K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Místní poplatek za užívání veřejného prostranství – 1. část

(Místní poplatek za užívání veřejného prostranství 1.)

Datum: 11. 9. 2018, zdroj: OF 3/2018, rubrika: Legislativa

Místní poplatek za užívání veřejného prostranství[1] je dalším z řady místních poplatků, který může obec zavést prostřednictvím obecně závazné vyhlášky a který je upraven v § 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoMP“).

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

V současné době je tento poplatek jedním z místních poplatků, který je zaváděn nejčastěji. Mezi důvody, proč tomu tak je, lze zařadit nejen jeho na první pohled jednoduchou právní úpravu, ale primárně efekty, které zavedení tohoto místního poplatku přináší. Jedná se zejména o zkrácení doby a zúžení rozsahu zvláštního užívání veřejného prostranství, což uvítá každý, kdo chce užívat veřejné prostranství obvyklým (běžným) způsobem. Dále jde o finanční příjem do rozpočtu obce, která může takto získané prostředky zpětně investovat např. do zkrášlení veřejného prostranství pro své občany nebo turisty navštěvující danou obec.

Poplatník

Poplatníkem místního poplatku za užívání veřejného prostranství je každá fyzická i právnická osoba, která užívá veřejné prostranství zákonem vymezeným způsobem. Toto pravidlo však má svou výjimku. V praxi mohou nastat situace, kdy bude veřejné prostranství užíváno jeho vlastníkem. V takovém případě je nutné rozlišovat, kdy je užívání veřejného prostranství jeho vlastníkem výkonem jeho vlastnického práva a kdy nikoliv. Příkladem výkonu vlastnického práva vlastníkem veřejného prostranství může být např. složení uhlí, které vlastník v zásadě bezprostředně poté přemístí např. do svého sklepa nebo na jiné k tomu určené místo mimo veřejné prostranství. Oproti tomu typickým příkladem, kdy by se již nejednalo o výkon vlastnického práva, je dlouhodobé umístění velkého množství uhlí na veřejné prostranství bez snahy toto přemístit na místo, které není veřejným prostranstvím a které slouží k úschově uhlí. K vymezení poplatníka lze tedy na základě uvedeného doplnit, že poplatníkem je každá fyzická nebo právnická osoba, která užívá veřejné prostranství zákonem stanoveným způsobem, přičemž se nesmí jednat o výkon jeho vlastnického práva k jím vlastněnému pozemku.

V návaznosti na výše uvedené je vhodné k vymezení poplatníka dodat, že poplatníkem bude vždy osoba, která užívá veřejné prostranství zákonem stanoveným způsobem, ať už sama nebo prostřednictvím jiné osoby, lhostejno zda svého zaměstnance, pověřené osoby nebo stavební společnosti.

Užívání veřejného prostranství

Jak bylo uvedeno v úvodu, místní poplatek za užívání veřejného prostranství je zaváděn mimo jiné s tím, že se jedná o na první pohled jednoduchou právní úpravu. Opak je však pravdou, a to zejména pokud jde o vymezení veřejného prostranství a jeho užívání. Tuto skutečnost dokládá také několik nálezů Ústavního soudu, který se dané problematice několikrát věnoval. I z tohoto důvodu nelze vymezení veřejného prostranství – zejména pak v obecně závazné vyhlášce – podceňovat.

Za účelem správného vymezení veřejného prostranství je tedy nutné si vyjasnit, co se vlastně rozumí oním veřejným prostranstvím. Veřejným prostranstvím jsou podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Zákon o obcích tedy nabízí pouze příkladný výčet ploch, které lze považovat za veřejné prostranství, s tím, že stanoví podmínky pro identifikaci dalších veřejných prostranství. Tím však nebudou jakékoliv prostory, ale prostranství, která budou mít obdobný charakter jako „náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace, parky a veřejná zeleň“. Bude se jednat zejména o mosty, různé lávky, nadchody a podchody, nábřeží nebo podloubí. K uvedenému je vhodné dodat, že identifikace veřejného prostranství musí být dostatečně konkrétní a nesmí vyvolávat interpretační pochybnosti. Každý by si totiž měl být vědom toho, že užívá veřejné prostranství. Dostatečnou konkretizací tak nebude narušena právní jistota občanů obce a dalších osob.

Na podřazení určitého prostoru pod veřejné prostranství nemá vliv to, zda toto prostranství využívá méně či více osob. Existence veřejného prostranství předpokládá, že daný pozemek může využívat někdo jiný, a to běžným (obecným) způsobem. Označení určitého prostoru za veřejné prostranství současně nebude bránit, že toto prostranství nebude fakticky využíváno nikým jiným než jeho vlastníkem. Důležitá je jen jeho přístupnost, a to bez omezení. Přístupný bude pozemek zejména tehdy, pokud nebude oplocen nebo bude oplocen zčásti, případně zcela a jeho vlastník bude na tento pozemek pouštět veřejnost např. za konkrétních pravidel.

Zákon o obcích dále nerozlišuje to, kdo je vlastníkem pozemku, který je veřejným prostranstvím. Veřejným prostranstvím tak může být jak pozemek ve vlastnictví obce, tak právnické či fyzické osoby. Tato skutečnost pak způsobuje, že např. fyzické osobě, která je vlastníkem pozemku označeného obecně závaznou vyhláškou za veřejné prostranství, náleží soukromoprávní platba za toto omezení. Tato platba přitom dle Ústavního soudu nemá charakter soukromoprávního vztahu ve smyslu nájemního vztahu, neboť rozhodující je veřejnoprávní prvek. Tato platba, resp. její výše, bude stanovena z pozice obce, která se prohlášením soukromého pozemku za veřejné prostranství obohatila.

V minulosti vyvstala také otázka, zda povinnost osoby užívající veřejné prostranství platit místní poplatek za užívání veřejného prostranství nezbavuje tuto osobu povinnosti hradit také soukromoprávní platbu vlastníkovi pozemku. To samozřejmě za situace, kdy bude vlastník veřejného prostranství soukromoprávní platbu požadovat. Pokud bude, je povinen uživatel veřejného prostranství vedle platby místního poplatku zaplatit vlastníkovi pozemku také soukromoprávní platbu.

Zvláštní užívání veřejného prostranství

Místní poplatek za užívání veřejného prostranství se platí za zvláštní užívání veřejného prostranství. Nejedná se tak o obecné užívání veřejného prostranství, tedy o užívání prostranství obvyklým způsobem a k účelu, ke kterému je určeno. Pod obecné užívání veřejného prostranství tak lze podřadit bezplatné užívání veřejného prostranství např. chůzí po chodnících, v parku nebo po náměstí, nebo jízdou dopravními prostředky po pozemních komunikacích, kdy okruh potencionálních uživatelů veřejného prostranství je v zásadě neomezený.

Při vymezení toho, co se rozumí zvláštním užíváním veřejného prostranství, lze využít opačné definice obecného užívání veřejného prostranství, tedy užívání veřejného prostranství nikoliv obvyklým způsobem a k jinému účelu, než ke kterému jsou určeny. Jinými slovy se zvláštním užíváním veřejného prostranství – v obecné rovině – rozumí užívání veřejného prostranství jiným než obecným (obvyklým) způsobem a k jinému než obecnému (obvyklému) účelu.

V této souvislosti je nutné upozornit na to, že ZoMP nedopadá na všechny způsoby zvláštního užívání veřejného prostranství, ale obsahuje omezený výčet zvláštních způsobů užívání veřejného prostranství, které podléhají poplatkové povinnosti. ZoMP tak v současné době zpoplatňuje zvláštní užívání veřejného prostranství spočívající v provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných podobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo pro potřeby tvorby filmových a televizních děl. V následující části tohoto článku se pak budeme věnovat některým z nich.

Provádění výkopových prací

Prvním ze zvláštních způsobů užívání veřejného prostranství, které podléhá poplatkové povinnosti, je provádění výkopových prací. Snad každý si dokáže pod tímto pojmem představit, co daný způsob užívání veřejného prostranství reálně znamená. Konkrétně se jedná o činnost, při které dochází k realizaci faktického výkopu do pozemku, a to nejen za účelem stavby trvalé, dočasné nebo její změny, ale i v souvislosti s prováděním drobných staveb nebo jiných prací, které předpokládají provádění výkopu. Jedná se tedy i o údržbu stavby, nezbytné úpravy, zabezpečovací práce, terénní úpravy apod. Pro zpoplatnění místním poplatkem za užívání veřejného prostranství není rozhodné, zda je tato činnost povolena příslušným orgánem státní správy či nikoliv. Rozhodující je pouze faktický stav.

Pro zpoplatnění je důležité také jednoznačně stanovit plochu zvláštního užívání. Vzhledem k tomu, že se jedná o zvláštní užívání veřejného prostranství prováděním výkopových prací, nikoliv výkopem, je výsledná plocha záboru širší. Do provádění výkopových prací tak bude počítáno nejen s plochou samotného výkopu v zemi, ale také s místem, kde je odložena zemina z výkopu. Rozsah záboru tak bude odpovídat buďto výkopu a vykopanou zeminou provedenému záboru, případně, bude-li výkop oplocen či jinak ohraničen, což bude znemožňovat vstup na tuto část veřejného prostranství, pak právě vnitřní částí oploceného/ohraničeného pozemku, na kterém jsou prováděny výkopové práce, včetně samotného ohraničení.

Zpoplatnění tohoto druhu zvláštního užívání veřejného prostranství je vhodné využít zejména v místech, kde se pohybuje více osob a kde je nutné co nejdříve obnovit původní stav, tj. volný průchod. Případně lze uvažovat i o místech, kde je to nutné z důvodu bezpečnostních. Z uvedených příkladů vyplývá, že zpoplatnění provádění výkopových prací má motivovat poplatníka, aby svou činnost spočívající ve výkopových pracích zbytečně neprodlužoval, ale aby tuto činnost realizoval jen po nezbytně nutnou dobu. Na druhou stranu nelze opomenout to, že mohou nastat situace, kdy je nezbytné provést výkopové práce, a to např. z důvodu nastalé havárie vodovodního potrubí. Je tak určitě vhodné myslet i na tyto situace. Obec může tuto situaci řešit např. v obecně závazné vyhlášce, ve které poplatníky provádějící výkopové práce při haváriích od placení poplatku po krátkou dobu osvobodí nebo jim alespoň poskytne od placení úlevu.

Umístění skládek

Další způsob zvláštního užívání veřejného prostranství, který může obec v obecně závazné vyhlášce zpoplatnit, je umístění skládek. I v rámci tohoto typu zvláštního užívání veřejného prostranství si každý dokáže představit, oč se asi jedná. Na druhou stranu to však nemusí vždy ta správná představa. Při definování skládky, jejíž umístění bude podléhat zpoplatnění, nebude možné vycházet ze zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který definuje skládku jako zařízení zřízené v souladu se zvláštním zákonem a provozované ve třech na sebe bezprostředně navazujících fázích provozu, včetně zařízení provozovaného původcem odpadů za účelem odstraňování vlastních odpadů a zařízení určeného pro skladování odpadů. Tato skládka totiž není umístěna na veřejném prostranství, ale na místě, které splňuje konkrétní zákonné podmínky. Stejně tak nepůjde o skládky odpadů, které budou na obcí předem určeném místě pro odkládání odpadu. Za skládku podléhající zpoplatnění je možné považovat každé skladování (odložení) movitých věcí na veřejném prostranství, určených k dalšímu využití, uskladnění nebo likvidaci, jako např. palivové dříví, stavební materiál nebo v úvodu tohoto článku zmiňované uhlí. Stejně tak bude možné považovat za skládku např. kontejner, do kterého budou uvedené materiály vloženy. Pokud jde o určení plochy, na základě které bude vypočtena výsledná výše poplatkové povinnosti, bude jí plocha, na které je skládka umístěna. Určení plochy je zásadní pro výpočet poplatkové povinnosti a obce by tak zjištění rozsahu konkrétního záboru měly věnovat dostatečnou pozornost. To obzvláště za situace, kdy dojde ke změně rozsahu využití záboru. K tomu může dojít např. přemístěním skládky či její části. Nutno dodat, že právě nezjištění skutečného rozsahu záboru veřejného prostranství spočívajícího v umístění skládky a doby tohoto užívání jsou nejčastější důvody pro negativní změnu rozhodnutí správců poplatku, kterým stanoví místní poplatek za užívání veřejného prostranství.

Poznámky

  1. Srov. TĚŽKÝ, V.; JANTOŠ, M.; SIUDA, K. Zákon o místních poplatcích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 57–80.

Mgr. Václav Těžký, Mgr. Michal Jantoš

Seriál Místní poplatek za užívání veřejného prostranství

  1. Místní poplatek za užívání veřejného prostranství – 1. část, 11. 9. 2018 (právě čtete)
  2. Místní poplatek za užívání veřejného prostranství – 2. část, 15. 11. 2018
TOPlist
TOPlist