K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Náklady veřejných rozpočtů na financování péče o ohrožené děti – část II.

(Náklady veřejných rozpočtů na financování péče o ohrožené děti II.)

Datum: 8. 6. 2018, zdroj: OF 2/2018, rubrika: Sociální problematika

V minulém čísle časopisu Obec a finance byly prezentovány údaje o nákladech veřejných rozpočtů na činnost správních orgánů ochrany dětí. Pokračování článku se věnuje vyčíslení výdajů v oblasti preventivních služeb, náhradní rodinné péče a ústavní výchovy. V závěrečné třetí části dojde k porovnání ekonomické náročnosti jednotlivých způsobů řešení situace ohrožení dítěte. Sledovaným obdobím je rok 2016.

S ohroženými dětmi a mladými lidmi pracuje v České republice celá řada subjektů. Vedle orgánů sociálně-právní ochrany dětí jde o veřejné i nestátní služby působící v sociální, školské, zdravotní či justiční oblasti. Důsledkem rozdělení odpovědnosti za systém péče o ohrožené děti mezi několik ministerstev je stav, kdy mnozí z poskytovatelů působí současně v několika právních „režimech“. To se promítá i do způsobu financování. Mezi opatření na ochranu dětí spadá i zajištění náhradní rodinné péče či ústavní výchovy pro děti, které z různých důvodů nemohou vyrůstat v péči vlastních rodičů. Tento rozbor sleduje výdaje veřejných rozpočtů z perspektivy řešení situace dítěte. Tedy zda jde o služby preventivní, které pracují s dítětem a rodinou v jeho přirozeném prostředí, náhradní rodinnou péči a její podporu či ústavní výchovu.

Preventivní služby

V oblasti prevence hrají klíčovou roli poskytovatelé sociálních služeb. Typickými představiteli jsou tzv. sociálně-aktivizační služby pro rodiny s dětmi, nízkoprahová centra, služby rané péče, domy na půli cesty atd. Hlavním zdrojem jejich financování z veřejných zdrojů je dotační řízení, které bylo v roce 2015 převedeno z Ministerstva práce a sociálních věcí na kraje. Většina krajů a také mnohé obce se nákladech služeb sociální prevence podílí i vlastními prostředky. Celkový objem „národních“ dotací je ovlivněn faktem, že do financování služeb sociální prevence jsou systematicky zapojovány fondy Evropské unie (prostřednictvím tzv. individuálních projektů krajů). Jde přitom o zdroje v řádech stovek miliónů korun ročně. Zkušenosti z individuálních projektů realizovaných v minulosti upozorňují na riziko „udržitelnosti“. Poté, co projekty skončí, se jen velmi obtížně získává náhrada v podobě národních zdrojů, které jsou mezitím přesměrovávány do jiných oblastí sociálních služeb (včetně pobytových služeb zřizovaných kraji, které „provozní“ evropské dotace čerpat nemohou). Podle údajů informačního portálu Ministerstva financí MONITOR činily v roce 2016 výdaje veřejných rozpočtů na služby sociální prevence působící v systému péče o ohrožené děti celkem 722 962,5 tis. Kč.

Preventivní aktivity v oblasti ochrany dětí zajišťují vedle sociálních služeb také tzv. osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany („pověřené osoby“). Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma typy poskytovatelů spočívá ve způsobu financování. Činnost pověřených osob v oblasti prevence není podporována žádným systémovým zdrojem. Výjimkou je dotační řízení Ministerstva práce a sociálních věcí v oblasti rodiny, z něhož bylo v roce 2016 na tyto aktivity poskytnuto cca 40 000 tis. Kč. Zhruba stejný objem je pověřeným osobám poskytován z programů obcí a krajů.

Na ostatní preventivní činnosti v oblasti ochrany dětí bylo ve sledovaném roce poskytnuto prostřednictvím dotací z ostatních kapitol státního rozpočtu (Úřadu vlády, Ministerstva spravedlnosti či Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) dalších cca 50 mil. Kč. V roce 2016 tak bylo na prevenci v systému péče o ohrožené děti vynaloženo z veřejných rozpočtů minimálně 853 mil. Kč.

Náhradní rodinná péče

Na konci roku 2016 vyrůstalo v České republice v náhradní rodinné péči 18 636 dětí a mladých dospělých do 26 let, z toho 15 996 v rodinách, které pobírají dávky pěstounské péče a mají nárok na služby tzv. „doprovázení“ (poradenství, odborná podpora, pomoc při péči o svěřené dítě atd.). Výdaje veřejných rozpočtů na náhradní rodinnou péči lze rozdělit do dvou hlavních skupin. V prvé řadě jde o prostředky, které jsou poskytovány přímo pěstounským rodinám, tj. dávky pěstounské péče. Jde o dávky opakované (příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna) nebo jednorázové (příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek při ukončení pěstounské péče). Podle údajů Úřadu práce ČR bylo v roce 2016 vyplaceno celkem 336 tis. dávek pěstounské péče. Celkový objem vyplacených finančních prostředků včetně pojistného (dávka odměna pěstouna je posuzována z hlediska daňových a pojistných systémů jako mzda) činil 3 277 584 tis. Kč. Důležitým faktorem, který ovlivňuje celkové náklady státního rozpočtu na financování dávek náhradní rodinné péče, jsou příjmy z výživného. Rodič dítěte svěřeného do náhradní rodinné péče má i nadále vyživovací povinnost, které hradí Úřadu práce ČR. Ten posléze jako náhradu výživného vyplácí dítěti dávku příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Od nákladů státu na dávku příspěvek na úhradu potřeb dítěte je tak nutno odečíst částku 100 240 tis. Kč uhrazenou ve formě výživného. Celkové výdaje státního rozpočtu na dávky pěstounské péče po odečtení příjmů z výživného činily 3 127 344 Kč.

Druhý okruh výdajů tvoří náklady služeb na podporu výkonu náhradní rodinné péče. Nárok na tyto služby bylo zaveden v roce 2013. Pěstounským rodinám jsou poskytovány na základě dohody o výkonu pěstounské péče, kterou pěstoun uzavírá buď s obecním či krajským úřadem nebo s pověřenou osobou. Na každou uzavřenou dohodu je poskytovatelům služeb vyplácen státní příspěvek ve výši 48 000 Kč ročně. K 31. 12. 2016 bylo v České republice uzavřeno 10 471 dohod o výkonu pěstounské péče. 6 856 dohod tj. 65,5 %) uzavřeli pěstouni s pověřenými osobami (a 3615 dohod (34,5 %) s orgány sociálně-právní ochrany. V roce 2016 bylo na státním příspěvku vyplaceno 521 472 tis. Kč. Největší objem příspěvku (přes 90 mil. Kč) byl vyplacen v Moravskoslezském kraji, kde žije také nejvyšší počet pěstounů.

Další náklady jsou spojeny s přípravami zájemců o náhradní rodinnou péči, které zajišťují krajské úřady. Přípravami prochází všichni žadatelé o osvojení dítěte nebo přijetí dítěte do pěstounské péče, pokud nemají k dítěti příbuzenský vztah. V roce 2016 bylo na tyto přípravy vydáno prostřednictvím přímých úhrad „dodavatelům“ nebo formou příspěvku organizacím zřizovaných kraji cca 174,1 mil. Kč. Celkové náklady veřejných rozpočtů v oblasti náhradní rodinné péče v roce 2016 činily min. 3 822 916 tis. Kč.

Školská ústavní zařízení

V České republice existuje několik typů ústavních zařízení pro děti. Nejvíce (211) je školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, které jsou až na výjimky několika církevních a soukromých zařízení zřizovány státem a kraji. Jejich celková kapacita byla ve sledovaném roce 7550 lůžek. Ke klasickým „ústavním“ kapacitám je nutno připočítat střediska výchovné péče, která jsou ve školských statistikách vykazována jako preventivní zařízení. Tato střediska poskytují jak pobytovou (tzv. internátní či celodenní), tak ambulantní a terénní péči. Tato střediska jsou nejčastěji organizačně začleněna do diagnostických ústavů, působí však i v rámci jiných typů školských zařízení. Ve školním roce 2016/2017 byla kapacita těchto středisek 290 lůžek, ambulantní služby byly poskytnuty 6228 klientům.

Státní školské ústavy jsou financovány příspěvkem zřizovatele. Ten v roce 2016 činil v případě 1 821 250 tis. Kč. Celkové náklady školských zařízení dosáhly 1 885 477 tis. Kč, výnosy zařízení činily 80 951 tis. Kč (tj. pouze 4,3 % celkových nákladů zařízení). Výdaje na platy reprezentovaly cca 63 % celkových nákladů. V případě krajských a nestátních zařízení jsou objemově nejvýznamnějším zdrojem financování tzv. republikové normativy vyplácené v závislosti na počtu lůžek. Normativy slouží především k úhradě mzdových nákladů. V roce 2016 šlo o 1 221 705 tis. Kč. Normativní financování reprezentuje 74 % nákladů veřejných rozpočtů na činnost krajských dětských domovů. Zbytek tvoří neinvestiční provozní příspěvky zřizovatelů, které v roce 2016 činily 426 134 tis. Kč. Shrnuto: v roce 2016 bylo z veřejných rozpočtů vynaloženo na provoz školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy celkem 3 469 089 tis. Kč. Z toho 87,7 % nákladů bylo hrazeno státním rozpočtem.

Zdravotnická ústavní zařízení

Další ústavy jsou zřizovány ve zdravotnické oblasti. Jde o 28 dětských domovů pro děti do 3 let věku (dříve kojenecké ústavy) s kapacitou 1396 lůžek, jejichž dominantním zřizovatelem zařízení jsou kraje. Pouze pět z těchto zařízení zřizují statutární města. Rozhodujícím zdrojem financování jsou příspěvky zřizovatelů. Ačkoliv jde o zdravotnická zařízení, zákon o veřejném zdravotník pojištění je výslovně vyjímá ze péče hrazené zdravotními pojišťovnami. V roce 2016 bylo veřejnými zřizovateli (tj. kraji a statutárními městy) v dětským domovům pro děti do tří let věku vyplaceno formou neinvestičních transferů celkem 672 587 tis. Kč.

Ústavy působící v sociální oblasti

Ústavní výchova dětí je vykonávána i v sociální oblasti. Zdravotně či mentálně znevýhodněné děti jsou umisťovány do domovů pro osoby se zdravotním postižením, které jsou určeny primárně pro dospělé. V roce 2016 v nich žilo 11 454 klientů, z toho 534 dětí a mladých lidí do 18 let věku (4,66 % klientely tohoto typu pobytových služeb). Dotace na provoz domovů pro osoby se zdravotním postižením činily v roce 2016 celkem 2 549 201 tis. Kč (z toho pro krajská a státní zařízení 2 238 702 tis. Kč, pro obecní 234 256 tis. Kč a pro nestátní 76 243 tis. Kč). Použijeme-li podíl dětí na celkovém počtu klientů, vychází nám náklady (dotace) spadající do systému ochrany dětí na 118 793 tis. Kč. Na rozdíl od školských či zdravotnických ústavních zařízení představují významný podíl zdrojů domovů pro osoby se zdravotním postižením úhrady klientů (dotace v roce 2016 pokrývaly pouze 47,5 % celkových nákladů). Jejich zdrojem je kromě vlastních prostředků rodin zejména nepojistná sociální dávka příspěvek na péči. Domovy pro osoby se zdravotním postižením jsou určeny především pro klienty s vyššími stupni závislosti na pomoci jiných osob. Pokud bychom uvažovali s 3. stupněm závislosti (těžká závislost, což představuje dávku 9000 Kč měsíčně) jako o průměrném stupni klientů domovů pro osoby se zdravotním postižením a vyšli z předpokladu, že celý tento příspěvek je využit na úhradu péče těmto domovům, vychází nám další náklady státního rozpočtu ve výši 58 644 tis. Kč.

Dalším typem ústavní výchovy jsou zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ta fungují buď jako samostatné služby (přičemž dominantním poskytovatelem z řad nestátních subjektů je Fond ohrožených dětí) nebo jako součást jiného ústavního zařízení (zejména kojeneckých ústavů, zařízení jsou však zřizována i při školských dětských domovech). V roce 2016 působilo v České republice celkem 71 zařízení a kapacitou 1045 lůžek, z tohoto 26 jako součást zdravotnických dětských domovů pro děti do 3 let věku (některé ústavy zřizovaly více poboček) a 10 jako součást školských dětských domovů. Na úhradu pobytu dětí je vyplácen státní příspěvek ve výši 22 800 Kč měsíčně. Tento příspěvek se poměrně krátí při nepřítomnosti dítěte v zařízení trvající déle než dva po sobě jdoucí dny. V roce 2016 bylo vyplaceno zřizovatelům těchto zařízení celkem 178 597 tis. Kč, z toho 65 883 tis. Kč (36,9 %) organizaci Fond ohrožených dětí. Shrnuto: na provoz pobytových zařízení pro děti v sociální oblasti bylo v roce 2016 vynaloženo z veřejných rozpočtů celkem 356 035 tis. Kč.

Celkové výdaje v systému péče o ohrožené děti

Výdaje z veřejných rozpočtů na financování systému péče o ohrožené děti přesáhly v roce 2016 10,8 mld. Kč, tj. o 32 % více než v roce 2013, kdy byl proveden předchozí rozbor financování. Rozhodující část výdajů veřejných rozpočtů (77,7 %) směřovala do oblasti náhradních typů péče o děti. K nárůstu výdajů došlo ve všech složkách systému, nejvyšší byl pak v oblasti náhradní rodinné péče, která má mimo jiné fungovat jako ochrana před umisťováním dětí do ústavní výchovy. Vzhledem k tomu, že v institucionální výchově nedošlo k žádným zásadním strukturálním změnám (lůžkové kapacity zůstávají téměř stejné), zůstává toto oblast největším příjemcem zdrojů z veřejných rozpočtů.

Tab. 1. Neinvestiční výdaje veřejných rozpočtů v systému péče o ohrožené děti v roce 2016 (v tis. Kč)
Druh výdajů 2016 Podíl na výdajích (%) 2013 Podíl na výdajích (%)
Činnost správních orgánů ochrany dětí 1 552,4 14,4 820,0 10,0
Preventivní služby 853,0 7,9 700,0 8,6
Náhradní rodinná péče 3 882,9 36,0 2 393,2 29,2
Institucionální výchova 4 497,7 41,7 4 269,7 52,2
Celkem 10 786,0 1000,0 8 182,8 100,0

Do oblasti prevence bylo z národních zdrojů vynaloženo pouhých 7,9 %. Tento strukturální deficit je nesystémově řešen prostřednictvím prostředků z fondů Evropské unie, které však mají být primárně určeny na rozvoj, a nikoliv na financování „provozu“ systému. Důsledky tohoto stavu budou popsány v závěrečné části článku, která se mimo jiné věnuje otázce „výkonů“ systému (obsazenost služeb zařízení) a průměrným nákladům na jednotlivé typy služeb a intervencí.

Tab 2. Podíl výdajů v systému péče o ohrožené děti (2016)
Veřejnoprávní ochrana dětí 14 %
Preventivní služby 8 %
Náhradní rodinná péče 36 %
Institucionální péče 42 %

PhDr. Miroslav Macela

Seriál Náklady veřejných rozpočtů na financování péče o ohrožené děti

  1. Náklady veřejných rozpočtů na financování péče o ohrožené děti – část I., 21. 3. 2018
  2. Náklady veřejných rozpočtů na financování péče o ohrožené děti – část II., 8. 6. 2018 (právě čtete)
TOPlist
TOPlist