výdaje na ochranu životního prostředí patří také k těm méně významným z hlediska běžných výdajů krajských rozpočtů. Královéhradecký kraj s částkou 150 Kč v přepočtu na obyvatele vydal na ochranu životního prostředí desetkrát více než Ústecký kraj.

Kapitola sociální věci zahrnuje v případě krajských samospráv pouze výdaje na sociální péči, tj. na sociální ústavy, domovy pro staré a zdravotně postižené občany, domovy důchodců a případně dětské domovy. Na jejich celkových běžných i kapitálových výdajích se tato kapitola podílela cca 6 %, což zhruba poloviční podíl ve srovnání s obecními rozpočty. Nejvyšší běžné výdaje na sociální oblast vykázal Olomoucký kraj (957 Kč v přepočtu na obyvatele), nejnižší opět Moravskoslezský kraj (487 Kč). Průměr za všechny krajské samosprávy činil 668 Kč. 

Výdaje na bezpečnost dosahují pouhá 0,3 % z celkových výdajů krajských samospráv. Obsahují především výdaje související s požární ochranou. V této kapitole dosáhl nevyšší částky výdajů Plzeňský kraj, nejnižší pak kraj Zlínský.

Všeobecná veřejná správa se na celkových výdajích krajské samosprávy podílí 5 %, což je zhruba čtvrtinový podíl ve srovnání s obecními rozpočty. Na běžných výdajích činí podíl této kapitoly 4,6 % a na kapitálových 7 %. Nejvyšší běžné výdaje měl Karlovarský kraj (816 Kč), nejnižší Moravskoslezský kraj (279 Kč). V případě Pardubického kraje činil podíl běžných výdajů na veřejnou správu na celkových běžných výdajích téměř sedm procent, zatímco u Moravskoslezského kraje to byly jen necelá tři procenta.

Do této kapitoly patří dvě subkapitoly, a to výdaje na zastupitele a na regionální správu. Výdaje na zastupitele se na celkových běžných výdajích podílejí pouhými 0,3 %, což je podstatně méně než činí podíl v této kapitoly v obecních rozpočtech. Ještě menší podíl zaujímají kapitálové výdaje této kapitoly. Nejvyšší celkové výdaje na zastupitele (94 Kč) vykázal Karlovarský kraj, nejnižší zhruba čtvrtinový Moravskoslezský kraj. U celkových výdajů na regionální správu se umístění na prvním a posledním místě nemění, mění se jen částky: Karlovarský kraj vydal 1 024 Kč a Moravskoslezský jen 278 Kč.

Tab. 3: Kapitálové výdaje krajských samospráv
  STČ PLZ KV ÚL LIB HK PARD VYS JM OL MSZ ZL ČR
Zemědělství 0 11 0 0 16 15 0 4 16 4 0 9 8 8
Průmysl 618 651 679 275 874 276 638 1 266 785 453 948 303 518 617
poz. komunikace 441 526 559 167 812 217 521 1 091 630 171 860 170 402 473
veřejná doprava 0 0 1 0 0 0 4 0 4 0 0 0 0 1
voda 21 0 14 0 9 34 48 28 0 6 28 0 0 15
čištění vod 135 45 73 0 27 13 60 89 91 91 32 19 0 58
Služby pro obyv. 459 443 775 484 1 057 664 941 831 802 534 433 769 687 674
vzdělání 111 113 251 173 267 233 178 214 201 174 111 125 221 174
kultura 88 49 100 42 29 39 154 44 24 19 105 31 25 55
tělovýchova 14 28 31 0 0 120 14 17 43 32 26 6 11 23
zdravotnictví 216 176 360 188 383 186 472 472 384 259 111 226 155 268
bydlení 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0
komun. služby 19 36 25 76 364 67 94 37 91 31 78 374 269 135
živ. prostředí 7 39 7 3 11 18 29 46 6 0 2 8 3 13
odpady 4 0 0 0 1 7 2 11 2 0 0 0 0 3
Sociální věci 69 50 101 53 205 102 233 140 84 57 134 73 108 104
dávky 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
soc.služby 69 48 101 53 205 102 233 140 84 57 134 73 108 104
Bezpečnost 10 9 33 7 6 24 16 7 10 17 13 23 7 14
veř. pořádek 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1
požární ochrana 6 5 31 0 0 15 14 6 8 14 13 19 3 11
Veřejná správa 60 129 47 463 54 141 251 69 39 96 38 56 436 118
zastupitelstvo 2 0 0 7 3 0 2 0 0 0 9 0 0 2
region. správa 54 127 38 435 50 140 16 67 28 82 25 53 435 98
Výdaje
celkem
1 234 1 329 1 661 1 357 2 576 1 290 2 172 2 355 1 827 1 193 1 644 1 607 2 033 1 670

Poznámka: uváděné hodnoty jsou průměrem za období 2004 až 2007 v Kč na obyvatele, s vyloučením hlavního města Prahy. Pramen: CCB -- Czech Credit Bureau, a. s.

Závěrem

Struktura příjmů a výdajů krajských samospráv je mnohem vyhraněnější v porovnání s rozpočty obcí. V příjmech krajských rozpočtů dominuje v zásadě jedna položka, a to dotace s dvoutřetinovým podílem na celkových příjmech. V jejich výdajích představuje jedna kapitola -- služby pro obyvatelstvo -- více než 70 % celkových výdajů. Výrazný je i rozdíl v podílu kapitálových výdajů na celkových, který v rozpočtech krajských samospráv tvoří 13 %, zatímco u obecních rozpočtů představuje zhruba jednu třetinu celkových obecních výdajů.

Odlišnosti jsou dány především okruhem služeb, za které jsou obě úrovně územní samosprávy odpovědné a patrně i menší vahou krajských rozpočtů v rozpočtech územní samosprávy.

Rozdíly ve výdajích mezi jednotlivými kraji odrážejí jejich preference jen zčásti. Jsou ovlivněny i počtem a charakterem zařízení, které na ně byly převedeny od roku 2000. Tato skutečnost ovlivnila i výši dotací. Při výpočtu podílu na sdílených daní se v případě krajských samospráv nepoužívá jako kriterium jen počet obyvatel, ale také charakter a finanční náročnost převedených zařízení.

I když se na první pohled zdá, že při porovnání rozpočtů krajských samospráv jsou nejvyrovnanější výdajovou kapitolou služby pro obyvatelstvo, rozdíl mezi krajem na prvním a posledním místě činí 1762 Kč v přepočtu na obyvatele. Tento velký rozdíl je dán značnou vahou dané kapitoly v celkových výdajích. O něco nižší je (opět v přepočtu na obyvatele) rozdíl mezi krajem s nejvyšším a s nejnižším objemem přijatých dotací, který dosáhl výše 1351 Kč. Značné rozdíly mezi krajskými samosprávami by si vyžadovaly podrobnější analýzu, která však překračuje rámec tohoto článku.

Ing. Věra Kameníčková, Ing. Ondřej Pirohanič, CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

TOPlist
TOPlist