K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Místní poplatek za lázeňský a rekreační pobyt

Datum: 24. 5. 2018, zdroj: OF 1/2018, rubrika: Legislativa

Místní poplatek za lázeňský a rekreační pobyt[1] (dále jen „lázeňský poplatek“) upravený v § 3 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen „ZoMP“) představuje první z tzv. turistických poplatků, kterými lze zpoplatnit pobyt osob v lázeňských místech a místech soustředěného turistického ruchu (druhý z této kategorie poplatků je místní poplatek z ubytovací kapacity upravený v § 7 ZoMP).

Uvedený poplatek představuje prostředek, kterým lze získat příjem na podporu a rozvoj turistického ruchu v obci. Lázeňský poplatek plní zejména fiskální funkci, kdy slouží jako zdroj příjmů z turistického ruchu v obci. Výnosy poplatku jsou často využívány ke zvelebování turisty navštěvovaných míst a také k pokrytí nákladů, které s sebou turistický ruch přináší (např. zvýšená produkce odpadů).

Poplatníci místního poplatku

Poplatníky lázeňského poplatku jsou fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech nebo v místech soustředěného turistického ruchu, je-li účelem jejich pobytu léčení nebo rekreace. Ke vzniku poplatkové povinnosti je nutné, aby byly všechny čtyři uvedené podmínky naplněny zároveň, přičemž není rozhodný charakter stavby, ve které dochází k ubytování.

1. Přechodné ubytování

Přechodným ubytováním fyzické osoby se rozumí ubytovaní mimo obec, ve které je tato osoba hlášena k trvalému pobytu ve smyslu § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, popř. dočasné ubytování osoby, která není v ČR hlášena k trvalému pobytu. Zpoplatnění pobytu fyzické osoby, která je v dané obci hlášena k trvalému pobytu, by vzhledem k účelu lázeňského poplatku postrádalo smysl. Přechodným ubytováním se tak rozumí zejména dočasné pracovní pobyty, dovolené, pobyty za účelem léčení, rekreace, studia apod.

2. Dočasný pobyt bude úplatný

To je další podmínka. ZoMP požadavek úplatnosti blíže nerozvádí, z čehož vyplývá, že úplata může být jak peněžitá, tak nepeněžitá. Stejně tak je lhostejné, jaká je její výše. Úplata může být poskytnuta třetí osobou (např. zdravotní pojišťovnou nebo zaměstnavatelem).

3. Místo ubytování

Lázeňskému poplatku může podléhat přechodné a úplatné ubytování pouze v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu. Pokud jde o lázeňská místa, nevznikají v praxi žádné pochybnosti o tom, která místa jimi jsou. Lázeňské místo je vymezeno v § 2 odst. 4 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (dále jen „lázeňský zákon“) a rozumí se jím území nebo část území obce, v němž se nacházejí přírodní léčebné lázně, stanovené za lázeňské místo podle tohoto zákona. Jednotlivá lázeňská místa jsou na základě § 28 odst. 2 lázeňského zákona stanovena nařízením vlády. Lázeňskými místy jsou také oblasti, které svůj lázeňský status získaly na základě právních předpisů účinných před nabytím účinnosti lázeňského zákona.

Naproti tomu žádný právní předpis nedefinuje, co se rozumí místem soustředěného turistického ruchu. Jedná se o neurčitý právní pojem, který by podle názoru autorů tohoto článku bylo vhodné legálně vymezit, jelikož ani v odborné literatuře nepanuje shoda na tom, co se rozumí místem soustředěného turistického ruchu. K tomu, aby konkrétní obec nebo její část mohla být považována za místo soustředěného turistického ruchu, je podle názoru autorů tohoto článku nutné, aby v obci nebo jejím okolí existoval konkrétní objektivní prvek spojený s turismem (např. kulturní nebo přírodní památka, nábožensky významná stavba, významná turistické trasa či významný sportovní areál.

4. Účel pobytu

Poslední podmínkou ke vzniku poplatkové povinnosti je stanovený účel pobytu. Poplatková povinnost totiž vzniká jen tehdy, je-li účelem pobytu léčení nebo rekreace. Předmětnému poplatku tak nepodléhá ubytování za účelem např. vykonání pracovní cesty. Pokud jde o účel léčení, nejedná se o jakékoliv léčení, nýbrž o léčení lázeňské, tedy pobyt za účelem poskytování lázeňské péče. Lázeňskému poplatku tak nebude podléhat např. pobyt v nemocnici. Pro zjednodušení správy poplatků je v § 3 odst. 1 ZoMP upravena vyvratitelná právní domněnka, podle které je podmínka účelu pobytu naplněna, pokud poplatník neprokáže opak.

Odpovědnost za odvedení správné výše poplatku nese ubytovatel, který by měl trvat na tom, aby mu ubytovaná osoba prokázala, že účel jejího pobytu je jiný než léčení nebo rekreace. Tento důkaz by měl ubytovatel předat správci poplatku při plnění ohlašovací povinnosti. V opačném případě se vystaví riziku, že správce poplatku zpochybní výši odvedeného poplatku a vyměří ubytovateli poplatek i za ty osoby, které jednoznačně neprokázaly, že důvod jejich pobytu je odlišný od léčení nebo rekreace.

Plátce lázeňského poplatku

V konstrukci lázeňského poplatku je zahrnut plátce, kterým je podle § 3 odst. 3 ZoMP ubytovatel, kterým se rozumí osoba, která přechodné ubytování poskytla. Ubytovatel pod svou majetkovou odpovědností vybírá od poplatníků poplatek a následně jej odvádí správci poplatku. Na tuto povinnost nemá vliv ani skutečnost, že poplatník poplatek nezaplatil. V takovém případě se správce poplatku s platebním výměrem obrátí na ubytovatele, a nikoliv na poplatníka, tedy ubytovanou osobu. Z pohledu ZoMP je irelevantní, zda je ubytovatel vlastníkem nemovité věci, ve které se nachází ubytovací zařízení, nebo zda je jeho vztah k této nemovité věci jiný (nájemce, pachtýř apod.). Osoba ubytovatele tak může být odlišná od vlastníka ubytovacího zařízení.

Mimo povinnost vybrat a odvést poplatek je ubytovateli uložena povinnost vést evidenční knihu (§ 3 odst. 4 ZoMP). Do evidenční knihy se zapisuje doba ubytování, účel pobytu, jméno, příjmení, adresa místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí a číslo občanského průkazu fyzické osoby, které ubytovatel ubytování poskytl. Do evidenční knihy je ubytovatel povinen zapsat všechny ubytované osoby bez ohledu na to, zda jsou od poplatku osvobozeny nebo jsou z poplatkové povinnosti vyjmuty. Zápisy do evidenční knihy musí být vedeny přehledně a srozumitelně. Tyto zápisy musí být uspořádány postupně z časového hlediska. Evidenční knihu ubytovatel uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Evidenční kniha by měla být vedena v písemné podobě. Elektronická verze evidenční knihy bude podle názoru autorů tohoto článku přípustná tehdy, pokud bude zajištěno, že záznamy nebudou moct být zpětně měněny. V opačném případě by elektronická verze zcela popírala smysl a účel vedení evidenční knihy. Porušení povinnosti vést řádně evidenční knihu může mít za následek uložení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle § 247a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“).

Osvobození od placení místního poplatku a vyjmutí z poplatkové povinnosti

ZoMP neobsahuje konkrétní výčet osvobození od placení lázeňského poplatku, ale vymezuje kategorie osob, které předmětnému poplatku nepodléhají. Tyto osoby se tak ani nestanou poplatníky. Uvedené zákonné vymezení nebrání tomu, aby obec ve své OZV upravila konkrétní druhy osvobození.

Lázeňský poplatek nedopadá např. na osoby bezmocné, nevidomé, s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P (včetně jejich průvodců), osoby mladší 18 let a starší 70 let, osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné), vojáky v základní službě a na osoby, které vykonávají civilní službu.

Reálné uplatnění v současné době nenalezne vyjmutí z poplatkové povinnosti z důvodu výchovného nebo pro vojáky v základní službě a na osoby, které vykonávají civilní službu. Současná právní úprava totiž ani možnost poskytovat výchovné a ani povinnost absolvovat základní vojenskou nebo civilní službu neobsahuje.

Výkladové problémy pak může ve vztahu k uvedenému výčtu působit vymezení osoby bezmocné, která není v současné právní úpravě vymezena, když zákon, který upravoval poskytování důchodu pro bezmocnost, byl zrušen. V současné době by za osobu bezmocnou měla být s ohledem na § 8 a 120 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, považována zejména osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby.

Pokud jde o ostatní skupiny osob, jejich vymezení nečiní v současné době problémy a tyto lze tedy celkem jednoduše identifikovat, ať už průkazem ZTP/P, jejich věkem nebo tak může učinit správce poplatku u konkrétního správního orgánu, který administruje příslušné dávky, případně vydává konkrétní potvrzení/rozhodnutí.

Sazba lázeňského poplatku

Sazba lázeňského poplatku je v ZoMP stanovena horní hranicí, která činí až 15 Kč za ubytovanou osobu a každý i započatý den pobytu, přičemž do tohoto počtu se nezapočítává den příchodu. Jinými slovy se poplatek platí za noci strávené v daném místě. ZoMP nebrání tomu, aby obec v obecně závazné vyhlášce (dále jen „OZV“) upravila různé sazby pro různé druhy ubytovatelů. Pro různé sazby lze zvolit také jiná kritéria, např. vzdálenost od centra obce nebo turistické atrakce. V každém případě však musí být odlišná výše sazeb založena na předem známých a objektivních kritériích, která nesmí být diskriminační a musí být relevantně odůvodněna (jako příklad diskriminačního stanovení výše sazeb by mohlo být shledáno např. stanovení různé výše sazeb pro ubytovatele fyzické osoby, které jsou občany dané obce, a pro ostatní ubytovatele).

Obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. V takovém případě zvolená výše paušální částky nesmí přesáhnout její denní horní hranici. Taková úprava by představovala obcházení horní hranice denní sazby. Paušální sazba má představovat zjednodušení správy místních poplatků. Z její povahy vyplývá, že výše paušální částky by měla být nižší, než když by poplatník platil denní sazby. Na druhou stranu by neměla byt nízká příliš, neboť by v zásadě popírala stanovení denní sazby a sloužila by k obcházení této sazby, což by snižovalo příjmy obce.

Úprava lázeňského poplatku v obecně závazné vyhlášce

Před samotným zavedením lázeňského poplatku by měla mít obec postaveno najisto, zda je lázeňským místem, nebo místem soustředěného turistického ruchu. Pokud obec pro uvedený závěr nenalezne argumenty, případně přestane být v průběhu času lázeňským místem nebo místem soustředěného turistického ruchu, nemůže lázeňský poplatek zavést a vybírat.

Předně je nutné uvést, že v OZV nelze ubytovateli uložit, aby předložil evidenční knihu (např. k orazítkování správcem poplatku). Naproti tomu je ubytovatel povinen podle § 92 odst. 3 daňového řádu doložit správnost jím odvedené výše poplatků, a to i bez výzvy správce poplatku. Jako vhodný nástroj se jeví např. kopie evidenční knihy nebo kopie smluv, na základě kterých bylo ubytování poskytnuto. Přes uvedenou povinnost ubytovatele má správce poplatku při případné daňové kontrole oprávnění požadovat po ubytovateli nejen předložení evidenční knihy, ale i dalších písemností, ze kterých vyplývají skutečnosti rozhodné pro správné stanovení poplatku (např. již zmíněné smlouvy o ubytování nebo účetní záznamy).

V OZV je vhodné pečlivě upravit lhůty, ve kterých je ubytovatel povinen plnit ohlašovací povinnost. Ohlašovací povinnost je vhodné zavést ve dvou směrech. Nejprve by mělo být zakotveno ohlášení skutečnosti, že ubytovatel „začal“ s poskytováním ubytování, které splňuje zákonné podmínky. Tímto způsobem se totiž správce poplatku dozví o tom, že v obci existuje subjekt, který je plátcem lázeňského poplatku. Dále je pak vhodné upravit pravidelnou (např. čtvrtletní) lhůtu pro ohlášení skutečností rozhodných pro správnou výši odvedených poplatků a na tuto obcí zvolenou frekvenci plnění ohlašovací povinnosti navázat splatnost poplatku (např. do 15 dnů ode dne uplynutí lhůty pro splnění ohlašovací povinnosti za jednotlivá čtvrtletí, příp. pevně stanoveným datem).

Lázeňský poplatek a sdílená ekonomika

Pro vznik poplatkové povinnosti není rozhodné, zda k pobytu, který splní všechny výše uvedené podmínky, dojde v ubytovacím zařízení (např. hotelu, penzionu), nebo v bytě či rodinném domě. Za splnění všech zákonných podmínek pro vznik poplatkové povinnosti tak předmětnému poplatku podléhá i ubytování v rámci tzv. sdílené ekonomiky (např. ubytování zajištěné prostřednictvím platformy Airbnb). I tito ubytovatelé jsou proto povinni vést evidenční knihu, plnit ohlašovací povinnost a za poplatníky odvádět pod svou vlastní majetkovou odpovědností poplatek. Nutno však podotknout, že správci poplatku v současné době mají mizivou šanci, že budou moci vybrat poplatek i od těchto ubytovatelů, pokud sami nesplní svou ohlašovací povinnost, případně pokud nebudou mít dostatek podkladů pro to, aby mohli poplatkovou povinnost vyměřit.

Závěr

Lázeňský poplatek je jistě zajímavou možností pro obce, které jsou lázeňskými místy nebo místy soustředěného turistického ruchu, jak zvýšit příjmy z turistického ruchu. Na druhou stranu tento poplatek s ohledem na jeho současnou zákonnou konstrukci, která odráží spíše stav společnosti, který byl v době jeho vzniku, a s ohledem možnosti správců poplatku ztrácí ve vztahu k novým způsobům poskytování přechodného ubytování (viz výše k Airbnb) svou vymahatelnost. Z uvedeného důvodu by jistě bylo vhodné provést revizi právní úpravy tohoto místního poplatku tak, aby se stal moderním, administrativně nenáročným místním poplatkem a mohl tak plnit zejména svou fiskální funkci.

Poznámky

  1. Srov. TĚŽKÝ, V.; JANTOŠ, M.; SIUDA, K. Zákon o místních poplatcích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 37–56.

Mgr. Michal Jantoš, Mgr. Václav Těžký, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist