K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Smlouva o společnosti a vklady právnických osob

(Majetkoprávní jednání obce 3.)

Datum: 15. 2. 2016, zdroj: OF 5/2015, rubrika: Legislativa

Několik druhů právních jednání obce, která mají majetkový charakter, upravuje § 85 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obecní zřízení“). Tato právní jednání obce vyžadují (předchozího) kladného rozhodnutí (souhlasu) zastupitelstva obce.

V rámci série textů o majetkoprávních jednáních obce podle § 85 obecního zřízení bude nyní věnována pozornost uzavření smlouvy o společnosti (a poskytování majetkových hodnot podle smlouvy o společnosti) a dále vkladům (peněžitým i nepeněžitým) do právnických osob.

Vyhrazená pravomoc zastupitelstva obce

Výše uvedená právní jednání majetkového charakteru jsou ve smyslu § 85 obecního zřízení vyhrazenou pravomocí zastupitelstva obce. Podle § 41 odst. 2 obecního zřízení právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce (popřípadě rady obce) jsou bez tohoto schválení neplatná.

Podle § 41 odst. 3 obecního zřízení k neplatnosti právního jednání z důvodů stanovených v § 41 odst. 2 obecního zřízení (tj. právních jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce), přihlédne soud i bez návrhu.

Neplatné právní jednání

Případné schválení některého z výše uvedených právních jednání majetkového charakteru bez souhlasu zastupitelstva obce vyvolává ze zákona neplatnost takovéhoto právního jednání.

Forma právního jednání

Úprava formy právního jednání je obsažena v § 559 až § 564 nového občanského zákoníku (NOZ). Ustanovení § 559 umožňuje každému subjektu zvolit si formu právního jednání, pokud není konkrétní forma právního jednání vyžadována zákonem nebo dohodou stran právního jednání.

Forma smlouvy o společnosti není v § 2716 odst. 1 NOZ stanovena, postačí tedy i forma ústní nebo konkludentní. Nicméně pro praxi lze písemnou formu smlouvy o společnosti doporučit, avšak není zákonnou podmínkou platnosti této smlouvy; z uvedeného pravidla však existují výjimky. Ustanovení § 2716 odst. 2 NOZ stanoví povinnou písemnou formu smlouvy o společnosti, ovšem jen při sdružení majetku. Porušení povinnosti písemné formy má za následek absolutní neplatnost smlouvy o společnosti, ledaže smluvní strany tuto vadu dodatečně zhojí (věta první § 582 odst. 1 NOZ). Pouze pro úplnost lze uvést, že druhá výjimka je dána pro smlouvu o společnosti, kterou se sdružilo dva nebo více advokátů za účelem společného výkonu advokacie; tato smlouva musí mít vždy písemnou formu (viz § 14 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).

Definice vkladu (do právnické osoby) je v § 15 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), (dále jen „ZOK“), podle něhož je vkladem peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace (u akciové společnosti se vklad označuje jako jmenovitá nebo účetní hodnota akcie).

Doložka o splnění náležitostí právního jednání

Podmiňuje-li obecní zřízení platnost právního jednání obce předchozím zveřejněním, schválením nebo souhlasem, opatří se v souladu s § 41 odst. 1 obecního zřízení listina o tomto právním jednání doložkou, jíž bude potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny. Je-li listina touto doložkou obcí opatřena, má se za to, že povinnost předchozího zveřejnění, schválení nebo souhlasu byla.

Případná absence doložky o splnění zákonných požadavků na příslušné listině (např. veřejnoprávní smlouvě o poskytnutí dotace) však sama o sobě nemá vliv na platnost právního jednání (její funkce je pouze osvědčovací).

Smlouva o společnosti

Institut společnosti je upraven v § 2716 až § 2746 NOZ. Uvedená ustanovení o společnosti nahrazují dosavadní úpravu tzv. sdružení v § 829 a násl. předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Společnost (societas) sdružuje osoby za určitým společným účelem (činnosti nebo věci), aniž by však zároveň došlo ke vzniku právnické osoby. Společnost podle § 2716 NOZ tedy není právnickou osobou.

Z § 2717 NOZ vyplývá, že pokud vkládá společník do společnosti věc, použijí se přiměřeně ustanovení o koupi; vkládá-li však jen právo věc užívat, použijí se přiměřeně ustanovení o nájmu, a vkládá-li právo věc požívat, použijí se přiměřeně ustanovení o pachtu. Zavazuje-li se společník k činnosti pro společnost, použijí se přiměřeně ustanovení o díle, nebo o příkazu.

Peněžní prostředky a zuživatelné věci, jakož i věci určené podle druhu vložené do společnosti, se stávají spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli; jiné věci se stávají jejich spoluvlastnictvím jen tehdy, byly-li oceněny penězi. Spoluvlastnické podíly společníků se určí poměrem hodnot majetku, který každý společník do společnosti vložil. K jinému předmětu vkladu nabývají společníci právo bezplatného požívání (§ 2719 NOZ).

Podle § 2720 NOZ platí, že společník, který se zavázal přispět společnému účelu jen činností, má právo na podíl na zisku a právo užívat věci vložené do společnosti, nemá však právo tyto věci požívat, ani se nestává spoluvlastníkem podle § 2719 odst. 1.

Práva a povinnosti společníků navzájem

O vzájemných právech a povinnostech společníků platí obdobně ustanovení NOZ o spoluvlastnictví (viz ustanovení § 1115 až 1157 NOZ).

Kdo se zavázal přispět společnosti jen činností, není povinen k jinému příspěvku. Kdo se zavázal přispět jen majetkem, není povinen přičinit se o dosažení společného účelu jiným způsobem. Společníka nelze nutit, aby přispěl více, než se zavázal. Změní-li se však poměry tak, že společného účelu nelze bez zvýšení příspěvku dosáhnout, může ten, kdo není ochoten svůj příspěvek zvýšit, ze společnosti vystoupit, anebo z ní být vyloučen.

Ujedná-li se jen, co má být do společnosti celkem vloženo, přispěje každý ze společníků rovným dílem.

O dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla stejnou měrou. Zařídil-li společník společnou záležitost v dobré víře, má právo na náhradu jako příkazník (ustanovení o příkazníkovi – viz § 2436 NOZ). Společník vykonává činnost pro společnost osobně a není oprávněn členství ve společnosti zřídit jiné osobě, ani jí své členství postoupit.

Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit na vlastní nebo cizí účet nic, co má vzhledem ke společnému účelu konkurenční povahu. Stane-li se tak, mohou se ostatní společníci domáhat, aby se tento společník takového jednání zdržel. Jednal-li společník na vlastní účet, mohou se ostatní společníci domáhat, aby bylo jednání společníka prohlášeno za učiněné na společný účet.

Neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné. Určí-li smlouva poměr, jakým se společník podílí buď jen na majetku, anebo jen na zisku nebo na ztrátě, platí stejný poměr i pro ostatní případy. Ujednání vylučující právo společníka na podíl na zisku nemá právní účinky. Ujednání vylučující povinnost společníka podílet se na ztrátě má právní účinky jen mezi společníky.

Rozhodnutí o záležitostech společnosti se přijímají většinou hlasů; každý společník má jeden hlas. Ujednání nebo rozhodnutí společníků bránící některému společníkovi účastnit se rozhodování nemá právní účinky.

Rozhodnutí, jímž se mění společenská smlouva, musí být přijato jednomyslně.

Správa společnosti

Společníci si mohou rozdělit působnost při spravování společných záležitostí způsobem, jaký uznají za vhodný. Neučiní-li to, je každý společník vzhledem k těmto záležitostem příkazníkem ostatních společníků. Správou společných věcí mohou společníci pověřit někoho ze svého středu, anebo i třetí osobu. Byl-li správce jmenován ve společenské smlouvě, lze ho odvolat jen z vážného důvodu, jinak lze jeho pověření zrušit obdobně jako u příkazu. Je-li pověřeno více správců, aniž je blíže upravena jejich působnost, jedná každý z nich v záležitostech společnosti samostatně.

Správce vede řádně účty a přehled o majetkových poměrech společnosti; společníkům podává pravidelně vyúčtování majetku společnosti včetně příjmů a výdajů, jakož i zisku, anebo ztráty, nejméně jednou za kalendářní rok, nejpozději do dvou měsíců po jeho ukončení.

Společník, i když nevykonává správu, se může přesvědčit o hospodářském stavu společnosti, přezkoumat účetní záznamy a jiné doklady, jakož i být informován o společných záležitostech.

Práva a povinnosti společníků k třetím osobám

Z dluhů vzešlých ze společné činnosti jsou společníci zavázáni vůči třetím osobám společně a nerozdílně. Jedná-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou, považuje se za příkazníka všech společníků. Ujednají-li si společníci něco jiného, nelze to namítnout vůči třetí osobě, která jedná v dobré víře.

Předstírá-li někdo, že je společníkem, ač jím není, jsou skuteční společníci z jeho jednání vůči třetí osobě zavázáni společně a nerozdílně s ním, jestliže

  • některý ze společníků dal k omylu třetí osoby podnět, nebo
  • společníci mohli při vynaložení potřebné péče takový omyl předvídat, ale žádný z nich neučinil opatření, aby se uvedení třetí osoby v omyl zabránilo.

Zánik členství

Společník může ze společnosti vystoupit, a to i bylo-li trvání společnosti ujednáno na dobu určitou; ne však v nevhodné době nebo k újmě ostatních společníků. Z vážných důvodů však může vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní doba.

Poruší-li společník povinnost ze smlouvy podstatným způsobem, může být ze společnosti vyloučen. Vyloučen může být rovněž,

  • bylo-li o jeho majetku zahájeno insolvenční řízení na jeho návrh,
  • přistoupil-li společník k návrhu na zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší jeho úpadek nebo hrozící úpadek, nebo
  • bylo-li v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku společníka.

Omezení společníka ve svéprávnosti je důvodem pro vyloučení společníka jen tehdy, je-li tento jeho stav na újmu společnosti.

Společník, jehož členství zaniklo, má právo, aby mu bylo vyúčtováno a vydáno vše, co mu ke dni zániku členství náleží. Podíl na majetku nabytém za trvání společnosti se mu vyplatí v penězích. Společník při zániku členství vyúčtuje a vyrovná ostatním společníkům vše, k čemu byl vůči společnosti zavázán.

Bylo-li ujednáno, že společenská smlouva platí i pro dědice, vstoupí dědic do společnosti namísto zůstavitele. Takovým ujednáním nelze vázat dědice dědiců. Není-li dědic s to vykonávat pro společnost činnost, k níž se zůstavitel zavázal, může mu být snížena přiměřená část podílu.

Zánik společnosti

Společnost zaniká, dohodnou-li se o tom společníci, splní-li se podmínky ujednané ve společenské smlouvě, uplyne-li doba, na kterou byla společnost ujednána, dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena, anebo stane-li se tento účel nemožným.

Zemře-li společník, aniž je ujednáno, že společenská smlouva platí i pro jeho dědice, zaniká společnost, měla-li dva společníky. Má-li společnost více společníků, má se za to, že ostatní společníci chtějí setrvat ve společnosti i nadále.

Zanikne-li společnost, podá správce vyúčtování nejpozději do dvou měsíců od jejího zániku. Společníkům se vydá, co je jejich vlastnictvím, a společný majetek se rozdělí podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví.

Vklady do právnických osob

Předmětem vkladu je věc, kterou se společník nebo budoucí společník (dále jen „vkladatel“) zavazuje vložit do obchodní korporace za účelem nabytí nebo zvýšení účasti v ní (dále jen „vkladová povinnost“). Vkladovou povinnost lze splnit splacením v penězích (dále jen „peněžitý vklad“) nebo vnesením jiné penězi ocenitelné věci (dále jen „nepeněžitý vklad“).

Po dobu trvání obchodní korporace ani po jejím zrušení nemá společník právo na vrácení předmětu vkladu (§ 16 odst. 1 ZOK).

Vkladatel splní vkladovou povinnost ve lhůtě a způsobem určeným ZOK a společenskou smlouvou. Ocenění nepeněžitého vkladu se uvede ve společenské smlouvě obchodní korporace. Nepeněžitým vkladem nesmí být práce nebo služby (nepeněžitým vkladem může být jak věc movitá, tak i nemovitá, ale i závod či pohledávka).

Peněžitý vklad do kapitálových společností se splácí na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva (dále jen „banka“), který zřídí správce vkladů. Banka s těmito prostředky neumožní nakládat dříve, než kapitálová společnost vznikne, ledaže se jedná např. o úhradu zřizovacích výdajů (§ 23 odst. 1 ZOK).

Mgr. Jan Břeň

Seriál Majetkoprávní jednání obce

  1. Převody nemovitého majetku obce, 1. 10. 2015
  2. Dary, dotace a některá další majetkoprávní jednání obce, 26. 11. 2015
  3. Smlouva o společnosti a vklady právnických osob, 15. 2. 2016 (právě čtete)
  4. Úvěry, zápůjčky a ostatní obdobná právní jednání obce, 11. 5. 2016
TOPlist
TOPlist