K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Započtení obecních pohledávek

Datum: 14. 6. 2017, zdroj: OF 2/2017, rubrika: Legislativa

Smyslem tohoto článku je nastínit co možná nejvhodnější postup v situaci, kdy má obec pohledávku za dlužníkem, kterému je zároveň sama něčím dlužna.

Často může taková situace nastat v souvislosti se smlouvou o dílo, kdy má obec na straně objednatele např. pohledávku za zhotovitelem na určitou částku (ta může vzniknout např. jako smluvní pokuta ze smlouvy o dílo, popř. z jiného právního titulu), a zároveň je obec povinna hradit cenu za dílo, má tak dluh vůči zhotoviteli). V kvalitně sepsaných smlouvách o dílo bývá možnost započtení pohledávek předem ošetřena.

V první řadě je třeba uvést, že tento článek dopadá na pohledávky vzniknuvší v samostatné působnosti obce, neboť pohledávky vzniklé z výkonu přenesené působnosti mají odlišný, zákonem stanovený postup při nakládání s nimi (např. zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů; + zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů).

Každá obec vnímá povinnost zakotvenou v § 38 odst. 7 zákona č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), kterou je trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv. Tuto povinnost obce zpravidla plní řádně, často mají upraveny postupy, kterými je zajištěno plnění této povinnosti i s označením odpovědného orgánu, popř. osob.

Pohledávka je majetek

Co již často obce nevnímají? Pohledávka za určitým dlužníkem je prakticky majetkem obce, tedy v rámci zachování a péče o majetek obce je třeba při uspokojování této pohledávky pohlédnout i na § 38 odst. 1 zákona o obcích, podle něhož majetek musí být využíván účelně a hospodárně (stejně tak musí být postupováno i při zachování majetku).

Pravdou je, že kategorie účelnosti a hospodárnosti jsou ryze subjektivní a v praxi je třeba přihlédnout ke konkrétnímu případu. Podle komentáře k zákonu o obcích nakladatelství C. H. Beck lze však pro zobecnění těchto pojmů přihlédnout k definicím ze zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě ve znění pozdějších předpisů. Ten pro dokreslení kategorie účelnosti a hospodárnosti hovoří i o efektivnosti (takové použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění). Tento názor lze považovat za relevantní, neboť pro hospodárné zachování majetku je třeba, aby bylo i co nejefektivnější – tedy aby bylo dosaženo požadovaného cíle s co nejnižšími náklady.

Právě z tohoto důvodu je třeba vnímat započítávání pohledávek (v případě, že jsou naplněny podmínky pro takový postup) jako povinnost obce využívat majetek účelně a hospodárně (§ 38 odst. 1 zákona o obcích), neboť je tím dosažen požadovaný cíl (úhrada pohledávky) s minimálními náklady. Obec započítáváním pohledávek naplňuje svou povinnost postupovat jako řádný hospodář.

Obecně k započtení – pojem, způsoby, podmínky, účinky

Započtením se rozumí takové právní jednání, kterým dojde k zániku vzájemných pohledávek jejich odpočtem. Prakticky jde o uspokojení stran započtením, aniž by došlo ke splnění jednotlivých pohledávek.

V zásadě existují dva způsoby, kterými může dojít k realizaci započtení – jednostranným jednáním, nebo dohodou stran. Pro oba způsoby platí obecné podmínky, které budou nastíněny dále, liší se pak např. ve spektru pohledávek, které lze započíst.

Obecné podmínky:

  1. Mnohost pohledávek – započtení se týká více než jedné pohledávky (ve stejném čase).
  2. Vzájemnost pohledávek – vztah je takový, že dlužník jedné pohledávky je zároveň věřitel pohledávky druhé a naopak (zde existují výjimky, kterými se z důvodu rozsahu tohoto článku nebudu zabývat).
  3. Totožnost druhu plnění  zde nejčastěji půjde o plnění peněžité, kdy v takovém případě je třeba, aby pohledávky byly ve stejné měně (rozdíl oproti předchozí právní úpravě).

Dále je pak třeba sledovat i charakter jednotlivých pohledávek – aktivně započítávaná pohledávka (ta, kde je obec věřitelem) a pasivně započítávaná pohledávka (ta, proti které je započítáváno – kde je obec dlužníkem).

U první kategorie – aktivně započítávaná pohledávka je striktnější právní úprava – nelze započíst pohledávky nesplatné, nevymahatelné u soudu a pohledávky nejisté a neurčité.

U druhé kategorie – pasivně započítávaná pohledávka se nevyžaduje nutnost splatnosti pohledávky, oproti, které má být započteno, pouze její splnitelnosti (započítávající strana, obec, má právo dluh plnit). Tento fakt vyplývá ze samé podstaty započtení – osoba, která ho provádí, tím uspokojuje vlastní dluh ve prospěch věřitele. Často je jí, jako dlužníkovi, dána lhůta pro placení „měsíc od podpisu smlouvy“, popř. v některých případech může plnit dluh i předčasně. Proto je pasivně započítávaná pohledávka vázána na splnitelnost nikoliv na splatnost (ta je spojena až s vymáháním pohledávky).

Jedinou limitací jsou zde tedy vyjmenované pohledávky v § 1988 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), u kterých je vysoký společenský zájem na uspokojení věřitele splněním. Tato limitace je do jisté míry prolomena tehdy, když dojde k dohodě o započtení, avšak jen co se týče pohledávek na náhradu újmy způsobené na zdraví; pohledávky výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný nelze započíst nikdy!

Jednoduše řečeno, obec může započíst svou splatnou pohledávku (je zde věřitelem) i proti pohledávce (zde je obec v postavení dlužníka) nesplatné, ovšem je třeba, aby byla splnitelná. Nesplatnou pohledávku obec jednostranně započíst nemůže.

Jednostranné započtení musí osoba provést adresovaným právním jednáním – tedy prohlášením vůči druhé straně, že svou pohledávku započítává (účinky nastávají doručením druhé straně). Podmínkou, aby bylo započtení účinné, je splnění zákonných podmínek započtení. V takovém prohlášení je pak třeba uvést, které pohledávky jsou započítávány, doporučuje se uvést i jejich výše.

Co se týče účinku započtení, pohledávky zanikají v rozsahu, ve kterém se kryjí. V případě, kdy se pohledávky zcela nekryjí, dochází k částečnému zániku pohledávky.

K tomu všemu je však třeba dodat, že občanské právo je svým charakterem dispozitivní. To znamená, že stranám je umožněno, aby si sjednaly rozdílné „odečtení“ vzájemných závazků, které nebude korespondovat s obecnými podmínkami započtení. V tom případě se pak již nejedná formálně o započtení, ale jde o inominátní vypořádání vzájemných závazků či pohledávek, chcete-li. Tímto způsobem lze vypořádat i peněžitý závazek vůči nepeněžitému a ani nesplatnost pohledávky nebude překážkou. Zde je však třeba dospět k dohodě stran, tedy obě strany musí mít shodnou vůli takové vypořádání realizovat (což je často kámen úrazu).

Ilustrativní příklady

Nejlepší bude vše si představit na konstruovaných příkladech (příklady jsou pouze ilustrativní):

Příklad 1.
Obec jakožto objednatel uzavřela smlouvu o dílo se zhotovitelem. Předmětem díla bylo zhotovení bytového domu na etapy. Po dokončení jednotlivých etap byla vždy zhotovitelem vystavena faktura v Kč. Součástí smlouvy o dílo bylo i ujednání, že v případě vad na díle je zhotovitel povinen je opravit do osmi pracovních dnů, neučiní-li tak, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč (splatnost 10 dnů). K vadám došlo již v první etapě (byly však obcí objeveny až po uhrazení první faktury), tyto zhotovitel uznal, avšak ve lhůtě neopravil. V díle pokračoval a dokončil druhou etapu, vystavil fakturu.

Právě v tomto případě je pro obec vhodným řešením jednostranně započíst její pohledávku (smluvní pokuta) oproti pohledávce zhotovitele (úhrada ceny za dílo – faktura po druhé etapě). Postupem času by se mohlo např. stát, že by na sebe zhotovitel podal insolvenční návrh. Pokud by obec uhradila fakturu za druhou etapu a pohledávku na smluvní pokutu by přihlásila do insolvenčního řízení, kdy v insolvenčním řízení bývá zpravidla uspokojen jen zlomek přihlášené pohledávky, mohlo by jí být vytýkáno, že nepostupovala jako řádný hospodář.

Příklad 2.
Obec jakožto kupující uzavřela kupní smlouvu s prodávajícím, kdy předmětem koupě byl automobil. Kupující měl uhradit kupní cenu do 2 měsíců od předání automobilu. Několik dní po předání předmětu koupě kupující zjistil, že má automobil vady, tyto vyhodnotil natolik závažné, že došlo k podstatnému porušení kupní smlouvy stran prodávajícího. Toto stanovisko oznámil v souladu se smlouvou a občanským zákoníkem prodávajícímu a požadoval opravu automobilu. Prodávající tento nárok uznal a navrhl vyrovnat tuto „pohledávku na opravu automobilu kupujícího“ oproti jeho „pohledávce na kupní cenu“. Kupující souhlasil, dohodli si i výši takového vyrovnání, sepsali „dohodu o vyrovnání“.

V tomto případě bych se klonil k tomu názoru, že nedošlo formálně k započtení, avšak k inominátnímu vypořádání s účinky započtení (zánik závazku opravit, částečný zánik závazku platit kupní cenu). Tento příklad je však pouze ilustrativní, ve většině případů nebude prodávající zpravidla dohodě nakloněn.

Na závěr

Závěrem lze obcím doporučit, aby vytvořily mechanismy pro započítávání pohledávek (za splnění zákonných podmínek) s tím, že v něm pověří odpovědný orgán, popř. konkrétní osobu, aby monitorovala a vyhodnocovala možnost započtení pohledávek. Zavedení takového mechanismu je v nejlepším zájmu obce, pokud hodlá dostát své zákonné povinnosti nakládat s majetkem jako řádný hospodář, neboť se jedná o nejefektivnější způsob uspokojení vlastní pohledávky, kterým lze předejít pozdějšímu, mnohdy náročnému, vymáhání dluhu soudní cestou. Pokud by pověřený orgán způsobilou pohledávku nezapočetl a ta se následně stala nedobytnou, bude tento orgán odpovědný za škodu tímto vzniklou. Započtení bude nejčastěji probíhat formou jednostranného započtení, je však pro obec výhodnější usilovat předně o dohodu o započtení. V případě dohody je totiž nepravděpodobné, že druhá strana bude následně započtení zpochybňovat soudní cestou.

Milan Jelínek, junior právník, KVB advokátní kancelář, s. r. o.

TOPlist
TOPlist