K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Smart City

Datum: 26. 5. 2017, zdroj: VSOL 2/2007, rubrika: Veřejná správa online

Koncept tzv. Smart Cities se stal v poslední době jedním z nejskloňovanějších vývojových trendů v oblasti veřejného sektoru. Jen málokdo by se nechtěl pochlubit tím, jak jeho město využívá nejmodernější technologie v nejrůznějších oblastech – životním prostředím počínaje a bezpečností konče. V záplavě různých „Smart“ řešení se však často zapomíná na to, co činí město opravdu chytrým – kvalita služeb nabízená občanům a schopnost pružně reagovat na potřeby občanů. Technologie umožňující těchto cílů dosáhnout by pak nikdy neměly být samy o sobě cílem, ale pouze prostředkem k dosažení cíle.

V pomyslném souboji měst o kvalitu života jde přitom o hodně. Stále více obyvatel České republiky zvažuje při výběru svého bydliště faktory typu kvality životního prostředí či kvality veřejných služeb. Opomíjená není ani bezpečnost, třebaže Česká republika jako celek patří mezi nejbezpečnější země (6. v žebříčku Global Peace Index) a bezpečnost tak není natolik klíčovým problémem jako jinde. Zejména města, která aspirují na to, stát se centry digitální ekonomiky, musí kvalitou života uspokojit náročný segment vysoce mobilní vzdělané části pracovní síly (tzv. digitální nomády).

I ti, co se stěhovat nehodlají, ale požadují od svých měst více. Více transparentnosti, která může být zajištěna pomocí nástrojů jednoduchých (přenosy z jednání zastupitelstva) i komplexních (Open Data platformy), více možností, jak komunikovat s radnicí včetně moderních komunikačních kanálů typu sociálních sítí a nástrojů, které by umožnily pružně hlásit a řešit běžné problémy typu zneprůjezdněné komunikace či nedostatečného svozu odpadu. Podnikatelé pak od svých měst očekávájí zjednodušení administrativních procesů a fungující infrastrukturu.

Orchestrace zdrojů městské administrativy a informačních technologií za účelem naplnění všech těchto požadavků je to, co děla město skutečně chytrým. Úspěch a neúspěch přitom často nezávisí ani tak na tom či onom konkrétním technologickém řešení, druhu chytré lampy či parkovacího čidla, ale především na schopnosti města formulovat a následně exekuovat jasnou vizi, kam se má v budoucnu jeho rozvoj za užií vyspělých technologií ubírat.

Existuje přitom mnoho překážek, kterým na své cestě k inovativnosti město čelí. Už při formulaci strategie si lze zadělat na budoucí problémy. Pokud je strategie příliš obecná, neposkytne žádné pevné body, na kterých by bylo možné stavět budoucí projekty. Příliš konkrétní dokument striktně vymezující prioritizovaná technologická řešení pak může město naopak v budoucnu příliš limitovat, neboť stále probíhající akcelerace technologického vývoje má za následek, že to, co před dvěmi roky vypadalo jako ideální řešení, se nyní může jevit neaktuálně, ba zastarale.

Formulací strategie však potencionální problémy nekončí. Sebelepší strategie je k ničemu, pokud neexistuje vůle ji exekuovat, projekty závisí na sebemenších změnách rozložení sil v zastupitelstvu a občané nejsou „vtaženi do hry“ tak, aby volení představitelé města viděli ve Smart City projektech i příležitost k získání či udržení voličů.

Na výše zmíněných i mnoha jiných procesních záležitostech záleží, zda Smart City iniciativa uspěje či neuspěje. Úspěch přitom není zdaleka automatický – mnoho iniciativ vyzní do ztracena a většina obyvatel daného města si ani není vědoma jejich existence, natožpak aby oceňovali jejich přínos. Vzhledem k tomu, že se často jedná o investice v řádech desítek i stovek milionů, představuje takovýto výsledek nejen ránu městskému rozpočtu, ale obvykle i volebním preferencím zainteresovaných stran.

Než město začne investovat významně prostředky do konkrétních projektů, mělo by si tedy ověřit, zda má správně nastavené procesy, jaká jsou rizika jeho rozvojové strategie a co obdobná evropská města (co do velikosti i ekonomické síly) v minulosti udělala lépe či kde naopak podobný přístup selhal. Právě za účelem evaluace schopnosti města vymyslet a řídit Smart City iniciativy vyvynula analytická a poradenská společnost IDC tzv. Smart City MaturityScape – unikátní nástroj pro benchmark měst, který umožňuje odhalit potencionální problémy v raných fázích vývoje Smart City projektů.

Jen málokteré město je tak pokročilé, aby se dalo říci, že je celosvětovým průkopníkem a nemůže benefitovat ze srovnání a zkušenosti jiných měst. Vymýšlení různých specifických unikátních cest v oblasti procesů, strategií a řízení projektů není cesta, která obvykle vede k úspěchu. Zároveň ale nelze popřít, že každé město je unikátní z hlediska kombinace geografického rozložení, obyvatelstva, dostupných zdrojů a palčivosti různých problémů, kterým město čelí. Pro jednoho starostu může být největším problémem parkování, pro druhého smog a pro třetího bezpečnost.

Případné srovnávání měst tak musí probíhat v oblastech, která mají města společná (procesy, měření výsledků, obecně tzv. „governance“. IDC Smart City MaturityScape se zaměřuje právě na tyto oblasti tak, aby jeho aplikací vzniklo pro město skutečná přidaná hodnota. Mezinárodní přenositelné zkušenosti z města obdobné velikosti tak mohou díky aplikaci této metodiky dopomoci i v českých podmínkách k úspěchu Smart City iniciativ.

Jan Alexa, IDC CEMA

TOPlist
TOPlist