K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Analýza systému kontrol územních samosprávných celků

Datum: 16. 8. 2017, zdroj: OF 3/2017, rubrika: Ostatní

Již poměrně dlouhou dobu se diskutuje o tom, zda rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) i na kontrolu hospodaření územních samosprávných celků. Snaha podřídit hospodaření územních samosprávných celků kontrole NKÚ narazila při posledním pokusu v Senátu, kde zasedají lidé s velkou zkušeností z komunální politiky.

Vladislav Vilímec

Svaz měst a obcí při té příležitosti upozorňuje, že nejdříve je potřeba nastavit do kontrolních aktivit státu vůči samosprávám nějaký systém a pak lze teprve diskutovat o případném rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Obce jsou totiž velmi přetěžovány kontrolními akcemi ze strany státu. Totéž platí i ve vztahu ke krajům.

Ústavní právo na samosprávu

Stát by navíc měl respektovat ústavně zaručená práva obcí a krajů na samosprávu a do jejích záležitostí zasahovat jen v nezbytné míře. Bohužel v posledních letech je situace přesně opačná. Dochází k neustálým vstupům státu do pravidel fungování samospráv, a to vede ke vzniku zbytečných a v reálném životě těžko naplnitelných formálních povinností. Tyto povinnosti chod samospráv přetěžují a fakticky narušují jejich hlavní smysl. Samosprávy určitě nevznikly kvůli zasílání neustálých statistických výkazů, ale kvůli péči o zákonem vymezené území, další rozvoj obcí a krajů a zajišťování nejrůznějších veřejných služeb pro občany.

Je tedy na místě usilovat o jasné definování pojmu samospráva obcí a krajů. Při aktuálně prosazovaném náhledu, že samosprávy hospodaří s veřejnými prostředky obdobně jako stát, se pojem samospráva začíná právně velmi rozmlžovat. Samozřejmě při takto zvoleném pojetí dojdeme k názoru, že je zcela logické, aby Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval obce a kraje obdobně jako je tomu v případě státních institucí.

Jenže se musíme vrátit trochu do historie. Před listopadem zde nebyly obce jako právní subjekty, ale pouze národní výbory, hospodařící se státním majetkem. O nějaké samosprávě zde nebylo vůbec řeči. To se změnilo v roce 1990 po prvních komunálních volbách. Obcím byl navrácen majetek, získaly vlastní zdroje a právo samostatného hospodaření prostřednictvím volené samosprávy. Nejvyšší kontrolní úřad vznikl jako na státu nezávislá instituce, protože jinak by stát kontroloval sám sebe. V tomto ohledu je úloha Nejvyššího kontrolního úřadu naprosto nezastupitelná. Ve vztahu k samosprávám tomu tak není, a proto existuje celá řada argumentů, proč rozšíření pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu nezavádět. Pokud pominu onu základní otázku, zda případný vstup Nejvyššího kontrolního úřadu do kontrol samospráv není nepřiměřeným zásahem do jejich fungování, pak další obavou je navyšování již tak přebujelého a nesystémového fungování stávajících kontrolních mechanismů.

Zákon o řízení a kontrole

Ministerstvo financí dostalo za úkol připravit nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí a současně provést také analýzu současného stavu. Nový zákonem zcela nahradí stávající normu o finanční kontrole ve veřejné správě. Na adresu nového zákona, který je projednáván v Poslanecké sněmovně, lze dodat, že Svaz měst a obcí ČR v rámci vnějšího připomínkového řízení skutečně velmi detailně konzultoval jeho podobu. Ne všechny jeho připomínky byly zapracovány, ale lze uvést, že i ze strany Ministerstva financí bylo vynaloženo poctivé úsilí vedoucí k nalezení kompromisního znění.

Byly nastaveny určité finanční a personální limity pro povinnost zřízení útvaru interního auditu. Došlo ke změně dosavadní terminologie. Stávající příkazce operace a správce rozpočtu se nahrazuje termíny schvalující orgán, schvalující osoba, pověřená schvalující osoba, hodnotitel, ověřovatel apod. Je však možné v interních předpisech nastavit jakýsi „převodový můstek“ těchto nových termínů do stávající praxe.

Hlavním cílem tohoto zákona je zabezpečit tzv. princip kontroly čtyř očí. Účelem tohoto zákona však není a ani nemohlo být nějaké zjednodušení systému externích kontrol. Je pravdou, že zavádí tzv. informační systém pro koordinaci a vyhodnocování řízení a kontroly veřejných financí, ale to samo o sobě nevede k nějakému zjednodušení systému externích kontrol.

Analýza stávajících kontrol

V závěrečném shrnutí provedená analýza stávajících kontrol územních samospráv přiznává, že existují nejenom duplicitní, ale mnohdy vícenásobné kontroly a ty jsou spojeny se skutečností, že daný územní samosprávný celek čerpá různé dotace. Ty podléhají různým resortům a institucím včetně daňových, což vede k množství kontrolních akcí.

Podle analýzy, zpracované Ministerstvem financí však některé duplicitní kontroly mají v kontrolním systému své opodstatnění. Např. kontrola, kterou vykonává v současné době Nejvyšší kontrolní úřad, může být duplicitní k jiným kontrolám, ale vzhledem k tomu, že slouží jako ujištění pro veřejnost a volené zástupce, jedná se o duplicitu žádoucí. Tolik shrnutí analýzy.

Tady je třeba dodat, že již od začátku svého fungování NKÚ provádí kontroly čerpání státních dotací poskytnutých obcím či krajům. O tom se ale spor nevede. Spor se vede o tom, zda by měl NKÚ podobně kontrolovat i hospodaření s majetkem územních samosprávných celků, a to nejen v podobě zákonnosti dodržování formálních pravidel, ale i tzv. účelnosti s jejich nakládáním.

Při analýze kontroly výkonu přenesené působnosti u obcí za léta 2012–2013 bylo zjištěno, že průměrná náročnost kontroly jedné kontroly u obce III. typu je 60 hod. a vyžaduje součinnost zaměstnanců obce v rozsahu 37,1 hod., kdy se věnují kontrolorům a spolupracují při kontrolách. U obcí II. typu je to 29 hod. a rozsah spolupráce zaměstnanců obce činí 6,3 hod. Nakonec u obcí I. typu je to 37 hod. a součinnost spolupracující zaměstnanců činí 2,8 hod. Kontrolních návštěv bylo provedeno u obcí III. typu 3019, u obcí II. typu 720 a u obcí I. typu 1933.

Pokud jde o kontrolu výkonu samostatné působnosti, v letech 2012–2013 bylo zkontrolováno celkem 217 obcí a v souhrnu posouzeno 11 536 obecně závazných vyhlášek.

přezkoumání hospodaření věnují obce poskytování součinnosti kontrolnímu orgánu – kraji v průměru 61 hodin. Zaměstnanci krajských úřadů (v průměru 2,9 zaměstnance) přitom přezkoumáním hospodaření obcí stráví v průměru 33 hodin (jde o průměrnou hodnotu, která se liší v závislosti od velikosti přezkoumávané obce).

přezkoumání hospodaření auditorem je součinnost vyšší (průměrně 141 hod.), což je dáno větší velikostí takto auditovaných obcí.

Když pomineme přezkoumání hospodaření auditorem, což se týká větších obcí, tak další nejnáročnější typ kontroly představuje kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu, kdy průměrná délka jedné kontroly trvá 127 hodin. I z pohledu Nejvyššího kontrolního úřadu taková kontrola vyžaduje 137 hod.

Průměrná doba trvání jedné kontroly na straně obcí
Kontrola výkonu přenesené působnosti – obce III 60 hod.
Kontrola výkonu přenesené působnosti – obce II 29 hod.
Kontrola výkonu přenesené působnosti – obce I 32 hod.
Kontrola výkonu samostatné působnosti 32 hod.
Přezkoumání hospodaření – krajem 61 hod.
Přezkoumání hospodaření – auditorem 141 hod.
Kontrola řídících orgánů – obce III 55 hod.
Kontrola řídích orgánů – obce II 38 hod.
Kontrola řídících orgánů – obce I 39 hod.
Kontrola Auditního orgánu 54 hod.
Kontrola finančních úřadů 53 hod.
Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu 127 hod.

Rozšíření pravomoci NKÚ

Údaje z analýzy Ministerstva financí jsou samozřejmě průměrné a mohou se v jednotlivých případech lišit. Přesto kontrola Nejvyšším kontrolním úřadem již teď znamená poměrně velké zatížení u kontrolovaných obcí, čerpajících státní dotace.

Nelze se tedy divit obcím, že se obávají dalšího zatížení kontrolami Nejvyšším kontrolním úřadem, pokud by došlo k rozšíření pravomocí NKÚ na celkové hospodaření s majetkem územních samosprávných celků. A to nejen v podobě zákonnosti dodržování formálních pravidel, ale i z hlediska tzv. správnosti a účelnosti s jejich nakládáním.

Účelnost takových kontrol a jejich vliv na hospodaření obcí je diskutabilní, kontroly by určitě vyžadovaly nejen vyšší nároky na součinnost, ale posléze i zpracování případných výhrad proti učiněným kontrolním závěrům. Právě při snaze posuzovat účelnost nakládání s majetkem obcí by nejspíše bylo nezbytné dokládat i různé externí posudky, což by zatěžovalo obce dalšími náklady.

Ing. Vladislav Vilímec, poslanec Parlamentu ČR, zastupitel Plzeňského kraje, místostarosta města Kdyně

TOPlist
TOPlist