Školský zákon, cestovní ruch a novela stavebního zákona

Rozhovor s PaedDr. Miladou Halíkovou, předsedkyní sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Sněmovna schválila novelu školského zákona, která mění způsob financování. Jak se to dotkne měst a obcí?

Od nového školního roku by měl stát platit školy podle odučených hodin, nikoli podle počtu žáků. Změna se týká mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol, konzervatoří a školních družin, které zřizují kraje nebo obce. Financování by se mělo sjednotit, tedy ministerstvo bude určovat, kolik peněz dostane konkrétní škola, a vypadne přerozdělovací mezičlánek na kraji. Zejména by však mělo skončit přetahování žáků a udržování i těch méně nadaných studentů na středních školách za cenu přimhouření obou očí. Očekávám, že nový systém financování i právo zaměstnavatelů podílet se na tvorbě vzdělávacích programů odborných škol by mohlo posílit rozvoj také učňovského školství. Potřeba šikovných řemeslníků a dalších technických pracovníků stále stoupá. Za důležité považuji, že by už neměl hrozit zánik tzv. malotřídek na vesnicích, které mají velký význam pro budoucnost obcí, pro rozvoj spolků, zájmových sdružení a společenského života na vesnici včetně následného vylidňování obcí. Radost v této souvislosti nemám z přehlasování Senátem zamítnutého zákona o rozpočtové odpovědnosti. Schválená pravidla by mohla mít neblahý dopad na investiční akce právě v menších obcích.

Je rušení tzv. malotřídek hlavní příčinou vylidňování vesnic v odlehlých regionech?

Svaz obchodu a cestovního ruchu si nedávno nechal zpracovat odbornou studii, podle níž pro rozhodnutí mladých lidí žít v takové obci jsou rozhodující pracovní příležitosti. Pokud na venkově není práce a mizerné dopravní spojení ztěžuje dojíždění za prací do blízkého okolí, stěhují se lidé jinam. Na vesnicích pak zůstávají senioři a po nich prázdné domky, které si občas někdo koupí jen pro rekreaci. Situace se může zhoršovat, protože nelze zavírat oči před zvyšující se robotizací a následným ubývání tzv. klasických pracovních míst ve výrobě. Nová generace bude hledat nové obory pro své uplatnění. Na semináři, který pořádal výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj na téma Konkurenceschopnost ČR v cestovním ruchu, se hovořilo i o tomto aspektu. Cestovní ruch může nabídnout uplatnění pro mnoho lidí, jsou k tomu nyní velmi příznivé podmínky. Česká republika je považována za bezpečnou zemi, jezdí sem mnohem více zahraničních turistů a naši občané vyměňují některé destinace v cizině za poznávání krás naší vlasti.

Jaká je ale finanční podpora rozvoje cestovního ruchu v České republice?

V roce 2016 vláda schválila Koncepci státní politiky cestovního ruchu. I když ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová zdůraznila, že v letech 2016–2018 by mělo jít ze státního rozpočtu do této oblasti 600 milionů korun, zásadní průlom to nepřinese. Kromě národních kulturních památek totiž z evropských fondů na cestovní ruch nejde ani koruna. Nechci zakrývat, že tento neúspěch ve vyjednávání při přípravě programovacího období 2014–2020 do jisté míry způsobilo nevhodné využití části dotací v letech 2007–2013. Jako houby po dešti rostla golfová hřiště či aquaparky, jejichž využití se pak ukázalo jako mírně řečeno malé. Destinační marketing zaostával zejména v méně známých regionech. Přes snahu CzechTourismu se dosud nedaří výrazně zvrátit stav, kdy ČR zůstává pro řadu zahraničních turistů pouze krátkou zastávkou na cestě po Evropě. Považuji proto za úspěch, na němž se podílela i aktivita našeho výboru, že thajská centrála cestovního ruchu pro sedm zemí střední a východní Evropy má od září loňského roku sídlo v Praze. Na zmíněném semináři vystoupil její zástupce se zajímavými údaji. Do Thajska ročně zamíří 38 tisíc turistů z ČR a průměrně zde stráví deset dní. Počet lidí by mohl být i vyšší, kdyby existovalo přímé letecké spojení. K nám přijede ročně 50 tisíc thajských návštěvníků, ale přespí zde v průměru jen necelé dvě noci.

Rozvoj cestovního ruchu v odlehlejších oblastech, který by přinesl vyšší počet pracovních míst a stabilní podnikatelské prostředí však závisí hlavně na domácích turistech.

Proto si myslím, že koncepce nestačí. Chybí zákon o podpoře cestovního ruchu. Jenže v tomto volebním období se nepodařilo s ministerstvem pro místní rozvoj vyřešit základní otázky. Komu by měl zákon pomoci a kde by měly vznikat zdroje pro finanční podporu. Cestovní ruch má široký záběr, který zahrnuje i další ministerstva a k dohodě resortů nedošlo. V tisku jsem zaznamenala informaci, že ministerstvo průmyslu a obchodu vyjednává s Evropskou komisí, aby se od příštího roku mohly čerpat na podporu cestovního ruchu prostředky z operačního programu Podnikání a inovace. I kdyby se to povedlo, stále bude chybět zákon, který by řešil podporu na národní úrovni. Přivítala jsem proto zkušenosti ze Slovenska, o nichž na semináři hovořil předseda našeho partnerského výboru Boris Kolár. Tam tento zákon mají a zahrnuje devět aktivit pro národní dotace. Zajímavá byla i novinka, která by měla vést občany, aby zůstali na „vlastní straně hor“. Tak na Slovensku se nyní poskytuje 150 eur na žáka na lyžařský kurz. Po zavedení této dotace stouply tržby provozovatelů kurzů o 74 %. Jistě nelze pominout ani to, že na kurzy se tak dostanou i děti, jejichž rodiče by kvůli nedostatku peněz na zaplacení celého pobytu jejich účast odřekli.

Dlouho se připravuje novela stavebního zákona, do níž se vkládají velké naděje na zrychlení povolovacího řízení. Stihne se přijmout do konce volebního období?

Novela se opravdu připravovala více než dva roky. V této chvíli jsme před projednáváním pozměňovacích návrhů ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančním výboru. Jak to dopadne, je obtížné odhadnout. Na začátku roku ministryně Šlechtová oznámila, že pokud by měly projít pozměňovací návrhy, s nimiž zásadně nesouhlasí, požádala by vládu o stažení novelizace. Je to nátlak na poslance, aby přijali pouze to, s čím ministerstvo souhlasí? Na semináři k novele stavebního zákona, který náš výbor rovněž uspořádal, ministryně informovala, že má připravený zcela nový zákon. Ale do ukončení druhého čtení novely ho nehodlá použít. Reálně by nový zákon mohl být schválen tak za pět let. Nedivím se, že nervozita stoupá. Řada poslanců si totiž povšimla, že značnou část pozměňovacích návrhů předložili zákonodárci z hnutí ANO, za které je ministryně v kabinetu. Má to znamenat, že ministerstvo na poslední chvíli ještě opravuje nedodělky? Charakter některých pozměňovacích návrhů by tomu napovídal. Například návrh, že stanoví-li dotčené orgány ve svém stanovisku podmínky, jsou příslušné kontrolovat jejich dodržování. Složitou novelu doplňují ještě návrhy změn u dalších čtyřiceti zákonů. Je tedy opravdu otázkou, zda sněmovna novelu opravdu schválí a jaký by poté byl její osud v dalším legislativním procesu, především při projednávání v Senátu.

© 2017 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.