K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Sociální bydlení v České republice: Pokus číslo tři, II. část

(Sociální bydlení v České republice II.)

Datum: 27. 3. 2017, zdroj: OF 1/2017, rubrika: Sociální problematika

Příprava vládního návrhu zákona o sociálním bydlení (už třetí pokus), o kterém časopis Obec a finance informoval v loňském roce, se významně zkomplikovala. Druhé pokračování článku se tak věnuje zejména aktuálnímu vývoji legislativního procesu. Věnuje se rovněž širšímu kontextu řešení problematiky sociálního bydlení.

PhDr. Miloslav Macela

Na letošní novoroční tiskové konferenci označil premiér Bohuslav Sobotka zákon o sociálním bydlení za jednu z deseti vládních priorit pro zbytek stávajícího volebního období. Dosavadní průběh přípravy tohoto zákona však znovu ukázal, že naplnění tohoto cíle bude velmi složité.

Jde o téma, v němž se střetávají zájmy mnoha nesourodých skupin: státu, obcí, vlastníků nemovitostí, osob v bytové nouzi, nestátních poskytovatelů služeb, provozovatelů ubytoven atd. Nebylo proto překvapením, že k návrhu zákona z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí, který byl podrobně představen v jednom z minulých čísel časopisu, byly vzneseny stovky zásadních připomínek.

Jako rozhodující se ukázal nesouhlas obcí, které poukazovaly na nejasné financování nově zaváděných povinností a příliš široké vymezení cílové skupiny s nárokem na pomoc při zajištění bydlení. Odpor vyvolávaly také vysoké pokuty, které měly být obcím ukládány v případě, že se do systému nezapojí.

Nový státní úřad?

Stává se zvykem, že je nedostatek politické vůle prosazovat obtížná řešení nahrazován hledáním „třetích cest“. V případě sociálního bydlení přišlo Ministerstvo práce a sociálních věcí před koncem roku 2016 s upravenou verzí návrhu, z něhož byla vypuštěna zákonná povinnost obcí toto bydlení zajišťovat. Účast na systému se má stát obce dobrovolnou záležitostí.

Vzhledem k tomu, že sociální bydlení je koncipováno jako veřejná služba, znamenalo by uplatnění principu dobrovolné účasti značné rozdíly v dostupnosti této služby. Není také jasné, jak by byla v tomto případě definována místní příslušnost. Domovské právo bylo v českých zemích zrušeno již v roce 1949, a kategorie jako „trvalý pobyt“ či dokonce „bydliště“ se odvíjejí od zcela volného pohybu osob.

Podle ministerského návrhu měl zajištění dostupnosti sociálního bydlení ve všech částech České republiky garantovat nově zřízený státní úřad Centrum pro sociální bydlení, podřízený Ministerstvu práce a sociálních věcí. Úřad měl mít podobnou strukturu jako Úřad práce ČR, vzniklo by tedy ústředí, krajské pobočky, kontaktní pracoviště atd. Úřad měl podle představ ministerstva poskytovat bydlení osobám v bytové nouzi, pocházejících z obcí, které se do systému sociálního bydlení nezapojily. Lhůta pro zajištění bydlení potřebným byla přitom stanovena na 3 roky od podání žádosti. Centrum pro sociální bydlení mělo zároveň zajišťovat sociální práci s osobami v bytové nouzi se stejnými kompetencemi jako orgány obcí, tedy zejména s možností rozhodovat o tom, zda příslušná osoba bude do systému podpory zařazena.

Je zřejmé, že případné zřízení podobného úřadu by znamenalo další zhoršení přehlednosti již tak komplikovaného systému sociální správy a sociální pomoci v České republice. Nové „centrum“ by se přiřadilo k pověřeným obecním úřadům (sociální práce u osob v hmotné nouzi), obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (sociální práce podle zákona o sociálních službách, sociálně-právní ochrana dětí atd.) a Úřadu práce (výplata dávek), nemluvě o úkolech obcí a krajů v samostatné působnosti. Tento výčet není samozřejmě úplný. Při úřadu vlády působí státní Agentura pro sociální začleňování a v terénu se pohybuje celá řada dalších nestátních subjektů, jejichž činnost je však z velké části hrazena z veřejných zdrojů.

Minulý čas není u popisu úkolů Centra pro sociální bydlení užíván náhodou. Tento koncept, který znamenal spíše okamžité východisko z vyjednávací nouze, odmítli oba koaliční partneři, tedy ANO i KDU-ČSL. Ministerstvo práce a sociálních věcí tak pracuje na další verzi zákona. Vstup obcí do systému má být i nadále dobrovolný. Z úsilí o systémové řešení se stal „pilotní projekt“, obce mají být ze strany státu přesvědčovány „osvětou“.

Zahraniční inspirace?

Jak bylo uvedeno na již zmíněné tiskové konferenci předsedy vlády, vzorem pro novou právní úpravu se mají stát systémy sociálního bydlení v Rakousku nebo Německu. Na úvod je třeba říci, že v rámci zemí Evropské unie neexistuje jednotná definice sociálního bydlení, ani jednotný přístup k jeho zajištění či podpoře. V některých zemích je klíčovým nástrojem na výstavbu sociální bytů poskytování dotací (Slovensko, ale i např. některé rakouské spolkové země). V České republice je rovněž pojem sociální bydlení (z hlediska existující právní úpravy a nastavených mechanismů podpory) až doposud spojován s dotacemi poskytovanými ze Státního fondu rozvoje bydlení územním samosprávám.

Jak však bylo zmíněno v první části tohoto článku, stávající „sociální byty“ jsou nedostupné pro některé skupiny obyvatel ohrožené ztrátou bydlení či bezdomovectvím.

Jak je chápáno sociální bydlení v současné debatě, vystihuje definice Platformy pro sociální bydlení, která je podle svého prohlášení „uskupením nevládních neziskových organizací, odborníků a zástupců veřejnosti věnujících se tématu sociálního bydlení a lidských práv“. V tomto konceptu jde o byty, které byly pořízeny nebo jsou provozovány s využitím veřejných zdrojů. Nájemné v těchto bytech je regulováno, a to na nižší než tržní úrovni. Sociální byty jsou „přidělovány“ na základě stanovených sociálních kritérií. Jde tedy o bytový fond, který se pohybuje mimo klasické tržní mechanismy.

Studie Evropského parlamentu „Sociální bydlení v EU“, z níž vycházejí i autoři českého zákona o sociálním bydlení, uvádí dva hlavní modely sociálního bydlení v evropských zemích.

univerzálním modelu (např. Dánsko nebo Nizozemí) je bydlení primárně veřejnou záležitostí a cílem sociálního bydlení je poskytovat obyvatelstvu celkově bydlení slušné kvality za dostupnou cenu. V tomto modelu hrají hlavní roli obce a neziskové organizace. Cílem poskytování bydlení je zajistit sociální rozmanitost mezi příjemci, aby v městských zónách nevznikala ghetta a aby byla posílena sociální soudržnost.

Model cílený se zaměřuje pouze na osoby a domácnosti, jejichž poptávku po bydlení slušné kvality za dostupné ceny nedokáže uspokojit tržní prostředí. V cíleném modelu lze vysledovat dva přístupy. V přístupu, který je označován jako „všeobecný“ (např. Belgie, Francie, Itálie, Německo, Rakousko) jsou byty přidělovány domácnostem s nižšími příjmy, než je stanovený limit (v případě českého návrhu zákona o sociálním bydlení má jít o 1,6násobek životního minima, přičemž na bydlení má jít maximálně 30 až 40 % celkových příjmů domácnosti).

Vedle uvedených hlavních modelů existuje v Evropě ještě třetí, tzv. „reziduální“ přístup (např. pobaltské země, Irsko, Kypr, Malta, Portugalsko, Velká Británie) se zaměřuje na nejrizikovější skupiny. Český návrh zatím osciluje mezi různými přístupy, aniž by bylo zřejmé, jaká koncepce bude zvolena.

Způsob financování sociálního bydlení

Největší neznámou připravovaného návrhu zákona o sociálním bydlení je oblast financování. Dočasné využití evropských fondů nelze považovat za systémové řešení. Je příznačné, že i samotné financování nového úřadu mělo záviset na dotacích z Evropské unie. Sociální dávky v oblasti bydlení, jejichž současné demotivující nastavení je oprávněně terčem kritiky, měly být přitom změněny až od roku 2020.

V Evropě přitom existuje celá řada modelů financování této oblasti. Jednou z variant jsou (částečné) státní či obecní subvence sloužící na výstavbu infrastruktury, bytů nebo na dotování výše nájemného, kauce atd. V této souvislosti je třeba připomenout, že v případě některých zemí (Švédsko, Nizozemí atd.) se v minulosti na Evropskou komisi obracela sdružení majitelů domů nebo developerů se stížnostmi na příliš široký „záběr“ dotací, který pokřivuje tržní prostředí. Některé z těchto stížnost vedly k úpravě systému sociálního bydlení (například ve zmíněném Švédsku) a většímu zacílení na skutečně potřebné skupiny obyvatel.

Kromě veřejných dotací je však sociální bydlení financováno i formou půjček, které provozovatel získává na běžném finančním trhu (například tam, kde sociální bydlení zajišťují družstva nebo nestátní subjekty).

V České republice se ve všech dosavadních návrzích objevovaly (kromě zmíněných evropských dotací) jako hlavní zdroj státní dotace. Jejich poskytování má upřesnit nařízení vlády navazující na zákon. Ze zvoleného řešení je patrná určitá nedůvěra vůči obcím. V původním návrhu sice stát počítal s tím, že na obce bude převedena hlavní odpovědnost za zajištění sociálního bydlení, o skutečně systémové zajištění zdrojů pro plnění této povinnosti, které by spočívalo v navýšení podílu obcí na rozpočtovém určení daní, se však vážně neuvažovalo. O tom, že nedůvěra je oboustranná, svědčí fakt, že financování „mlhavými“ státním dotacemi obce odmítly.

Podle kusých zpráv, které jsou k dispozici o nejnovějším návrhu, má sociální bydlení financovat již existující Státní fond rozvoje bydlení. Tento fond má jistě velmi bohaté zkušenosti s investiční podporou, ať již jde o dotace nebo účelové půjčky (případně ručení za úvěry).

Sociální bydlení, které má být zaváděno v České republice, má však silný sociální aspekt, nelze ho tedy ani v oblasti financování oddělovat od oblasti sociálních dávek nebo financování sociální práce s osobami v bytové nouzi. I zde je tedy nutné zásadní ujasnění přístupů.

Poslední vývoj legislativního procesu tak přináší více otázek než odpovědí. Zdá se, že jedinou jistotou je skutečnost, že s ohledem na platná legislativní pravidla vlády je takřka vyloučeno, aby byl zákon v tomto volebním období úspěšně projednán.

PhDr. Miloslav Macela

Seriál Sociální bydlení v České republice

  1. Sociální bydlení v České republice: Pokus číslo tři, I. část, 10. 11. 2016
  2. Sociální bydlení v České republice: Pokus číslo tři, II. část, 27. 3. 2017 (právě čtete)
TOPlist
TOPlist