Koncepce bydlení ČR do roku 2020 je velmi obsáhlý dokument, který zahrnuje část analytickou, část koncepční, závěry a několik příloh. V následujících stránkách přinášíme výběr z nejzajímavějších pasáží jednotlivých částí dokumentu.
V analytické části materiálu je vedle metodických východisek a rozboru situace v bydlení a ve stavebnictví završení v závěrečné kapitole, která se věnuje oblastem, kde jsou v současnosti největší problémy bydlení a bytové politiky.
Bytový fond svou velikostí sice odpovídá evropskému průměru, avšak je značně zastaralý a podinvestovaný. Nájemní sektor není efektivně využíván a spravován mimo jiné z důvodu deformací způsobených doznívající regulací nájemného a přetrvávajícím nevyváženým postavením nájemce a nájemce. Situace vlastnického sektoru je ovlivněna privatizací bytů, která umožnila mnohým domácnostem stát se vlastníky, aniž by byli schopní se o své byty starat.
Situaci zhoršují specifické problémy spojené s panelovými objekty, které tvoří cca 31 % bytového fondu. Fond je zanedbaný nejen ze stavebního, ale také z energetického hlediska. Domácnosti tak platí vysoké částky za energie, čímž se snižují jejich disponibilní prostředky.
Výdaje na bydlení nejvíce zatěžují domácnosti s nízkými příjmy, ohrožené jsou zejména domácnosti jednotlivců s dětmi a seniorů. Základní způsoby, kterými může bytová politika napomáhat sociálně slabým vrstvám obyvatelstva:
Finanční zdroje, napomáhající prosazování cílů bytové politiky, jsou do velké míry závislé na stavu veřejných rozpočtů. V této době jsou tyto zdroje omezené a lze předpokládat, že v návaznosti na stabilizaci vývoje státního dluhu se ani v budoucnu situace nezmění. Je třeba hledat i jiné zdroje financování.
Podpora v oblasti bydlení je poskytována více resorty: ministerstvy pro místní rozvoj, financí, životního prostředí, práce a sociálních věcí a ministerstvem vnitra. Nezastupitelnou roli však v bytové politice musí sehrát územní samosprávy.
Problémem je nedostatečná koordinace a roztříštěnost používaných nástrojů, ale také jejich nízká stabilita v čase. Mnohé programy byly vyhlášeny jen na omezenou dobu a jejich poskytování kvůli nedostatku finančních prostředků často předčasně skončilo nebo se výrazně omezilo.
Zpracování dat s sebou nese jisté zpoždění a zároveň nastává informační vakuum v období po provedeném sčítání. Není nastaven pevný monitorovací systém, který by mohl aktuálně dle požadavků tvůrců politiky bydlení poskytnout požadovaná data v krátkém časovém úseku. Chybí průběžná informace o aktuální, územně rozčleněné potřebnosti bytů osob, které se neobejdou bez pomoci státu.
Kvalita legislativy a její časté změny, nedostatečný nebo pomalý postup při vymáhání práva a také problémy v oblasti veřejných zakázek (daných legislativou) jsou hlavními výhradami. Trvalým požadavkem je zjednodušení a s tím související větší srozumitelnost a jednoznačnost práva.
Základním stabilizujícím činitelem je kvalitní bydlení, které jako jeden ze základních předpokladů sociální, ekonomické a kulturní stability vystavěného prostředí je podmíněno kvalitní architekturou a urbanismem, kvalitní krajinou a péčí o přírodu v městském a venkovském prostředí.
Kvalitní architektura a urbanismus jsou významnými prostředky k zajištění trvale udržitelného, hospodárného a harmonického vývoje osídlení šetrného ke kvalitě životního prostředí a ovlivňujícího stav krajiny a přírody. Stabilita bude v blízké budoucnosti vystavena vlivům významných technologických proměn (technologické a materiálové inovace proměňující dosavadní zvyklosti), obdobně jako změn sociálních a kulturních (imigrace).
Podmínkou stability je:
Problémy lze shrnout do několika kategorií. Problematika legislativního charakteru – v těchto oblastech by se měl stát výrazně angažovat, aby zabezpečil prospěšné a stabilní právní prostředí pro fungování trhu. Dále pak problémy finančního charakteru – v této oblasti je zapotřebí nalézt dostatečné zdroje, a to v oblasti výstavby nových bytů, rekonstrukcí a oprav stávajícího bytového fondu. Rovněž je třeba zaměřit se na zvýšení dostupnosti bydlení pro jednotlivé cílové skupiny. Vzhledem k omezeným možnostem státního rozpočtu by měl být systém zaměřen na nástroje revolvingového typu (úvěry, záruky).
V neposlední řadě je třeba řešit roztříštěnost kompetencí týkajících se bydlení a absenci nástrojů umožňujících prosazovaní koordinační role misterství pro místní rozvoj v této oblasti.
Nová koncepce bytové politiky musí reflektovat výše zmíněné problémy. Je třeba se zaměřit hlavně na následující:
MMR ČR
© 2013 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.