Tvář venkova

(Venkovské stavby 2011)

Venkovská zástavba představuje osobité kulturní dědictví, charakteristické pro naši zemi. Je součástí naší svébytnosti. Proto je potřebné soustavně o stavby pečovat, historické památky udržovat a obnovovat, a nové stavby citlivě do prostředí sídla začleňovat.

Prezentace uvedených přístupů je patrná z nově vznikající edice Tvář venkova, kterou založil Spolek pro obnovu venkova. V loňském roce vypracoval Ing. Jan Kruml knížku, která představuje obce, které v soutěži Vesnice roku 2011 zvítězily v krajských kolech. Podařilo se zařadit příkladné venkovské stavby do soutěže o Zlatou cihlu a vybrané realizace zveřejnit. Publikace je doplněna díly, které poskytli členové Komory architektů. Dobrá myšlenka každoročního zveřejňování stavebního vývoje by se měla zakořenit a stát se pravidelnou prezentací rozvoje venkova.

Po roce 1990 jsme převzali ideu evropského Programu obnovy vesnice, který česká vláda přijala v roce 1991. Okamžitě poté se k němu přihlásily stovky našich obcí. Po dvaceti letech od přijetí programu se můžeme hrdě po venkově ohlédnout, jaké výsledky byly docíleny v zástavbě a prostředí, a jaké ve společenském a kulturním životě obcí, v činnosti spolků a v aktivitách občanů.

Ukazuje se, že výsledky stavební obnovy na venkově zasluhují větší pozornost. Je společensky důležité, aby působivé příklady, v nichž se spojily odborné znalosti s etickým vztahem k venkovskému prostředí, byly oceněny a publikovány. Kniha Venkovské stavby 2011 se člení do čtyř částí. Vedle kapitoly prezentující vítězné obce soutěže je zde kapitola věnovaná sakrálním stavbám, dále část zaměřená na údržbu, obnovu a dostavbu venkovských objektů a poslední kapitola ukazuje výběr nových staveb realizovaných na venkově.

Vesnice roku

Soutěž „Vesnice roku v Programu obnovy venkova“ každým rokem přináší důkazy o mnohostranné činnosti a plodech života ve venkovských obcích. Do soutěže se přihlašuje každým rokem více než 300 obcí z celé republiky. Motivem k přihlášce do soutěže je hrdost obce na výsledky svého vývoje. Nejvýraznější jsou tam, kde se na nich nejvíce podílejí sami občané a jejich spolky. Soutěžící obce vytvářejí společenství, které vyzařuje sebevědomí, chuť do další tvořivé činnosti a je inspirací dalším.

Jako ukázku jsme z této kapitoly připravili Vesnici roku 2011 v Jihočeském kraji.

Dražíč (okres České Budějovice)

Obec tvoří pět osad: Dražíč, Březí, Karlov-Nepomuk, Vranov a Chlum. Žije v ní 240 obyvatel. Spádovým městem je Týn nad Vltavou. Nejvýznamnější historickou budovou je zámek, dostavěný v polovině 18. století k renesančnímu jádru bývalé tvrze. Na něj navazuje kaple sv. Mikuláše (viz obrázek 1). Obě památky se opravují. V zámku bude sídlo střediska vzdělávání a setkávání mládeže z Čech a Bavorska. Kaple bude opět sloužit svému účelu.

Sakrální stavby

Co je krásnější, než vesnice zasazená v krajině? Tradiční vesnice drží svou stálou a pevnou siluetu, v níž střechy obydlí a hospodářství jsou protkány korunami ovocných stromů. Z jejího středu vyrůstá k nebi věž kostelíka, kapličky, či zvonice, často mezi velebnými lípami. Tito svědci dávných let jsou těmi nejcennějšími památkami vesnic. Jsou do nich vrostlé, vyzařují duchovní sílu uplynulých věků, víru a modlitby minulých generací.

Po pádu minulého režimu započal čas nápravy zanedbané péče o sakrální stavby. Na aktivním vztahu k nim – či na lhostejnosti k nim – můžeme usuzovat o stavu či kvalitě vesnického společenství. Na mnoha místech se jejich obnova stala prvořadou starostí obcí. Množství opravených historických skvostů, místních památek i drobných objektů v krajině to dokládá. Je zřejmé, že sakrální stavby jsou duší venkova.

Kostel sv. Marie ve Zlatých Horách

Kostel sv. Marie ve Zlatých horách

(Ing. arch. Tomáš Černoušek, Ing. arch. František Zajíček, Ing. arch. Josef Kupka)

Slavné historické poutní místo a duchovní centrum kraje, zvané Maria Hilfe, ležící v lesnatém pohoří Jeseníků, bylo v roce 1973 odstřeleno a srovnáno se zemí. V roce 1998 byl kostel Panny Marie Pomocné obnoven a vysvěcen. Interiér kaple je propojen s vnějším prostorem, ohraničeným ambity. Půdorys kostela se svatostánkem je rovnoramenný kříž. Působivý je kontrast bílých stěn s černou břidlicí, která kryje věže a střechy (viz obrázek 2). Součástí poutního místa je též budova poutníků a farní správy. Tvar její střechy navazuje na architekturu Jesenicka.

Obnova, úpravy a dostavby

Každá obec má svou historii a svůj vývoj, daný jejími specifickými podmínkami. Hodnota jejího prostředí je tím větší, čím více je zachováno historických stop, památných objektů, původních staveb a charakteristických detailů. Degradována je tehdy, když je postižena ranami primitivismu a necitlivosti, pohrdáním minulostí, neúctou k dědictví, či okázalou exhibicí vlastního egoismu.

Obraz vesnice svědčí o kulturním cítění a tradici obce i celé země. Nárůst soudobých požadavků na standard bydlení si vyžaduje přeměnu původních zemědělských domů. Jakkoliv je zlepšení hygienických a prostorových podmínek ve venkovských domech oprávněný, neznamená nutnost likvidace původního domu a tím i místního rázu vesnic. Prokazuje se, že módní trendy uplatňované bez tradičních stavebních kořenů jsou krátkodeché. Vedou k uniformitě, ke ztrátě jedinečnosti místa. Přinášíme příklad citlivého přístupu k vesnickému prostředí a novému využití historických staveb.

Muzeum mlynářství v Býkovicích

Muzeum mlynářství v Býkovicích, okres Blansko

(Ing. arch. Jan Tesař)

Rekonstrukce Porčova mlýna byla pro současného majitele i projektanta zkušeností, když postupně odkrývali její duchovní a historickou stránku. Při průzkumu bylo v archívu nalezeno zaměření celého objektu z roku 1946 studenty architektury pod vedením profesora Kuriala. Podle něj byla rekonstrukce provedena. Do mlýna bylo zhotoveno nové mlýnské kolo na horní vodu, mlýnské složení bylo převezeno z jiného mlýna, který byl určen k demolici. Jednotlivé místnosti byly vybaveny historickým nábytkem. V podkroví byly instalovány informační panely o vývoji mlynářství a o historii mlýna (viz obrázek 3). Ve dvorní části byly v bývalých chlévech vybudovány pokoje.

Nové stavby

Nejčastějšími stavbami na venkově jsou rodinné domy, kterým se publikace věnuje podrobně. Závažným nešvarem se stalo používání projektů převzatých z katalogů rodinných domů. Tato neblahá typizace, ignorující místní ráz a zákonitosti daného staveniště, je aplikována po celé republice.

Naše příklady se zaměřují občanskou vybavenost a veřejná prostranství.

Dům s pečovatelskou službou v Kněžicích

Dům s pečovatelskou službou v Kněžicích, okres Nymburk

(prof. Ing. arch. Jaroslav Sýkora, DrSc.)

byl postaven v centru obce, v blízkosti kostela i školy. Má půdorys uzavřeného dvorce s vnitřním zeleným dvorem či atriem, do něhož se vchází jedinou vstupní branou. Dům obsahuje 20 malometrážních bytů (dva byty pro tělesně postižené), dále ordinaci lékaře, společenský salonek, který je také užíván obcí, a pavilon služeb. Dům má venkovský charakter a navazuje na atmosféru bývalého selského statku, na jehož místě je postaven. Jeho obyvatelé se v něm cítí jako doma.

Veřejné prostranství v Dešenicích

Úpravy prostranství v Dešenicích, okres Klatovy

(Ing. arch. Olga Tausingerová, Ing. Josef Krause, Irena Mádlová)

Zarostlé rumiště a zavezený rybník v centru obce byly přeměněny v oddychovou zónu. Byla vybudována dvě jezírka s romantickými zákruty, s břehy obloženými kamenem, s vloženým molem a lávkami, kolem byly vysázeny stromy a keře, osazeny lavičky a zřízeno pítko. Také bylo vybudováno dětské hřiště. Obě díla byla přihlášena k ocenění Zlatou cihlou obnovy venkova.

© 2013 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.