K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Místní poplatek z ubytovací kapacity a místní poplatek ze vstupného

Datum: 18. 6. 2018, zdroj: OF 2/2018, rubrika: Legislativa

minulém článku jsme se zabývali prvním z tzv. turistických poplatků, a to místním poplatkem za lázeňský a rekreační pobyt (dále jen „lázeňský poplatek“). Pobyt osob lze však zpoplatnit i v rámci obdobného poplatku, a to místního poplatku z ubytovací kapacity, který je upraven v § 7 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoMP“). V následujícím textu se proto budeme zabývat tímto poplatkem a dále místním poplatkem ze vstupného[1], který je upraven v § 6 ZoMP.

1. Místní poplatek z ubytovací kapacity

Poplatník místního poplatku

Poplatníkem místního poplatku z ubytovací kapacity je ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. Na rozdíl od lázeňského poplatku je ubytovatel přímo v postavení poplatníka a nikoliv plátce. Tento rozdíl je však v praxi zcela stírán tím, že ubytovatelé poplatek zahrnou do částky za poskytnuté ubytování.

Ubytovatel je povinen vést evidenční knihu obdobně jako v případě lázeňského poplatku. Na rozdíl od těchto případů do ní nebude zapisovat účel pobytu, jelikož ten nemá pro účely vzniku poplatkové povinnosti žádný význam. Pokud je ubytovatel zároveň plátcem lázeňského poplatku, může údaje o ubytovaných osobách zaznamenávat v téže knize a není povinen vést evidenci duplicitně.

Předmět poplatkové povinnosti

Předmětem komentovaného poplatku jsou jednotlivá lůžka ubytovacího zařízení využitá pro přechodné ubytování za úplatu. Na rozdíl od lázeňského poplatku se místní poplatek z ubytovací kapacity vybírá pouze v zařízeních, která jsou určena k přechodnému ubytování. Základním kritériem pro možnost zpoplatnění ubytovací kapacity je skutečnost, že kolaudační souhlas stavebního úřadu stanoví pro předmětný stavební objekt nebo jeho část jako účel využití přechodný pobyt za úplatu.

Pojem stavba ubytovacího zařízení je vymezen v § 2 písm. c) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení definuje stavbu ubytovacího zařízení jako stavba nebo její část, kde je poskytováno ubytování a služby s tím spojené (nikoliv tedy bytový dům, rodinný dům nebo stavba pro rodinnou rekreaci). Ubytovací zařízení se zařazují podle druhu do kategorií hotel, motel, penzion, a ostatní ubytovací zařízení. Pokud tedy není dotčená stavba dle výše uvedené vyhlášky zkolaudována jako stavba ubytovacího zařízení, nelze poplatek z ubytovací kapacity vybírat. To je v praxi příčinou vzniku problematických situací, ve kterých ubytovatelé poskytují ubytování ve stavbách, které mají být užívány k jiným účelům (např. jako kanceláře). To je nezákonné, a dokud nebude příslušná stavba zkolaudována jako ubytovací zařízení, není možné poplatek vybrat.

Pro vznik poplatkové povinnosti není rozhodné, zda se dané ubytovací zařízení nachází v lázeňských místech, místech soustředěného turistického ruchu nebo jinde. Naproti tomu, stejně jako u lázeňského poplatku, podléhá poplatkové povinnosti jen dočasný a úplatný pobyt fyzické osoby.

Přechodným ubytováním fyzické osoby se rozumí ubytovaní fyzické osoby mimo obec, ve které je tato fyzická osoba hlášena k trvalému pobytu, popř. dočasné ubytování osoby, která není v ČR hlášena k trvalému pobytu. Zpoplatnění pobytu fyzické osoby, která je v dané obci hlášena k trvalému pobytu, by vzhledem k účelu místního poplatku z ubytovací kapacity postrádalo smysl.

Další podmínkou je, že dočasný pobyt bude úplatný. ZoMP požadavek úplatnosti blíže nerozvádí, z čehož vyplývá, že úplata může být jak peněžitá, tak nepeněžitá. Stejně tak je lhostejné, jaká je její výše. Úplata nemusí být poskytnuta přímo ubytovanou osobou, ale může být poskytnuta třetí osobou (např. zdravotní pojišťovnou nebo zaměstnavatelem).

Vyjmutí z poplatkové povinnosti

ZoMP neobsahuje osvobození od placení místního poplatku z ubytovací kapacity, ale zato v § 7 odst. 2 vymezuje kategorie ubytovacích zařízení, jejichž ubytovací kapacita předmětnému poplatku nepodléhá:

Zařízeními sloužícími k přechodnému ubytování studentů a žáků se rozumí zařízení, která jsou převážně určena k ubytování žáků a studentů, jako např. internáty, domovy mládeže, vysokoškolské koleje nebo školy v přírodě. Vyjmutí z poplatkové povinnosti se naopak nebude vztahovat na zařízení, ve kterých dochází k ubytování studentů nebo žáků nahodile (např. hotel nebo kemp, ve kterých budou mimo běžných hostů ubytováni také studenti).

Zdravotnickými zařízeními jsou prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Za lázeňská zařízení je nutné pokládat zdravotnická zařízení poskytující lázeňskou péči. Ubytovací kapacita v těchto zařízeních však podléhá poplatku, pokud by byla využívána jako hotelová zařízení. Výkladem této podmínky se zabývala i judikatura, která v konkrétním případě dospěla k závěru, že pokud někdo v lázeňském zařízení čerpá lékařskou péči pod dohledem lékaře nebo osoby způsobilé poskytovat lázeňskou péči vztahující se k těmto konkrétním lázním, tak prioritně čerpá lázeňskou službu a ubytování není prostým hotelovým ubytováním. Jinak tomu bude, pokud by se někdo ubytoval v lázeňském zařízení bez čerpání lázeňské péče, např. v souvislosti s golfovým pobytem (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 57 Af 24/2015).

Zařízeními sloužícími k sociálním a charitativním účelům se rozumí zařízení, jejichž hlavním účelem je poskytovat ubytovací (a případně s tím spojené služby – např. stravovací) služby lidem, jejichž situace vyžaduje naléhavou pomoc.

Sazba poplatku

Sazba poplatku z ubytovací kapacity je v ZoMP stanovena horní hranicí, která činí až 6 Kč za každé využité lůžko a den. ZoMP nebrání tomu, aby obec v obecně závazné vyhlášce (dále jen „OZV“) upravila různé sazby pro různé druhy ubytovatelů.

V praxi existují dva výklady na poplatkový základ předmětného poplatku, tedy na výklad pojmů „využité lůžko a den“. Podle názoru autorů je pod tímto pojmem nutno rozumět jak den, kdy ubytovaný do zařízení přicestoval, tak rovněž i den následující, neboť po oba dny ubytovaná osoba fakticky lůžko využívá (v podstatě lůžko využívá, resp. může využívat od chvíle, kdy se v ubytovacím zařízení ubytuje, a rovněž v den, resp. po část dne, kdy jej opouští). V praxi a rovněž též Ministerstvem financí je však zastáván názor, podle kterého se sazba počítá totožně jako u lázeňského poplatku, tedy v podstatě pouze za noc.

Obec může kromě základní sazby stanovit sazbu také roční paušální částkou. Stanovení paušální částky má za cíl zjednodušení správy místních poplatků. Výše paušální sazby musí být pochopitelně stanovena v OZV. Na „dohodě“ mezi správcem poplatku a poplatníkem pak bude, zda se tato paušální sazba aplikuje.

Úprava místního poplatku z ubytovací kapacity v OZV

Na rozdíl od lázeňského poplatku nemusí obec před jeho zavedením zkoumat, zda splňuje podmínky lázeňského místa nebo místa soustředěného turistického ruchu.

Obec v OZV není oprávněna ubytovateli uložit, aby předložil evidenční knihu (např. k orazítkování správcem poplatku). Ubytovatel je však povinen doložit správnost jím odvedené výše poplatků, a to i bez výzvy správce poplatku (např. doložením kopie evidenční knihy nebo kopie smluv, na základě kterých bylo ubytování poskytnuto).

V OZV je vhodné pečlivě upravit lhůty, ve kterých je ubytovatel povinen plnit ohlašovací povinnost. Jako vhodné se jeví, upravit i totožně jako u lázeňského poplatku (srov. článek Místní poplatek za lázeňský a rekreační pobyt v předchozím čísle).

2. Místní poplatek ze vstupného

Místní poplatek ze vstupného je jedním z nejstarších poplatků u nás. Tento místní poplatek má vedle fiskální funkce funkci regulační, kdy se obce zejména zavedením vyšší sazby tohoto místního poplatku snaží zabránit negativním dopadům akcí pořádaných na jejím území. K regulaci však obce spíše, než místního poplatku ze vstupného, využívají OZV vydané podle § 10 písm. b) zákona o obcích, ve které stanoví závazné podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, a to v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. Nespornou výhodou této druhé varianty je oproti místnímu poplatku ze vstupného větší volnost při tvorbě OZV.

Předmět poplatku a zákonné osvobození

Místní poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, sníženého o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsažena. Poplatek nelze vybrat ze vstupného na jiné, než v ZoMP uvedené akce.

Za vstupné ZoMP považuje peněžitou částku, kterou účastník akce zaplatí za to, že se jí může zúčastnit. Jedná se tedy o souhrn veškerých finančních částek, jejichž zaplacením je podmiňován vstup, resp. účast účastníka na akci, bez ohledu na to, za co byly tyto částky konkrétně zaplaceny nebo na jaký účel byly využity pořadatelem akce. Nezáleží tak na tom, jakým způsobem označí pořadatel platbu, která podmiňuje vstup na akci, nebo jakým jiným způsobem podmíní vstup na akci. Zásadní je, jak je tento požadavek pořadatele vnímám účastníkem akce. Za vstupné tak lze, kromě klasické vstupenky, považovat také např. povinnou konzumaci, povinnou místenku a jakoukoliv jinou úplatu podmiňující účast na akci. Pro účely zpoplatnění však nedochází k výpočtu výsledné částky místního poplatku ze vstupného z celé získané částky, ale z částky snížené o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného zahrnuta. Daň z přidané hodnoty bude v ceně vstupného zahrnuta tehdy, bude-li pořadatelem akce osoba, která je plátcem daně z přidané hodnoty.

ZoMP výslovně stanoví, že z akcí, jejichž celý výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí. Výtěžkem se rozumí rozdíl mezi veškerými příjmy z akce (např. vstupné nebo dary) a přímými výdaji pořadatele spojenými s jejím uspořádáním. Základní podmínkou pro to, aby poplatník nemusel místní poplatek ze vstupného platit, je určení výtěžku na charitativní a veřejně prospěšné účely. Dostačující nebude, pokud pořadatel určí na charitativní a veřejně prospěšné účely pouze část výtěžku. V takovém případě by totiž podmínku určení celého výtěžku nesplnil a byl by povinen místní poplatek odvést.

V praxi se objevují dva názory na výklad slova „určen“. Podle prvního z nich je slovo „určen“ nutné vykládat tak, že pořadatel má nejen úmysl použít celý výtěžek na charitativní a veřejně prospěšné účely, ale že je současně na tyto účely i odvede. Výtěžek tak musí dle uvedeného rovněž existovat. Pokud by totiž neexistoval, osvobození by se na takovou akci nevztahovalo. Podle druhého názoru postačí, že výtěžek je pořadatelem určen na charitativní a veřejné prospěšné účely. Nezáleží tak na tom, zda po uspořádání akce bude výtěžek existovat nebo nikoliv. První z uvedených názorů respektuje smysl a účel zákonného osvobození, který spočívá v tom, že kladný výtěžek z akce nebude příjmem pořadatele. Druhý z názorů pak respektuje skutečnost, že ačkoliv má pořadatel v úmyslu použít výtěžek na charitativní a veřejně prospěšné účely, může dojít k objektivní skutečnosti, a to že pořádaná akce nebude ve svém důsledku vést ke kladnému výtěžku. V takovém případě by jistě nebylo spravedlivé, aby takový poplatník nebyl od placení místního poplatku ze vstupného osvobozen. Na druhou stranu může preferování tohoto názoru vést k tomu, že od placení místního poplatku ze vstupného bude osvobozen i ten poplatník, který jedná účelově, kdy s ohledem na předpokládané náklady na akci již dopředu ví, že taková akce nebude zisková. K prvnímu z uvedených názorů se přiklání odborná literatura, ke druhému pak Ministerstvo financí.

Poplatník místního poplatku

Poplatníkem místního poplatku ze vstupného je jak fyzická, tak právnická osoba, která pořádá konkrétní akci. Oproti jiným místním poplatkům nezužuje ZoMP okruh poplatníků např. pouze na občany České republiky. Poplatníkem tak může být i cizí státní příslušník nebo právnická osoba založená podle evropského práva.

Sazba místního poplatku

Sazba poplatku ze vstupného činí až 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného. Konkrétní procentuální sazbu stanoví obec v OZV.

Sazba poplatku však může být stanovena i paušálně, a to po dohodě s poplatníkem. Pojem „dohoda“ nelze vnímat tak, že by poplatník uzavíral písemnou dohodu s obcí nebo s obecním úřadem, který by navíc mohl, ale nemusel na takovou dohodu přistoupit. Je totiž na poplatníkovi, zda zvolí sazbu poplatku stanovenou v příslušné OZV, nebo zda zvolí platbu paušální částkou. Obec, resp. obecní úřad musí takovou volbu respektovat a nemůže poplatníka nutit, aby platil sazbu stanovenou v OZV.

Obec tedy může v OZV stanovit sazbu poplatku procentním podílem z úhrnné částky, paušální částkou, nebo kombinací obojího. Stejně tak může obec stanovit sazbu či paušál místního poplatku diferenciovaně pro jednotlivé druhy akcí.

Závěr

Výše popsané místní poplatky z ubytovací kapacity a ze vstupného jsou svou konstrukcí v zásadě jednoduché místní poplatky, které na první pohled nebudí větší rozpory. Jak ale naznačují některé výkladové rozdíly, může i jednoduchá konstrukce působit správcům poplatku potíže. Je tak na správcích poplatku, aby vyvinuli veškeré úsilí k tomu, aby vždy bezpečně zjistili všechny skutečnosti rozhodné pro správné stanovení poplatku a výkladové rozdíly v konkrétním případě eliminovali. V případě místního poplatku z ubytovací kapacity by rovněž bylo vhodné, aby došlo k jeho sloučení s lázeňským poplatkem, neboť jejich konstrukční prvky jsou velmi podobné a oba sledují obdobný účel.

Poznámky

  1. Srov. TĚŽKÝ, V.; JANTOŠ, M.; SIUDA, K. Zákon o místních poplatcích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 80–101.

Mgr. Václav Těžký, Mgr. Michal Jantoš, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist