K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
GDPR v prostředí obecních a městských úřadů

Místní poplatek ze psů

Datum: 20. 9. 2017, zdroj: OF 3/2017, rubrika: Legislativa

Místní poplatek ze psů[1] představuje jeden z nejstarších způsobů zpoplatnění zvířat u nás, přičemž v současné době je i jediným místním poplatkem, který dopadá na chov zvířat. Místní poplatek ze psů je v rámci místních poplatků také jedním z nejrozšířenějších, což souvisí jednak s poměrně vysokým počtem chovaných psů u nás, jednak s tím, že se jedná v podstatě o jediný fiskální nástroj pro regulaci chovu psů, kterým obce disponují.

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

Obecně závazná vyhláška jako podmínka pro výběr místního poplatku ze psů

Základem pro výběr místního poplatku ze psů je platná a účinná obecně závazná vyhláška, bez které tento místní poplatek nelze vybírat. Jedná se totiž o podmínku, kterou stanoví ve svém § 14 odst. 2 zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoMP“). Pokud by obec tuto podmínku nesplnila, tedy nevydala obecně závaznou vyhlášku, a přesto by došlo k výběru místního poplatku ze psů, došlo by k nezákonnému postupu, což by kromě povinnosti vrátit všechny vybrané platby s sebou mohlo nést rovněž odpovědnost za nesprávný úřední postup, resp. také za případné nezákonné rozhodnutí.

Sazba poplatku

V obecně závazné vyhlášce obec může, resp. z povahy místního poplatku ze psů vždy musí upravit sazbu tohoto místního poplatku. ZoMP stanoví základní nepřekročitelnou horní hranici této sazby, a to 1500 Kč za psa a kalendářní rok. Výše sazby se v rámci jednotlivých obecně závazných vyhlášek liší, a to zejména s ohledem na velikost obce. U nejmenších obcí se stanovená sazba pohybuje zpravidla v řádech desítek až stovek korun. U velkých obcí (městech či statutárních městech) se sazba pohybuje zpravidla při horní hranici základní sazby, tj. mezi 1000 až 1500 Kč. Samotná výše sazby by správně měla být stanovena nikoliv pouze s ohledem na velikost obce a skladbu obyvatelstva, ale také s ohledem na regulační účel tohoto místního poplatku. Tento účel některé obce reflektují a stanoví tak ne jednu, ale více sazeb, a to s ohledem na konkrétní místní podmínky. Nejčastěji dochází k diferenciaci výše sazeb místního poplatku ze psů v centru a na periferiích, případně v bytových a v rodinných domech. S ohledem na různá místní specifika však nelze vyloučit ani jiné měřítko, resp. rozdělení výše sazeb tohoto místního poplatku v závislosti na jiných kritériích než jen část obce.

Zvýšená sazba

Obcím je kromě uvedené možnosti svěřena také pravomoc stanovit v obecně závazné vyhlášce zvýšenou sazbu místního poplatku ze psů až o 50 %, a to u druhého a každého dalšího psa. Nepřekročitelná horní hranice sazby tohoto místního poplatku tak činí 2250 Kč (1500 + 750 Kč). Obce dle ZoMP nemají povinnost, pokud se tak rozhodnou, zvýšit horní hranici sazby za druhého a každého dalšího psa vždy o 50 %, ale mohou zvýšit základní sazbu i např. jen o 10 % (tj. 1650 Kč) nebo o 30 % (tj. 1950 Kč), případně nemusí této možnosti využít.

Omezení pro obce

není jen horní hranice základní sazby místního poplatku ze psů. ZoMP stanoví pro vybrané osoby osvobození a úlevy od placení místních poplatků. Osobám osvobozeným od placení místního poplatku ze psů nemohou obce stanovit povinnost platit jakoukoliv výši místního poplatku ze psů. Alespoň částečnou možnost stanovit konkrétní sazbu místního poplatku ze psů mají obce u osob, kterým ZoMP přiznává úlevy od placení tohoto místního poplatku. ZoMP totiž stanoví u těchto osob nepřekročitelnou horní hranici základní sazby ve výši 200 Kč za psa a kalendářní rok. Pokud jde o zvýšenou sazbu až o 50 %, tato se počítá ze základní sazby místního poplatku ze psů, tedy v případě osob, jimž ZoMP přiznává úlevu od placení tohoto místního poplatku, činí tato zvýšená sazba až 300 Kč (200 + 100 Kč). I zde platí, že obce nemusí zvýšenou sazbu využít.

Splatnost poplatku

Další důležitou součástí obecně závazné vyhlášky je splatnost místního poplatku ze psů. Ta může být stanovena dnem (např. 30. 6.), případně více dny (30. 6. a 30. 9.) v případě, kdy je sazba místního poplatku ze psů stanovena v obecně závazné vyhlášce jako vyšší (např. 1500 Kč). Stanovení splatnosti je důležité nejen pro poplatníka, aby se dozvěděl, do kterého data má povinnost tento místní poplatek uhradit, ale také pro správce poplatku, pro kterého nezaplacení i části místního poplatku ve lhůtě stanovené příslušnou obecně závaznou vyhláškou znamená povinnost vyměřit tento nedoplatek.

Osvobození a úlevy

V obecně závazné vyhlášce mohou obce stanovit také osvobození či úlevy od placení místního poplatku, a to nad rámec stanovený ZoMP. Pokud se obec rozhodne této možnosti využít, měla by mít vždy na paměti, že každé osvobození či úleva bude muset být ze strany poplatníků dokládáno. Právě absence úvah o reálném dopadu osvobození či úlevy od placení místního poplatku může být zásadním problémem v praxi, kdy některá osvobození či úlevy mohou být obtížně prokazovány. Jedná se např. o situaci, kdy jsou osvobozeny od placení osoby platící poplatek obdobný místnímu poplatku ze psů v zahraničí. Nejen pro poplatníka, ale také pro správce poplatku je pak velmi obtížné posoudit, zda poplatníkem placená platba v zahraničí je obdobná místnímu poplatku ze psů, a označit konkrétní důkazy, kterými lze tuto skutečnost prokázat. Podle našeho názoru by obce při zakotvení osvobození nad rámec zákona měly rovněž zohlednit to, zda je konkrétní osvobození odůvodnitelné, tj. zda nevznikají mezi poplatníky, kteří jsou osvobozeni od placení místního poplatku ze psů, a těmi, kteří nejsou osvobozeni, nedůvodné rozdíly. Absence relevantních úvah o důvodnosti stanovení výjimek z poplatkové povinnosti by totiž mohla vést např. až ke zrušení příslušné části obecně závazné vyhlášky. I zastupitelstvo obce je totiž při tvorbě obecně závazných vyhlášek limitováno zákazem diskriminace, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, tak ve vztahu k právnickým osobám.

Formální chyby

Místní poplatek ze psů se platí ze psů starších tří měsíců. V praxi dochází k formálním chybám v rámci tvorby obecně závazných vyhlášek, které v některých případech nejprve duplicitně stanoví, že se tento místní poplatek platí ze psů starších tří měsíců, avšak současně stanoví, že místní poplatek ze psů se platí ze psů, kteří dosáhli stáří tří měsíců. S ohledem na to, že obecně závazná vyhláška nesmí stanovit úpravu v rozporu se ZoMP, neměla by uvedená druhá část v obecně závazných vyhláškách být obsažena. V této souvislosti je vhodné poukázat také na to, že uvedená formulace může způsobovat chybovost v případech, kdy by pes dosáhl stáří tří měsíců poslední den konkrétního měsíce. Poplatník by tak mohl být nesprávně poučen o tom, že má povinnost platit místního poplatek ze psů i za tento měsíc (k poměrné výši poplatkové povinnosti místního poplatku ze psů viz níže).

Podle našeho názoru by zastupitelstvo obce mělo při přijímání obecně závazné vyhlášky zavádějící v dané obci místní poplatek ze psů mít na paměti jednak právní úpravu tohoto poplatku zakotvenou v ZoMP, jednak to, že správu místního poplatku ze psů vykonává obecní úřad dané obce, který bude také odpovídat za řádnou správu tohoto místního poplatku. Je tak jistě vhodné, aby při tvorbě obecně závazné vyhlášky bylo, pokud možno spolupracováno s příslušnými zaměstnanci obce, kteří mohou upozornit na úskalí, která by navrženou úpravou mohla vzniknout, a vyhnout se tak případným nesrovnalostem s právní úpravou či nesprávnému úřednímu postupu či nezákonnému rozhodnutí.

Poplatník místního poplatku ze psů

ZoMP definuje poplatníka jako držitele psa, který je fyzickou nebo právnickou osobou, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky. ZoMP tak zužuje okruh osob, které mohou být poplatníky, když váže trvalý pobyt fyzické osoby nebo sídlo právnické osoby na území České republiky. Do okruhu poplatníků tak, až na výjimky (viz níže), nepatří cizí státní příslušníci.

Pokud jde o sídlo právnické osoby, zde nevyvstávají v praxi v podstatě žádné výkladové obtíže. Pokud jde o trvalý pobyt fyzické osoby, nejedná se pouze o trvalý pobyt občanů České republiky, jak by se mohlo na první pohled jevit, ale také o pobyt cizinců, kteří disponují povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaného podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Poněkud složitější situace nastává u samotné držby psa, neboť ZoMP držbu nedefinuje. Je proto nutné aplikovat právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), který obsahuje právní úpravu držby ve svém § 987 a násl. Držba v sobě nese dva znaky, které musí být splněny kumulativně, aby se jednalo o držbu, a nikoliv pouze o detenci. Jednak se jedná o výkon práva pro sebe (animus possidendi), jednak o faktické panství (corpus possessionis). Naplnění těchto znaků je nutné posuzovat ve vztahu konkrétní osoby ke psovi.

Jednoduchá bude situace, kdy konkrétní osoba bude tvrdit, že je držitelem psa. S ohledem na to, že uvedení této skutečnosti je součástí ohlašovací povinnosti, neměl by ani správce poplatku o takovém tvrzení bez dalšího pochybovat a s touto osobou jednat jako s poplatníkem.

Složitější budou situace, kdy bude buďto více osob tvrdit, že jsou držiteli psa, případně bude více osob tvrdit opak, tj. že držitelem psa je ten druhý. Stranou lze podotknout, že ZoMP se spoludržbou vůbec nepočítá, ba naopak vychází z předpokladu, že držitelem bude vždy jedna osoba. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník se spoludržbou počítá, nezbyde správcům poplatku než v těchto intencích naplnění znaku držby posuzovat, a tedy tvrzení poplatníků o spoludržbě v zásadě akceptovat.

V praxi však nastávají spíše situace opačné, a to že např. že více osob tvrdí, že držitelem psa nejsou, ale je jím vždy „ten druhý“. Zde vyvstává prostor pro správce poplatku, aby využil příslušných ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a postavil tak najisto, kdo je držitelem psa. V těchto případech není zpravidla problém v prokázání naplnění znaku faktického panství, nýbrž prokázání naplnění znaku druhého, a to vůle mít psa pro sebe, fakticky jej ovládat.

K výpočtu poměrné výše poplatkové povinnosti místního poplatku ze psů

V praxi nastávají poměrně překvapivě problémy při výpočtu poměrné výše poplatkové povinnosti místního poplatku ze psů. ZoMP nejprve stanoví ve svém § 2 odst. 3 obecné pravidlo pro výpočet poměrné výše poplatkové povinnosti, podle kterého se v případě držení psa po dobu kratší, než jeden rok platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců. Toto pravidlo je samo o sobě poměrně jasné, když nestanoví za rozhodné to, zda držba psa probíhala jeden či více dnů v měsíci, ale že v konkrétním měsíci poplatník psa držel. Pokud bude správce poplatku důsledný, neměl by ve svém postupu pochybit.

Jako problematický se však v praxi jeví výpočet poměrné výše poplatkové povinnosti při změně místa trvalého pobytu nebo sídla poplatníka. V tomto případě je totiž ZoMP stanovena výjimka z obecného pravidla výpočtu poměrné výše poplatkové povinnosti, a to, že se platí poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, nově příslušné obci. Pokud např. poplatník změní svůj trvalý pobyt v měsíci červnu, platí místní poplatek ze psů v poměrné výši za měsíce leden až červen obci, ve které měl trvalý pobyt před změnou. Od měsíce července do prosince pak platí poměrnou část místního poplatku obci, ve které má nově trvalý pobyt. To samozřejmě za předpokladu, že tato „nová“ obec má v rámci obecně závazné vyhlášky zaveden místní poplatek ze psů. Chybovost správců poplatku, které se při aplikaci výpočtu poměrné výše poplatkové povinnosti dopouštějí, tak je dle uvedeného a našeho názoru způsobena spíše než nejasnou právní úpravou nepozorností správců poplatku, neboť tito ponechávají stranou, že výjimka z obecného pravidla pro výpočet poměrné výše poplatkové povinnosti je stanovena v § 2 odst. 4 ZoMP, tedy v jiném odstavci, než je stanoveno obecné pravidlo pro výpočet poměrné výše poplatkové povinnosti.

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedeného, místní poplatek ze psů není sám o sobě složitým místním poplatkem, u kterého by docházelo k významnějším výkladovým problémům. Problémy, ke kterým dochází, jsou dle našeho názoru způsobeny spíše nepozorností či nedůsledností vznikající při aplikaci § 2 ZoMP na konkrétní případy a poměrně problematickým nastavením poplatníka jako držitele psa.

Poznámky

  1. Srov. TĚŽKÝ, V.; JANTOŠ, M.; SIUDA, K. Zákon o místních poplatcích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 14–37.

Mgr. Václav Těžký a Mgr. Michal Jantoš, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist