K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Chytré město – není se čeho bát, samosprávy mohou jen získat

Datum: 18. 3. 2016, zdroj: VSOL 1/2016, rubrika: Veřejná správa online

Koncept „chytrého města“ (Smart City) se v poslední době dostává do popředí debaty o zlepšení obecních služeb občanům. Nové IT technologie typu cloud, sociálních sítí a tzv. „internet věcí“ mění způsob, jakým jsou poskytovány služby občanům. Obce i kraje dnes mohou se svými obyvateli efektivněji komunikovat, lépe řídit své pracovníky úklidu a údržby veřejných prostor i městskou (obecní) policii a díky cloudovým technologiím i ušetřit za provoz svého IT. Příklady projektů v rámci konceptu Smart City se dají najít jak v zemích na západ od nás, tak i v zemích rozvojového světa.

Projekty Smart City často spojují několik složek veřejných služeb, které doposud spolupracují jen omezeně a přinášejí tak zlepšení služeb občanům v několika oblastech. Nedávné události ve Žďáru nad Sázavou například zvýšily úroveň nervozity rodičů ohledně bezpečnosti na školách. Technologie samotné tragédii typu té žďárské nezabrání, mohou ale přinést větší kontrolu rodičů i městské policie nad tím, kdo se pohybuje ve školní budově. Například elektronické karty pro vstup do školních objektů mohou pomoci omezit vstup nepovolaných osob, ale zároveň pomoci rodičům získat kontrolu nad školní docházkou svých dětí – jedním z výstupem aplikace pro správu přístupu do budov může být i zaslání SMS zprávy (či mailu) rodičům s informací, že jejich dítě vstoupilo či opustilo budovu. Naopak zprávu o tom, že někdo neautorizovaný vstoupil do školní budovy, může spolu s fotografií dané osoby dostat ihned městská či státní policie. Ta tak získá cenný čas pro vyhodnocení dané situace a může se obratem spojit s vedením školy a situaci konzultovat. Většinou se pravděpodobně nebude jednat o nebezpečnou osobu či dokonce útočníka, ale v situaci, kdy jde skutečně o minuty, může včasný systém automatického nahlášení pomoci zachránit životy. Efektivněji tak pracuje nejen policie, ale i škola (prevencí záškoláctví u problematických studentů formou elektronické kontroly ze strany rodiče).

Nejedná se přitom o nic složitého, podobné technologie využívá kromě jiného v pilotním projektu například i město Astana v Kazachstánu. Být leaderem v konceptu Smart City tak nevyžaduje nutně být bohatým městem jedné z nejrozvinutějších zemí, moderní technologie může ku prospěchu svému i svých voličů užívat každý, kdo k tomu najde dostatečnou vůli. Užití těchto technologií s sebou často nese nejen výsledky ve formě lepší veřejné služby, ale lze dosáhnout i nezanedbatelných úspor, zvláště pokud nová technologie může časem zcela nahradit technologii starou. To samozřejmě není možné v případě všech projektů, protože mnoho občanů (zejména seniorů) nedisponuje IT dovednostmi ani odpovídajícím technickým vybavením. U některých projektů (obzvláště těch, které spojují několik do té doby nezávislých organizací typu škola, policie, poskytovatel zdravotních služeb – tj. komunikace veřejných organizací mezi sebou) ale takovéto úspory lze očekávat.

Adopce moderních technologií při správě města je však bohužel často brzděna nedůvěrou ve výsledky či strachem, že příslušný radní či starosta neobhájí ex post efektivitu vynaložených finančních prostředků. Svou roli hraje také častá konzervativnost IT oddělení obcí, které se často soustředí spíše na správu současné IT infrastruktury než na zavádění nových projektů. Tato situace není ve světě nijak výjimečná – i v rámci Smart City projektů v USA je obvykle iniciátorem inovací někdo jiný než IT oddělení. Často je to přímo starosta či jiný volený funkcionář. Do jisté míry lze tento trend očekávat – starosta či zastupitel je denně v kontaktu se svými voliči a vnímá proto lépe vývoj jejich potřeb.

V případě čím dál většího segmentu populace se stává jednou z potřeb i schopnost radnice komunikovat prostřednictvím moderních metod typu sociální sítě či specificky vyvinutých aplikací, které zprostředkovávají komunikaci mezi radnicí (či krajem) a občanem. Proč by například pracovníci údržby měli naslepo objíždět svěřené úseky a hledat nedostatky v pozemních komunikacích či městské zeleni, když občané sami mohou nedostatky radnici oznámit prostřednictvím svého smartphonu. Je faktem, že ne každý má chytrý telefon, ale situace se velmi rychle mění. To, co bylo před pár lety výsadou nepočetné skupiny obyvatel většinou koncentrované ve větších městech, se rychle stává novou normou. Telefon s fotoaparátem a přístupem k internetu má dnes již tolik občanů, že se tento komunikační kanál stává reálnou alternativou mnoha zavedených způsobů.

Spokojenost obyvatelstva se samosprávou se do velké míry odvíjí od toho, jak moc má daný občan pocit, že je mu nasloucháno a jeho volení zástupci reagují na jeho podněty. A co může být lepší, než když občan na sociální síti či prostřednictvím speciální obecní aplikace upozorní na problém, je mu pracovníkem obce promptně odpovězeno (či automatickým systémem, který rovněž problém automaticky zařadí do work-flow oddělení údržby či úklidu) a daný problém (díra v silnici, neudržovaná zeleň, přetékající koš s odpadem) je v dohledné době vyřešen. Obec získá zdarma od občana přesnou informaci, kam nasměrovat svoje úklidové čety, a občan je spokojen s obecními službami.

Dalším příkladem může být lepší dostupnost informací o poskytovatelích zdravotní péče, místech v obecních předškolních zařízeních pro děti a dalších službách, jež město může poskytovat (či v případě zdravotních služeb poskytovatele vlastnit) a existuje u nich problém s koordinací poptávky a nabídky. Speciálně u služeb, které využívá mladší a střední generace (např. rodiče malých dětí) lze očekávat, že přehledný informační systém (dostupný například prostřednictvím mobilní aplikace) zvýší spokojenost občanů s poskytovanou službou. Rodiče tak nebudou muset obvolávat školky s dotazem na místa, ale podmínky pro umístění dítěte spolu s volnou kapacitou najdou na jednom místě prostřednictvím svého mobilního telefonu. V další fázi pak může město využít aplikaci i ke zpětné vazbě – jak ti konkrétní rodiče, kteří svoje dítě do školky přihlásili, byli se službami spokojeni.

Výše uvedené případy jsou jen zlomkem toho, co lze v rámci konceptu Smart City uskutečnit. Jednotlivé služby se navíc mohou doplňovat a výsledná data, která obec získá od uživatelů, jí mohou pomoci i v evaluaci ostatních (ne-IT) projektů. Postupně tak obec začne řídit svoje investice a výdaje na základě tvrdých dat ohledně toho, jak jsou jednotlivé služby využívány a kde město naopak selhává a poptávka přesahuje vysoce nabídku.

Obhájit nový IT projekt nebývá jednoduché. I v rámci výzkumu, který IDC provedla v USA, vyplynulo, že většina měst v USA nedisponuje zaměstnanci schopnými zpracovat podrobnou ekonomickou analýzu navrhovaného projektu včetně zpracování tzv. ROI (Return on Investment) metriky. Spolehnout se na analýzy samotných dodavatelů IT řešení je pak pochopitelně problematické, neboť u nich vždy bude existovat podezření, že analýzu zpracovali tak, aby jejich řešení vyšlo jako to nejlepší a jen stěží se stane, že by jejich analýza konstatovala, že současné řešení je nejlepší z možných a nové investice nejsou potřeba. Zde se plně ukazuje úloha výzkumných firem typu IDC, které neprodávají konkrétní IT řešení (a nejsou proto zainteresovány na konkrétním výsledku analýzy), ale prodávají svoje know-how ohledně celosvětových best practice a schopnosti zpracovat cost-benefit analýzu, která bude brát v úvahu jak ekonomické faktory, tak i sociální a enviromentální benefity případného řešení. Vědět, co v zahraničí fungovalo dobře a co méně, je také klíčové. Ještě lepší je vědět, proč dané projekty uspěly nebo selhaly. Obce v České republice mají „výhodu“, že většinou nevymýšlejí na celosvětové úrovni unikátní inovátorské projekty a nejsou prvními, kdo se o dané řešení pokouší. Mohou tedy využít know-how ze zahraničí prostřednictvím pracovníků specializovaných firem. Zpracování analýzy nezávislou entitou rovněž může napomoci pozitivnímu přijetí ze strany zastupitelů a široké veřejnosti – nezávislost je klíčová pro percepci nezaujatosti analýzy a důvěryhodnost navrhovaného řešení.

Obce se proto nemusí projektů Smart City obávat. Zahraniční zkušenosti ukazují, že využití moderních technologií je cestou kupředu pro samosprávy bez ohledu na jejich velikost či dosavadní technologickou vyspělost. Je však třeba u každého projektu pečlivě prozkoumat dlouhodobé náklady, předpoklady, na kterých je postaven model predikující benefity, a zvolit takové řešení, které co nejvíce sníží pravděpodobnost neúspěchu či zklamaných očekávání ze strany občanů a jejich volených zástupců.

Jan Alexa, Senior Research Analyst, IDC CEMA

TOPlist
TOPlist