K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Význam obecního znaku

(Obecní znaky 4.)

Datum: 16. 2. 2016, zdroj: OF 5/2015, rubrika: Regiony

Sémanticky výstižné, heraldicky správné a graficky vyvážené obecní znaky mohou významně přispět k pozitivní prezentaci obce, k posílení regionálního vědomí jejích obyvatel i k budování jejího image.

Pokud skutečně zachycují silné, dlouhodobé a obecně přijímané symboly místa a současně odkazují k jeho specifikům, k výrazným krajinným dominantám, přírodním unikátnostem, ke klíčovým historickým událostem či tradicím, mají obecní znaky všechny předpoklady pro to, aby se staly nejen reprezentantem obce, ale i jejím primárním grafickým symbolem.

Ani sebelepší znak však nemůže tento předpoklad naplnit, pokud jej obyvatelé obce nepřijmou, pokud se s jeho symbolickou hodnotou neztotožní nebo pokud ji (např. v nových společenských podmínkách) neakceptují nebo jí nerozumějí. Ne vždy totiž platí, že obecní znak je dlouhodobě sdílen územním společenstvím a reprezentuje území bez ohledu na jeho vývoj a změny. Někdy se oslabuje jeho význam, protože symbolika užitá ve znaku není obyvatelům blízká, u jiného symbolická hodnota po čase zmizí a znak se stane „vyhaslým“. I takový ale může zůstat součástí regionální symboliky, jak dokládají např. historické znaky, dnes pro mnohé již těžko srozumitelné.

Tak jako je při navrhování novodobých komunálních symbolů třeba mít na zřeteli jejich výstižnost a „nadčasovost“, při jejich využívání je stejně nezbytné promýšlet pestré způsoby začlenění znaku do života obce a zároveň i cesty, jakými „podtrhnout“ jeho nezastupitelný význam.

Použití obecních symbolů

Z výstavy obecních znaků, které vyrobily děti ze škol v Libereckém kraji z materiálů určených k recyklaci
Z výstavy obecních znaků, které vyrobily děti ze škol v Libereckém kraji z materiálů určených k recyklaci. Foto: Bořivoj Černý

Orientační šetření zacílené na zástupce municipální reprezentace Libereckého kraje (2014) prokázalo, že většina obcí schválený znak i vlajku používá nad rámec legislativní povinnosti jako identifikační „grafickou značku“ lokality v rámci její „oficiální“ reprezentace na komunální, regionální, krajské i národní či mezinárodní úrovni. Obecní znak bývá nedílnou součástí písemného úředního styku (hlavičkový papír, razítko obce, vizitky zastupitelů, pamětní listy, diplomy, služební průkazy).

Své stálé místo má také při propagaci obce. Je umisťován na rozmanité propagační materiály a upomínkové předměty určené především pro podporu cestovního ruchu a reprezentaci obce (turistické průvodce, mapky, pohlednice, tužky, tašky, sklenice atp.). Ojedinělá není ani instalace komunálních symbolů při kulturních, společenských či sportovních akcích, jež se v obci pořádají, nebo při přijetí oficiální návštěvy. Obecní znak je často užíván i na plakátech, na webových stránkách, v záhlaví místního periodika atd.

Často slouží obecní symboly i k označení obecního majetku (polep aut, označení místních veřejných prostranství a podniků spravovaných obcí, obecního mobiliáře, kanalizačních vpustí) nebo významného místa (škola, interiér kulturního domu i kostela, hřiště, blízká rozhledna atp.) Méně často bývá obecní znak využíván ke zdůraznění příslušnosti k obci. Objevuje se na nášivkách stejnokrojů obecní policie nebo na hasičských uniformách, je však s podivem, jak málo jej využívají sportovci či umělečtí „reprezentanti“ obce. Širší by mohlo být i využití obecního znaku v logách či při identifikaci místních spolků, kulturních institucí či hospodářských podniků.

Možnost užívat obecní znak mají většinou jen organizace a podniky zřízené nebo spravované obcí, přestože by jeho prostřednictvím mohly proklamovat svou příslušnost k místu i mnohé další subjekty. Znak přece nelze chápat jako vlastnickou značku obce. Jeho smysluplné využití ostatními by jistě jeho hodnotu nesnížilo. Je nezpochybnitelně chvályhodné, že obce projevují svému znaku úctu, jak dokládá např. obřady jeho svěcení nebo existence tzv. „slavnostních symbolů“, určených pouze pro výjimečné příležitosti (vyšívaný, skleněný, vyřezávaný znak) či manuály, určující užívání symbolů. Obecní znaky by si zasloužily širší využití. Jsou-li definovány jako obecní, neměly by být místním obyvatelům vzdálené. Proč by nemohli mít znak své obce na dresu mladí fotbalisté či na deskách s partiturou členové místního pěveckého sdružení?

Přístup aktérů místního rozvoje ke smysluplnosti užití obecního znaku je různý. Zatímco v obcích vesnického typu je vztah ke komunálnímu symbolu užší, „lokálně patriotský“ a převládá jeho využití pro identifikaci, ev. pro zdůraznění pozice zastupitelů (a tím posílení mocenských vztahů), řidčeji pak pro posílení sounáležitosti obyvatel s místem, ve městech je kladen větší důraz na reprezentativní úlohu znaku (a s ním spojené instituce samosprávy). Má-li být obecní znak opravdovým, respektovaným symbolem, s nímž se obyvatelé ztotožňují a jenž může přispět k rozvoji místa, je nutné, aby komunální reprezentace zodpovědně hledaly odpověď na otázku, jaký význam má znak pro život obce. Takový dotaz posouvá vnímání komunálního symbolu z roviny konkrétního použití do roviny emoční a vztahové s důrazem na subjektivní prožívání symboliky znaku.

Když byl v uvedeném průzkumu položen 96 vybraným obecním úřadům dotaz, jaký význam má, dle jejich názoru, obecní znak pro život obce, ukázalo se, že ani oni sami někdy o jeho významu a potenciálu příliš nepřemýšlejí.

Škála odpovědí byla skutečně pestrá. Téměř desetina dotázaných popřela jakýkoliv význam znaku pro obec, někteří odbyli odpověď lakonickým, prázdným sdělením „velký“, nadpoloviční většina ale promýšlela různé aspekty významu znaku pro život obce. Mnozí zastupitelé vidí ve svých znacích „cenný duchovní majetek“, „rodný list“ a „nevšední“ hodnotu obce, vnímají jej jako odraz místních tradic a prostorových symbolů (ve městech jako „zrcadlo historie“).

Základní význam obecního znaku spatřují obce zúčastněné v uvedeném průzkumu v jeho odkazu k historickým, kulturním a hospodářským hodnotám obce. Pro další dotázané je znak především symbolem samostatnosti a suverenity obce a jejím vnějším reprezentantem, „vizitkou a reklamou“, jiní jej vnímají jako identifikátor, jehož prostřednictvím si občané vše „místní“ spojují se svým bydlištěm.

Podle dalších respondentů je obecní znak prvkem, který posiluje sounáležitost obyvatel s obcí, jejich místní identitu, hrdost na žitý prostor i lokální patriotizmus. Jinými je znak prezentován jako symbol svrchovanosti místa, jako obraz minulosti a současnosti obce zprostředkující uchování informací i do budoucnosti. Někteří reprezentanti vidí v obecním znaku i spojovací prvek (např. sdružení Parohatá města, spojující obce mající ve znaku paroží).

Málokterý z oslovených obecních reprezentantů se však zamýšlí nad významem znaku při formování image obce nebo při jeho účelném využití v place marketingu, tj. „prodeji“ a propagaci místa např. v rámci cestovního ruchu nebo při podpoře hospodářských, společenských a kulturních aktivit subjektů působících v obci.

Využití potenciálu obecního znaku

Průvod zástupců členských obcí iniciativy Parohatá města při setkání v Jaroměřicích nad Rokytnou v červnu 2014
Průvod zástupců členských obcí iniciativy Parohatá města při setkání v Jaroměřicích nad Rokytnou v červnu 2014. Foto Hruška

Je zřejmé, že většina obcí znak aktivně užívá ke své prezentaci, že jej aktéři místního rozvoje vnímají jako jeden ze základních symbolů obce i jako doklad její suverenity. Uvědomují si význam znaku jako fenoménu posilujícího místní identitu obyvatel, ne vždy ale dokáží jeho potenciál plně využít. Jejich vztah k symbolu nejednou zůstává v rovině prosté reprodukce, obecní znak je chápán jako v současnosti „žádoucí“ formální reprezentant místa či zastupitelstva (označení obecního úřadu, úředních dokumentů, vizitek atp.).

Obecní samosprávy pak iniciují utváření obecních symbolů pouze v rámci place brandingu (utvoření značky místa) nebo ve snaze vyrovnat se sousedním obcím či podpořit vlastní (osobní) pozici. Obecní znak je často využíván pouze jako jakýsi „štít“ komunální reprezentace. Proces jeho přijetí sice aktuálně zviditelňuje činnost zastupitelů, není však samozřejmé, že nový komunální symbol hraje v místním rozvoji tak klíčovou roli, jakou by hrát mohl a měl.

Pokud se nezohlední či podcení míra ztotožnění obyvatel obce s novým znakem, pokud spolu s jeho grafickou podobou navrhovatelé dostatečně neprezentují i jeho výstižnou ikonografii, stává se tento znak již od svého počátku „prázdným“ a jeho hodnota je velmi nízká, především v případě nevhodně užité symboliky. Znak odkazující k portrétu starosty nebo ke konkrétnímu, z hlediska vývoje obce „zapomenutelnému“ počinu zastupitelstva (např. výstavba koupaliště nebo tenisových kurtů) má nejen velmi krátkou životnost, ale pro obyvatele i návštěvníky obce je svou tematikou nedůstojný, někdy i směšný.

Problematická je rovněž funkčnost těch obecních znaků, s nimiž se municipální reprezentace plně neztotožňuje (většinou proto, že je nechápe) a jejich užívání proto omezuje. Takové znaky jsou pak v přímém rozporu s obecně rozšířeným názorem komunálních představitelů, že obecní znak je výsostný reprezentant obce. Zdravý není však ani postoj místních aktérů, kteří prezentují obecní znak jako symbol, jenž si zasluhuje mimořádnou úctu a prosazují jeho užívání jen při výjimečných příležitostech.

Často je zdůrazňována nutnost duchovního sepětí obyvatel s obecním znakem, bohužel však už obecní zastupitelé dál neřeší otázku, jak zmiňovaný vztah posilovat, zvláště v případech, kdy staví obecní znak „na piedestal“ jako nedotknutelnou vzácnost.

Přehnaná úcta oslabuje životnost základního komunálního symbolu a posouvá jej pouze do pozice grafického reprezentanta obce, do pozice formální, pro obyvatele i návštěvníky nefunkční, bezobsažné (a často i nepochopitelné) značky. Není výjimkou, že např. obecní spolky, instituce či sportovní kluby, které nesmějí bez souhlasu zastupitelstva obecní znak použít při své prezentaci, se od něj distancují, aby se vyhnuly zbytečné administrativě s použitím znaku spojené, a přijmou vlastní logo, s nímž se ztotožní.

Využití spojujícího a zprostředkujícího potencionálu obecních znaků lze tedy v rámci českých obcí prozatím hodnotit pouze jako průměrné. Dosud převládá spíše formální využití, obecní spolky a organizace (s výjimkou policejních složek a hasičů) se jejich prostřednictvím prezentují jen výjimečně. Stejně ojedinělá je i prezentace pomocí obecního znaku v rámci mikroregionů nebo sdružení obcí. Důvodem je z části (již zmiňovaná) přehnaná úcta k symbolu, doložitelná především ve městech, užívajících historické znaky, z části přetrvávající názor, že je přípustné pouze jeho „oficiální užívání“, ale z části i nedostatečné ztotožnění se symbolikou znaku.

V souvislosti s tímto důvodem je třeba uvést, že často bývá podceňována také snaha municipální prezentace posílit vztah občanů k obecnímu znaku nejen „zpřístupněním“ jeho využitelnosti (na dresech, na školních pomůckách atp.), ale i aktivní analýzou jeho obsahu (zveřejnění ikonografie, tematické soutěže, práce ve škole atp.) nebo četnějším využitím v propagaci obce (nad rámec pohlednic či tužek s potiskem). Tím je výrazně snížena úloha znaku jako činitele lokálního (a následně i regionálního) rozvoje.

Současně lze konstatovat, že přístup obecních reprezentací ke znaku a jeho významu není (alespoň v rámci sledovaného Libereckého kraje) nijak výrazně diferencován. Nalezneme zde velké i malé obce s aktivním a tvůrčím, ale i formálním a odmítavým postojem ke znaku. Podobně lze charakterizovat také variabilitu vztahu ke znaku v obcích přesídlených (příhraničních) a s kontinuálním osídlením. Vše nasvědčuje tomu, že zájem o znak a jeho využití v lokálním rozvoji je závislý především na přístupu municipální reprezentace a dalších aktérů místního rozvoje.

Zde je asi nejsmutnější zjištění, že se někteří obecní zastupitelé dosud stavějí k potřebnosti a významu komunální symboliky spíše odmítavě, většinou z finančních důvodů. Náročný proces návrhu a schválení obecního znaku odmítají jako zbytečné, dosud nepotřebné novum, aniž by zvažovali jeho význam pro tolik potřebný lokální rozvoj.

V souvislosti s vymezením významu znaku pro život v obci i pro její prezentaci nad rámec místa je zajímavá také otázka, zda obyvatelé obce svému znaku skutečně rozumějí a mohou ho tak opravdu přijmout za „svůj“, té však bude věnován až příští článek.

Příspěvek vznikl v souvislosti s řešením grantových projektů SVV UK č. 260199 „Hodnocení obecných a specifických socio-prostorových a demografických procesů: Česko v evropských a globálních souvislostech“ a GA UK č. 1090214 „Význam grafických symbolů v procesu formování regionu, územních identit a mocenských vztahů v území: příklad Libereckého kraje“.

Miroslav Šifta, Přírodovědecká fakulta UK v Praze

TOPlist
TOPlist