K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Vztah obyvatel k obecnímu znaku

(Obecní znaky 5.)

Datum: 17. 5. 2016, zdroj: OF 1/2016, rubrika: Regiony

Obecní znak je důležitým a v mnoha ohledech nezastupitelným prvkem budování image obce i posilování její identity. Je nejen nejvýraznějším grafickým reprezentantem místa, ale pokud je správně uchopen a pochopen, tvoří i dynamickou součást života obce, bez ohledu na to, zda se jedná o symbol historický či novodobý.

„Živý“ obecní znak však musí být smysluplně využíván municipální reprezentací, ale především musí být pozitivně (a bez zásadních výhrad) přijímán všemi, kdo v obci žijí nebo s ní spojují své hospodářské, kulturní či občanské aktivity.

Cesty, jimiž lze vztah obyvatel k obecnímu znaku posilovat, byly v teoretické rovině vymezeny již v předchozím článku, stejně jako byly analyzovány prvky, jež význam znaku pro život obce oslabují. Na základě předchozího rozboru lze jistě konstatovat, že většina starostů či zastupitelů obcí si uvědomuje potřebnost sepětí obyvatel s komunálním symbolem, ale jen málokteří řeší otázku, jak tuto vazbu posilovat a upevňovat. Podceňováno, ba i zapovídáno (úcta k symbolu) bývá širší „zpřístupnění“ znaku veřejnosti (např. možnost jej využít pro prezentaci aktivit spolků či zájmových organizací). Na úrovni aktérů lokálního rozvoje bývá nedostatečně řešena i otázka, zda se obyvatelé se znakem obce dostatečně ztotožňují, zda přijímají jeho grafickou podobu a především zda rozumějí jeho významu a zda vůbec stojí o to, aby jej mohli v různých rovinách aktivně využívat. Má-li být obecní znak skutečným reprezentantem obce, je důležité, jak obyvatelé vnímají a hodnotí estetickou stránku znaku, a v souvislosti s tím je třeba věnovat mimořádnou pozornost i jasnému vysvětlení jeho ikonografie.

Dobré i špatné přístupy

Slavnostní požehnání obecním symbolům obce Silůvky (Jihomoravský kraj) při hodové mši (zdroj: Siluvky.cz).
Slavnostní požehnání obecním symbolům obce Silůvky (Jihomoravský kraj) při hodové mši (zdroj: Siluvky.cz).

Od 90. let minulého století bývá dobrou praxí projednávat v obcích návrhy nových komunálních symbolů, aktivně zapojovat občany do procesu jejich konstituování. Na veřejných jednáních obecních zastupitelstev jsou prezentovány připravené návrhové varianty, obyvatelé místa mohou spolurozhodovat o té, která je jim nejbližší, ev. přispět svými pozměňovacími návrhy k úpravě předkládaných podob budoucího obecního znaku.

Ne ve všech obcích však bývá tento postup uplatňován. Někde jsou užívány znaky historické, jinde obecní zastupitelstvo rozhoduje o přijetí znaku samo, aniž by zohledňovalo názor voličů (a nejednou do symbolu promítá své subjektivní pojetí, třeba i s prvky sebeprosazení). V takových případech je téměř jisté, že míra ztotožnění obyvatel se znakem je nižší.

Ale ani v místech, která přijetí svého komunálního symbolu důkladně a zodpovědně připravovala a projednávala, si nemůžeme být jisti tím, že dnešní obyvatelé znak přijímají za svůj, že mu skutečně rozumějí. Vždyť od jeho přijetí již mohla uplynout řada let, a pokud s ním představitelé obce od jeho vzniku dál „aktivně“ nepracovali, může být obecní znak v současnosti pro ty, jež reprezentuje, stejně „nečitelný“ a cizí, jako symbol starý několik staletí.

Do popředí zájmu aktérů lokálního rozvoje (ale i sociologie, regionální a sociální geografie a dalších oborů) by se v souvislosti se studiem významu grafických symbolů pro rozvoj místa i regionu měl dostat výzkum, který by zjistil intenzitu vztahu obyvatel ke komunálním symbolům, který by se zaměřoval na míru sepětí občanů s obecním znakem, ale především na otázku, zda obyvatelé obce svému znaku skutečně rozumějí. Relevantní odpověď na tento dotaz by přineslo jedině rozsáhlé, celorepublikové šetření.

Krajská anketa

Pro vstupní orientaci snad postačí syntéza názorů 77 zástupců obcí Libereckého kraje, jimž byla otázka vztahující se k míře porozumění obecnímu znaku obyvateli obcí položena v rámci ankety (zmiňované v minulých dílech), která se uskutečnila v roce 2014. Vyjádření jednotlivých respondentů se v tomto ohledu značně liší, nelze však tvrdit, že by na odlišnosti měl vliv typ obce, odkud dotázaní pocházejí (město, vesnice), nebo doba, po kterou obec znak užívá (historický, novodobý).

Celkem 29 respondentů se domnívá, že obyvatelé jejich obce znaku rozumějí, resp. by mu rozumět měli. Svůj názor podporují buď připomínkou nedávného projednávání návrhů nového znaku, seznámením s ikonografií v médiích či na webových stránkách obce, nebo tím, že znak je jednoduchý, a proto dobře „čitelný“ a pochopitelný.

Dalších 15 odpovědí připouští, že ne všichni znaku rozumějí, ale věří, že většina obyvatel jeho ikonografii chápe. Představitelé čtyř obcí se domnívají, že symbolu rozumějí starší občané, zatímco mladší se o jeho „obsah“ nezajímají nebo neznají historii a tradice místa, a tudíž symboliku znaku nechápou. Podle názoru dalších šesti respondentů znaku rozumí jen ten, kdo se o něj zajímá. Dva zastupitelé uvádějí, že obyvatelé jejich obce rozumějí jen některým figurám, šest dalších respondentů tvrdí, že význam znaku zná v obci jen málokdo, a čtyři jsou přesvědčeni, že znak je pro lidi v obci nesrozumitelný, i když jeho podobu znají. Dva zastupitelé uvedli, že nevědí, jestli obyvatelé znaku rozumějí, další tři starostové si nejsou jisti, jaké je povědomí obyvatel o významu znaku, všichni ale současně dodávají, že otázka je inspirovala k “obecní osvětě“. Dva respondenti udávají, že každému zájemci rádi ikonografii znaku vysvětlí.

Rozdílné přístupy

Pouze v jednom městě Libereckého kraje proběhla veřejná anketa, která prokázala, že obyvatelé dokáží svůj znak identifikovat, ale „…horší je to s tím, co přesně znak znamená“. Zcela výjimečné byly v kontextu ostatních odpovědí informace zástupců pouhých dvou obcí o tom, že o ikonografii a významu znaku i o pravidlech jeho udělení každoročně hovoří s dětmi ve školkách a školách. Zastupitel jediné obce pak vyjmenoval konkrétní kroky, které obec podniká pro to, aby občané svému znaku rozuměli a přijímali jej jako nedílnou součást dění v obci (každoroční slavnosti, expozice v budově obecního úřadu/radnice).

Z výše uvedeného výčtu odpovědí jasně vyplývá, že většina oslovených obecních zastupitelů si je vědoma toho, že občané by svému obecnímu znaku měli rozumět a měli by chápat jeho význam. Mnozí věří či spíše doufají, že tomu tak je, jiní si uvědomují, že sledovaný jev zdaleka není samozřejmý a že je v silách obecních úřadů povědomí občanů o komunálních symbolech rozšířit.

Někdy si však samy komunální reprezentace nejsou významovou ikonografií znaku jisty („Občané asi znaku rozumějí, ale nevím, zda je jeho výklad správný.“), jindy se ani ony se znakem neztotožňují („Znak má atributy obce trochu šifrované v heraldice a to je dnešním lidem málo blízké, proto jsem pro obec navrhla vlastní logo.“) nebo pochybují o smyslu vysvětlování významu komunálních symbolů občanům („Bohužel se domnívám, že občané znaku nerozumí, a obávám se, že je jim tato symbolika naprosto ukradená“).

Potvrzené hypotézy

I když bylo šetření prováděno v malém rozsahu a otázka porozumění znaku nebyla položena přímo obyvatelům, potvrzuje se několik výše zmiňovaných hypotéz. Většina obecních znaků zůstává symbolem konkrétního místa, ale ne vždy je zde jako symbol přijímána. I když komunální znaky obec symbolizují, prezentují i reprezentují, není pravidlem, že se s nimi samotní obyvatelé i obecní zastupitelé vždy identifikují a že svým komunálním symbolům rozumějí.

Ačkoliv obce znak aktivně užívají ke své prezentaci a aktéři místního rozvoje jej vnímají jako jeden ze základních symbolů obce, není pravdou, že by obecní znaky tuto svou úlohu vždy plnily. Jejich význam je často zúžen na pouhý „štít“ obce či jen komunální reprezentace, ev. je postaven do role „v současnosti žádoucího“ a na úkor toho je podceňován „pravý význam“ symbolu, tj. důsledná a přesvědčivá prezentace jeho obsahu i ikonografie a následné propojení obecního znaku s místním děním i vědomím. Zastupitelé obcí sice chápou komunální symboly jako nástroj upevňující identitu místa i místní komunitu, jejich vztah k symbolice však většinou zůstává v rovině prosté reprodukce. A přitom právě na jejich postoji „život“ obecního znaku závisí nejvíc.

V případě, že obec svůj znak teprve přijímá, je třeba jeho návrh hned v počátcích vhodně prezentovat, vysvětlovat obyvatelům ikonografii navrhovaného symbolu a při grafickém zpracování zohledňovat přehlednost a především výstižnost zvolených symbolických figur i tinktur. Nadčasový, „čitelný“, jednoduchý a estetický, první generací dobře přijatý znak má pak šanci oslovit i generace další. To ale pouze tehdy, bude-li jeho ikonografie stále připomínána, bude-li opakovaně analyzován jeho obsah i zdůrazňován význam symbolu pro obec i každého, kdo v ní žije, pracuje (v první řadě i nově zvolená zastupitelstva) nebo ji navštíví.

Kdo chce zapalovat, musí hořet

Městys Okříšky (Kraj Vysočina) doplnil nabídku cyklistických dresů s místním obecním znakem vzkazem: „Věříme, že se vám budou dresy líbit a budete v nich propagovat Okříšky na svých cyklistických vyjížďkách.“ (zdroj: Okrisky.cz)
Městys Okříšky (Kraj Vysočina) doplnil nabídku cyklistických dresů s místním obecním znakem vzkazem: „Věříme, že se vám budou dresy líbit a budete v nich propagovat Okříšky na svých cyklistických vyjížďkách.“ (zdroj: Okrisky.cz)

Stejný musí být i přístup ke znakům historickým. Cesty ke splnění takovýchto cílů jsou relativně snadné, proto by neměly být v žádné obci podceněny či opomíjeny. Jejich základní podmínkou však je, aby se znaky byli ztotožněni především obecní zastupitelé, učitelé, kronikáři a pracovníci kulturních a osvětových zařízení, aby jim rozuměli a byli schopni jejich význam neustále a nenásilně zdůrazňovat. Neboť „kdo chce zapalovat, musí sám hořet“.

S ikonografií znaku mohou seznamovat propagační materiály i webové stránky obce, historii obecního znaku (i novodobého) lze prezentovat na obecních vývěskách i v místních tiskovinách či připomínat při rozličných obecních slavnostech (i den udělení znaku se může stát základem jedné z nich). Práce s komunálním symbolem by měla být také samozřejmou součástí regionální výchovy ve školách i v zájmových kroužcích mládeže. Obecní znak je výborným základem pro pochopení lokální historie, pro poznání geografických i kulturních specifik místa, a pokud je takto využíván, jistě posiluje hrdost obyvatel na místo, kde žijí.

Municipální reprezentace nesmí připustit, aby byl znak zatracen jako „nečitelný“, zastaralý, vyhaslý. I v případě historických nebo nevhodně koncipovaných novodobých komunálních symbolů lze jistě jejich obsah interpretovat objektivně a přitažlivě zároveň. Staré městské znaky podtrhují dlouhou historii místa, případný posun či rozpor významu některých prvků ve znaku dokládá vývoj obce. Obtížnější je zachovat nadhled u předimenzovaných, lživých či „nevydařených“ novodobých znaků, ale i v tomto případě lze v komunálním symbolu najít pozitivní prvky. Pokud je však obyvateli obce striktně odmítán, je snazší a účelnější hledat legislativní, i když časově a finančně náročnou nápravu.

Závěrem

Obecní znaky mohou plnit (a často již plní) úlohu spojujícího a aktivizujícího činitele lokálního rozvoje a podílejí se na formování symbolického tvaru místa. Pokud municipální reprezentace vypracují účinné strategie k účelnému a všestrannému využití znaků, jistě tyto základní komunální symboly efektivně přispějí k posílení lokální identity i k budování image obce. Držme tedy obecním znakům palce, ať jsou váženy, ale i chápány, přijímány a „svými obyvateli“ oblíbeny ve všech obcích naší vlasti.

Příspěvek vznikl v souvislosti s řešením grantových projektů SVV UK č. 260199 „Hodnocení obecných a specifických socio-prostorových a demografických procesů: Česko v evropských a globálních souvislostech“ a GA UK č. 1090214 „Význam grafických symbolů v procesu formování regionu, územních identit a mocenských vztahů v území: příklad Libereckého kraje“.

Miroslav Šifta

TOPlist
TOPlist