K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Nebojte se zakázky soutěžit na kvalitu

Datum: 4. 9. 2013, zdroj: eNovation, rubrika: Veřejné zakázky

Po novele zákona o veřejných zakázkách z dubna 2012 panuje na veřejnosti představa, že prostřednictvím veřejné zakázky není možné získat kvalitní produkt. Není tomu tak.

„Účelem každého zadávacího řízení by měl být výběr nejvhodnějšího řešení, uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a její uskutečnění, a sice na základě výběru pro zadavatele nejvhodnější nabídky (ať už na základě nejnižší ceny či celkově ekonomicky nejvýhodnější nabídky) při dodržení pravidel soutěže,“ říká rozsudek krajského soudu v Brně 62 Ca 28/2008-74.

Z uvedené citace plyne, že cílem každé veřejné zakázky by mělo být dostat co nejlepší kvalitu při vynaložení minima finančních prostředků, tedy tzv. „best value for money“ Tento termín je definován jako „optimální kombinace celoživotních nákladů a kvality (nebo též vhodnost pro daný účel) zboží či služeb, která splňuje přiměřené požadavky uživatele“. S tímto tvrzením však každému, kdo má se zadáváním veřejných zakázek zkušenosti, vyvstane v hlavě několik otázek. Jak toho dosáhnout? Jaké možnosti ukládá zákon? Je nejnižší cena vždy to nejlepší?

Aby zadavatel mohl vybrat nejvýhodnější nabídku, musí nabídky nejprve vyhodnotit podle předem stanovených hodnotících kritérií. Zákon o veřejných zakázkách (dále jen ZVZ) zná dvě základní – nejnižší nabídkovou cenu a ekonomickou výhodnost nabídek. S ohledem na tuto skutečnost je nutné výběr hodnotících kritérií pečlivě zvážit a rozhodnout se, zda zadavatel upřednostní nejnižší cenu, nebo zda je potřebné hodnotit též další faktory, které ovlivňují užitnou hodnotu předmětu zakázky. Těmi jsou například technické řešení, provozní náklady nebo záruční a pozáruční servis. Při volbě hodnotících kritérií je ovšem nutné vzít v úvahu, že je vždy povinností zadavatele volit základní kritérium s ohledem na druh a složitost veřejné zakázky tak, jak je stanoveno v § 78 odst. 3 ZVZ.

Rozhodnutí, jaké hodnotící kritérium zvolit, je u většiny veřejných zakázek poměrně náročný krok, který s sebou nese velkou odpovědnost. Většina zadavatelů tak volí jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, což je nejsnazší cesta a nehrozí, že by stanovené kritérium někdo napadl jako diskriminační či zvýhodňující některé uchazeče. Panuje tak poněkud zkreslená představa, že díky novele ZVZ z dubna 2012 jsou zadavatelé nuceni hodnotit zakázky pouze na základě nejnižší nabídkové ceny a dochází tak k plýtvání veřejnými prostředky.

Není tomu tak a zadavatel má vždy možnost zvolit si takový způsob hodnocení, který mu přinese tzv. „best value for money“. Zde je nutné poznamenat, že byť je podpora hodnocení kvality žádoucí, není soutěžení pouze na cenu a priori nesprávné, pokud jsou zároveň splněny další podmínky.

Zvolení vhodného kritéria

Existují tři možnosti, jak dostat zmíněné „best value for money“ na základě hodnocení podle základních hodnotících kritérií „nejnižší nabídková cena“ nebo „ekonomická výhodnost nabídek“.

Nejnižší nabídková cena
Zadavatel může stanovit jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu. Všechny další požadavky jsou stanoveny napevno v rámci obchodními a technických podmínek. Je třeba dbát na to, že požadavky nesmí být v rozporu s § 6 ZVZ a zároveň musí jasně a přesně popisovat předmět zakázky – tedy co a za jakých podmínek chceme vysoutěžit. Právě to však často bývá zdrojem všech problémů. Zadavatel mnohdy předmět zakázky vysoutěží sice nejlevněji, avšak posléze zjišťuje, že jde o něco, co vlastně ve skutečnosti nechtěl, že dodávka nesplňuje jeho představy a že by si raději připlatil například za kvalitu. Způsob hodnocení nejnižší nabídkovou cenou se obecně doporučuje zvolit u zakázek, u kterých lze preferovat pouze cenu předmětu zakázky, ať už proto, že vlastnosti předmětu zakázky pro nás nejsou tolik důležité nebo proto, že všechna potřebná specifika umíme popsat a jsou napevno stanovena zadávacími podmínkami.
Hodnocení ceny i vlastností
V tomto případě je nutné klást velký důraz na „užitnou hodnotu“ při stanovování dílčích hodnotících kritérií a zvážit, co konkrétně nám lepší hodnota v daném dílčím kritériu přinese. Je opravdu nutné hodnotit dobu dostavby školy, když se její otevření i vybavení plánuje až za rok? Přinese nám její dokončení již nyní větší užitek? Je to pro nás ekonomicky výhodnější? Podobné typy otázek jsou při stanovování dílčích hodnotících kritérií v rámci základního hodnotícího kritéria „ekonomická výhodnost nabídky“ na místě.
Pevně stanovená cena
Tento způsob hodnocení, který spadá pod základní hodnotící kritérium „ekonomická výhodnost nabídky“, kdy si zadavatel určí pevnou cenu a soutěží vlastnosti předmětu zakázky, není v praxi využíván. Nese s sebou však řadu výhod. Jednou z nich je např. preference kvality nad cenou, odpadá také případné řešení otázky mimořádně nízké nabídkové ceny. Jeho nevýhodou je naopak náročné zvolení adekvátních kritérií kvality nebo stanovení příliš vysoké pevné ceny (tendence využít všechny prostředky vyčleněné na konkrétní zakázku z rozpočtu).

Stanovení kritérií je plně v rukou zadavatelů

Ulehčit rozhodování o nastavení hodnotících kritérií by zadavatelům snad měla připravovaná metodika Ministerstva pro místní rozvoj, v níž by měly být shrnuty všechny možnosti hodnocení spolu s konkrétními případy, které by měly upozornit na výhody i rizika jednotlivých možností.

Stanovení hodnotících kritérií však bude i po plánované novele ZVZ, která by měla být účinná do 1. ledna 2014, nadále na plné odpovědnosti zadavatelů a bude jen na nich, zda rizika plynoucí z nevhodně stanovených kritérií vezmou na svou zodpovědnost či zda využijí konzultací s firmami specializujícími se na problematiku veřejných zakázek.

Mgr. Dan Kulhavý, specialista na veřejné zakázky

TOPlist
TOPlist