K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Přínosy a rizika návrhu nového zákona o veřejných zakázkách

Datum: 6. 10. 2015, zdroj: OF 4/2015, rubrika: Veřejné zakázky

Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo k projednání návrh nového zákona o veřejných zakázkách. Přinášíme odpovědi na některé otázky k této problematice.

Ministerstvo pro místní rozvoj
Jaké jsou hlavní důvody pro přípravu nového zákona?
Tento zákon byl v minulých dvou desetiletích široce diskutován a pozměňován, přesto se nyní Česká republika dostala do fáze, kdy existující platná právní norma je prostě nevyhovující. Její zachování v nezměněné podobě by dále výrazně komplikovalo zadávání veřejných zakázek nejen státním institucím, ale zejména menším a středním obcím.
Jaké budou hlavní přínosy nového zákona?
Především – nový zákon o veřejných zakázkách bude v souladu s evropským právem, tím se odstraní možné ohrožení pro čerpání dotací z Evropské unie v novém programovém období. Již nyní je délka administrace právě velkých infrastrukturních staveb v ČR kritická a táhne se roky.
Smyslem navrhovaného zákona je i kultivace zadávání zakázek. Toto je upraveno a zjednodušeno zvláště s ohledem na starosty obcí.
Připravovaný zákon výrazně sníží administrativní zátěž – dnes nutíme zadavatele vytvářet zbytečné protokoly o všech nabídkách, podle nového zákona bude stačit jeden protokol o vítězné nabídce.
Nejvýhodnější nabídku již nebude třeba vyloučit kvůli chybějícímu dokladu nebo překlepu ve výkazu výměr.
Na banální zakázku nebude třeba svolávat hodnotící komisi a pozvat členy 5 dnů dopředu, jak je tomu doposud. Zadavatel dostane k dispozici i řadu kritérií, podle kterých se bude moci rozhodovat o kvalitě nabídek: nejvýhodnější poměr nabídkové ceny nebo nákladů životního cyklu a kvality; nejnižší nabídková cena; nejnižší náklady životního cyklu; hodnocení dopadů nabídky na životní prostředí; sociální hodnotící kritéria (např. podíl nezaměstnaných na zakázce).
Nový zákon klade také důraz na flexibilitu tzv. podlimitního režimu – tedy právě na snadnější zpracování a administraci těchto menších zakázek.
Můžeme uvést příklady současných problémů, které zákon bude řešit?
Takových příkladů je celá řada, ale např.:
  1. Zadavatel nemůže dnes vyloučit dodavatele, který se v minulosti neosvědčil (dopustil se pochybení při jiných zakázkách, zkazil stavbu a nyní se hlásí na její dodělání apod.). Podle nového zákona může zadavatel vyloučit účastníka řízení, pokud se dopustil v posledních 3 letech závažných nebo trvalých pochybení při plnění veřejné zakázky.
  2. Zadavatel není dnes schopen určit, co je mimořádně nízká a tedy i podezřelá cena. Zadavatel může podle nového zákona dopředu v zadávacích podmínkách stanovit:
    1. konkrétní cenu nebo náklady, které bude považovat za mimořádně nízkou nabídkovou cenu, nebo
    2. vzorec určení mimořádně nízké nabídkové ceny
    Není také vyloučeno, aby zadavatel posoudil nabídkovou cenu nebo náklady jako mimořádně nízké i v jiných případech, a je na něm, jak bude nakonec tuto zakázku řešit.
  3. Zadavatel nemůže dnes vyloučit dodavatele, který u něj má dluhy. Podle nového zákona může zadavatel v menších zakázkách stanovit, že vyloučí každého, kdo má vůči němu dluhy. Například může jít o pokuty za předchozí špatné plnění veřejné zakázky.
Jaká jsou rizika nového zákona, vedle přínosů, které přináší?
Kromě chystaných přínosů a příležitostí má nový zákon, jako každá norma, i svá rizika, o kterých je nutno otevřeně mluvit. Právě proto probíhala v období přípravy zákona a stále probíhá široká diskuse a připomínkování od mnoha institucí a municipalit, organizací. Je však zcela přirozené, že nové pojetí může vyvolávat obavu zejména u méně pružných institucí, které by rády měly vše co nejpodrobnější a do detailů popsané. To je ovšem přesně takový směr vývoje, jakým se šlo doposud, až jsme se dostali k bodu, kdy současný zákon nejenže nevyhovuje Evropské unii, ale vytváří „administrativní peklo“, kdy i kvůli malé zakázce musí starosta obce podstupovat administrativní martyrium. Velké zakázky se táhnou i roky a jsou doprovázeny nekonečnými soudními spory, kterými se neúspěšní soutěžící „mstí“ instituci za svůj neúspěch – prostě proto že mohou. V administrativní džungli se vždy dá najít sporná citace, kvůli které může schopný advokát vyvolat soudní spor.
Jaké byly hlavní připomínky k návrhu zákona?
Zaznělo, že zákon není dost podrobným návodem pro zadavatele. Ovšem zákon není metodika, ale soubor pravidel. MMR sestaví sadu metodik pro zadavatele, které schválený zákon doplní.
Připomínkovalo se např., že zákon dává zadavateli moc prostoru pro rozhodování. Ano, ale to je právě jeho smyslem. Přináší zadavateli celou řadu možností, jak dosáhnout kvalitního plnění veřejné zakázky. Je nástrojem pro zadavatele – zákon je psán pro poctivé zadavatele, kteří chtějí kvalitně zadávat veřejné soutěže. Není psán pro ty, kdo ho chtějí tak jako tak porušovat. Tomu nezabránila ani dosavadní „přeregulovaná“ složitá pravidla, která paradoxně ve své složitosti chrání i ty, kteří to myslí nepoctivě a komplikují naopak jejich soudní postih.
Připomínky byly též k terminologii, která je údajně v zákoně příliš neurčitá a měla by být detailnější. Nový zákon zachovává současnou terminologii tam, kde je to možné. Nově použitá terminologie v něm je i terminologii evropských směrnic, kterou je nutno respektovat, přestože se nám může jevit jako neurčitá. Požadavku na jednotnou terminologii s EU se prostě nelze vyhnout, chceme-li zajistit úspěšné čerpání dotací z EU na veřejné zakázky v dalším období.
TOPlist
TOPlist