Obec, senioři a moderní technologie
Jak může obec podpořit kvalitní, důstojný a samostatný život podstatné části svých občanů, seniorů? To je stále častější otázka, kterou si kladou starostové, radní a zastupitelé nejen největších aglomerací, ale také menších měst a obcí.
Důvody jsou jasné. Stárneme. Nejen my osobně, ale celá ČR a pochopitelně i Evropa. Poměrně značně se tím odlišujeme od jiných, dynamicky se rozvíjejících regionů světa. V celé Evropě se dramaticky zvětšuje podíl osob, které jsme si zvykli označovat jako starší, staré a případně i velmi staré, na celkovém počtu obyvatel. Pochopitelně se to projevuje v každé obci.
Příčiny jsou dvě. První je pozitivní, žijeme déle. Díky lepším životním a pracovním podmínkám, díky větším možnostem zdravotní péče se dožíváme v průměru vyššího věku, než kdykoli dříve. Druhý důvod je méně pozitivní, totiž rodí se méně dětí. V tomto ukazateli je ČR bohužel na jednom z čelních míst i v Evropské unii.
V našich obcích tak přibývá starších spoluobčanů. Tato skutečnost se nutně musí promítnout i do rozhodování vedení obcí. Především proto, že všichni senioři jsou také voliči a jak stoupá jejich počet, stoupá jejich význam pro výsledek voleb. Senioři jsou kromě svého volebního potenciálu důležití také jako skupina s rostoucí kupní sílou, ovlivňují veřejné mínění, více a více se podílí na společenském životě v obcích, na to, čemu někdy říkáme občanská společnost.
Často vnímáme seniora jako toho, kdo něco potřebuje. Je namístě odmítnout tuto mylnou šablonu. Většina, a to zásadní většina starších a starých lidí jsou lidé aktivní, soběstační, lidé, kteří se umí postarat sami o sebe a jsou prospěšní své rodině a svému okolí. Životní moudrost a zkušenosti, které mají, mohou být prospěšné pro všechny. Samozřejmě si zaslouží pozornost ti staří a velmi staří, kteří skutečně pomoc potřebují. Solidarita a pomoc slabším jsou základními etickými hodnotami lidské společnosti již mnoho tisíc let.
Ačkoli obec ze zákona dnes v ČR žádnou přímou povinnost pečovat o starší občany nemá, velká většina obcí a jejich zastupitelů takovou povinnost vnímá a cítí. Často více, než rodina, jejíž role byla zásadním způsobem oslabena před několika málo desítkami let v našich zemích zavedením státních sociálních a důchodových systémů.
Když už se obec rozhodne svým nesoběstačným seniorům pomáhat, dostáváme se k otázce jak? Zde se opět nabízí řada zvyklostí a schémat, která jsou z podstaty špatná, a přesto častá. Bohužel máme často tendenci rozhodovat, co je pro druhé nejlepší, a příliš nezjišťovat, co by si přáli sami. A u problematiky seniorů v obcích to není jiné.
Běžnou praxí jsou domy s pečovatelskou službou a domovy seniorů. V obou případech jde o typicky institucionální péči, kdy jsou méně či více nesoběstační senioři soustředěni do jednoho místa a tam jsou jim poskytovány služby v zásadě ústavního charakteru – podobně jako v nemocnici. Klienti těchto ústavů sice takovou péči vítají, ale většinou jen proto, že jim nic jiného nezbývá. Stačí se podívat na to, jak do poslední chvíle odkládají stěhování. V těchto zařízeních současně pracují většinou vynikající lidé, kteří v rámci instituce odvádějí skvělou práci a upřímně si přejí klientům opravdu pomáhat. I oni však někdy cítí, že to, co ústavy svým klientům nabízí, není to, co by si klienti ve skutečnosti přáli.
Co si tedy staří, méně soběstační lidé, vlastně přejí a čeho se obávají? Existuje mnoho studií, které ukazují, že nejčastěji se lidé obávají bezmocnosti, samoty, ztráty důstojnosti, nesoběstačnosti. Obávají se i toho, že nebudou užiteční, stanou se nepotřebnými, ba dokonce přítěží ostatním (z toho pramení i vysoký počet sebevražd seniorů). Uvedené obavy jsou mnohem výraznější, než obavy z nemoci, bolesti, smrti, nebo dokonce chudoby.
Pokud se ptáme, co si senioři přejí, vidíme na prvních místech snahu být užitečný, dále být samostatný, moci se postarat sám o sebe, o svého druha. Lidé, a zvláště staří lidé, si přejí žít doma, ve svém bytě či domě, tam, kde jsou zvyklí a kde mají své známé a blízké. Nakonec ne nadarmo je právo rozhodovat o tom, kde budu žít, mezi základní lidská práva.
Chceme-li poskytovat skutečně služby, které naši senioři žádají, měli bychom poskytovat takové služby, které jim pomáhají splnit jejich přání a představy. Logicky jsou to takové služby, které podporují důstojný život seniora v jeho domově a poskytují mu nejvyšší možnou míru soběstačnosti. Senior by měl v každém případě mít právo rozhodovat o tom, kde bude žít a jaké služby žádá. Při poskytování úplně všech služeb by měla být respektována a podporována důstojnost seniora.
Moderní komunikační a informační technologie jsou nástrojem, který může podpořit seniora v tom, aby prožíval důstojný život ve svém domově, mezi svými, tam, kde chce žít. Tyto technologie podporují domácí dlouhodobou péči jako alternativu umístění seniora do ústavu.
Moderní technologie umožní seniorovi přivolat pomoc v případě potřeby nejen z jeho bytu, ale i mimo něj. Umožňují dohledání osob trpících poruchou paměti a orientace. Umožňují zjistit pád seniora a vyslat mu rychlou pomoc. Dovolí odhalit změny v běžném denním rytmu seniora a odhalit závažné zhoršení jeho zdraví a potřebu pomoci.
Komunikační technologie, telefon, mobilní telefon a především internet jsou účinnou pomocí proti osamělosti seniora. Stále větší počet starých osob žije v samotě, často jsou to ženy. Pokud nemohou žít se svými dětmi, zůstávají opuštěni. V případech, kdy se mohou hůře nebo jen velmi omezeně pohybovat se samota zoufalá. Právě v těchto případech je možnost komunikace s jinými lidmi podstatným přínosem ke kvalitě života těchto lidí.
Moderní technologie nabízí další a další možnosti. Nabízí se systémy sledující jednotlivé životní funkce osob prostřednictvím internetu či mobilních sítí. I tyto služby dovolí nemocným lidem léčit se doma. To se však už příliš dotýkáme zdravotnické problematiky.
Jak mohou obce svým seniorům, kteří potřebují podporu, pomoci? Na prvním místě je to podpora služeb, které seniorům dovolí zůstat co nejdéle doma. Není to jednoduché, ale obce musí investovat namísto do domovů důchodců do pečovatelských služeb a rozšiřovat moderní technologie a služby, které na ně navazují Překvapivě mnoho se dá dokázat s vynaložením nevelkých investic. Boj s osaměním, obavami z toho, že senior zůstane bez pomoci, prevence a rychlá pomoc při pádech starších osob, možnost vyhledání těch, kdo mají problém s pamětí,… Hodně se dá řešit s využitím městské policie, pečovatelské služby, i s využitím existujících služeb tísňové péče. Chce to dost odvahy, ale tu naši zastupitelé jistě mají.