K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Pokuty za přestupky v dopravě

Datum: 7. 11. 2018, zdroj: OF 4/2018, rubrika: Legislativa

Pro nemálo obcí je významnou rozpočtovou položkou příjem z pokut uložených za spáchané dopravní přestupky. Typickým příkladem je měření rychlosti, ať už stacionárními radary, mobilními radary, nebo pomocí úsekového měření.

Tomáš Auer
Tomáš Auer

Při takovém postupu je třeba řídit se nejen ustanoveními zákona o obecní policii, zákona o provozu na pozemních komunikacích, nýbrž i dalšími pravidly, které mj. vyplývají z judikatury. Senát č. 10 Nejvyššího správního soudu se v poslední době zabýval dvěma případy vztahujícím se právě k dopravním přestupkům. V jednom případě šlo o měření rychlosti stacionárním radarem, v druhém pak o zaznamenávání automobilů projíždějících tzv. na červenou.

Hmotná zainteresovanost třetích subjektů na výsledcích měření stacionárním radarem

V prvním zmíněném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), konkrétně jde o rozsudek ze dne 30. května 2018, č. j. 10 As 107/2018–36, se soud zabýval problematikou měření rychlosti stacionárního radaru umístěného v obci. Tuto pravomoc stanovuje ustanovení § 79a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, které výslovně stanovuje, že: „Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.“

V konkrétním soudem řešeném případě byla skutková posloupnost předvídatelná. Došlo k překročení maximální povolené rychlosti v obci neznámým řidičem i s přihlédnutím k možné odchylce měřícího zařízení, a provozovatel vozidla (stěžovatel) byl na základě zachycení tohoto protiprávního jednání stacionárním radarem uznán obecním úřadem vinným ze spáchání správního deliktu a uložena mu pokuta. Věc se přes odvolací orgán a příslušný krajský soud dostala až k NSS. Stěžovatel spatřoval hlavní problém ve skutečnosti, že instalaci a nastavení měřícího zařízení prováděl třetí subjekt (pronajímatel radaru), který je tím pádem na výsledcích měření hmotně zainteresován. NSS vykládá ustanovení § 79a zákona o silničním provozu i s odkazem na svou dřívější judikaturu tak, že by bylo nevhodné požadovat po obecní policii, aby ve svých řadách zaměstnávala techniky, kteří by byli schopni stacionární radar nainstalovat a nastavit. Je proto podle něj přípustné, aby takovou instalaci a nastavení provedl jiný subjekt, tedy například soukromá právnická osoba. V řešené kauze byla vlastníkem stacionárního radaru právě obchodní společnost, která obci radar pronajímala. Obchodní společnost též zajišťovala veškerou údržbu radaru.

Hlavním problémem byl pak obsah samotné nájemní smlouvy ve vztahu k určení výše nájemného. To bylo ujednáno jako dvousložkové, sestávající z pravidelné pevné paušální platby a druhé variabilní složky, která zjednodušeně řečeno spočívala v „provizi“ za každý zaznamenaný přestupek v řádu desítek korun. O hmotné zainteresovanosti obchodní společnosti (pronajímatele) tak dle NSS nemohlo být pochyb. Fakticky tak mohlo docházet k zasahování obchodní společnosti do výkonu pravomoci a působnosti orgánu veřejné správy, byť se neprokázalo, že se tak skutečně děje. Postačuje reálná možnost výskytu takového zásahu z majetkových důvodů. Tím je dle názoru soudu zpochybněna objektivita měření, neboť nastavení a údržbu radaru provádí osoba, která má majetkový prospěch z toho, když bude počet zaznamenaných přestupků co nejvyšší. To ostatně dále vrhá na zákonnost takto pořízených důkazů pro přestupkové řízení výrazně negativní světlo a vzbuzuje o jejich nezávislosti důvodné pochybnosti.

Z uvedeného rozhodnutí NSS tedy vyplývá, že pronájem radaru od obchodní společnosti ani jeho nastavení či servis není v rozporu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Sjednají-li si však strany nájemné či jinou obdobnou platbu za poskytnutí radaru tak, že je závislé na počtu zjištěných přestupků, jde o nezákonný postup. Takto získaný důkaz pak zpravidla nelze využít k postihu přestupce.

Překročení působnosti obecní policie

V další v úvodu předestřené věci rozhodoval NSS rozsudkem ze dne 7. června 2018, č. j. 10 As 15/2018–36, řešil kauzu, která započala tím, že neznámý řidič v roce 2015 nerespektoval na křižovatce signál s červeným světlem na semaforu a dopustil se tak přestupku podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Tento přestupek byl zjištěn v rámci systému monitorování průjezdu přes křižovatku na červenou. Provozovateli vozidla tak byla obecním úřadem uložena pokuta. NSS se při svém rozhodování zabýval několika otázkami. Předně řešil, zda byla v inkriminované době obecní policie oprávněna kamerovým systémem kontrolovat dodržování povinnosti zastavit vozidlo na červenou, jelikož zákon o provozu na pozemních komunikacích tuto pravomoc svěřoval toliko Policii ČR a obecní policii nezmocňoval ani jiný právní předpis. Protože přestupky spočívající v jízdě na červenou nespadaly do působnosti obecní policie v roce spáchání přestupku, nemohla dle názoru NSS obecní policie ani takový systém, jenž by páchání těchto přestupků odhaloval, zřídit ani provozovat. Současně má podle soudu toto překročení působnosti obecní policie za následek nezákonnost a procesní nepoužitelnost takto pořízených důkazů.

To samozřejmě neznamená, že obecní policie nemohla odhalit páchání přestupku, pořídit o tom důkazy a ty následně předat příslušnému orgánu k projednání. Příkladem mohou být kamerové systémy monitorující ulice, náměstí či jiná veřejná prostranství. Hlavním nedostatkem zmíněného monitorovacího systému byla však skutečnost, že tento systém neměl žádný jiný účel než zaznamenávat vozidla projíždějící na červenou. Dalším problematickým aspektem bylo i to, že systém měla z velké části pod svou kontrolou jiná osoba. K tomu NSS uvedl toliko to, že požadavkům zákona o obecní policii vyhovuje pouze takový kamerový systém, jenž je přístupný a spravuje jej toliko obecní policie.

Nad rámec uvedeného rozhodnutí se sluší dodat, že novelou zákona o provozu na pozemních komunikacích došlo od 1. 7. 2017 k rozšíření působnosti obecní policie mj. i na přestupky spočívající v jízdě na červenou. Sám NSS tak na závěr svého rozhodnutí připustil, že by mohl o stejné kauze, došlo-li by ke spáchání stejného přestupku za účinnosti novelizovaného zákona, rozhodnout jinak.

Ačkoliv došlo k novele zmíněného zákona, lze závěry NSS zobecnit tak, že provozováním kamerového systému obecní policie pouze za účelem odhalování přestupků, které jsou mimo její působnost, mohou být takto pořízené důkazy nezákonné a v přestupkovém či jiném navazujícím řízení nepoužitelné.

Bc. Tomáš Auer, junior právník, KVB advokátní kancelář, s. r. o.

TOPlist
TOPlist