K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
ISSS 2018

Význam regionální politiky s ubývajícími prostředky z EU poroste

Datum: 20. 12. 2017, zdroj: OF 5/2017, rubrika: Regiony

Regionální politika se v České republice v uplynulých patnácti letech zařadila mezi základní nástroje vlády, které přispívají k vyváženému rozvoji území.

David Koppitz

Pokud vycházíme ze současné legislativy, cílem podpory regionálního rozvoje je „zajistit dynamický a vyvážený rozvoj území České republiky se zřetelem na kvalitu života a životního prostředí, přispět ke snižování regionálních rozdílů a zároveň umožnit využití místního potenciálu pro zvýšení hospodářské a sociální úrovně jednotlivých regionů“ (zákon č. 248/2000 Sb.).

V praxi pak hovoříme o souboru opatření vedoucích k posílení sociální stability, minimalizaci environmentálních rizik a k růstu ekonomických aktivit. Snahou je docílit jejich vyváženého územního rozmístění, rozvíjet infrastrukturu a obecně podpořit kroky, které vedou ke zvýšení kvality života nás všech. Základní podmínkou, a to je v kontextu současných trendů zcela zásadní, je jasné definování priorit rozvoje a koncentrace prostředků na jejich realizaci. Důvodem je nám všem známý fakt: ekonomické, lidské, přírodní i územní zdroje nejsou neomezené.

Současné trendy

Současné trendy v regionálním rozvoji vyzdvihují na jedné straně rostoucí úlohu krajů, měst a obcí v regionálním rozvoji (posilování decentralizace a principu subsidiarity), na druhé straně je v evropském měřítku určující role a směřování politiky hospodářské a sociální soudržnosti prostřednictvím evropských fondů.

I přesto stát plní i nadále nezastupitelnou úlohu při rozvoji celého systému, a to zejména ve vztahu k:

  • definici národních priorit rozvoje území a jejich průmět do sektorových strategií,
  • nastavení vhodných podpor pro harmonický rozvoj regionů,
  • vytvoření a zajištění udržitelného modelu financování rozvoje (rozpočtové určení daní, dotace, finanční nástroje, místní zdroje, alternativní formy podpory založené na motivačních prvcích),
  • poskytování strategicko-analytické a metodické pomoci krajům, městům, obcím a dalším regionálním a lokálním aktérům regionálního rozvoje,
  • sdílení znalostí a zkušeností napříč veřejnou správou a přes hranice ČR,
  • podpoře síťování (sdružování regionálních partnerů do sítí s celorepublikovou i mezinárodní působností) a dalších nefinančních nástrojů rozvoje,
  • podpoře racionální a efektivní podoby víceúrovňové správy,
  • a v neposlední řadě k obhajobě tuzemské regionální politiky na půdě unijních institucí i jiných mezinárodních struktur.

Východiska pro územní dimenzi budoucí politiky soudržnosti

V budoucím programovém období bude nezbytné ještě lépe zakotvit územní dimenzi – regionálně citlivý přístup – pro správné zacílení evropských fondů. Pro lepší využití územních nástrojů bude potřeba nastavení jednotných pravidel pro všechny Evropské strukturálních a investiční fondy, včetně Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Cílem by mělo být zjednodušení kontrolních postupů a zajištění větší právní jistoty při rozhodování založené na důvěře jak pro příjemce, tak také pro instituce, které dotace spravují. Odpovídající pozornost je nutné věnovat ukotvení hodnotících postupů, a to s důrazem na měření dopadů a výsledků investic. Pro rozvoj městských a venkovských oblastí je potřeba dále podporovat integrované nástroje, včetně smysluplného využití nástroje komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD), a prosazovat jejich multifondové financování. Jedině tak lze dosáhnout žádoucích efektů a tzv. integrované projekty budou díky silné integraci na úrovni programů snáze realizovatelné, než je tomu v současné době.

V městské dimenzi evropských politik podporuje Česká republika prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, ale i dalších institucí, silný integrovaný charakter urbánních projektů a realizaci strategických, unikátních projektů, které přispějí ke konkurenceschopnosti regionů. Mohou také přispět k vyřešení jejich nejpalčivějších socioekonomických nebo environmentálních problémů. S tím jistě souvisí i využití stávajících personálních, organizačních a odborných kapacit měst, které vznikly díky implementaci nástrojů Integrovaných územních investic (ITI) a Integrovaných plánů rozvoje území (IPRÚ). Díky těmto zkušenostem, ale například i díky postupnému zavádění konceptu chytrých měst do praxe již nemusíme stavět na „zelené louce“.

Pro rozvoj venkovských oblastí bude nezbytné posílit integrovaný charakter nástroje CLLD. Vzájemná provázanost projektů přispěje k uplatňování principu metody LEADER. Zároveň je však nezbytné využívat tento nástroj ke generování vnitřního potenciálu území, k moderaci diskuze mezi veřejným a soukromým sektorem, k síťování a posilování komunitního života v obcích. Evropské fondy nejsou a nebudou jediným zdrojem financování rozvoje obcí. Ať už jde o ty, které leží v odlehlých územích a potýkají se s úbytkem obyvatel, se stagnací kvality života a s horšící se dostupností služeb, nebo o ty, které se nacházejí v blízkosti velkých měst a přirozeně čelí zcela odlišným problémům – tlaku na dostupnost a kvalitu veřejných služeb a dalším dopadům suburbanizace. Jak pro venkov, tak pro města bude nezbytné na základě objektivizované debaty definovat několik stěžejních priorit pro rozvoj nebo udržení služeb a nesnažit se reagovat na všechny potřeby obcí. Jisté je, že zdroje z EU budou významně nižší.

Zároveň nesmíme při snaze o dosažení vyváženého rozvoje území opomíjet strukturálně postižené regiony, které procházejí často hlubokou hospodářskou restrukturalizací. I zde lze v evropském kontextu uvažovat o cílené podpoře a o určitých typech integrovaných řešení.

Vymezení podpory pro území přitom musí vycházet z paralelně připravované Strategie regionálního rozvoje ČR 2021+ s jasně stanovenými rozvojovými tématy a jejich územním průmětem na základě shody všech klíčových partnerů. Tento předpoklad platí nejen pro evropské fondy, ale také případné národní i místní zdroje, jejichž význam vzhledem ke snižujícímu se objemu prostředků určených pro kohezní politiku poroste.

Legislativní změny

V oblasti právních předpisů EU lze předpokládat vývoj v úpravách podmínek pro politiku hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Příslušná nařízení EU, která upravují poskytování podpory z fondů EU, zřejmě budou dokončována až na samém konci stávajícího programového období (obdobně jako ve vztahu k současnému nebo předcházejícímu programovému období EU). K tomu dojde, přestože Evropská komise již v květnu, resp. do prázdnin příštího roku, představí legislativu k víceletému finančnímu rámci po roce 2020 a doprovodným sektorovým legislativám, kam spadají i Evropské strukturální a investiční fondy. Z dosavadních informací získaných při debatách o budoucím nastavení politiky soudržnosti nelze dovodit rozsah případných legislativních změn, jejich povahu a zaměření je možné odhadovat zejména z debat o východiscích pro budoucí programové období.

Z hlediska vývoje právního řádu ČR berme v úvahu některé dosud nedořešené problémy, které se mohou ve vztahu k územním nástrojům v příštím programovém období výrazněji projevit a podmiňují podobu regionální politiky jako celku. Jedná se např. o:

  • právní podporu prvků horizontální spolupráce obcí v rámci integrovaných nástrojů a v obecné poloze i adekvátní průměty principu partnerství do relevantních právních forem. V této souvislosti bude možné vycházet i z vyhodnocování účinnosti zákona č. 248/2000 Sb. v rámci „ex-post“ RIA k zákonu o podpoře regionálního rozvoje
  • uvažované změny v centralizované správě finančních nástrojů, včetně transformace Českomoravské záruční a rozvojové banky na Národní rozvojovou banku,
  • změny v nastavení systému poskytování dotací vycházející z novely rozpočtových pravidel s ohledem na nově stanovené procesní požadavky odvozené od obecné úpravy ve správním řádu. Tyto požadavky je třeba promítnout do činnosti spojené s poskytováním dotací a návratných finančních výpomocí, což může vést k potřebě posílení institucionálního zabezpečení u poskytovatelů,
  • úpravy forem a delegování dílčích činností v rámci meziobecní spolupráce, ke kterým se vázaly některé dosavadní projekty zastřešujících svazů a sdružení i některých ministerstev vč. možnosti společného institucionálního zajišťování kvalifikovaných činností (právní služby, veřejné zakázky, rozvojové projekty).

S cílem vytvoření a prosazení udržitelného modelu financování regionálního rozvoje by měla být znovu otevřena diskuze o rozpočtovém určení daní (RUD) a daňové politice jako celku. Nejde přitom jen o zvyšování RUD ve prospěch územních samospráv, ale zejména o jeho vnitřní strukturu tak, aby co nejvíce reflektovala dynamiku obcí v kontextu rozvoje jednotlivých regionů, jejich dostupnost či ekonomickou výkonnost. Jde také o požadavky kladené na města, obce a kraje státem i samotnými občany.

Obdobně je třeba zanalyzovat a posoudit zavedení motivačních prvků do daňového systému, které by na úkor plošné solidarity přinesly větší férovost do přerozdělování veřejných peněz a umožnily by lépe zohlednit, co se v území fakticky odehrává např. ve vztahu k podpoře podnikání nebo věkové struktuře obyvatelstva, z níž vycházejí požadavky na rozsah vybraných veřejných služeb (školství, sociální a zdravotní služby apod.).

Obce by skrze určité typy pobídek mohly být také více motivovány ke vzájemné spolupráci. Spolupráce může přinášet úspory peněz i času, které lze dále opětovně investovat do dalších potřebných projektů v obcích.

Příprava nové Strategie regionálního rozvoje

I o modelech financování bude ve své implementační části detailně pojednávat připravovaná Strategie regionálního rozvoje 2021+ (dále jen SRR 2021+), kterou v široké spolupráci s resorty, se zástupci krajů, měst a obcí, odborníky z akademického prostředí a řadou dalších partnerů zpracovává Ministerstvo pro místní rozvoj. Nyní prochází díky řadě tematických i územních pracovních skupin, do nichž jsou kraje, města i obce intenzivně zapojeny, hlubokou oponenturou analýza problémů různých typů území. Začátkem příštího roku se otevře diskuze o návrhové části, tedy cílech, kterých chceme v České republice, respektive jednotlivých regionech dosáhnout. Spolupracovat na tom budeme s městy, obcemi i kraji. Naším cílem je mimo jiné výraznější propojení krajských rozvojových dokumentů s cíli stanovenými na národní úrovni a úzká vazba na potřeby územních samospráv. SRR 2021+ jako klíčový národní strategický dokument bude základním kamenem pro nastavení regionální politiky v budoucí dekádě. Proto je přirozené, že jeho proveditelnost, reálnost a smysluplnost bude zajištěna jedině na půdorysu široké shody všech aktérů regionálního rozvoje.

Ing. David Koppitz, sekce regionálního rozvoje, Ministerstvo pro místní rozvoj

TOPlist
TOPlist