K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Návrh novely zákona o místních poplatcích – další výzvy pro sdílenou ekonomiku

Datum: 29. 1. 2019, zdroj: OF 5/2018, rubrika: Legislativa

V září roku 2018 se po schválení vládou dostal poslancům do rukou očekávaný návrh novely zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění dalších předpisů. Ministerstvo financí jako předkladatel slibuje, že chystaná změna kromě jiného přinese i narovnání tržních podmínek pro subjekty poskytující krátkodobé ubytování, a to bez ohledu na to, kde a za jakým účelem je poskytováno.

Lenka Petrusová
Lenka Petrusová

Návrh je reakcí na připomínky ze strany provozovatelů hotelů, penzionů či motelů, kteří v současné době musí, na rozdíl od platforem jako je např. Airbnb, obcím za provoz zkolaudovaných ubytovacích zařízení hradit tzv. místní poplatek z ubytovací kapacity. Ten by měl být po schválení novely sloučen do tzv. „místního poplatku z pobytu“, který by současně nahradil i poplatek z lázeňského nebo rekreačního pobytu. Ten od hostů vybírá ubytovatel v lázeňských nebo turisticky exponovaných místech.

Jak řekla ministryně financí, novela by měla být přínosem i pro mnohé obce, v nichž je turistický ruch na vzestupu a s ním možnosti, které nabízí sdílená ekonomika. Za krátkým pobytem mimo hotely či penziony totiž zdaleka nemíří už jen klasičtí turisté, ovšem stoupající náklady za užití městské infrastruktury pro stále pestřejší a zvětšující se skupinou osob hradí i nadále výlučně obce. Právě jim by chystaná novela zákona o místních poplatcích umožnila přivést do svých rozpočtů další prostředky, z nichž by mohly hradit náklady na zvyšující se potřebu úklidu ulic, likvidace odpadů či provozu městské hromadné dopravy.

Současné a nové možnosti obcí

Obce mohou v současné době zatížit krátkodobý pobyt osob na svém území až dvěma poplatkovými povinnostmi. Místní poplatek z lázeňského nebo rekreačního pobytu a místní poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních byly do našeho právního řádu vtěleny s účinností od 1. ledna 1991, kdy nahradily tzv. místní poplatek z přechodného ubytování. Dle důvodové zprávy k připravované novele v loňském roce využilo možnosti zavést poplatek z lázeňského nebo rekreačního pobytu cca 334 obcí, poplatek z ubytovací kapacity pak přibližně 828 obcí.

Sloučením obou poplatků by tedy mělo dojít i k narovnání samotného postavení obcí, neboť obě poplatkové povinnosti najednou mohou zavést jen ty, které jsou lázeňským místem ve smyslu jednotlivých nařízení vlády, případně ty obce, na jejichž území se nachází konkrétní objekt masivnějšího turistického zájmu. Zamýšlený místní poplatek z pobytu by však mohly nově zavést všechny obce bez ohledu na charakter a frekvenci turismu v nich.

Místní poplatek z pobytu by se pak plošně vztahoval na fyzické osoby, které by v dané obci krátkodobě pobývaly za úplatu, a to bez ohledu na skutečnost, jaké zařízení by pro takové ubytování využívaly. Zatímco u současného poplatku z lázeňského nebo rekreačního pobytu není forma ubytovacího zařízení rozhodná, u mnohem častějšího poplatku z ubytovací kapacity je ubytovacím zařízením míněna stavba, jejíž definici nalezneme v ustanovení § 2 písm. c) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. Pokud tedy dnes stavba není jako ubytovací zařízení zkolaudována (typicky se bude jednat o soukromé byty, jež jsou nabízeny v rámci platforem sdílené ekonomiky), není možné místním poplatkem z ubytovací kapacity tento segment trhu pokrýt. Dle důvodové zprávy by pak nové zpoplatnění cílilo nejen na soukromé byty, ale i na první pohled atypická místa, jako jsou například pronajímané ateliéry či karavany. Pro navrhovanou poplatkovou povinnost není též rozhodné, na jakém právním základu by bylo ubytování poskytnuto. Je tedy lhostejné, zdali by mezi sebou poskytovatel ubytování a fyzická osoba využívající jeho služeb sjednaly smlouvu o ubytování, smlouvu o nájmu či jinou smlouvu nepojmenovanou.

Délka a úplatnost pobytu

Podstatnými skutečnostmi jsou zejména délka a úplatnost pobytu.

Krátkodobým pobytem pak návrh rozumí pobyt mimo obec, v němž je osoba hlášena k trvalému pobytu. Pobyt zároveň nesmí přesáhnout délku po sobě jdoucích 60 kalendářních dní u jednoho poskytovatele pobytu. Je-li však zároveň tímto pobytem osoby omezena na základě zákona její osobní svoboda (např. pobytem ve vězení, v ochranném léčení, apod.), připravovaný poplatek by se na takový typ pobytu nevztahoval.

Další podmínkou je úplatnost pobytu, a to bez ohledu na skutečnost, zdali bude plnění poskytováno peněžitě či nikoliv. Základem poplatku je pak stanoven počet započatých dnů pobytu, s výjimkou dne počátku pobytu, a to vždy u jednoho poskytovatele ubytování. Jestliže bude tedy pobývající osoba na území obce poskytovatele ubytování měnit, bude pro stanovení poplatkové a evidenční povinnosti rozhodná vždy konkrétní délka pobytu u jednoho poskytovatele. Dojde-li k překročení 60 kalendářních dní u jednoho poskytovatele, poplatková a evidenční povinnost by vůbec nevznikla. Jestliže však ke zkrácení původně dlouhodobého pobytu, byť neočekávaně, dojde, obě povinnosti okamžitě vzniknou. Navrhovaný počet dní je zpřesněním současného stavu, kdy právní úprava poplatku z ubytovací kapacity vztahuje sazbu poplatku ke každému využitému lůžku a dni, aniž by jakkoliv řešila zpřesňující skutečnosti pojmu „den“. Návrh novely zákona o místních poplatcích se tak při tvorbě sjednocujícího poplatku přiklonil k zpřesněné variantě, kterou obsahuje současný poplatek z lázeňského nebo rekreačního pobytu.

Osvobození od poplatkové povinnosti

Kromě délky pobytu je další limitací poplatkové povinnosti stanovení poměrně širokého okruhu fyzických osob, které by měly být od poplatkové povinnosti osvobozeny. Jedná se o osoby určitého věku (do 18 let, nad 65 let), osoby handicapované (nevidomé osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby, držitelé průkazu ZTP/P a jejich průvodci), osoby hospitalizované ve zdravotnickém zařízení s lůžkovou péčí mimo osob, kterým je poskytována lázeňská léčebně rehabilitační péče bez ohledu na způsob její úhrady, a osoby, které pobývají ve školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy anebo školském zařízení pro preventivně výchovnou péči anebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, v zařízení poskytujícím ubytování podle zákona upravujícího sociální služby či v zařízení sloužícím k pomoci lidem v ohrožení nebo nouzi provozovaném veřejně prospěšným poplatníkem daně z příjmů právnických osob, nebo za účelem výkonu záchranných nebo likvidačních prací podle zákona o integrovaném záchranném systému.

Od poplatku z pobytu by měl být osvobozeni též příslušníci bezpečnostního sboru, vojáci v činné službě, státní zaměstnanci nebo zaměstnanci České republiky pobývající na území obce v zařízení ve vlastnictví České republiky nebo této obce v souvislosti s plněním služebních nebo pracovních úkolů.

Výše poplatku

Výpočet konečné výše poplatku z pobytu by se pak děl prostým součinem počtu započatých dnů pobytu (s výjimkou dne prvního) a sazbou poplatku, která by do konce roku 2020 činila maximálně 21 Kč. Stanovení výše maximální sazby je odvozeno od součtu sazeb obou již existujících pobytových poplatků. Od 1. ledna 2021 pak předkladatel navrhuje zvýšit maximální sazbu až na 50 Kč za každý započatý den, není-li dnem příjezdu. Budou-li chtít obce využít maximálních zákonných sazeb, budou muset do svých obecně závazných vyhlášek vtělit přechodná ustanovení upravující případy, kdy pobyt započne přede dnem nabytí účinnosti změny obecně závazné vyhlášky. Obdobný postup musí obec zvolit i v případě, kdy ve vyhlášce upraví zvláštní sazbu pro určité období, např. letní prázdniny. Samotný poplatek z pobytu by pak byl poplatkem jednorázovým, nestanovilo by se mu proto poplatkové období. Jeho plátcem by se stal poskytovatel úplatného pobytu, který by byl povinen poplatek od poplatníka – ubytovaného – vybrat.

Změny v evidenční povinnosti

Závěrem lze zmínit i změny v evidenční povinnosti, které novela obsahuje. Návrh nově výslovně povoluje vedení záznamů kromě písemné též elektronickou formu evidenční knihy, přičemž samotné technologické řešení tohoto druhu zápisu je pro variabilitu poskytovatelů ponecháno výlučně na nich. Předmětem evidence by pak kromě jména a délky pobytu ubytovaného, jeho adresy trvalého pobytu nebo obdobného místa, data narození a průkazu totožnosti byla též výše vybraného poplatku, popř. důvod od jeho osvobození. Chystaná změna ponechává šestiletou lhůtu pro zachování evidenční knihy, a to ode dne provedení prvního zápisu. Pokud by poskytovatel ubytování zároveň pořádal hromadnou kulturní či sportovní akci, může obci s šedesátidenním předstihem spravit o svém záměru evidovat zákonem požadované informace během této události zjednodušeným způsobem. Musí však přitom splnit stanovené podmínky, kromě uvedené lhůty pro oznámení i důvodný předpoklad, že během akce poskytne pobyt nejméně tisícovce osob. Jestliže nelze ze strany poskytovatele ubytování splnění podmínek očekávat, obec jako správce poplatku vedení zjednodušené evidence pro takovou akci může rozhodnutím zakázat, a to nejpozději do 15 dnů ode dne oznámení o poskytovatelovu záměru.

Na závěr

Připravovaná novela tedy představuje zásah do podnikání osob, které poskytují ubytování mimo doposud tradiční ubytovací zařízení. Na stranu druhou je však příslibem zvýšení objemu finančních prostředků do obecních rozpočtů, a to pro všechny obce bez rozdílu. Bude-li novela zákona o místních poplatcích uvedena v život, lze předpokládat další změnu na trhu s ubytováním, a to i přes riziko, že se část poskytovatelů ubytování mimo tradiční ubytovací zařízení bude této poplatkové povinnosti, nově již nezákonně, i nadále vyhýbat.

Lenka Petrusová, junior právník, KVB advokátní kacelář, s. r. o.

TOPlist
TOPlist