K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Sociální bydlení a rozpočtová odpovědnost

Datum: 20. 12. 2016, zdroj: OF 5/2016, rubrika: Legislativa

Rozhovor s PaedDr. Miladou Halíkovou, předsedkyní sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

PaedDr. Milada Halíková
Návrh zákona o sociálním bydlení se dostal do meziresortního připomínkového řízení. Je pravděpodobné, že vstoupí v platnost ještě před skončením tohoto volebního období sněmovny?
Letos v létě jsem si myslela, že to tak může být. Vyšla zpráva, že se vyřešil vleklý kompetenční spor mezi ministerstvem práce a sociálních věcí, které zákon připravovalo, a ministerstvem pro místní rozvoj, které má v působnosti bytovou politiku. Podle dohody bude MMR odpovídat za investice, za správu a údržbu bytového fondu a MPSV za oblast sociální práce a dávek. Jenže ministerstva se stále přou. A to ne zrovna o maličkosti, ale o celkovou koncepci zákona. Na konferenci k problematice sociálního bydlení počátkem října zástupce MMR kritizoval předložené znění jako návrh na přidělování bytů, kterému chybí motivace, aby lidé využívali sociální byty co nejkratší dobu. Vzniknou skupiny osob, které budou pro změnu kolovat mezi sociálními byty (nyní mezi ubytovnami). MMR také nesouhlasí se třemi stupni sociálního bydlení, a to krizovým bydlením v azylových domech, sociálními byty a dostupnými byty. Měla by být jen jedna kategorie. Vláda však takovou koncepci sociálního bydlení schválila už asi před rokem. Předpokládaná povinnost obcí zpracovávat plán sociálního bydlení je označována za zbytečnou administrativu. Zástupkyně ministerstva financí na konferenci uvedla, že obce by se měly dostat více možností na řešení, nikoli jim stanovit administrativní postupy. Představa MPSV, že zákon bude platit od 1. října 2017, tedy těsně před volbami, dostává trhliny.
Víte, kdy se návrh zákona objeví ve sněmovně?
Na říjnové schůzi sněmovny ministryně Michaela Marksová sdělila, že předpokládá předložení návrhu poslancům v lednu 2017. Jak ale bude projednávání pokračovat, lze těžko odhadnout. Právě na této schůzi, těsně před schválením, vrátila sněmovna do druhého čtení novelu zákona o hmotné nouzi. Diskutovalo se nejvíce o tom, jaké pravomoci mají, či by měly mít obce. Ještě složitější to bude u sociálního bydlení. Města a obce signalizují, že nebudou mít peníze na výstavbu a provoz sociálních bytů. Počítá se sice s náběhem jejich povinností po dobu pěti let, aby se mohly připravit, ale jak to bude opravdu s finanční podporou, není jasné. Návrh obsahuje ustanovení, podle něhož obce mají právní nárok na poskytnutí provozní a investiční dotace prostřednictvím MMR. O dva paragrafy níže se uvádí, že na provozování sociálních a dostupných bytů získávají od státu vyrovnávací platbu. Podmínky pro získání dotací stanoví až vláda svým nařízením, v případě vyrovnávací platby to bude prováděcí právní předpis. Jde tedy o to, jaké budou ty další podmínky, kromě předložení plánu sociálního bydlení. Na uvedené konferenci zazněl i názor, že dotace by měly být přiděleny až tehdy, když už obec nebude mít vlastní prostředky na zřízení a provoz těchto bytů. Poněkud konkrétnější jsou podmínky pro udělení účelové dotace na výkon sociální práce a na zajištění povinností sociální práce v sociálních bytech. Nárok je odstupňován podle toho, o kolik osob se bude pracovník starat. Celý úvazek pro jednoho pracovníka je vázán v návrhu na 140–170 osob, které mají rozhodnutí o bytové nouzi, z toho asi 80 z nich s potřebou intenzívnější podpory. Nedivím se představitelům měst a obcí, že požadují, aby se podmínky pro přidělování dotací objasnily ještě před přijetím zákona.
Hovořilo se na konferenci také o příčinách současného stavu, který má zákon pomoci řešit?
Jedna z poslankyň opět nastolila otázku zaviněné a nezaviněné nouze, která však střechu nad hlavou a místo pro potřebnou přípravu dětí do školy těmto rodinám nezajistí. O skutečných příčinách, zejména o ohrožení nízkopříjmových skupin chudobou a následnou ztrátou bydlení, se však nemluvilo. Za hlavní příčinu situace považuji neochotu většiny politiků zabývat se před několika lety tím, co se stane po skončení platnosti zákona o jednostranném zvyšování nájemného. Zvýšení rizik jsem si tenkrát uvědomovala, a proto jsem dvakrát předložila návrh zákona o nájemném a jeho sjednávání, aby se předešlo spekulativnímu zvyšování nájmů. Jeho oponenti tvrdili, že developeři budou stavět menší a levnější byty pro mladé rodiny a seniory, aby vyhověli poptávce. Současná výše nájemného či cena nových bytů je pro mladé rodiny a seniory neúnosná. Protože nejsou stanoveny zásady pro sjednávání nájemného, spekulanti sice opouštějí neperspektivní ubytovny, ale zase skupují levné byty v lokalitách s vysokou nezaměstnaností, například v Ústeckém kraji. A tak se sem stěhují tzv. nepřizpůsobiví občané, kteří pak nemají šanci z bídy vybřednout. Majitelé takových bytů inkasují velké peníze z dávek na bydlení, protože nájemné je neúměrně vysoké. Objem vyplácených dávek na bydlení stále stoupá, letos už je to skoro 13 miliard korun. I když spekulantům jde jen část, pořád je to dost, aby měli zájem na vytváření nových sociálně vyloučených lokalit. Osobně považuji za velmi potřebnou kategorii dostupných bytů, která by umožnila hlavně osamělým seniorům důstojný život a odbourávala strach z možné ztráty bydlení kvůli nízkému důchodu.
Jaké důsledky má takové skupování bytů spekulanty v některých městech a obcích?
Především tyto domy umírají. Spekulanti nemají zájem investovat do oprav, nezajímá je, jak zde ti, které sem nastěhovali, žijí a jak se chovají. Chátrající budovy opouštějí jejich původní obyvatelé a za zvýšených nákladů se stěhují jinam. Bezvýchodná situace nastává pro některé seniory, kteří zde v dobré víře koupili za celoživotní úspory byt, jeho cena však prudce klesla a je prakticky neprodejný. Ovšem tito lidé nemají prostředky, aby se odstěhovali do vyhovujícího nájemního bytu, natož aby si koupili byt nový. Přežívají často v hluku, nepořádku a cítí se ohroženi. Nakonec hledají jakoukoli cestu, aby se dostali pryč. Ze zničených domů nakonec odchází i nájemníci spekulantů, takže byty zejí prázdnotou. Obchodníci s chudobou už se k nim neznají. Jenže obce se, promiňte mi to slovo, těchto barabizen nemohou zbavit. Leda by ze zoufalství daly znovu vydělat spekulantům a odkoupily je. Pak mohou dostat i dotaci od MMR na jejich zbourání. Na nedávném semináři o fungování společenství vlastníků bytových jednotek proto zazněl návrh, aby se dávky na bydlení poskytovaly ve výši místně obvyklého nájemného, což by pro spekulanty už nebylo tak atraktivní. Pokud by města a obce s podporou státu převzala zásadní úlohu při provozování sociálních a dostupných bytů, pak by se pro podobné kšefty značně zúžil prostor.
Čeká obce výrazná změna v jejich hospodaření?
Zásadní změnu měl přinést ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti (finanční ústava), který však nezískal potřebných 120 hlasů. Vláda však měla připravený tzv. obyčejný zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který schválila nadpoloviční většina přítomných poslanců. Omezení se od 1. ledna 2018 dotkne i samosprávy v případě, že její dluh ke konci roku překročí 60 % průměru příjmů za poslední čtyři rozpočtové roky. Pokud se dluh nesníží o 5 %, stát zastaví obci převod z podílu na výnosu sdílených daní. Legislativní proces však neskončil, zákon čeká ještě projednání v Senátu a podpis prezidenta.
TOPlist
TOPlist