K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Dotace pro památky

Datum: 16. 9. 2015, zdroj: OF 3/2015, rubrika: Ekonomika

Jsem velmi rád, že jsem zažil v obecní práci dobu začátku 90. let. Pokud se kulturnost doby posuzuje podle vztahu k památkám, byla to doba mimořádně kultivovaná. Státní rozpočet byl tehdy mnohem menší než dnes, stejně tak i rozpočty měst a obcí. Historické středy měst vypadaly jako by právě skončila válka.

Podobně na tom byla i základní infrastruktura na celém území měst. V předchozích letech se totiž pouze stavěla sídliště a vše ostatní, pokud se nebouralo, zůstávalo bez údržby. Přesto se nová zastupitelstva vrhla především na obnovu památek a infrastruktury v historických středech měst. Všichni nějak podvědomě cítili, že je to velmi důležité pro nový pocit sounáležitosti obyvatel se svým městem.

Velmi podobné to bylo i na venkově, kde obce měly naprosté minimum vlastních příjmů a přesto se pustily do obnovy např. mnoha kostelů a kaplí. Jen na našem okrese Plzeň-jih se starostové a okresní úředníci domluvili a každý rok šlo do obnovy památek 10 milionů Kč a to byly v tehdejších cenách stavebních a restaurátorských prací velmi slušné prostředky.

Nelenilo ani ministerstvo kultury. Vznikly výborné dotační programy – např. Program regenerace městských památkových rezervací a zón, který velmi předběhl svou dobu ve svých multiplikačních efektech a jen s minimálními úpravami působí dodnes. Odvážný byl i ministr Tigrid – nechal pro Senát obnovit Valdštejnský palác a přestěhoval své ministerstvo do Nosticova paláce, rovněž ukázkově zrestaurovaného.

Podpora státu klesá

Se vznikem nových evropských dotací bylo v pozdějších letech možné opravovat památky v souvislosti s podporou cestovního ruchu z předstupních fondů a pak z regionálních operačních programů a z Programu rozvoje venkova.

Protože zde byly tyto evropské zdroje, alokace pro národní památkové programy v těchto letech postupně klesala až k minimu, na němž se nachází dnes.

Zámek ve Spáleném Poříčí před rekonstrukcí
Zámek ve Spáleném Poříčí před rekonstrukcí

A přišel problém. Našim vyjednávačům se nepodařilo pro současné plánovací období přesvědčit Evropskou unii, že památky jsou v podmínkách České republiky významným faktorem regionálního rozvoje. Nejde jen o cestovní ruch, ale o celkovou atraktivitu území pro investory a o vznik nových pracovních příležitostí. Místa s obnovenými památkami jsou vyhledávána i zájemci o trvalé bydlení. Bydlet historických centrech, která byla počátkem 90. let vyloučenými lokalitami, je dnes mnohem cennější než bydlet v zatepleném paneláku či v satelitu daleko za městem.

Z důvodu nedostatečných vyjednávacích schopností na české straně dnes budou evropské programy podporovat z celkového množství více než 40 000 nemovitých kulturních památek pouze národní kulturní památky, památky UNESCO a vybraná velká muzea a knihovny.

Zjednodušeně řečeno: evropské peníze pro památky zmizely, stát by měl proto podpořit památky ze svého, pokud se má naše současnost alespoň blížit kulturnosti 90. let.

Počítejte s námi

Mělo by to být snadné, protože z hlediska státu není podpora památek ztrátová, ale naopak výdělečná. Zkusme počítat:

Zámek ve Spáleném Poříčí po rekonstrukci
Zámek ve Spáleném Poříčí po rekonstrukci

Podpora památek bývá v dotačních programech 50 %, zbylých 50 % poskytuje vlastník památky. Pokud stát podpoří obnovu památkového objektu v hodnotě 1 mil. Kč, dá ze státního rozpočtu 500 tis. Kč. Zpět se mu vrátí DPH z 1 mil. Kč, tj. 173,6 tis. Kč a dále sociální, zdravotní pojištění a daň ze mzdy pracovníků, kteří obnovu provádějí. U obnovy památek je velký podíl ruční práce – min. 60 % z celkových nákladů obnovy, to znamená, že tato vratka státu činí 192,5 tis. Kč. Na opravu památky v hodnotě 1 mil. Kč stát v daném roce poskytne tady fakticky poskytne pouze 134 tis. Kč. Ve skutečnosti téměř každý investor investuje mnohem více než 50 %, neboť provádí další modernizace objektu a tak se dá říci, že dotace se státu vrátí nazpět celá a přitom způsobila, že se vlastník rozhodl investovat do obnovy památky a ne např. do nějakého výhodného finančního produktu.

Státní dotace na obnovu památek dále přitahuje investice města do infrastruktury. Obnova památky s dotací mnohdy iniciuje soukromé investice do nepamátkových domů v okolí. Obnovená památka pak následně generuje pracovní místa, bydlení obyvatel, využití pro kulturní a podnikatelské účely. Každoroční příjem státu na daních a odvodech ze všech těchto aktivit může i přesáhnout jednorázovou dotaci do obnovy památky. Toto platí zejména u již zmíněného Programu regenerace a u těch programů, které rozdělují spíše nižší statisícové částky velkému počtu subjektů na obnovu, která vyžaduje velký podíl pracovních nákladů na celkových nákladech.

Je proto zřejmé, že dotace do obnovy památek jsou pro stát výhodné. Je velmi těžké najít jakékoliv jiné státní dotace s tak velkou návratností a rozvojovým potenciálem.

Doufejme proto, že skutečně dojde k tomu, že budou podpořeny programy ministerstev, určené pro památky v nestátním vlastnictví, jak to již pro letošní státní rozpočet, bohužel neúspěšně, doporučil rozpočtový výbor plénu Poslanecké sněmovny.

Ing. Pavel Čížek, starosta Spáleného Poříčí

TOPlist
TOPlist