K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Figury v obecních znacích – krajinná a přírodní symbolika

(Obecní znaky 7.)

Datum: 26. 9. 2016, zdroj: OF 3/2016, rubrika: Regiony

Součástí všech v Česku užívaných obecních znaků je heraldická figura, odrážející specifikum obce, název, či její krajinný, přírodní, kulturní nebo hospodářský charakter. Zatímco v minulém díle byla věnována pozornost těm, které odkazují k historii lokality, dnes se zaměříme na představení konkrétních figur prezentujících krajinné a přírodní bohatství obcí Libereckého kraje.

Vnější prostředí, v němž člověk žije nebo do nějž přichází, je první hodnotou, kterou vnímá a přijímá. Krajina a příroda jsou trvalé, většinou neměnné hodnoty, které svým významem pro život místních obyvatel i návštěvníků získávají pevný symbolický charakter, a proto se hojně odrážejí i v obecních znacích.

Ve znacích obcí Libereckého kraje jsou většinou vyjádřeny tinkturou, polcením nebo dělením štítu, ale také rozličnými figurami (ve 174 sledovaných znacích).

Krajinný ráz, krajinné dominanty

Obr. 1. Obecní znak Svoru a obec Svor s horou Klíč v pozadí na staré fotografii (zdroj: obecsvor.cz)
Obr. 1. Obecní znak Svoru a obec Svor s horou Klíč v pozadí na staré fotografii (zdroj: obecsvor.cz)

Krajinný ráz lokality bývá ve znacích častěji symbolizován tinkturou (např. zelená evokuje lesnatost či louky, modrá vodní plochu nebo tok, bílá sníh). Výjimečné nejsou ani figury, které upozorňují na polohu obce či blízkost výrazné krajinné dominanty. Takovou je nejčastěji pohoří, hora, kopec, návrší. Ty jsou v obecních znacích Libereckého kraje vyjádřeny figurou oblého vrchu nebo vícevrší. Na Českolipsku je tak prezentován například Bezděz (znak Bezdězu a Doks) nebo vrch Kozel (obec Kozly), na Jilemnicku kopce Hrobka a Strážník (Peřimov), na Turnovsku čtyři vrchy v okolí Karlovic nebo na Tanvaldsku Buková hora (Jiřetín pod Bukovou). Trojvrší ve znaku Svoru (obr. 1) odkazuje jak k Lužickým horám, tak ke třem konkrétním kopcům (Rousínovskému, Sokolčíku a Klíči), které „svírají“ obec (trojvrší je tedy i mluvícím znamením), Tři vrchy ve znaku Kamenického Šenova připomínají „sousedství“ Lužických hor a Českého středohoří. Zelené vrchy odkazují k blízkosti Jizerských hor i ve znacích Albrechtic v Jizerských horách, Desné nebo Tanvaldu. Figury návrší někdy odkazují také k poloze obce (Chlum, Stráž nad Nisou, Slaná, Lomnice nad Popelkou, Všeň, Jenišovice) nebo k celkovému krajinnému rázu jejího okolí (Záhoří, Janov nad Nisou, Svojek, Pěnčín na Železnobrodsku). Strmost Jizerských hor evokuje např. i zubatý řez ve znaku Pasek nad Jizerou.

Obr. 2. Obecní znak Rynoltic a skalní útvar Bílé (Sloní) kameny (zdroj: itras.cz)
Obr. 2. Obecní znak Rynoltic a skalní útvar Bílé (Sloní) kameny (zdroj: itras.cz)

Výjimečné není ani vyjádření hory pomocí hrotu, v rámci kraje nejčastěji odkazujícímu k Ještědu (stříbrný hrot ve znaku Proseče pod Ještědem nebo zelený ve Světlé pod Ještědem; ve znaku Rychnova u Jablonce nad Nisou je Ještěd ztvárněn realisticky). Ojedinělý je červený hrot ve znaku Bělé (kopec Jíva). Stříbrné hroty v dalších čtyřech znacích znázorňují legislativně chráněné skály a skalní města: Bílou skálu u Srbské (Horní Řasnice), pískovcové skály (Kacanovy, Karlovice) a Suché skály (Líšný). Unikátní Sloní kameny u Rynoltic jsou vyjádřeny stříbrným třívrším (obr. 2). Heraldicky nevhodně zvolený lem krokve s gryfem má ve znaku Bozkova připomenout zdejší dolomitové jeskyně.

Figura vrchu výjimečně plní i úlohu mluvícího znamení. Zlatý oblý vrch (chlum) najdeme ve znaku Chlumu, stříbrný hrot v Horce u Staré Paky, stříbrné trojvrší v Záhoří (obec za horami).

Figury výjimečně odkazují i k charakteru podnebí. Slunce ve znaku Tanvaldu a Kořenova odkazuje ke zdravému horskému klimatu a v případě Kořenova také ke zdejším klimatickým lázním. Oproti tomu kapky rosy ve znaku Svoru (obr. 1) mají pouze úlohu mluvícího znamení (část obce Rousínov se dříve jmenovala Morgentau, druhá část obce Svor dříve Rohrsdorf).

Vodní plochy a toky

Obr. 3. Obecní znak Višňové
Obr. 3. Obecní znak Višňové

Také vodní plochy a toky jsou v obecních znacích symbolizovány především modrou nebo stříbrnou tinkturou. Celistvá modrá pole odkazují např. k rybníkům: Dubovému (Černousy), Hamerskému (Hamr na Jezeře); k soustavě holanských rybníků (Zahrádky), k přehradě Mlýnice (Nová Ves), ale i k některým vodním tokům, např. k Ploučnici (Horní Police), Svitávce (Velenice), Jizeře (Víchová nad Jizerou, Frýdštejn, Všeň), Jeřici (Nová Ves) i Olešce (Bělá). Řeky a potoky (výjimečně i rybník v Radimovicích) připomínají i polcení štítu a vlnitá nebo rovná břevna, převážně modré nebo stříbrné barvy. Na Frýdlantsku se tak připomíná Smědá (Bílý Potok, Višňová – obr. 3) či Řasnice (Dolní Řasnice), na Českolipsku Ploučnice (Stružnice) nebo Libchava (Volfartice), na Novoborsku Dobranovský potok (Radvanec). Na Jablonecku a Liberecku odkazuje vlnité polcení k Nise (Janov nad Nisou, Bílý Kostel nad Nisou), na Tanvaldsku k Bílé Desné (Desná) a Kamenici (Plavy, Velké Hamry). Na Turnovsku, Semilsku i Železnobrodsku se ve znacích odráží tok Jizery (Benešov u Semil, Přepeře, Líšný), ale i menších říček, k jakým patří Černá (Syřenov), Popelka (Nová Ves nad Popelkou) nebo Slánský potok (Slaná). Netradičním červeným břevnem je zobrazena Oleška ve znaku Košťálova. Význam vodních toků pro osídlení a rozvoj obce podtrhují také tři realistické obrazy: Nisy ve znaku Jablonce nad Nisou, Mohelky ve znaku Rychnova u Jablonce nad Nisou a Jizery ve znaku Jablonce nad Jizerou. Stejný význam má i připomínka soutoků, na nichž byly založeny osady (zlatá vidlice ve znaku Jablonného v Podještědí nebo modrý kůl ve Ktové odkazující k ústí Veselky do Libuňky), a také výskytu léčivých pramenů, díky nimž se obec stala lázeňským střediskem. To dokládají figury pramenů ve znacích Lázní Libverda a Chotovic.

Modrá břevna plní také roli mluvícího znamení. Ve Stružnici označuje vlnité břevno strouhu, v Krompachu křivý potok (něm. Krummbach, původní název obce), v Přepeřích stříbrno-modře dělené vlnité pole peřeje na Jizeře.

Významy figur stromů, keřů a jejich částí

Nejpočetnější a významově nejvariabilnější skupinu figur s přírodní tematikou tvoří stromy nebo jejich části (listy, květy, plody, kořeny). Figura jehličnanu, nejčastěji smrku nebo jeho části, je ve znacích horských a podhorských obcí (v níže položených se s ní nesetkáváme) užita v různých významech. Zdůrazňuje velké lesní plochy v katastru obce (Bohatice, Horka u Staré Paky, Oldřichov v Hájích, Bělá atp.) nebo odkazuje k lesnatosti jejího okolí. To dokládají např. tři jedle ve znaku Tanvaldu, poněkud netradičně jsou ve stejném významu užity i listnaté stromy ve znaku Vysokého nad Jizerou. Smrk ve znacích Hejnic a Jindřichovic lze vnímat jako vícevýznamovou figuru, neboť vedle horského rázu evokuje i název blízké hory Smrk, nejvyššího vrcholu Jizerských hor na české straně pohoří.

Obecní znaky odkazují také k památným alejím a stromům: památné lípy připomínají např. znaky Pertoltic pod Ralskem, Tachova, Oldřichova v Hájích, Světlé pod Ještědem, Radimovic (lipová alej) a Tatobit (tisíciletý strom). Na Novoborsku odkazuje tisová větvička ve znaku Krompachu k památným tisům červeným. Ve znaku Peřimova je zobrazena památná hrušeň, ve znaku Dlouhého Mostu na Liberecku prezentují javorové listy Císařskou alej. Figury odrážejí i stromy, jejichž výskyt je pro danou lokalitu typický. Proto je ve znaku Holan nad hradbou bříza, ve znaku Pertoltic u Frýdlantu nebo Proseče pod Ještědem jasan, v Mníšku u Liberce tis, ve Vlastibořicích jíva.

Zvláštní skupinu tvoří vícevýznamové figury prezentující typickou flóru a zároveň plnící i funkci mluvícího znamení. K takovým patří jilm ve znaku Jilemnice, černý bez (něm. Holundergrund) v Kryštofově Údolí nebo květ třešně ve Všeni. V jiných znacích plní figury stromů a jejich částí výhradně úlohu mluvícího znamení. Smrk přirozené barvy připomíná původní název obce Mříčná (Smříčná, tj. smrková), buk ve znaku Jiřetína pod Bukovou blízkou stejnojmennou horu. Jabloň na zeleném návrší, z něhož vytéká říčka, evokuje název Jablonce nad Nisou, jabloň rostoucí z cihlové zdi Jablonec nad Jizerou. Dub na zeleném vrchu je dominantou znaku Českého Dubu, dubovou větévku, list i žaludy najdeme ve znacích Dubé a Dubnice, dokonce i ve znaku Černous (zde figura odkazuje k Dubovému rybníku). Červená sosnová větev je ústřední figurou znaku Sosnové, buková větev Bukoviny u Čisté, olšová větvička Zlaté Olešnice. K názvu obce odkazuje i smrkový řez v Krásném Lese, višňový květ ve Višňové (obr. 3), stříbrný dubový pařez v Kořenově nebo tři lískové ořechy v Líšném.

Flóra a fauna

Své místo našly v obecních znacích i figury inspirované místní flórou. Výskyt bledulí prezentuje znak Zahrádek (přírodní rezervace Peklo), lilie zlatohlavé znak Svoru (obr. 1), porosty brusinek znak Rynoltic (obr. 2). K lesnatosti odkazuje kapradina ve znaku Smržovky, k jejímu názvu (českému i německému) smrž jedlý (něm. Morchel). Leknín ve znaku Sosnové připomíná místní rybníky.

Obr. 4. Obecní znak Horní Řasnice
Obr. 4. Obecní znak Horní Řasnice

Ve znacích se často objevují i figury zvířat. Většinou jsou převzaty z obecních pečetí, odkazují k hospodářství nebo jsou mluvícími znameními. Jen u málokterých lze s určitostí tvrdit, že prezentují typickou místní faunu. Snad by se k takovým daly přiřadit figury jelenů ve znacích podhorských obcí Benecka a Semil, kde jsou jistě okolní lesy na vysokou zvěř bohaté, podobně by tomu mohlo být i u laně ve znaku Rychnova u Jablonce nad Nisou. Nejasný je výskyt laně na obecní pečeti Rovenska pod Troskami, přejaté do znaku. Naopak jednoznačný význam má paroží ve znaku Polevska, odkazující k blízkému jelenímu říjišti, nebo figury ledňáčka a pstruha ve znaku Horní Řasnice (obr. 4), kde se oba živočišné druhy v hojnější míře vyskytují. Z pečetí převzaté figury medvěda a lišky (Vysoké nad Jizerou, Rokytnice nad Jizerou) také dokládají původní horskou faunu.

Další figury zvířat užité v obecních znacích nejsou bezprostředně spjaty s přírodní symbolikou. Některé odkazují např. k pověstem nebo osobnostem (viz minulý díl), jiné k hospodářství, další plní úlohu mluvících znamení. K takovým patří např. figura červeného kozla ve znaku obce Kozly, černého vlka ve znaku Volfartic, vranky obecné (zvané pulec) v Pulečném nebo stříbrné kobylí hlavy se zlatou hřívou ve znaku Kobyl na Turnovsku.

Figury s krajinnou a přírodní symbolikou jsou zastoupeny ve většině znaků obcí Libereckého kraje, často i vícekrát v jednom štítu. V případě vhodného grafického ztvárnění jsou snadno „čitelným“ a dobře přijímaným prvkem grafické symboliky. Potvrzují, že obyvatelé území, bez ohledu na to, zda zde mají historické kořeny, se záhy identifikují s přírodním prostředím, nezávislým na demografických proměnách či změnách politického režimu nebo ekonomických struktur.

Příspěvek vznikl v souvislosti s řešením grantových projektů GA ČR č. P410/12/G113 „Výzkumné centrum historické geografie“ a GA UK č. 1090214 „Význam grafických symbolů v procesu formování regionu, územních identit a mocenských vztahů v území: příklad Libereckého kraje“.

RNDr. Miroslav Šifta, Přírodovědecká fakulta UK v Praze

TOPlist
TOPlist