K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Elektronické občanky? A co dál?

Datum: 28. 2. 2017, zdroj: VSOL 1/2017, rubrika: Veřejná správa online

Od příštího roku se doufejme konečně budou vydávat občanské průkazy povinně s elektronickým čipem. Mimo jiné budou sloužit jako prostředek pro identifikaci a důvěru v rámci elektronických komunikací. Máme tedy eObčanky a na nich svoji důvěryhodnou elektronickou identitu. A co s ní budeme dělat?

Již několik měsíců se projednává v Poslanecké sněmovně legislativa, díky které budou od roku 2018 nové občanky. Od příštího roku snad tedy konečně elektronické průkazy budou. Pokud si kdokoliv půjde z jakéhokoliv důvodu pro nový občanský průkaz, dostane jej již s elektronickým čipem, na němž bude certifikát jako nosič jeho důvěryhodné elektronické identity. Nutno poznamenat, že tehdejší vláda ODS udělala jako největší chybu svého působení v eGovernmentu to, že „jejich“ občanky měly čip nepovinný, navíc se za něj muselo platit, ale hlavně byl přes všechny tehdejší sliby k ničemu. Od roku 2018 tedy dostanete svůj průkaz totožnosti nejen pro fyzický, ale i pro elektronický svět. Čekali jsme trochu déle, než jsme museli, a to především kvůli nutnosti kompatibility s nařízením eIDAS, ale mělo by to už konečně nastartovat ten „praktický eGovernment“.

ePrůkaz – kam s ním?

Na začátek jeden povzdech. Slovensko vydává elektronické průkazy již několik let, ovšem co je klíčové, vydává k nim i čtečky čipových karet. Ona elektronická občanka totiž není nic jiného než standardní čipová karta s certifikáty na ní. U nás se sice dnes vydávají občanky s čipem (zatím nepovinně), ale otázkou je, zda budeme umět onen čip také „přečíst“. Otázka čtecích zařízení se zatím do popředí zájmů příliš nedostala, a přitom je to stejná technická nutnost, jako vlastnění samotné kartičky.

Jedna otázka tedy je, jakým způsobem se uživatel ke své elektronické identitě vlastně dostane. A jak bude schopen svůj ePrůkaz používat. Nabízí se zde i prostor pro zajímavá hybridní řešení, která nebudou závislá na tom, že uživatel pro svoji důvěryhodnost bude muset „strčit“ průkaz do čtečky, ale například by mohly fungovat i služby, které budou fungovat i bez nutnosti fyzické manipulace s průkazem.

JUDr. Jaroslav Strouhal, náměstek ministra vnitra pro řízení sekce informačních a komunikačních technologií
„eObčanka bude jednoduše dostupný univerzálně použitelný nástroj pro bezpečné ověření totožnosti klientů veřejných i komerčních elektronických služeb. Bez této možnosti nelze v širším měřítku elektronizovat služby veřejné správy a nabídnout tak možnost vyřídit své úřední záležitosti jednoduše a kdekoliv. Občanský průkaz se tak nově stane bezpečným klíčem k elektronickým službám.“

Konečně služby?

Stran různých hodnocení eGovernmentu na tom není ČR příliš dobře. Je ale pravdou, že si většinu problémů děláme sami. Například teprve digitální koordinátor v loňském roce donutil úřady zpracovat podklady pro mapu elektronických služeb (je k vidění na www.digiczech.eu) a pozitivní marketing nikdy nebyl naší silnou stránkou, vzpomeňme na naprosto příšerný marketing u datových schránek či základních registrů.

Ale jedno je pravda, opravdu praktických a využitelných elektronických klientských služeb je pomálu. Chtělo by se říct: „K čemu jsou občanovi základní registry a informační systémy za stovky milionů korun, když tam pořád musí nosit nějaké papíry?“ A to je bohužel stále pravda. Pozadí eGovernmentu nemáme vůbec špatné, ale upřímně řečeno, při praktické komunikaci s úřady to nám občanům pomáhá nedostatečně. Jednou z věcí, která by tomu pomohla, by byly opravdu dobře a jednoduše fungující elektronické služby.

A jen si připomeňme, co to kvalitní elektronická služba je a není. Rozhodně to není situace, kdy musíme na úřad přinést deset dokumentů (většinou od jiných úřadů) a jen nemusíme vyplňovat svoji adresu, protože ta je v základních registrech. Kvalitní služba má vypadat tak, že ať už na přepážce či elektronicky z pohodlí domova si jednoduše a na pár kliknutí podáme žádost či splníme nějakou povinnost. Kupříkladu při vyplňování daňového přiznání na jediné kliknutí ověříme, že jsme zdravotně postižený důchodce a rovnou se nám spočítá a započítá sleva ze základu daně, či pokud si odpočítáme náklady na vozidlo, rovnou se nám z příslušného registru vozidel ono vozidlo spáruje. Příkladů by mohly být desítky.

Elektronická identita, tedy ta opravdová, a hlavně státem uznávaná a důvěryhodná, je prostředkem ke zlepšení.

Ale jak na to?

Na tom, že chceme kvalitní elektronické klientské služby se tedy asi všichni shodneme. Musíme k tomu mít ale pár předpokladů, jako je již probíraná důvěryhodná identita, správně nastavená legislativa a technické prostředky pro realizaci. O čem se tedy musíme bavit?

  1. Na jakých principech budou elektronické služby fungovat? Je vhodné, aby základní principy byly jednotné a aby je všichni respektovali.
  2. Máme k tomu v tuto chvíli legislativu? Nemáme a musíme si ji vytvořit, a to tak kvalitně, aby byla opravdu použitelná.
  3. Víme, co eSlužba bude potřebovat? Kromě důvěryhodné identity i dobře fungující a propojitelné systémy, možnost využívání údajů ze systémů a evidencí státu a v neposlední řadě funkční portály a aplikace.
  4. Jak moc si budeme věřit? Podle současné legislativy úřad důvěřuje de facto jen údajům ve vlastních evidencích, a to se jako obecný princip bude muset změnit.
  5. Umíme to udělat opravdu „funkční“? Nejde jen o samotnou službu, ale i o její jednoduchost a pohodlnost pro klienta a služba musí být využitelná a musí klientovi opravdu usnadnit život a komunikaci s úřady.

V rámci architektonického rámce se bavíme o věcech, jako je propojený datový fond či právě sdílené služby veřejné správy. Nyní je čas tahle slova dostat do konkrétních obrysů, a hlavně do praxe. Není to přitom jednoduché, protože to, jak si to nyní nastavíme, bude určovat obecné fungování eGovernmentu na léta dopředu. Právě teď se totiž specifikují principy, na nichž se budou stavět a rozvíjet informační systémy veřejné správy, a to i s využitím finanční podpory z EU.

Bereme to vážně

Vláda v březnu loňského roku uložila ministerstvům připravit svoje informační systémy do září 2018 na využití elektronické identity a úplného elektronického podání (usnesení č. 265 z 30. 3. 2016) a nedávno schválila i materiál „Informace pro vládu o nutnosti příprav na realizaci úplného elektronického podání a elektronické fakturace“. Na stole je i shrnující analytický materiál vypracovaný dle podkladů jednotlivých resortů ministerstvem vnitra „Souhrnná zpráva o stavu připravenosti ISVS na vstup nařízení eIDAS v účinnost“. A upřímně, není to moc veselé čtení. Už dlouho se ukazuje, že úřady stále nepochopily ani tak základní principy, jako je elektronická správa dokumentů (spisová služba) a že informační systémy jsou stále izolované, nepropojené a v mnoha případech zbytečně nutíme klienty dokládat rozhodné skutečnosti, i když jiný úřad má potřebné údaje ve svých systémech. Navíc je velký problém s legislativou, ta v současné době nepočítá s hlubším propojením datového fondu a vše nechává na jednotlivých „agentových“ zákonech, což také není moc systémové.

Když si podrobně veškeré dostupné materiály projdeme, zjistíme, že už i dnes jsou různé elektronické služby realizovány, a dokonce i s jistou mírou důvěry. Ovšem zejména registrace, elektronická identita klienta a elektronická komunikace klienta jsou roztříštěny a nenajdeme systémové a obecně použitelné řešení, pochopitelně s výjimkou datových schránek. Na takových systémových řešeních funkčních pro celou veřejnou správu musíme tedy pracovat. Hlavním nositelem je pochopitelně ministerstvo vnitra, ale klíčové jsou i další resorty, jako je ministerstvo spravedlnosti, které kupříkladu musí najít řešení zastupování klientů v určitých rolích (rodič jednající za dítě a vyžadující elektronickou službu, asistentka jednatele jednající za firmu, zastupování fyzické osoby jinou pro daný úkon apod.), anebo resorty spravující informační systémy, v nichž jsou již dnes reprezentovány skutečnosti, které musíme neustále dokládat (ministerstvo dopravy, ministerstvo financí, ministerstvo práce a sociálních věcí apod.).

Michal Rada

TOPlist
TOPlist