K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Skrytá rizika pro obce v řadě dotačních programů a ekologických projektů

Datum: 18. 1. 2018, zdroj: OF 5/2017, rubrika: Dotace

Není všechno zlato, co se třpytí – praví staré české přísloví, a tuto moudrost věků vtělenou do několika slov lze vztáhnout také na současnost – především pak na obecně populární dotační programy, případně na projekty, které slibují ekonomickou prosperitu, ale ve skutečnosti může být důsledkem pravý opak.

Začněme ale dotačními programy, které lákají občany naší země i vedení obcí na finanční příspěvek k řešení stále palčivějšího problému – zajištění zdrojů pitné, nebo i užitkové vody.

Nejvíce populárním je program Ministerstva životního prostředí Dešťovka, která má za sebou už dvě kola distribuce dotací. V tom druhém již bylo nutné zabudovat do programu dodatky omezující riziko kontaminace veřejných vodovodů a kanalizací z využití dešťovky při splachování toalet. V objektech, kde nejsou dvojité rozvody vody, je proto nutné tyto rozvody dobudovat. I díky tomu se zájem o využití státní podpory snížil, program je ale i nadále populární, a lze proto očekávat jeho další pokračování. Na co si tedy dát pozor?

Kvalita vody

V prvé řadě je nutné vědět, že využití dešťové vody jako vody odpadní, zejména při zmiňovaném splachování toalet, podléhá souhlasu místně příslušné vodohospodářské společnosti, tedy subjektu, který se stará o místní vodovodní a kanalizační síť. K problému vydalo své stanovisko také Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) s využitím podkladů ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ), který má generální dozor nad kvalitou pitné vody v ČR.

„Absence podrobných podmínek realizace řešení a povinnosti následné jednorázové i průběžné kontroly realizace dvojitých rozvodů pro žadatele, kteří disponují aktuálním připojením k veřejnému rozvodu, představuje zásadní zdravotní riziko pro kompletní systém veřejného zásobování pitnou vodou. Stávající podmínky (vzorové nákresy – situace stavby, schéma zabudování či instalace akumulační nádrže a blokové schéma zapojení systému) jsou nedostatečné a je více než vhodné, aby Státní fond životního prostředí upravil v rámci podmínek pro žadatele právě tuto oblast doplněním kontroly zajištění kvality a bezpečnosti vody a zajištěním linky pro technické dotazy, která bude řešit problémy s technickým provedením a kvalitou. Je možné vyjít ze zkušenosti řady zemí, kde sběr srážkové vody pro domácí využití léta funguje a je technicky propracován, jako například v Austrálii, kde je akumulace srážkových vod podmíněna technickým zařízením, které zajistí, že prvních cca 5 minut deště se voda do akumulace nepouští vzhledem k zásadnímu znečištění ptačími výkaly a další nečistotami. Tento krok může být doplněn dohodou technických podmínek mezi žadateli z programu Dešťovka a dodavatelem služby dodávky pitné vody a odkanalizování, formalizované v odběratelských smlouvách či jejich dodatcích, které mohou fyzicky upravovat i podmínky realizace/kontroly řešení přímo u odběratele,“ uvádí se v závěru stanoviska SOVAK a SZÚ.

Drahá voda

To v praxi znamená, že žádost o dotace na využití dešťové vody ke splachování může generovat nemalé další vícenáklady – a na to by si měli dát žadatelé, i z řad obcí, pozor. Jistým paradoxem je přitom, že program Dešťovka fakticky generuje mnohem dražší vodu, než je cena placená za stočné, byť samo MŽP je dlouhodobým kritikem cen vody v ČR. Při výše dotace vychází cena stočného v systému Dešťovka na necelých 350 korun za kubík, což je téměř desetinásobek průměrné ceny za stočné.

To platí pochopitelně i pro využití dešťové vody k zalévání zahrádek, což je ale celkem logické, historicky využívané a zdánlivě bezproblémové využití vody. Kupodivu ale i v tomto případě existuje riziko konfliktu se zákonem, konkrétně s technickou normou č. ČSN 75 7143 „Jakost vod: Jakost vody pro závlahu“. Právní rámec, rizika a řešení rozebral před časem mimo jiné portál Českého ekologického manažerského centra. Srážková voda totiž může obsahovat nadlimitní množství rizikových prvků z materiálu střech. Srážkové vody jsou přitom členěny na srážkové povrchové vody přípustné (např. ze zatravněných ploch, ze střech do 200 m2, z teras nebo komunikací pro pěší) a na srážkové povrchové vody podmínečně přípustné (např. ze střech nad 200 m2, z komunikací pro motorová vozidla, z parkovišť pro motorová vozidla do 3,5 t, z letištních ploch, z komunikací průmyslových areálů apod.). Odvětvová norma TNV 75 9011 přitom připomíná, že v případě celokovových střech a fasád mohou být koncentrace kovů velmi vysoké, a to zejména na počátku srážkového odtoku. Jedná se o takzvaný „první splach“, jehož složení je závislé na velikosti, sklonu a typu povrchu odvodňované plochy i na intenzitě srážky. Jak přitom prokázaly testy a laboratorní analýzy, koncentrace mědi (Cu) v prvním splachu ze střechy opatřené měděnými klempířskými prvky mohou být až šestkrát větší než koncentrace Cu obsažené v třicátém litru této srážkové vody. Obdobně to platí i pro pozinkované střechy. Jinými slovy, dešťová voda může představovat riziko pro spodní vody, zejména, pokud se „zdrží“ delší dobu na střechách z materiálů z rizikových kovů. Takových střech určitě není velký počet, ale kdo je má, měl by si i na tento zdánlivě nedůležitý detail také dát pozor.

Kotlíkové dotace

Spíše administrativní rizika představuje také další oblíbený program MŽP, a to kotlíkové dotace. Na to pro změnu upozornil Český plynárenský svaz (ČPS) s tím, že kvůli chybám ve vyúčtování již kraje musely zamítnout vyplacení dotací původně úspěšným žadatelům. ČPS upozorňuje mimo jiné také na problémy a rizika při samotné realizaci výměny kotle a při jejím závěrečném vyúčtování. Jako jedny z nejčastějších chyb zmiňuje svaz chybějící povinné doklady u podaných žádostí, výběr nekompetentní realizační firmy a nedodržení povinné struktury rozpisu nákladů. V rámci podávání žádostí se plynárenské společnosti stále setkávají s nedodržováním samotných podmínek kotlíkových dotací, které přesně stanovují, pro jaký typ objektu může být dotace udělena, nebo udávají povinnost ekologicky zlikvidovat starý kotel.

Nedodržení, byť jediné podmínky, má přitom za následek zamítnutí dotace. „Při přípravě žádostí pro aktuální druhou výzvu nejčastěji narážíme na chybějící doklad o kontrole technického stavu a provozu stávajícího kotle. Upozorňujeme rovněž na nutnost uvést v online žádosti správné údaje. Elektronický formulář totiž pouze upozorní na povinná pole, nikoli na to, zda je vyplněný údaj chybný,“ konstatují plynaři.

Dalším zásadním problémem je neprůkazná fotodokumentace starého zařízení. „Podle našich zkušeností je důležité, aby se žadatelé opravdu seznámili s podmínkami získání kotlíkové dotace, a to jak při podání žádosti, tak po realizaci výměny při předložení závěrečného vyúčtování,“ říká stanovisko plynárenského svazu. Ve fázi realizace výměny starého kotle za nový považuje ČPS za největší riziko výběr nekompetentního dodavatele. Upozorňuje, že existuje řada podvodných firem, které nabízejí vyřízení celého procesu na klíč, ale nejčastěji v průběhu realizace přestávají plnit své povinnosti. ČPS proto doporučuje veřejnosti obracet se na osvědčené, odborné společnosti s dohledatelnými referencemi, které jsou schopné převzít i rozdělané dílo po jiné firmě. ČPS rovněž vyvrací informaci, že by se kotlíkové dotace již nevztahovaly na pořízení plynových kotlů. Tato fáma vznikla během dodatečného navýšení rozpočtu v rámci první vlny, které bylo určeno pouze na zařízení využívající obnovitelné zdroje energie, tj. kotle pouze na biomasu a tepelná čerpadla. Plynové kotle byly tehdy vyloučeny pouze pro případ čerpání dotace z tohoto navýšení, nikoli z aktuální druhé a budoucí třetí vlny kotlíkových dotací. V rámci druhé vlny jsou už z dotací vyloučeny kotle pouze na uhlí a na kombinované kotle (uhlí/biomasa) s ručním přikládáním (podrobnější informace).

Certifikace lesních porostů

Z poněkud jiné branže snaha ochránců přírody přesvědčit stát, ale také obce, které jsou významnými vlastníky lesních porostů v ČR, ke změně stávajícího certifikátu PEFC, který garantuje trvale udržitelné hospodaření v lesích, na ekologičtější systém FSC.

Je samozřejmě věcí jednotlivých obcí, jaké řešení zvolí, vedení by ale nemělo podléhat v zásadě marketingové kampani, která tvrdí, že v ČR je nedostatek ekologicky certifikovaného dřeva a díky tomu může v lesnictví a oblasti zpracování českého dřeva ubývat pracovních míst. Ve skutečnosti je to právě naopak, neboť změnou certifikace lesních porostů na FSC by sice bylo více „biodřeva“, ale taková surovina k dalšímu zpracování by byla dražší (což může vlastníkům lesa (obcím) vyhovovat, jenže odvrácenou stranou mince je nižší výtěžnost lesních porostů, takže ve výsledku je „biodřeva“ ze stejné plochy lesa méně.

Pravdivý přitom není emotivní argument, že certifikát FSC zlepší stav krajiny, zadrží v ní více vody a zabrání „drancování lesů“ v rámci PEFC. Skutečností je, že certifikát PEFC, který je na našem území používán v 70 procentech lesních porostů (zatímco FSC je na 2 procentech), garantuje trvale udržitelné hospodaření také, a v tomto smyslu jej uznávají všechny nadnárodní instituce. Například Ekonomická komise OSN pro Evropu, mezinárodní Organizace pro výživu a zemědělství, Evropský parlament, Evropská komise, Světové spotřebitelské fórum a řada dalších mezinárodních institucí.

To v praxi znamená, že změna současného systému garancí na FSC není v žádném případě potřebná. Co je ale asi nejdůležitější, je sdělení, že plošné zavedení ekologické certifikace dřeva by vyšla majitele lesů v rámci celé ČR zhruba na miliardu korun. Předběžnou kalkulaci nákladů si zpracoval státní podnik Lesy České republiky (LČR), který obhospodařuje lesní porosty na ploše 1,2 milionu hektarů, přičemž pro LČR by to znamenalo vícenáklady v částce nejméně 411 milionů korun. Plocha lesních porostů v ČR činí přitom zhruba 2,6 milionu hektarů, takže odhad nárůstu nákladů spojených s plošným přechodem na FSC ve výši jedné miliardy je reálná, přičemž zbytek, asi 600 milionů korun by na svých bedrech nesli nestátní vlastníci lesů, tedy i obce.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že české dřevo je výrazným exportním artiklem a rozhodující odběratelé českého dřeva jsou Rakousko (49 procent) a Německo (40 procent), kde jsou lesy certifikovány i u nás dominantním systémem PEFC. Není tedy, a nejen z tohoto důvodu pravda, že nepřijetím certifikace FSC hrozí ztráta pracovních míst v tuzemském lesnictví, ale jak již bylo řečeno, je tomu přesně naopak. Přechodem na dražší systém FSC by se zvýšily ceny dřeva, a tím i jeho odbyt, včetně výrazného snížení exportních možností tuzemského dřeva do zahraničí.

V ekologickém systému je navíc obtížnější minimalizovat důsledky větrných či kůrovcových kalamit, což v praxi znamená další znehodnocení lesních porostů, a tím i zhoršení ekonomiky těžby dřeva.

Sumář podporovatelů jednotlivých systémů.
Zatímco ekologický FSC podporují velmi viditelní ochránci přírody a z politického spektra Strana Zelených, žádná z dalších stran tento sytém nepreferuje.
Naopak zachování současného stavu nebo možnost svobodného výběru vlastníků lesů a podnikatelů v lesním hospodářství mezi oběma systémy podporují: Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Agrární komora ČR, Společenstvo státních podniků spravujících lesy ve vlastnictví státu, Lesnicko-dřevařská komora ČR, Společenstvo dřevozpracujících podniků v ČR, Odborový svaz pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství, Česká asociace zaměstnavatelů v lesním hospodářství či Unie zaměstnavatelských svazů České republiky.
To je poněkud jiné rozložení sil, než jak to vypadá při četbě tuzemských médií.

Je také vhodné na závěr připomenout, že dnes hojně diskutované plošné usychání jehličnatých, ale částečně i listnatých porostů v ČR není důsledkem té či oné certifikace, (stromy usychají v FSC i PEFC), ale tím, že naše krajina není schopná zadržet vodu.

Ing. Petr Havel, agrární analytik

TOPlist
TOPlist