K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Veřejné zakázky, zveřejňování smluv a sociální bydlení

Datum: 11. 5. 2015, zdroj: OF 2/2015, rubrika: Veřejné zakázky

Rozhovor s PaedDr. Miladou Halíkovou, předsedkyní sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

PaedDr. Milada Halíková
V letošním roce bude Poslanecká sněmovna projednávat řadu zákonů. Který považujete pro města a obce za nejdůležitější?
Nový zákon o veřejných zakázkách přinese zřejmě největší diskuse a bude to opět o limitu pro vícepráce. Novela, která je účinná v tomto roce, je zvýšila z 20 % na 30 %. Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová předpokládá, že v nový zákon limit zvýší na 50 %. Evropská předpisy to povolují. Ale umožňuje to praxe v České republice? Obávám se, že to povede k podhodnocení nabídkových cen, protože uchazeči budou počítat s navýšením o 50 % za vícepráce. Současný zákon umožňuje, aby o vítězi tendru nerozhodovala jen cena, ale kolik komunálních politiků si troufne vybrat uchazeče s vyšší nabídkou a ověřenou kvalitou práce? Je zde oprávněná obava z mediálního tlaku a někdy i trestního oznámení. Nový zákon by proto měl přesně definovat mantinely, v nichž se mohou zadavatelé pohybovat. Připravuje se paragrafované znění zákona, ale zdá se, že některé otázky ještě nejsou dořešené.
Můžete uvést příklady?
Třeba Hospodářská komora ČR kritizuje, že návrh zákona neřeší např. mimořádně nízké nabídky či zlepšení kvality dodávek. Nevíme, jak se nový zákon vypořádá, řečeno slovy ministryně Šlechtové, s tzv. zakázkovým kanibalismem. Některé zakázky se buď nerealizují, nebo se výrazně opožďují, protože se neúspěšní uchazeči obracejí s podněty na Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Diskuse se jistě povede i o nápadu přejmenovat normu na zákon o zadávacím řízení. Nový zákon by měl platit v roce 2016, a tak času na jeho důkladnou přípravu a schválení již mnoho nezbývá.
Ve sněmovně již déle než rok leží návrh zákona o zveřejňování smluv, který zamrzl na úrovni jednání výborů. Nastane nějaký posun?
Původní návrh poslance Jana Farského poněkud netradičně obsahoval různé alternativy a vzbudil opravdu velkou bouři. Nyní to vypadá, že vláda hledá přijatelný kompromis a nespoléhá se jen na poslaneckou iniciativu. Ostatně uzavřené smlouvy už teď zveřejňuje řada radnic. Nejde jen o ty smlouvy, které musí dávat na profil zadavatele podle zákona o veřejných zakázkách. Mnohá města mají na svých webech všechny smlouvy zpravidla nad padesát tisíc korun.
Jaké jsou zkušenosti a zájem občanů o takto zveřejňované smlouvy?
Radnice většinou žádný nápor občanů na tuto část webové prezentace nezaznamenávají. Z tohoto pohledu bylo třeba zajímavé vystoupení starosty Draga Sukalovského z Kuřimi na semináři v Poslanecké sněmovně. Poznamenal, že pokud vedení města či obce něco neudělá, tak je mu to vytýkáno. Zveřejněné smlouvy však nejsou pod širokou veřejnou kontrolou. Úřad v Kuřimi za rok zveřejňování smluv eviduje stovky přístupů, při bližším rozboru jde o 30–40 lidí, kteří se o smlouvy zajímají. Převážně jsou to podnikatelé, kteří neuspěli ve výběrových řízeních. Myslím si proto, že bychom neměli od zákona o registru smluv očekávat nějaký obrovský průlom v zájmu veřejnosti o kontrolu samospráv. Ostatně sami tvůrci návrhu zákona uvádí, že zveřejnění smlouvy je jistý druh prevence. Ani v tomto případě bych však dopad zákona v širším okruhu občanů nepřeceňovala.
Mohou obce a města očekávat nějaké další nové povinnosti, které přinese legislativa?
Ty by mohla přinést Koncepce sociálního bydlení na jejímž základě vznikne zákon o sociálním bydlení. Koncepce se opírá o tři pilíře. Novinkou je krizové bydlení, nová služba na pomezí noclehárny a azylového domu. Další dva pilíře, sociální byt nižšího standardu a dostupný byt s nižším nájemným určený k trvalému bydlení, vycházejí ze současné státní podpory ve formě příspěvku a doplatku na bydlení. V koncepci se počítá se zvýšením role obcí, které by měly zajistit sociální a dostupné byty v počtu odpovídajícímu 5 % ze všech bytů v obci. Ovšem překotná privatizace bytového fondu způsobila, že v řadě míst obce takové byty nevlastní. Rozpoutala se proto diskuse nad návrhem, zda by si byty pro tyto účely mohla obec pronajímat od soukromných vlastníků. Je také otázkou, zda by vůbec nějaké byty nabídli. Vždyť v Praze a řadě velkých měst jsou tisíce volných bytů. Neměli bychom uvažovat o vyšším zdanění prázdných bytů? A zároveň tvrdě postihovat spekulanty, kteří obchodují s lidskou chudobou.
Je reálné, aby obce sociální a dostupné byty v takovém rozsahu zajistily?
Není jasné, zda se povinnost bude vztahovat na všechny obce, nebo bude stanoven limit počtu obyvatel. Každopádně obce mají mít zase víc úkolů a větší náklady. V této chvíli jejich představitelé dostali příslib financování z Integrovaného regionálního operačního programu, ale čeká se na první výzvy. Státní fond rozvoje bydlení má pro rok 2015 na podporu výstavby nájemních bytů určeno 300 milionů korun, což není mnoho a jedná se o zvýšení prostředků. Je třeba podrobně rozpracovat, za jakých podmínek by mohly uvedený závazek obce vůbec realizovat.
Nepomohlo by, kdyby majitelé domů stanovovali rozumné nájemné?
Na konferenci pořádané Sdružením nájemníků ČR se diskutovalo o tom, proč se nájemci bytů při neúměrném zvýšení nájemného většinou nesoudí. Přítomná advokátka vypočetla, že náklady za řízení jen na prvním stupni se mohou za znalecký posudek, soudní poplatky a práci advokáta podle tarifu vyšplhat i na sto tisíc korun. Přitom výsledek je značně nejistý. Soudcům výrazně chybí cenová mapa, neboť zjistit v místě a čase obvyklé nájemné je velmi složité. Představitelé obcí a měst ve vedení radnic nemohou zavírat oči před tíživou bytovou situací svých občanů. Jde ale o to, aby v této oblasti nedostávaly obce jen úkoly, ale i odpovídající prostředky k jejich vyřešení. A to platí i pro oblast sociálního bydlení.
TOPlist
TOPlist