K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Soutěž Chytrá města pro budoucnost

Lhůta pro stanovení místního poplatku

Datum: 28. 11. 2016, zdroj: OF 4/2016, rubrika: Legislativa

Pro daňové, resp. poplatkové právo je typická zásada tzv. autoaplikace. Tato zásada v sobě zahrnuje obecné pravidlo, podle kterého si každý poplatník musí být vědom svých povinností a je povinen je plnit řádně a včas bez účasti správce poplatku.

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

U místních poplatků je základní povinností každého poplatníka ohlásit správci poplatku skutečnosti rozhodné pro správné určení výše poplatkové povinnosti ve lhůtě stanovené příslušnou obecně závaznou vyhláškou, a poplatek včas a ve správné výši uhradit. V případě, kdy poplatník tento poplatek včas neuhradí, je správce poplatku povinen (nikoliv jen oprávněn) místní poplatek vyměřit, tj. autoritativně stanovit místní poplatek k úhradě v rámci rozhodnutí – platebního výměru. Správci poplatku však není umožněno v souladu se zásadou legitimního očekávání a právní jistoty vyměřit místní poplatek a tím jej autoritativně stanovit k úhradě např. až po dvaceti letech od vzniku poplatkové povinnosti.

Za tímto účelem je právní úpravou vymezena lhůta pro stanovení poplatku. Tuto lhůtu stanovil do roku 2011 zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (ZoMP). V současné době je lhůta pro stanovení poplatku upravena v ustanovení § 148 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Účelem tohoto článku je nastínit zejména smysl a účel lhůty pro stanovení místního poplatku, její povahu, délku, nejčastější skutečnosti, které ji ovlivňují, a v neposlední řadě též následky jejího marného uplynutí.

Smysl a účel lhůty pro stanovení poplatku

Lhůta pro stanovení poplatku je lhůtou, ve které musí být místní poplatek správcem poplatku pravomocně stanoven. Smyslem lhůty pro stanovení poplatku je určení časového okamžiku, ve kterém může dojít ke změnám posouzení existence a výše poplatkové povinnosti.

Na jedné straně je správce poplatku v této lhůtě nucen ke včasnému výkonu jeho práv a povinností. Na straně druhé představuje pro poplatníka „období nejistoty“, ve kterém se na něj správce poplatku může obrátit s rozhodnutím o stanovení místního poplatku, příp. může být nařízeno přezkoumání tohoto rozhodnutí nebo obnova poplatkového řízení. V této souvislosti je poplatník povinen prokazovat skutečnosti rozhodné pro stanovení poplatku a tedy i uchovávat podkladové materiály pro svá tvrzení (např. doklad prokazující zaplacení místního poplatku nebo písemnosti svědčící o vzniku nebo zániku poplatkové povinnosti).

Uplynutí této lhůty znamená pro poplatníka jistotu, že již nemůže dojít ke změně ve výši jeho poplatkové povinnosti (případně též k jejímu navýšení podle § 11 odst. 3 ZoMP), pro správce poplatku pak nemožnost autoritativně stanovit místní poplatek (v podrobnostech viz níže).

Povaha lhůty pro stanovení místního poplatku

Lhůta pro stanovení poplatku je prekluzivní, tedy propadnou lhůtou. Marným uplynutím lhůty pro stanovení poplatku zaniká právo správce poplatku místní poplatek vyměřit. Odrazem této skutečnosti je, že zaniká rovněž poplatková povinnost poplatníka, která nebyla předepsaným způsobem vyměřena.

V této souvislosti je nutné upozornit na zvláštnost vyměřování místních poplatků. Vyměření místního poplatku ve lhůtě pro stanovení poplatku je nutné pouze v případech, kdy byl správce poplatku povinen přistoupit k vyměření místního poplatku. Tato povinnost správci poplatku vzniká v případě, kdy místní poplatek nebyl uhrazen včas nebo ve správné výši, a v případě, kdy poplatník nejpozději v poslední den lhůty, ve které byl poplatník povinen splnit ohlašovací povinnost, sdělil správci poplatku kvalifikovaným způsobem své pochybnosti o tom, zda je poplatníkem daného místního poplatku, a současně o vydání platebního výměru požádal. Zároveň musí existovat objektivní pochybnosti o existenci této poplatkové povinnosti (blíže k povinnosti vyměřit místní poplatek srov. článek s názvem Navýšení místních poplatků, který byl publikován dříve). Správce poplatku tak není povinen vyměřit místní poplatek v těch případech, kdy je poplatková povinnost nesporná a poplatník svou poplatkovou povinnost řádně plní.

Délka lhůty pro stanovení místního poplatku

Z ustanovení § 148 odst. 1 daňového řádu vyplývá, že délka lhůty pro stanovení místního poplatku činí 3 roky a počíná běžet dnem, kdy se poplatek stal splatným, neboť v poplatkovém řízení se daňové tvrzení nepodává (ohlašovací povinnost totiž není totéž co daňové tvrzení). Na určení počátku běhu lhůty pro stanovení poplatku nelze aplikovat pravidla uvedená v § 33 daňového řádu, ze kterého mj. vyplývá, že lhůta určená podle let začíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty.

Ustanovení § 148 odst. 1 daňového řádu totiž upravuje počátek běhu lhůty pro stanovení místního poplatku odlišně (speciálně) od obecného ustanovení § 33 daňového řádu. Lhůta pro stanovení místního poplatku tak počne běžet již dnem, kdy se místní poplatek stal splatným.

Skutečnosti, které ovlivňují délku lhůty pro stanovení místního poplatku

Ustanovení § 148 daňového řádu vymezuje řadu skutečností, které mají za následek prodloužení lhůty nebo stavění lhůty pro stanovení místního poplatku. Vzhledem k tomu, že těchto skutečností je celá řada, je vhodné se zaměřit zejména na ty skutečnosti, které se při správě místních poplatků vyskytují nejčastěji.

První kategorií skutečností, které mají za následek prodloužení lhůty pro stanovení místního poplatku, upravuje § 148 odst. 2 daňového řádu. K prodloužení této lhůty dojde pouze v případě, že zde uvedené skutečnosti nastanou v posledních dvanácti měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení místního poplatku. Jedná se úkony správce poplatku, příp. poplatníka. Smyslem prodloužení lhůty pro stanovení místního poplatku je v těchto případech vytvoření dostatečného prostoru pro správce poplatku i poplatníka k nalezení správné výše poplatkové povinnosti. Jde tedy o to umožnit řádný výkon správy místních poplatků a zároveň poskytnout dostatečný prostor pro využití všech prostředků ochrany práv poplatníků (tedy např. poskytnutí dostatečného časového prostoru pro rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru). Pokud k výše uvedeným skutečnostem dojde v dřívějším stádiu běhu lhůty pro stanovení místního poplatku, tj. více než dvanáct měsíců před jejím skončením, nemají uvedené úkony na běh lhůty žádný vliv. Dosavadní lhůtou přitom nelze rozumět pouze základní tříletou lhůtu pro stanovení místního poplatku, ale vždy aktuální délku této lhůty. Může tedy jít i o lhůtu již několikrát prodlouženou podle § 148 odst. 2 daňového řádu nebo lhůtu, jejíž plynutí bylo přerušeno podle § 148 odst. 3 daňového řádu (k tomu viz níže). Prodloužení lhůty se tedy neodvíjí od jednotlivého úkonu, ale až od konce původně stanovené lhůty.

Při správě místních poplatků dochází k prodloužení lhůty pro stanovení poplatku (z úkonů uvedených v § 148 odst. 2 daňového řádu) nejčastěji při oznámení rozhodnutí o stanovení poplatku, oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku a zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku.

Rozhodnutím o stanovení poplatku se rozumí platební výměr nebo hromadný předpisný seznam. Mezi opravné prostředky se řadí odvolání, rozklad a obnova řízení zahájená na návrh poplatníka. Mezi dozorčí prostředky lze zařadit přezkoumání rozhodnutí a obnovu řízení zahájenou z moci úřední.

Dále je vhodné uvést, že oznámením rozhodnutí se podle § 101 odst. 6 daňového řádu rozumí doručení nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení příjemce s obsahem rozhodnutí. Typicky se tak jedná o doručení např. platebního výměru, rozhodnutí o odvolání a jiných rozhodnutí prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím informačního systému datových schránek, příp. jinou formou doručování uvedenou v § 39 a násl. daňového řádu. U hromadného předpisného seznamu nastává doručení v souladu s § 50 odst. 2 daňového řádu třicátým dnem po jeho zpřístupnění. K jeho oznámení však může dojít i dříve, a to v případě, že se poplatník seznámí s obsahem hromadného předpisného seznamu tím, že do něj u správce poplatku nahlédne. Z tohoto důvodu, by měl správce poplatku o tomto úkonu sepsat protokol.

Výše uvedené lze demonstrovat na příkladu: Podle příslušné obecně závazné vyhlášky nastává splatnost dne 30. 6. 2016. Lhůta pro stanovení daně uplyne dne 30. 6. 2019. Platební výměr bude poplatníkovi doručen dne 22. 5. 2019. V takovém případě dojde k prodloužení lhůty pro stanovení poplatku o 1 rok, a to do 30. 6. 2020. Poplatník podá proti uvedenému platebnímu výměru odvolání, o kterém bude rozhodnuto dne 10. 10. 2019 a téhož dne bude rozhodnutí doručeno poplatníkovi. Rovněž v tomto případě dojde k prodloužení lhůty pro stanovení poplatku, neboť rozhodnutí o odvolání bylo doručeno poplatníkovi v posledních dvanácti měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení poplatku (uplyne dne 30. 6. 2020). Po tomto prodloužení uplyne lhůta pro stanovení poplatku dne 30. 6. 2021.

Dalším důvodem, který může při správě místních poplatků poměrně často nastat, je soudní přezkum rozhodnutí správce poplatku. Podle § 148 odst. 4 písm. a) daňového řádu platí, že lhůta pro stanovení poplatku neběží po dobu řízení, které je v souvislosti se stanovením poplatku vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem. V tomto případě nedochází k prodloužení lhůty pro stanovení poplatku o předem určený časový úsek, ale zákonodárce zvolil, zejména k rozlišné délce soudních řízení, řešení odlišné. Lhůta pro stanovení poplatku přestává plynout dnem, kdy bude zahájeno soudní řízení ve správním soudnictví, tj. doručením žaloby příslušnému správnímu soudu. Zbylá část lhůty počne opětovně plynout teprve dnem ukončení soudního řízení, tj. dnem kdy bude rozsudek či usnesení správního soudu, kterým se řízení končí doručeno účastníkům řízení (srov. § 54 odst. 5 a § 55 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů). Uvedené platí jak pro řízení ve správním soudnictví před krajskými soudy, tak i pro řízení před Nejvyšším správním soudem.

Následky marného uplynutí lhůty pro stanovení místního poplatku

Jak již bylo uvedeno v úvodu, marným uplynutím lhůty pro stanovení poplatku zaniká právo správce poplatku místní poplatek vyměřit. K prekluzi práva správce poplatku na vyměření místního poplatku jsou povinni přihlédnout z úřední povinnosti jak odvolací orgán, tak soud v případném soudním přezkumu. Pokud by však došlo k situaci, ve které by rozhodnutí o stanovení místního poplatku nabylo právní moci až po uplynutí lhůty pro stanovení daně, nelze na takové rozhodnutí pohlížet jako na nicotné (nulitní).

Vyměření místního poplatku po uplynutí lhůty pro stanovení daně je vadou, která způsobuje „pouze“ nezákonnost, nikoliv však nicotnost rozhodnutí. Takovému rozhodnutí by svědčila domněnka správnosti a zákonnosti, a to do doby, než by takové rozhodnutí bylo předepsaným způsobem zrušeno (např. při soudním přezkumu). Pokud by nedošlo k soudnímu zrušení takového rozhodnutí (např. z důvodu, že by poplatník proti tomuto rozhodnutí nebrojil žalobou), mohlo by i takové rozhodnutí představovat exekuční titul, na základě kterého může být zahájeno vymáhání nedoplatku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 93/2012 ze dne 20. 12. 2012).

Uplynutí lhůty pro stanovení místního poplatku dopadá na možnost využití dozorčích nebo mimořádných opravných prostředků. Po uplynutí lhůty pro stanovení daně totiž nelze nařídit přezkoumání rozhodnutí ani obnovu řízení (ať již na žádost poplatníka či z moci úřední).

Lhůta pro stanovení místního poplatku v zákoně a její vliv na běh lhůt stanovených v daňovém řádu

V praxi vznikaly pochybnosti o tom, kterým právním předpisem se bude řídit lhůta pro stanovení místního poplatku, která byla upravena do 31. 12. 2010 v ZoMP a jejíž běh neskončil do nabytí účinnosti daňového řádu. Odpověď na tuto otázku dává přechodné ustanovení § 264 odst. 4 daňového řádu. Pokud tedy běh lhůty pro stanovení místního poplatku započal běžet do 31. 12. 2010 a běh této lhůty neskončil do účinnosti daňového řádu (tj. 1. 1. 2011), posuzuje se běh a délka lhůty pro stanovení místního poplatku podle daňového řádu. Uvedený závěr je podpořen také judikaturou (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 18/14).

Závěrem

Jak vyplývá z výše uvedeného, je posouzení běhu lhůty pro stanovení místního poplatku pro vyměřování správcem poplatku zásadní. Pokud totiž správce poplatku ve svém posuzování pochybí, nejenže bude obec ochuzena o část ze svých příjmů, ale správce poplatku může nést také odpovědnost za nesprávný úřední postup.

Mgr. Michal Jantoš, Mgr. Václav Těžký, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist