Datum: 16. 10. 2017, zdroj: OF 4/2017, rubrika:Legislativa
Rozhovor s PaedDr. Miladou Halíkovou, předsedkyní sněmovního výboru pro
veřejnou správu a regionální rozvoj.
Konec volebního období je časem bilancování. Můžete stručně shrnout, čím se
zabýval výbor v uplynulých čtyřech letech?
Stěží mohu vyjmenovat všechno. Vždyť se uskutečnilo celkem 60 zasedání
výboru, většinou několikadenních. Zabývali jsme se projednáváním zákonů před
druhým čtením a u těch závažnějších jsme pořádali semináře či
konference k jejich přípravě. Novinkou tohoto volebního období je stanovení
garančních výborů. Před třetím čtením projednávají všechny pozměňovací
návrhy, které se k zákonu shromáždily, a dávají k nim stanoviska pro
hlasování sněmovny. Občas to představovalo několikahodinový maratón. Například
k zákonu o zadávání veřejných zakázek nebo novele stavebního zákona se
sešly stovky připomínek. Výbor rovněž projednává návrh státního rozpočtu
kapitol některých ministerstev a státní závěrečný účet. Probírali jsme
informace o čerpání prostředků z evropských fondů a řadu dalších
zpráv. Ale mám být stručná. Takže alespoň ještě zmíním činnost tří
podvýborů, a to pro bytovou politiku, pro cestovní ruch a pro veřejnou správu a
e-government.
Velké očekávání vzbuzovala novela stavebního zákona, přinesla opravdu zrychlení
stavebního řízení?
To je předčasné hodnotit. První ohlasy z praxe tomu nenasvědčují. Ale má na
to vliv i řada dalších faktorů. Mrzí mě, že se ministerstvu dopravy
nepodařilo připravit tolik potřebný zákon o liniových stavbách, který by mohl
výrazněji pohnout například s výstavbou dopravní infrastruktury. Je to
50 let od zahájení výstavby prvního úseku D1, ale k dostavění stále
chybí 24 kilometrů. U dalších dálnic vázne výkup pozemků nebo je
blokují námitky ekologických organizací. Když jsme ve výboru projednávali novelu
zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, napadali nás, že chceme
veřejnost zcela vyřadit z jednání. Přitom jsme jen chtěli zamezit nekonečným
připomínkám a námitkám předkládaným až v poslední fázi řízení. Nakonec
Sněmovna schválila novelu zjednodušující proces EIA ve znění postoupeném Senátem,
které ji lépe provázalo s novelou stavebního zákona. Mimo jiné omezuje počet
záměrů, které budou posuzování EIA podléhat, a prodlužuje z pěti na sedm let
základní dobu platnosti stanoviska EIA.
Naopak spadl pod stůl návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí.
To opravdu není zapotřebí?
Sněmovna skutečně nepřehlasovala veto Senátu. Přivítala jsem to, protože tato
předloha z dílny ministerstva financí by znamenala nárůst byrokracie, systém
kontrol by byl složitější a přibyly by další instituce, které v zákonu dosud
nebyly. To hlavní ale nevyřešila. Výbor několikrát zasedal v jednotlivých
krajích, kde jsme s představiteli krajské, městské a obecní samosprávy
pozorně vyslechli jejich zkušenosti a stížnosti na stále se opakující kontroly při
čerpání dotací. Na jednu akci přijedou dvě až tři kontroly a každá zpravidla
končí s jiným závěrem. Tato nejistota trápí řadu starostů. Výbor prosadil
v tomto volebním období usnesení Sněmovny k systému kontrol, ale uvedený
návrh zákona řešení těchto vleklých problémů výrazněji neposunul. Po volbách
by tedy ve spolupráci se samosprávou krajů, měst a obcí mělo ministerstvo financí
připravit nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí. Ten současný
platí 15 let a mnohé se změnilo. Zákon by neměl vedení obcí, měst a krajů
zatěžovat dalšími a dalšími úkoly. Naopak, měl by je zbavit nadměrné
byrokratické zátěže a duplicitních kontrol.
Když hovoříte o dotacích, jak vypadá čerpání peněz z evropských
fondů?
Jsem zklamaná, že se současná vláda nepoučila z chyb své předchůdkyně.
Už v minulém programovém období jsme opakovaně žádali, aby se jednotlivé
výzvy vyhlašovaly včas, a žadatelé o dotace se tak mohli připravit. Stále se
to neděje. Ke konci července měla ČR smluvně zajištěno čili ještě ani ne
vyúčtováno, jen 33,6 procenta evropských dotací určených na programové
období 2014-2020. Mám obavy, že na konci období se opět bude finišovat, budou se
přijímat mimořádná opatření, a tak se budou schvalovat projekty i na málo
potřebné věci, jen aby se peníze vyčerpaly. Starostové nás na výjezdních
zasedáních také upozorňovali, že na některé projekty je naopak nedostatek
vyčleněných peněz a jindy zase marně čekají na výzvu v oblastech, kde by jim
opravdu pomohla.
Můžete uvést příklad?
Města a obce často trápí opravy a revitalizace památek. V tomto programovém
období se mohou dotace z IROP čerpat pouze na národní památky a památky UNESCO.
Zájem je obrovský, ve dvou výzvách přišly žádosti o více než 9 miliard
korun. Ovšem mohou být podpořeny projekty za zhruba 5 miliard korun. Při
jednáních s představiteli měst jsme narazili i na další problémy, které
se nepodporují. Např. likvidace komunálního odpadu po turistech, kterých bývá
v některých lokalitách často více, než je místních obyvatel. Vylidňují se
centra měst s památkovou ochranou, podle starostů i proto, že bydlení zde
neodpovídá současným standardům, ale památkáři jsou neoblomní a objekty
chátrají. Je třeba, aby ministerstvo kultury tuto situaci řešilo, protože vytvořit
z center historických měst skanzeny bez obyvatel, by bylo chybou, která by se
obtížně napravovala. Ministerstvo pro místní rozvoj sice letos pošle peníze
z národního programu Podpora obnovy a rozvoje venkova na opravu 113 drobných
sakrálních staveb, ale v řadě obcí si nevědí rady s tím, kde vzít
peníze na rekonstrukci dalších památek, které nejsou národní, takže na to nelze
již čerpat peníze z EU.
Kdybyste měla jmenovat jeden zákon, který by měl být přijatý co nejdříve
v novém volebním období, který byste vybrala?
Zákon o sociálním bydlení. Neshody mezi ministerstvy práce a sociálních
věcí a místního rozvoje způsobily, že zákon vypadl z priorit vlády na konci
volebního období a Sněmovna ho už neprojedná. Patřím mezi zastánce širšího
pojetí zákona. Je jistě důležité řešit situaci těch nejpotřebnějších
v akutní bytové nouzi. Ale je také zapotřebí jí předcházet. Skutečností se
stává, že lidé s průměrným platem už na byt ve městě nedosáhnou. Nyní
například vyšel údaj, že ceny nových bytů se v Praze meziročně zvedly
o více než 22 procent. Ani v době, kdy se ekonomice daří, však platy
tak rychle nerostou. Prudce se zvyšují i nájmy tam, kde mohou lidé najít lépe
placenou práci. Situace zejména mladých rodin a seniorů se tak dramatizuje. Trh
nevyřešil nedostatek menších bytů. A tak některá větší města začala
plánovat výstavbu vlastních bytových domů nebo přestavbu nebytových prostor na
byty. Stát by měl tyto záměry podpořit. Taky mě zaráží, že už řadu let
Státní fond rozvoje bydlení neotevřel program podpory družstevní výstavby.
I to by pomohlo. Bohatí developeři by si měli uvědomit, že lidé nepotřebují
jen luxusní byty. Nekonečné diskuze je třeba ukončit a zákon schválit.