K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Budoucnost kohezní politiky po roce 2020

Datum: 21. 3. 2017, zdroj: OF 1/2017, rubrika: Dotace

Kohezní politika, nebo také politika soudržnosti, je hlavním evropským nástrojem podporujícím hospodářskou, sociální a územní soudržnost v Evropské unii a je pravděpodobně nejviditelnější a nejhmatatelnější evropskou politikou s reálnými výsledky na regionální a místní úrovni. Města a obce jsou jejími hlavními příjemci.

Pro města a obce v České republice, jež se potýkaly dlouhá leta s podfinancováním, to platí o to více. Zatímco příjmy obcí z rozpočtového určení daní pokrývaly chod a běžné fungování obcí, kohezní politika pro ně představovala zdroj prostředků na opravdový rozvoj území.

Debata o budoucnosti a další kroky

I když se to vzhledem ke zpoždění současného období 2014–2020 může zdát předčasné, v Bruselu (na úrovni evropských institucí) je již v plném proudu diskuse o budoucnosti politiky soudržnosti po roce 2020. Je v zájmu všech měst a obcí, aby se do debaty zapojily od samého začátku.

Obce jsou zastoupeny v diskuzi prostřednictvím Výboru regionů, což je konzultační orgán EU složený z volených místních a regionálních politiků ze všech členských států EU. Reprezentuje tak hlas místních a regionálních orgánů z celé Evropské unie. A právě na poli Výboru regionů již přes půldruhého roku probíhají vnitřní diskuse, které mají vyústit v oficiální stanovisko[1] Výboru. To by mělo být projednáno v komisi COTER (Komise pro politiku územní soudržnosti a rozpočet EU) na březnovém zasedání ve Varšavě a následně schváleno plenárním zasedáním Výboru regionů ve dnech 11. a 12. května 2017 v Bruselu.

Očekává se, že Evropská komise zveřejní své první představy ohledně budoucí podoby politiky soudržnosti v 7. kohezní zprávě, která by měla být publikována v 2. polovině tohoto roku. V dalším kroku Komise zveřejní návrh víceletého finančního rámce (v podstatě se jedná o dohodu všech rozpočtových institucí – Komise, Rady a Parlamentu – ohledně budoucí podoby rozpočtu na 7 let dopředu[2]). Ten již bude obsahovat konkrétní návrhy na vyčlenění prostředků z evropského rozpočtu pro jednotlivé politiky EU vč. té kohezní. Konečná podoba finančního rámce a prostředky alokované na tuto politiku do jisté míry určí její zaměření a možnosti.

O co se usiluje

První „souboj“ tedy bude vůbec o zachování silné politiky soudržnosti. Tento koncept má mezi členskými státy i v rámci Evropské komise mnoho odpůrců. Existuje reálné nebezpečí, že tato politika bude rozmělněna, oslabena či pozměněna na nástroj řešící problematiků jednotlivých sektorových politik. Jedním z problémů politiky soudržnosti je nedostatečná komunikace jejich výsledků. Rovněž pomalý rozběh čerpání v současném období funguje jako argument pro její kritiky. Nicméně se dá předpokládat, že kohezní politika bude v nějaké podobě fungovat i po roce 2020 a zájmem českých měst a obcí je tuto politiku mít co nejsilnější.

Druhý „souboj“ bude sveden o její konkrétní podobu. A zde budou debaty ještě komplikovanější. Politika soudržnosti se s každým obdobím stávala více a více složitější. V posledním období došlo ve snaze zachovat její silné postavení k jejímu užšímu provázání se strategií Evropa 2020 a to skrze pravidla tzv. tematické koncentrace. Tím reálně došlo k částečnému omezení možností nastavit operační programy tak, aby co nejvíce odpovídaly potřebám území. Přitom soulad mezi „nabídkou“ (tím, co je možné financovat) a poptávkou (rozvojovými potřebami obcí, měst a regionů) je pro úspěch politiky soudržnosti zásadní. Proto budou české obce a města usilovat o to, aby nastavení budoucích programů vycházelo z potřeb území (větší flexibilita).

Pozice českých samospráv

V tomto textu již byl zmíněn zájem českých samospráv na zachování silné a flexibilní politiky soudržnosti i po roce 2020. Podívejme se na několik dalších oblastí, které budou pro česká města a obce důležité.

Na konci roku 2016 byla vypracována společná pozice České národní delegace a Slovenské národní delegace ve Výboru regionů ke kohezní politice po roce 2020. Schválena byla na společném zasedání obou delegací dne 7. prosince 2016 v Bruselu. Článek tedy vychází z této pozice.

V únoru bude ustanovena v rámci SMO ČR pracovní skupina pro budoucnost kohezní politiky, která bude mít na starosti vytváření a prosazování pozice Svazu na evropské i národní úrovni.

Při debatách týkajících se kohezní politiky je zapotřebí připomínat její hlavní poslání: pomoci ekonomicky slabším členským státům, regionům a obcím, aby mohly využívat výhod, jež skýtá evropská integrace a jednotný vnitřní trh. Na tuto samotnou podstatu je často zapomínáno a existují snahy tuto politiku podmiňovat posilováním spolupráce např. v oblasti migrační politiky apod.

Také je potřeba odmítnout postupnou centralizaci kohezní politiky a odvádění prostředků do centrálně řízených nástrojů. Tyto tendence jsou patrné v posledních letech, ať již se jedná o Nástroj na propojení Evropy (CEF) či Evropský fond pro strategické investice (EFSI).

Města a obce

Pro větší města je velmi důležitá tzv. urbánní dimenze a to aby politika soudržnosti zohledňovala specifické potřeby metropolitních oblastí a měst jako přirozených regionálních center. Vždy je ale zapotřebí brát v úvahu celá funkční území a tedy i vazby na okolní (často venkovské) oblasti.

Pro příhraniční obce a regiony (a těch je v ČR většina) je velmi důležitá podpora rozvoje přeshraniční spolupráce. O její evropské přidané hodnotě nikdo nepohybuje, ovšem její finanční postavení tomu neodpovídá. Je proto zapotřebí prosazovat významné finanční posílení podpory přeshraniční spolupráce. V procesu programování by měla být ponechána větší flexibilita neboť cílem těchto operačních programů je podpora integrace celého území v nejrůznějších aspektech lidského života.

V tomto ohledu se pro menší obce a neziskový sektor ukázaly jako velmi přínosné tzv. fondy malých projektů, které jsou řízeny decentralizovaně skrze euroregiony či podobné přeshraniční struktury a jsou tak blíže žadatelům. Výbor regionů plánuje vypracování stanoviska z vlastní iniciativy k této problematice, aby se podařilo tyto nástroje lépe ukotvit v nařízeních a posílit jejich postavení.

V zájmu českých měst a obcí je také zachování současného podílu grantů (nevratných dotací), aby nedocházelo k narušování jejich finančního zdraví a stability. Nevratné dotace by měly zůstat i nadále hlavním nástrojem kohezní politiky pro všechna města, obce a regiony. Využívání finančních nástrojů by mělo být na dobrovolné bázi a finanční nástroje by měly granty vhodně doplňovat. Na evropské úrovni existuje velký tlak posílit roli finančních nástrojů či dokonce z nich učinit hlavní způsob, jakým mají být intervence kohezní politiky realizovány.

Zjednodušení pro příjemce

Pro naše samosprávy je velmi omezující příliš striktní aplikace pravidel veřejné podpory. Pozice České delegace požaduje, aby se na žadatele veřejnoprávního charakteru v rámci kohezní politiky pravidla veřejné podpory vůbec nevztahovala.

Pro úspěch politiky soudržnosti bude klíčové její celkové zjednodušení[3] a to ne pro Evropskou komisi či pro řídící orgány, ale především pro konečné příjemce. Bohužel jsme s každým dalším programovacím obdobím byly svědky spíše opaku. Evropské dotace se pro mnoho obcí, především těch menších, staly příliš rizikovou záležitostí. Především panuje velká nejistota ohledně zadávání veřejných zakázek. Mnoho měst a obcí má negativní zkušenosti s mnohonásobnými kontrolami, které někdy dospěly i k zcela protichůdným závěrům. V této oblasti je potřeba nastavit jasná pravidla a jejich jednotný závazný výklad ze strany kontrolních orgánů. Také je zapotřebí posun v práci s kontrolami a audity a to směrem k prevenci, aby se účinně předcházelo chybovosti.

Jak vyplývá z textu, zatím není nic rozhodnuto a je velmi důležité, aby obce a města měly jasně definovanou pozici podpořenou pádnými argumenty z praxe a následně tuto pozici prosazovaly na evropské a poté i na národní úrovni. Na evropské úrovni je pak zapotřebí nacházet spojence. Jen tak se může podařit mít po roce 2020 takovou politiku soudržnosti, která přispěje k rozvoji našich měst a obcí a zvýší kvalitu života jejich obyvatel.

Poznámky

  1. Stanovisko „Budoucnost politiky soudržnosti po roce 2020 – Směrem k silné a účinné evropské politice soudržnosti po roce 2020“.
  2. V minulosti se jednalo o sedmileté období (2007–2013, 2014–2020), ale i délka období je zatím předmětem diskuse a není dána.
  3. Viz stanovisko Výboru regionů „Zjednodušení ESI fondů z pohledu místních a regionálních orgánů“ schválené v říjnu 2016.

Ing. Pavel Branda, Ph.D., místostarosta obce Rádlo, předseda Komise pro zahraniční spolupráci SMO ČR, člen České delegace ve Výboru regionů

TOPlist
TOPlist