K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Kam směřuje digitální kontinuita a co to vlastně je?

Datum: 27. 1. 2017, zdroj: VSOL 5/2016, rubrika: Veřejná správa online

Na úvod si dovolím citovat z jednoho rozhovoru: „Podkladem pro většinu dnes existujících papírových dokumentů je elektronická forma. Takže i naprostá většina informací, které máme na papírech a kterým věříme, vznikla elektronicky. Přesto papíru věříme víc,“ říká Michal Rada, poradce předsedy vlády pro oblast ICT a e-governmentu.

Základním předpokladem dnešní doby je, že se dnes snažíme ve všech úrovních IT, a to jak ve státní správě tak komerční sféře o úplnou digitalizaci dokumentů. Doba sice pokročila, ale stále narážíme na spousty příkladů, kde jsme nuceni stále pracovat s papírovými dokumenty a také se podepisovat „husím brkem“.

Blíží se doba elektronických občanských průkazů, a celá státní správa se připravuje na eIDAs. Na konferenci spolku CNZ, jež je zkratkou „co po nás zbude“, pod výstižným názvem Elektronické úřadování „na ostro“, představilo ministerstvo vnitra svoje kroky, které jsou předpokladem pro snadné „elektronické úřadování“. Zazněly zde také prezentace o implementaci nařízení eIDAS a nového pojetí elektronické identity včetně budování prostředků pro důvěryhodné využívání elektronických služeb, autorizace a autentifikace.

Zní to téměř vědecky, ale výsledkem bude, že si budeme moci v rámci zemí evropské unie vyměňovat dokumenty a zařizovat komunikaci v rámci úřadů státní správy jednotlivých zemí elektronicky a hlavně důvěryhodně.

Digitalizace je určitě fenoménem dnešní doby. Velmi nudná poučka říká, že digitální kontinuita je soubor procesů, opatření a prostředků nutných k tomu, abychom byli schopni zajistit dlouhodobou důvěryhodnost informací a dokumentů. Zjednodušeně řečeno to znamená požadavek nakládat s dokumenty tak, abychom jim mohli věřit, a abychom jim mohli věřit po delší dobu. Teoreticky si zkuste představit, co se bude dít s dokumenty, jak práce s nimi bude vypadat za 20, 50 nebo 100 let? Jaké technologie nad nimi převezmou moc? Kdy zmizí papírová korespondence? To jsou otázky, na které postupem času dostaneme odpovědi. Nicméně stále firmy vyrábějící tiskárny hlásí růst v sektoru tiskových řešení. Ve spoustě sci-fi filmů vidíme, jak se pracuje virtuálně v prostoru s obrazy dokumentů, bude to ale opravdu takto vypadat?

Sestupme na zem do úrovně dnešní doby a podívejme se na to současnou optikou. Technologie, kterou vytváříme a prostřednictvím které ukládáme data, by měla garantovat, že zde nebude jen originál dokumentu, ale v časové ose se budeme moci podívat, kdy a kdo udělal změny v tomto dokumentu. Důležité bude to, že nebude možné nijak zpochybnit obsah těchto dokumentů, tedy že budeme moci důvěřovat elektronickému podpisu toho dokumentu. Samozřejmě ale budeme muset v úrovni digitální kontinuity zajistit, že bude možné porozumět také jeho kontextu. Příkladem budiž váš archiv fotek, kdy většina z nás má plné harddisky obrázků s nějakými čísly a možná ještě informací, kdy jsme je pořídili. Ale vlastně vůbec nevíme, co na nich je. Tohle se nám při archivaci dat ve státní sféře a nejenom v ní stát nesmí.

Důležité je jak víme, také dobře zabezpečit všechny tyto systémy a informace v nich. Hackeři dnes s daty a jejich krádeží dokáží opravdová kouzla. Každým dnem vidíme krádeže dat z velkých IT systémů a firem všude ve světě.

Také přijdou na řadu systémy pro bezpečnou likvidaci dat. Když jsme chtěli něco v papíru vyřadit z oběhu, stačila skartovací mašina a bylo po dokumentu. Tedy téměř. V dnešní době však je možno i z poškozených disků data tzv. zrecyklovat. Takže si musíme dávat pozor, co a kam ukládáme. Tradičně nejnebezpečnější „úložiště dokumentů“ je harddisk každé větší tiskárny, která vše, co skenujete a tisknete, ukládá na svůj interní disk. Pokud je následně tiskárna třeba již vyřazena s provozu, většinou ji někdo nechá odvézt a vůbec neřeší toto bezpečnostní riziko. Většina z vás si řekne, že o to se v úřadě nebo ve firmě určitě někdo stará, ale realita bývá stále ještě většinou úplně jiná. Nedávný příklad hovoří za vše – firma, která měla ještě papírové dokumenty, jež byly zdravotnickou dokumentací a prošly převodem do elektronické formy, měla po tomto úkonu bezpečně skartovat. Načež je ale odvezla k prvnímu kontejneru a vyhodila do něj, bez plánované skartace. Následně zřejmě nějaký vandal převrátil v noci kontejner a vítr dokonal zkázu, kdy všechny dokumenty byly rozmetány po celém sídlišti.

Bezpečnost je stále, a to nejenom u tvorby, ukládání a správě dokumentů, většinou opomíjena a při tom například různé formy ochrany dat dnes již existují – jmenujme alespoň jednu z nich, a to šifrování. U většiny dokumentů máme pocit, že jsou nedůležité, ale je to jenom určitý zjednodušený pohled na věc, kdy se spoustou dokumentů pracujeme každý den a připadnou nám běžné a nepodstatné.

Na závěr bych poznamenal, že je dnes opravdu důležité věnovat pozornost tomu, kde a jaké digitální stopy i ve svém obyčejném životě zanecháváte. Doporučuji všem, aby pečlivě sledovali vývoj těchto IT technologií, orientovali se ve změnách v legislativě a pravidelně využili možnosti edukace a rozvoje v těchto disciplínách. Na stránkách www.ictsecurity.cz naleznete rady o bezpečnosti a na www.cnz.cz vše o digitální kontinuitě.

Hlídejte si svá data, jsou stejně důležitá jako vy.

Petr Smolník, šéfredaktor vydavatelství Averia Ltd.

TOPlist
TOPlist