Je vaše hřiště bezpečné?

Bezpečnost na dětských hřištích je velmi často diskutovaným tématem. K bezpečnosti hřiště však nestačí jen skutečnost, že je vybaveno zařízeními, která jsou vyrobena podle platných předpisů.

Důležitý je také samotný provoz, údržba a kontrola dětských hřišť. Za dětská hřiště zodpovídají jejich provozovatelé a nejsou to jenom města, ale i ty úplně nejmenší obce.

V České republice v současné době: ČSN EN 1176:2009 – Norma bezpečnostní pro platí pro bezpečnost dětských hřišť dvě normy zařízení dětských hřišť a norma ČSN EN 1177:2009 – Povrch hřiště tlumící náraz – bezpečnostní požadavky a zkušební metody. Provozovatelé a výrobci dětských hřišť by dále měli mít na paměti zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhlášku č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích.

Norma ČSN EN 1176:2009

Tento základní předpis obsahuje především všeobecné konstrukční požadavky, které mají zamezit, aby nedocházelo na hřišti a jeho zařízení k možnosti vzniku míst, ve kterých by mohlo nastat stlačení, střih a zachycení hrajících si dětí – ať už celého těla, jeho jednotlivých částí nebo i oblečení.

Norma dále stanoví povinnost identifikace hřiště, které musí obsahovat:

1. jméno a adresu výrobce nebo autorizovaného zástupce,
2. označení zařízení a roku jeho výroby,
3. značku základní úrovně a
4. číslo a datum evropské normy ČSN EN 1176.

Dále jsou obsahem uvedené normy požadavky a zkušební metody pro jednotlivá zařízení typická pro dětská hřiště – houpačky, skluzavky, lanové dráhy, kolotoče, kolébačky aj.

• Houpačky – za houpačku je považováno mobilní zařízení, kde hmotnost uživatele je nesena čepem nebo kloubovým spojem. Norma doporučuje oddělit houpačky věkových kategorií. Sedla houpaček na jednom nosníku by přitom měla být určena pouze pro jednu věkovou kategorii.
• Skluzavky – skluzavkou se rozumí jeden nebo více nakloněných povrchů po jejichž dráze se uživatel klouže. U skluzavek je důležité, aby nedocházelo k zachytávání oděvu. Startovací, kluzná a dojezdová část jsou normou přesně definovány na základě jednotlivých typů skluzavek.
• Lanové dráhy – pevné lanovky pro děti jsou zařízení, na kterých se děti pohybují podél lana na základě gravitační síly. Výrobce musí u každé lanovky uvést mimo jiné přípustný sklon svahu, maximální a minimální prověšení lana či pokyny pro udržování a kontroly částí konstrukce, včetně kritických míst.
• Kolotoče – norma se týká kolotočů s průměrem větším jak 0,5 m určených pro stálou instalaci a otáčejících se kolem své svislé osy s maximálním sklonem 5°. Bezpečnostní parametry povolují maximální výšku volného pádu 1000 mm v jakémkoliv místě, volný prostor po stranách kolotoče musí být alespoň 2000 mm a rychlost kolotoče nesmí být vyšší než 5 m/s;
• Kolébačky – vahadlová houpačka neboli kolébačka je trvale instalované zařízení na podpěře, které je uváděno do pohybu uživatelem. Kolébačka musí být opatřena stupačkami a držadlem pro každé sedadlo.
• Zcela ohrazená dětská zařízení – specifika konstrukcí ohrazených zařízení jako jsou východy a únikové cesty, nápisy, osvětlení či odolnost proti zapálení.
• Prostorové sítě určené k trvalé instalaci a užívané pouze dětmi. U prostorových sítí musí být řešena ochrana proti propadnutí sítí a možným zranění. Také u nich nelze opomenout velikost ok v trojrozměrném uspořádání rovinných sítí.

Norma ČSN EN 1176:2009 také obsahuje náležitosti a pokyny pro zřizování, kontrolu, údržbu a provoz dětských hřišť.

Druhý důležitý předpis Norma ČSN EN 1177:2009 stanoví, že povrch hřiště musí být opatřen měkkými materiály jako je písek, pryž, drť z kůry, dřevní štěpky apod.

Povinnosti provozovatele či majitele

Provozovatelem dětského hřiště je právnická nebo fyzická osoba, která na svěřeném pozemku hřiště provozuje, ve většině případů je to příslušná obec či město. Majitelem je právnická nebo fyzická osoba vlastnící dětské hřiště.

Ze zákona musí majitelé a provozovatelé plnit celou řadu povinností – zajistit pravidelnou údržbu, odstranit závady, ohrožující bezpečnost dětí, provádět kontrolu hřišť, vést jejich dokumentaci a pečovat nejenom o jednotlivá zařízení, ale také zajistit bezpečné prvky na celém prostranství hřiště včetně dopadových ploch.

Pravidelná údržba – majitel nebo provozovatel hřiště musí vypracovat, zavést a realizovat odpovídající rozvrh běžné údržby. Ten by měl být sestaven s ohledem na místní podmínky a návod výrobce. V rozvrhu musí být uveden rozsah údržby a musí z něj být jasné, jak postupovat při případné havárii.

Pro zachování bezpečnosti a funkčnosti herních zařízení a ploch hřišť musí být do běžné údržby zahrnuta následující preventivní opatření: utažení upevňovacích prvků; přetření a opětovná úprava povrchů; údržba všech povrchů tlumících nárazy; promazání ložisek; označení vybavení za účelem indikace výšky náplně sypkého materiálů; čistění; odstranění skleněných střepů a jiných úlomků či znečisťujících příměsí; obnovení sypké náplně na její správnou úroveň a údržba volných ploch.

Odstranění závad ohrožujících bezpečnost – pokud nelze závadu odstranit bezprostředně, je nutné zajistit poškozené zařízení proti použití až do okamžiku odstranění závady. Jedná se i o nápravu již instalovaných hracích prvků, které jsou v rozporu s citovanými normami.

Kontroly hřišť musí být zajištěna a prováděna ve stanoveném rozsahu – rozlišují se tři typy kontrol – běžná vizuální, provozní a roční hlavní kontrola.

• Běžná vizuální kontrola umožňuje rozeznat nápadné zdroje nebezpečí, které mohou být způsobeny vandalizmem, používáním nebo povětrnostními podmínkami. Jedná se např. o nebezpečí v podobě zlomených součástí nebo rozbitých lahví. Pokud je hřiště velmi často používáno nebo je rizikové z důvodu vandalizmu, měla by být taková kontrola prováděná denně. Její četnost vyplývá i z pokynů výrobce.
• Provozní kontrola je podrobnější prohlídkou, která je zaměřená na kontrolu funkce a stability zařízení, především z důvodu opotřebení herního zařízení a povrchu. Provozní kontrola se provádí podle návodu výrobce v rozmezí jednoho až tří měsíců.
• Roční hlavní kontrola je prováděna v intervalu, který nepřesahuje 12 měsíců. Hlavním účelem této kontroly je zjištění celkové úrovně bezpečnosti herního zařízení, základů a povrchů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat součástem utěsněným na celou dobu jejich životnosti. Roční hlavní kontrolu může provádět jen oprávněná osoba, v souladu s pokyny výrobce.

Dokumentace hřiště musí být řádně vedena a má zahrnovat: návody k obsluze, je-li to nutné; návody ke kontrole a údržbě; certifikát o kontrole a zkoušení, v případě potřeby; záznamy provozovatele, které představují veškeré uskutečněné činnosti v rámci hřiště.

Na dětském hřišti pak musí být umístěna informace o kontaktu pro případ úrazu nebo pro nahlášení závažných poškození zařízení. Nesmí chybět ani postupy pro případy úrazů, požárů a jiných mimořádných událostí a plán prevence úrazu.

Závěrem

Na dětských hřištích může zde vzniknout bezpočet úrazů, dítě může uváznout v prolézačce nebo v některém otvoru, zranit se o vyčnívající spojovací materiál či třísku, části oděvů se mohou namotat na pohyblivé části zařízení atd. Prevencí před takovými případy je proto pravidelný dozor a dodržování příslušných právních norem. Postarat se o bezpečnost na dětském hřišti však vůbec nemusí být složité. Stačí, když se obce a města postaví zodpovědně ke všem povinnostem, které s provozem dětských hřišť souvisí.

Bc. Jitka Sotolářová

Titulní strana, Tiráž, Napište nám

© 2013 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.