K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

(Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci 1.)

Datum: 31. 10. 2018, zdroj: OF 4/2018, rubrika: Legislativa

Podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Z uvedené citace Listiny základních práv a svobod mj. vyplývá, že rovněž obce při výkonu veřejné moci (svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti) odpovídají za škodu, kterou způsobí vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem.

Pokud však obce při výkonu veřejné moci způsobí škodu vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem v rámci přenesené působnosti (tj. při výkonu státní správy), odpovědnost nese stát.

Konkrétní podmínky úpravy odpovědnosti za škodu způsobené při výkonu veřejné moci jsou v současné době předmětem regulace zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), který s účinností od 15. května 1998 nahradil předchozí zákon č. 58/1969 Sb.

Je nutné hned v úvodu zdůraznit, že zákon o odpovědnosti za škodu se vztahuje pouze na takovou škodu, která byla způsobena výlučně při výkonu veřejné moci, tj. ve veřejnoprávní sféře. Pokud je však škoda způsobena obcí ve sféře soukromoprávní, tj. obec by ji způsobila jako subjekt soukromoprávních (např. občanskoprávních) vztahů, zákon o odpovědnosti za škodu na tuto situaci nedopadá (náhrada škody by v tomto případě byla řešena např. podle občanského zákoníku).

Výkon veřejné moci

Podstatou pro uvažování o skutečnosti, zda se na konkrétně vzniklou škodu bude aplikovat postup podle zákona o odpovědnosti za škodu, je posouzení, zda k této škodě došlo při výkonu veřejné moci či nikoliv. Klíčové v této souvislosti je proto správné vymezení pojmu „veřejná moc“.

Obsah pojmu „veřejná moc“ vymezil např. Ústavní soud, který rozumí veřejnou mocí takovou „moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 25. listopadu 1993, sp. zn. II. ÚS 75/93).

K výše uvedenému vymezení veřejné moci Ústavním soudem je vhodné zdůraznit, že veřejná moc zahrnuje tedy i takovou veřejnou moc, která zasahuje do právních poměrů subjektů jiným způsobem, než je autoritativní (jednostranné) a „přímé“ rozhodování o právech a povinnostech subjektů např. v oblasti veřejné správy (vydání správního rozhodnutí) nebo v oblasti rozhodování soudů. Veřejná moc se uplatňuje i při takových postupech orgánů veřejné moci, kdy je zasahováno do právních poměrů subjektů i nepřímo (zprostředkovaně).

„Přímým“ rozhodováním orgánů veřejné moci je například vydání správního rozhodnutí jako výsledek správního řízení (stavební povolení, povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les atd.). Charakteristickým znakem tohoto rozhodování orgánů veřejné moci je kromě jiného konkrétnost věci a konkrétnost (jmenovitě určených) adresátů správního aktu. Zprostředkovaným výkonem veřejné moci, kterým se zasahuje do práv a povinností subjektů nepřímo, je například normotvorná činnost obcí (přijaté obecně závazné vyhlášky obce či nařízení obce jakožto obecně závazné právní předpisy obce zavazují neurčitý okruh subjektů v obecně vymezených záležitostech).

Z uvedeného pojetí veřejné moci mimo jiné vyplývá, že orgán veřejné moci vystupuje vůči subjektu, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje, v mocensky nadřazeném postavení. I když je orgán veřejné moci v popisovaném veřejnoprávním vztahu vůči příslušnému subjektu mocensky nadřazen, v žádném případě to ovšem neznamená, že může rozhodovat svévolně (libovolně). Orgán veřejné moci vždy musí postupovat důsledně v souladu s pravidlem zakotveným v čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky, podle něhož státní moc (potažmo veřejnou moc) lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Jinými slovy, orgán veřejné moci je ve své činnosti úzce spjat a vázán právem. V dané souvislosti lze hovořit o tzv. panství práva nad státem a státní (veřejnou) mocí.

Veřejná moc zahrnuje státní moc a „zbývající“ veřejnou moc (neboli „nestátní“ veřejnou moc). Ve smyslu čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky se státní moc člení na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. „Nestátní“ veřejná moc (veřejná moc v užším slova smyslu) je svěřena zejména subjektům územní samosprávy. Orgány veřejné moci jsou některé státní orgány (např. Parlament, ministerstva a jiné správní úřady, soudy) a územní samosprávné celky (obce, kraje a hlavní město Praha).

Veřejnou mocí však v zákonem stanoveném rozsahu disponují i jiné subjekty (veřejného i soukromého práva), které při výkonu svěřené veřejné moci mají postavení obdobné orgánu veřejné moci, jako jsou např. orgány zájmové samosprávy (stavovské komory, resp. jejich orgány), zdravotní pojišťovny, právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají státní správu (např. stanice technické kontroly, myslivecká stráž).

Z hlediska forem činnosti veřejné správy je v dané souvislosti významná podoba tzv. vrchnostenské veřejné správy. V tomto případě jde o činnost nařizovací (autoritativní), která má povahu veřejné moci, kdy orgán veřejné moci (např. orgán obce) zasahuje do právních poměrů jiných osob (fyzických nebo právnických). Pro vrchnostenskou veřejnou správu je typická existence vztahů nadřízenosti a podřízenosti, ve kterých orgán veřejné správy vždy stojí výše (má mocenskou převahu) nad tou osobou, o jejichž právech nebo povinnostech rozhoduje. Klasickým výsledkem vrchnostenské veřejné správy jsou správní rozhodnutí vydaná ve správním řízení, ale i další úkony správních orgánů, které (různým způsobem a v různé míře) zasahují do práv a povinností adresátů veřejné správy (např. osvědčení, veřejnoprávní smlouvy, opatření obecné povahy apod.). Obecným procesním předpisem v oblasti vrchnostenské veřejné správy je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Veřejnou mocí není

Veřejná správa však může mít i další formu činnosti, která spočívá v zajišťování určitých veřejných potřeb. V případě této pečovatelské či obhospodařovací činnosti mluvíme o nevrchnostenské veřejné správě, pro niž jsou naopak typické rovnoprávné vztahy mezi orgány veřejné správy a jejími adresáty (jde např. o správu obecního majetku či v oblasti pracovněprávních vztahů mezi obcí jako zaměstnavatelem a úředníkem zařazeným do obecního úřadu jako zaměstnancem). Při výkonu nevrchnostenské veřejné správě vstupují orgány veřejné správy do různých soukromoprávních vztahů (např. občanskoprávních, obchodněprávních či pracovněprávních). V soukromoprávních vztazích se veřejná moc žádným způsobem neuplatňuje, a tudíž ani zákon o odpovědnosti za škodu v těchto typech právních vztahů nelze aplikovat.

Mgr. Jan Břeň

Seriál Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

  1. Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 31. 10. 2018 (právě čtete)
TOPlist
TOPlist