K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Centra společných služeb a jejich využití pro agendu účetnictví

(Diskuze u kulatého stolu)

Datum: 29. 10. 2018, zdroj: OF 4/2018, rubrika: Regiony
Využitelnost center sdílených služeb pro účetnictví obcí byla předmětem stejnojmenného článku, který publikoval Michal Svoboda ve druhém čísle letošního ročníku časopisu Obec & finance. Zdůvodnil příčiny, které vedou k úvahám takového řešení a uvedl výhody i nevýhody tohoto přístupu. V návaznosti na projekt Centra společných služeb (CSS), který realizuje SMO ČR, jsme uspořádali na uvedené téma diskuzi u kulatého stolu. Diskuze byla zajímavá, i když stůl nebyl kulatý a stojí za to, zamyslet se nad možností, reálně využít center společných služeb i pro účetnictví.

Projekt CSS i účastníky diskuze představuje samostatný infoblok. Vystoupení jednotlivých účastníků v diskuzi uvádíme jejich příjmením.

Účastníci diskuze
  • Antonín Lízner, SMO ČR, vedoucí manažer projektu Centra sdílených služeb
  • JUDr. David Bauer, MF ČR, ředitel odboru 28 – Regulace a metodika účetnictví
  • Ing. Michal Svoboda, Ph.D., MF ČR, referent odboru 28
  • Ing. Jana Kolorosová, DSO Ladův kraj, je tajemnicí DSO a manažerkou CSS pro 24 obcí v regionu mezi Prahou a Sázavou se sídlem v Říčanech (okr. Praha-východ), svazek řeší poradenskou činnost, veřejné zakázky, cyklostezky aj.
  • Ing. Ivana Červinková, SMO ČR, expertka pro komunikaci s DSO v projektovém týmu CSS, bývalá starostka v Kostelci nad Orlicí, zakladatelka a dříve předsedkyně DSO Orlice,
  • Ing. Miroslav Kratochvíl, DSO CHOPOS, manažer svazku obcí a centra sdílených služeb, svazek sdružuje 21 obcí v Posázaví (okr. Benešov), realizují řadu projektů, společný vodovod, nákladní dopravu, zkoušeli účetnictví,
  • Mgr. Ing. David Bohadalo, SMO ČR, vedoucí právní specialista projektového týmu CSS,
  • Ing. Ivana Brehovská, DSO Mikroregion Voticko, 15 obcí, pracuje jako účetní DSO, centrum společných služeb řeší mj. GDPR a většinou veřejné zakázky,
  • Zdeňka Loučková, manažerka DSO Hanácký venkov, se sídlem v Dolnoplazech u Nezamysli (okr. Prostějov), dříve pracovala jako účetní, svazek sdružuje 28 obcí, zabývá se veřejnými zakázkami, GDPR, dotacemi a vzdělávací i metodickou činností.
Účastníci diskuze z pohledu Antonína Líznera, zprava: Zdeňka Loučková, Pavlína Rösslerová, Ivana Brehovská, David Bohadlo, Miroslav Kratochvíl, Ivana Červinková, Jana Kolorosová, Michal Svoboda
Účastníci diskuze z pohledu Antonína Líznera, zprava: Zdeňka Loučková, Pavlína Rösslerová, Ivana Brehovská, David Bohadlo, Miroslav Kratochvíl, Ivana Červinková, Jana Kolorosová, Michal Svoboda

Lízner: Projekt Center společných služeb vychází ze spolupráce obcí, které musí pro zajištění svého rozvoje plnit stále náročnější požadavky a povinnosti ve vyšší kvalitě a ve větším rozsahu. Obce přitom nemají vlastní dostatečnou administrativní a odbornou kapacitu, kterou by měla zajistit právě meziobecní spolupráce prostřednictvím centra společných služeb. Účetnictví je jedna z agend, která je pro fungování obce nezbytná, ale má také svou specifiku, danou tím, že jde o veřejnou správu. Rozpočtová pravidla, speciální postupy a vztah mezi účetní, starostou a voleným zastupitelstvem přináší nároky, díky kterým je dnes velkým problémem pro obec kvalitní účetní zajistit. Když jsme formou dotazníků v obcích zjišťovali zájem o společné účetnictví, velké nadšení se nekonalo. Plyne to například z toho, že řada starostů si myslí, že by někdo cizí „viděl do jejich kuchyně“. Přitom je mnoho obcí, kterým jejich účetnictví vede „na dohodu“ někdo mimo úřad, a dokonce je řada kvalifikovaných účetních, které zpracovávají účetní agendu pro několik obcí v okolí. Odborný tým účetních pro několik obcí by tedy mohl dobře fungovat. Odstranilo by to například problém zastupitelnosti, který je na malé obci téměř neřešitelný. Stejně tak by sdílené účetnictví, zabezpečované týmem několika lidí, vedlo postupně k zvyšování celkové kvality účetní práce, protože by docházelo k specializaci jednotlivých členů týmu a jejich odbornému růstu. A ještě vidím jednu přednost takového nezávislého střediskového pracoviště. To by dokázalo mnohem účinněji řešit určité nedostatky a nešvary v jednotlivých obcích, kde tomu často brání mezilidské a sousedské vztahy na vesnici.

Projekt Centra společných služeb

Svaz měst a obcí ČR realizuje projekt od února 2016 do července 2019 s rozpočtem 394 mil. Kč. Zdrojem financování (95 %) je Evropský sociální fond a státní rozpočet ČR. Podporovaná centra společných služeb (CSS) fungují na bázi meziobecní spolupráce, zejména v oblasti samosprávné působnosti obcí, ale poskytují podporu i v přenesené působnosti výkonu státní správy. Vzniklo 83 CSS pro 1 689 obcí (takřka 27 % všech obcí v ČR), ve kterých působí 280 specialistů.

Strategický cíl projektu sleduje zvýšení profesionality výkonu veřejné správy a poskytování veřejných služeb v území pomocí sdílení prostředků a kapacit jednotlivých obcí, sdružených do dobrovolných svazků obcí (DSO), a to nejen po dobu trvání projektu, ale i po jeho ukončení.

Nabízené služby a podpora
  • odborné poradenství pro rozvoj obcí, právní rady, zadávání veřejných zakázek, finanční management, administrativní podpora, ale i přestupková agenda, správa poplatků, evidence obyvatel apod.,
  • pověřenec pro ochranu osobních údajů dle GDPR,
  • vzdělávání zástupců samosprávy, metodická pomoc, právní předpisy a legislativní změny,
  • společné nákupy a postupy,
  • setkávání starostů, dobrá praxe, výměna zkušeností.

Bauer: My si uvědomujeme, jako tvůrci pravidel vedení účetnictví, že komplikovanost ve veřejném sektoru narůstá, zejména potom, co účetní vyplňují tzv. pomocný analytický přehled. Vnímáme, že oblast je personálně poddimenzovaná, odchází pomalu generace účetních, které zažily reformu účetnictví. Současné rostoucí nároky prostě jeden či jedna účetní na částečný úvazek nemůže zvládnout. Vidím to i u nás na vsi, že nastávají problémy v komunikaci, dostaneme-li se k podrobnostem, třeba při inventarizaci, schvalování účetní závěrky apod. Takže i já si myslím, že vytvoření větší odborné skupiny by pomohlo problémy řešit. Účetnictví se přitom nikdy nebránilo efektivním přístupům, outsourcing je naprosto běžný a sdílené účetnictví rovněž, i když převážně v podnikatelské sféře. Ve veřejné správě je účetnictví složitější, jsou tady transfery, dotace, finanční kontrola, přezkum hospodaření, odpovědnost starosty, zastupitelů atd. Na vše jsou předpisy a jejich vzájemná provázanost je ve veřejné správě daleko větší. Snaha zlepšit situaci je přirozená a pokud je poptávka upravit tyto právní předpisy a metodiku, jsme otevřeni návrhům a připraveni přiložit ruku k dílu.

Svoboda: Snažili jsme se v našem odboru mapovat aktuální situaci, pokud jde o poznatky z účtování v obcích, mimo jiné ve spolupráci s našimi krajskými metodickými středisky, které mají řadu konkrétních poznatků, vedle obcí i z příspěvkových organizací. Osobně jsem využil i řadu mezinárodních kontaktů v Evropě a ve světě. Zjistili jsme, pokud jde o veřejný sektor, že v Polsku mají zakotvenou legislativní úpravu, která umožňuje sdílení účetní a ekonomické služby a napomáhá ekonomickému rozvoji. Uvidíme, jaké budou další zkušenosti. Naše legislativa umožňuje outsourcing už od roku 1991 a tato možnost je běžně využívána. Náš resort garantuje právní úpravu účetnictví, ale provádět zásadní legislativní změny není možné ze dne na den. Pokud bude vhodné v zájmu zkvalitnění účetnictví měnit zákon, chceme být připraveni. Proto publikace článku a diskuze u kulatého stolu. Chceme se poradit s kolegy z terénu a z praxe, to je naše motivace.

Stejný pohled na diskutující, v popředí David Bauer
Stejný pohled na diskutující, v popředí David Bauer

Kolorosová: V našem svazku jsou největší obcí Říčany s patnácti tisíci obyvatel a nejmenší obec je Klokočná, která má 267 obyvatel. V paletě 24 obcí jsou tedy ty větší, které mají relativně velké ekonomické útvary a nejmenší obec má účetní jen na půl úvazku. Tomu také odpovídá úroveň ekonomického poradenství, které ve svazku poskytujeme. Při zjišťování zájmu o společné účetnictví projevila zájem o tuto službu zhruba polovina obcí. Řešili jsme v CSS dotaz na vymezení funkce správce, příkazce a hlavního účetního. Ukázalo se, že obce v případě společného účetnictví nechtějí hlavního účetního z jiné obce a každý chce mít svého hlavního účetního. Shodly se ale na tom, aby byla centrálně a jednotně prováděna metodika, školení a vzdělávání účetních.

Červinková: Když hovoříme o odborném pohledu na hospodaření obcí, souvisí to se změnou myšlení. Pokud lidé nezmění myšlení a přístup, a to se netýká jen účetnictví, ale i dalších věcí, tak se toho bohužel mnoho nezmění. Je to klíčová věc. S tím souvisí zjednodušování. Život je už tak dost komplikovaný. Říkám to proto, že je třeba udržovat rovnováhu mezi decentralizací a centralizací, teď nemyslím obcí, orgánů aj., ale obecně. Na jedné straně chceme vyšší odborností docílit toho, aby jednotliví hráči měli možnost čerpat odborné znalosti a využívat ty efekty, které to přináší. Na druhé straně, pokud centrální orgány vymyslí něco, co má dopad na malé obce, je třeba zvážit, zda ta malá obec má vůbec šanci tyto nové požadavky kvalitně a smysluplně realizovat. Na centrálních úřadech je dílčí agenda vykonávána mnoha lidmi. Ale starosta na malé obci je v řadě případů sám s jednou účetní na všechny agendy. Proto mluvím o rovnováze a vím, že je to velmi složité. Je třeba se vždy zamyslet selským rozumem a zvažovat co je přínosem a jak toho dosáhnout, co je opravdu užitečné a proč to dělat. A s tím musí každý začít sám u sebe.

Kratochvíl: Při zakládání našeho svazku obcí jsme už v roce 1999 zkoušeli něco podobného. Když se obce sdružovaly, jedna z účetních měla nejlepší znalosti a postupně dokázala jako odborný poradce na stejnou úroveň připravit několik dalších účetních, které dnes na smlouvu dělají kvalitní účetnictví, a některé z nich mají nasmlouváno několik obcí. Lidé však stárnou a pokud budou odcházet, těžko najdeme náhradu, a tím pádem nastává riziko najednou pro několik obcí, které nebudou mít náhradu. Neexistuje ve stejné kvalitě a rozsahu nahraditelnost. Měli jsme případ na jedné obci, kdy paní účetní nemohla ze zdravotních důvodů vykonávat svou práci po dlouhou dobu. Nakonec se to vyřešilo, našla se náhrada a paní se uzdravila. Ale je pravda, že starosta na účetnictví nemá vliv, ani ho nechce sledovat a neumí ani zapnout počítač, protože nezná heslo. Je tady již „vztyčený prst“ a varování pro obec, ale i pro svazek. Centrum sdílených účetních služeb pro DSO je cestou, musí se však připravit a vychovat postupně nové, kvalifikované síly. Přitom by se měly příslušně ocenit a využít znalosti a schopnosti stávajících účetních. Ty jsou doslova „národním stříbrem“ toho svazku, ale měly by být náležitě ohodnoceny a motivovány k přípravě nové generace účetních. K tomu je potřebné vytvořit podmínky, nejenom finanční.

Bohadlo: Jako právník nevidím legislativní bariéry, které by bránily fungování center sdíleného účetnictví. Jako ekonom vidím zřetelné úspory z rozsahu. Zkušenosti ze zahraničí i u nás ovšem ukazují, že to, co je na první pohled jasné a zřejmé, se často z řady důvodů, které zde kolegové popisují, nerealizuje a zavede se až v průběhu několika let, mnohdy i desítek let. Týká se to nejenom účetnictví, ale celé řady dalších agend v oblasti veřejné správy, které je možno v rámci center společných služeb sdílet. V našem projektu CSS se obce samy přesvědčují, co je pro ně výhodné, a musíme dobrými příklady a dobrou praxí ukázat, že to skutečně funguje. To by mělo platit i pro sdílené účetnictví.

Brehovská: Jsem také z benešovského okresu, v našem svazku jsou největší Votice (ORP cca 4500 obyvatel), ostatní obce jsou do 1000 obyvatel. Ze svých poznatků mám rovněž pocit, že starostové obcí se brání tomu, aby účetnictví přešlo do centra služeb, přestože samotnému účetnictví nerozumí. Chybí mi větší finanční podpora a školení účetních. Protože svazek nemá peníze, šetříme na účetních, na programech a přiznám se, že hledám informace, všude kde je to možné. Pokud je školení zdarma, jedu tam, ale placené informace jsou pro nás drahé. Nové poznatky v podstatě získávám „ilegálně“ od kolegyně z Votic. Finanční podpora a jednotná metodika z centra, to jsou mé hlavní připomínky k tomu, aby svazek mohl více pomáhat malým obcím, když starostové nechtějí sdílené účetnictví. Německý model velkých obcí tyto problémy nemusí řešit.

Loučková: Pracovala jsem 21 let jako účetní v obci Mořice a vedu účetnictví v našem svazku i v mikroregionu. Mohu potvrdit, tak jak už to tady několikrát zaznělo, že starostové se brání sdílenému účetnictví z obavy, že ztratí kontrolu. Nedovedu si to v současné době představit, i když by to bylo krásné, pokud by centrum společného účetnictví fungovalo. Důležitá je ale také spolupráce účetní (hospodářky) se starostou a potažmo se zastupiteli. Je tady zákon o rozpočtové odpovědnosti, zveřejňování návrhu, rozpočtu, závěrky, závěrečného účtu a všechny ty rozpočtové věci. Takže ta spolupráce v místě je důležitá. Navíc obce po zkušenostech se slučováním jsou hrdé na svou samostatnost a obávám se, že tento záměr nyní neprojde nebo to bude dlouho trvat. My jsme se proto v posledních dvou letech v našem Centru společných služeb zaměřili na vzdělávání starostů a hospodářek. Čtyřikrát ročně dostávají podrobné aktuální informace a dvakrát ročně děláme odborné semináře. Pozveme i zástupce obcí z okolí, bývá tam až 42 účetních, dostanou podklady v elektronické i tištěné podobě, mají to v místě a nemusí dojíždět do okresního nebo krajského města. V tom vidím v současnosti smysl práce našeho centra.

Lízner: Především se domnívám, že i při sdíleném účetnictví bude nutné, aby část agendy zůstala v obci, například pokladna a místní poplatky, i když se už většinou platí bezhotovostně. Dále by se měly některé výkazy nebo soubory dat zjednodušit a vyhodnotit, zda je vůbec nutné řadu údajů sledovat. Navíc je známo, že se stejná čísla mnohdy posílají na různé úrovně a v různých formátech či formulářích. V neposlední řadě jde také o motivaci k efektivnímu jednání. Pokud stát vyžaduje relevantní a správné informace, měl by zavádění sdíleného účetnictví podpořit a motivovat obce k jeho zavedení. A ještě poznámku k německému modelu. V Německu již v sedmdesátých letech proběhla reforma veřejné správy, která výrazně snížila počet obcí. Průměrná velikost obcí je tam nyní kolem 5000 obyvatel (u nás cca 1600 – včetně Prahy). Vznik větších územních celků na základním stupni v Německu zjednodušilo a zlevnilo jejich fungování, sloučením obcí však přišly všechny malé obce o svou samosprávu, a tím i možnost řešit si své problémy samostatně v plném rozsahu.

Svoboda: V úvodu je zmínka o článku, kterým se otevřela tato debata. Tam se snažím vysvětlit, proč jsou pravidla účetnictví nastavena stávajícím způsobem. Jsme v globalizovaném světě a ekonomické informace musí mít jednotnou strukturu. Jde o to, aby nejenom zahraniční subjekty, které tyto informace požadují, ale i vnitřní využití bylo přínosem. Například informace o stavu majetku, nebo výstupy z účetnictví a rozpočtových údajů, které jsou doslova naším pokladem. Víme, že ta pravidla účetnictví jsou nějakým způsobem nastavena, máme určitou představu a inventuru názorů, jak je upravit, aby to vedlo snížení administrativní náročnosti. Spolupráce s případnými centry sdíleného účetnictví by tomu také napomohla. Snažíme se provádět dlouhodobě plošnou metodickou podporu. Dvakrát ročně se scházíme s krajskými středisky, děláme odborné semináře, ale nemůžeme být všude. Metodika musí jít shora dolů a pro krajská střediska je složité pracovat se stovkami obcí. Spoluprací s centry společných služeb by se velmi rozšířil informační kanál a řádově by se zvýšila efektivita metodických služeb. Zazněla tady poznámka ekonoma o úsporách z rozsahu. Nejde vůbec o platy a úspory. Vážíme si potenciálu našich účetních, které jsou pro obce nenahraditelným odborným zázemím. Účetnictví bude ale stále více o lidech, o jejich úsudku a názoru. V centru sdíleného účetnictví dojde ke koncentraci znalostí a odbornému růstu, což by mohlo nahradit tendence odcházet účtovat na „živnosťák.“ Také argumenty, že zřízením centra by došlo k úniku informací jsou liché, vždyť outsourcing je také pouštění informací mimo obec. V centru služeb by naopak zůstaly data uvnitř veřejného sektoru. V souvislosti s tím bude potřeba zvážit, zda konečná odpovědnost starosty za účetnictví je v rovnováze s nástroji a kompetencemi, které má k dispozici v této oblasti. Na závěr chci zdůraznit, že úvaha o fungování center sdíleného účetnictví vychází z dobrovolného přístupu, v žádném případě se neuvažuje o jejich povinném zřizování. Věřme, že se najdou průkopníci, jak tady zaznělo, a někdo to zkusí realizovat konkrétně v praxi.

Bauer: Chtěl bych se na tuto problematiku podívat ještě z jiného pohledu, řekněme z pohledu poučeného zastupitele.

Uvítal bych vznik takového centra mimo jiné i proto, že tím by došlo k určitému odosobněného a odborného pohledu na ekonomiku obce.

Myslím si, že to centrum by nemělo dělat jen metodiku a školení, dokonce ani ne pouze účetnictví. Mělo by to vést postupně k vytvoření systému v pohledu na hospodaření obce. Měl by to být pohled zvenčí, který nehodnotí jen účetní závěrku a rozpočet, ale po vyhodnocení všech ekonomických údajů předestře obci komplexní pohled a navrhne s určitým nadhledem efektivní ekonomický postup. Například, že není hospodárné hromadit prostředky na účtech a šetřit několik let na investici, která za ta léta bude stát o 50 % víc a raději zapojit prostředky postupně a začít po etapách ihned atd. Na malé obci je účetní zároveň hospodářkou, rozpočtářkou, sekretářkou a řeší další úkoly, a pochopitelně nemůžeme od ní požadovat ekonomickou analýzu a návrhy koncepčního řešení hospodaření obce.

Červinková: Nechci hovořit o technických a legislativních podmínkách, které se konec konců musí vyřešit, ale jako klíčové vidím, abychom našli ty pionýry, průkopníky, první svazky nebo centra služeb, které jsou ochotny začít sdílené účetnictví realizovat v praxi. Nejlépe takové, kde už určité zkušenosti mají. Zároveň s tím musí k té problematice probíhat diskuze. Ne nahodilá nebo občasná, ale plánovaná a řízená, aby se využívala k posunování těch věcí kupředu. Vedle toho musí být i promyšlené P.R., protože pochopitelně vše má svá negativa a pozitiva. Ale tady, podle mého názoru, ta pozitiva jednoznačně převažují a je třeba je publikovat. V tomto případě platí, že ač dobrou věc, nelze ji zavést nějakým usnesením nebo nařízením, ale inspirací a dobrým příkladem. To je cesta.

Kratochvíl: Podle mých zkušeností je nejlépe v případě, kdy chceme něco změnit, motivovat účastníky toho procesu. Nemusí to být vždy finanční motivace, ale ta je nejlépe uchopitelná. V našem případě nemyslím, že bychom měli snižovat platy těm nejlepším profesionálním účetním tím, že je převedeme do jednoho střediska, ale na druhé straně bychom mohli zainteresovat ty účetní, které dělají jen jednu obec s tím, že budou dělat dvě či tři, a nakonec si platově polepší. Ale motivace musí být, jinak se ničeho nedosáhne. Máme teď čerstvé zkušenosti se svozem odpadu. Naší podmínkou bylo, že si zvolíme svůj přístup, sami si budeme tvořit ceny atd. Využíváme vlastní kompostárny a dnes jsme po třech měsících provozu na polovičních nákladech. Takže v tom je ta motivace. Ale motivací může být i vzájemná důvěra a výpomoc. Všichni zaměstnanci centra jsou vlastně „sběrači znalostí“, všechny své poznatky a zkušenosti dávají okamžitě k dispozici ostatním obcím, a to funguje i u účetních, které si zavolají vzájemně nové informace, zkušenější poradí ostatním apod. Čili jednou ze zásad pro zavedení sdíleného účetnictví by měla být motivace lidí, abychom je pro novou myšlenku získali. Přitom není nutné na nikoho naléhat, obce musí mít čas na promyšlení a zvážení všech možností. A už to tady zaznělo – dobré příklady z praxe jsou nejlepším argumentem pro to, aby se šlo správným směrem.

Brehovská: Slyšela jsem tady o zkušenosti z působení krajských metodických středisek. My máme pravděpodobně ve Středočeském kraji mnohem složitější podmínky, náš kraj má více než tisíc obcí, a tudíž ta metodická pomoc je mnohem složitější, nicméně velmi ráda bych s krajským metodickým střediskem navázala spolupráci a určitě bychom co nejdříve uspořádali školení. Další poznámka se týká software pro účetní, myslím si, že některé nabízené programy jsou předražené a doporučila bych, aby stát pro obce zajistil jednotné vybavení a zdarma. Zjednodušilo by to práci pro všechny úrovně – obce, kraje i ministerstvo. Poslední poznámka se týká materiální pomoci. Myslím si, že dobrovolné svazky by měly dostávat podíl v rámci rozpočtového určení daní. Pokud vím, tak ve Francii jsou obce, které společně řeší své agendy ve sdružení, velmi zajímavým finančním příspěvkem motivovány k této spolupráci.

Lízner: Jen poznámku k software – problematika programového vybavení je samozřejmě v této souvislosti velmi důležitá, ale také specifická a doporučoval bych proto tento problém z dnešní diskuze vypustit.

Loučková: Zazněla tady už řada názorů a myslím, že sdílené účetnictví je dobrá věc, která se ale bude těžce prosazovat, přece jenom jsou stávající přístupy pevně zakotveny v hlavách lidí. Nicméně naše centrum společných služeb dělá spoustu akcí, které všichni vítají. Starostové se na nás obracejí a nabízíme své služby i dalším institucím, spolkům apod. Naše činnost se už dostala do podvědomí příslušných lidí v regionu a mohli bychom pokračovat i v budoucnosti. Zatím působíme díky projektu SMO, ale nevíme, jak to bude dál. Proto bych se připojila k návrhu kolegyně, aby se našla nějaká forma finanční podpory činnosti center služeb v budoucnosti.

Červenková: Nechci hovořit o technických a legislativních podmínkách, které se konec konců musí vyřešit, ale jako klíčové vidím, abychom našli ty pionýry, průkopníky, první svazky nebo centra služeb, které jsou ochotny začít sdílené účetnictví v praxi. Nejlépe takové, kde už určité zkušenosti mají. Zároveň s tím musí k té problematice probíhat diskuze, ne nahodilá nebo občasná, ale plánovaná a řízená, aby se využívala k posunování těch věcí kupředu. Vedle toho musí být i promyšlené P.R., protože pochopitelně má vše svá negativa a pozitiva, ale tady ta pozitiva jednoznačně převažují a je třeba je publikovat. Tu dobrou, ale novou věc nelze zavést nějakým usnesením nebo nařízením, ale přesvědčením a dobrým příkladem. To je jediná cesta.

Lízner: Myslím, že zazněla celá řada pozitivních podnětů a pokusíme se požádat finanční komisi Svazu, případně Komory, aby se uvedenou problematikou zabývaly a posunuly diskuzi dál kupředu. Podpořil bych myšlenku hledat cesty, jak konkrétně nastavit pozitivní motivaci nejenom pro sdílené účetnictví, ale obecně pro spolupráci obcí.

Bauer: Mohu slíbit, že pokud dostaneme podněty ze Svazu měst a obcí, tak se jimi budeme zabývat a chceme diskutovat a spolupracovat při dalším rozvíjení této myšlenky. K pozitivní motivaci ještě poznámku. Motivace starostů zabývat se těmito otázkami přijde zákonitě. Pokud si starosta uvědomí, že má nejenom politickou odpovědnost, ale i odpovědnost trestně právní, která plyne z porušení zákonných norem, upravujících finanční hospodaření a jeho kontrolu v obci. Musí být nastaven systém nakládání s doklady, stanoven postup finančních toků a odpovědnost jednotlivých pracovníků, předepsán systém kontroly, pravidla proškolení lidí, jejich dodržování atd. Předpisy se musí dodržovat a jejich porušení, úmyslné nebo z nedbalosti, se trestá a konečná odpovědnost je vždy na starostovi. Ten musí v případě stížností vždy prokázat, že udělal všechno, aby k porušení předpisu nedocházelo (má schválené dokumenty, seznámil s nimi pracovníky, …). Neobstojí argumenty, že všechny faktury mám pod kontrolou v krabici od bot a mám uzavřenou smlouvu s účetní. Odborník v centru služeb by měl tyto záležitosti pomáhat starostovi uspořádat v souladu s předpisy a „krýt mu záda,“ aby měl všechny náležitosti v obci v pořádku.

Kratochvíl: Pokud bych měl v našem svazku hovořit se starosty o zavedení sdíleného účetnictví, uvedl bych asi pět následujících argumentů nebo prvků pozitivní motivace. Především je to zastupitelnost účetních, druhá věc je bezpochyby cesta k vyšší kvalitě práce, neboť to povede k růstu odborné kvalifikace účetních a celého útvaru. Třetí nezpochybnitelnou věcí je úspora financí. Čtvrtým argumentem je metodická pomoc ze strany ministerstva financí. Musím vysvětlit: Pokud krajská metodická centra pracují se stovkami obcí, potom přímou podporou stávajících center služeb (dnes 83 subjektů) může vzniknout velmi efektivní síť metodických středisek, cca sedm v kraji, které mohou podstatně efektivněji spolupracovat a přenášet informace z centra a z krajů přímo k obcím. Pátým argumentem je trestně právní odpovědnost, kterou si starostové dobře uvědomují, ale odborná pomoc by jim pomohla řešit všechny náležitosti, o kterých v této souvislosti hovořil pan ředitel Bauer.

Lízner: Děkuji všem za účast i za podněty. Musím uvést, že v současné chvíli Svaz nemá prostředky ani zdroje k realizaci diskutovaného záměru sdíleného účetnictví obcí. Máme ale za sebou projekt z minulého období o meziobecní spolupráci. Nyní probíhá projekt Center společných služeb. Dnes jsme hovořili o účetnictví a ekonomice, která je pro každou obec zásadní. Zamysleme se nad tím, zda by nebylo vhodné připravit pilotní projekt centra společných služeb, které by se zabývalo účetnictvím a ekonomikou obcí ve svazku a dostalo by k tomu potřebnou finanční a metodickou podporu.

Moderování a záznam diskuze – Antonín Eliáš

TOPlist
TOPlist