K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Digitální Česko není ani první ani poslední, je ale v něčem jedinečné

Datum: 8. 3. 2019, zdroj: VSOL 1/2019, rubrika: Veřejná správa online

Před koncem loňského roku vláda schválila komplexní program Digitální Česko. Všude se teď o něm píše, mluví, přednáší. My se na to dnes podíváme z trochu jiného pohledu. Co ono Digitální Česko přinese obcím a jejich občanům?

Co je vlastně to slavné DigiČesko? Další pokus o nějakou vzletnou strategii elektronizace? Pokus o operační plán pro digitalizaci průmyslu? Soubor námětů a myšlenek pro eGovernment? Ano, tohle vše, ale je to i mnohem víc. Digitální Česko je především příležitost spojit dosud nespojované a pod jednou srozumitelnou střechou mít všechno, co se týká digitální agendy. Od digitálně přívětivé legislativy, přes opatření digitální transformace průmyslu až k principům, na nichž bude fungovat veřejná správa.

Asi nejzásadnější z celého programu je „Informační koncepce ČR“, což je strategický koncepční rámec pro faktický rozvoj informačních systémů ve veřejné správě, respektive celého eGovernmentu. Informační koncepce (IKČR) přináší dvě hlavní věci: Jednak obecné principy a zásady pro eGovernment a ICT ve veřejné správě a jednak je to pět cílů, které musíme naplnit. A právě IKČR je podstatným rámcem i pro klienty, obce, samosprávy.

IKČR trojjediná

Informační koncepci je vhodné vnímat ze tří úhlů:

  1. Pohled státní správy: Co budou muset dělat ministerstva a veřejná správa jako celek a čemu se budou muset podřídit?
  2. Samospráva a její organizace: Co budou moci využívat obce a kraje a úřady, kde se činnosti veřejné správy nařízené ministerstvy vykonávají?
  3. Klient: Co bude moci využít jako elektronickou službu občan, podnikatel, klient?

Vezmeme-li to svrchu, IKČR stanovuje principy a zásady, kterým se všichni budou muset při rozvoji služeb a informačních systémů podřídit. Jde nejen o několikrát deklarované principy jako je „only once“ (předávání údajů pouze jednou), nebo „accessible and usable“ (přístupné a použitelné služby). To se týká především oněch velkých informačních systémů, které budou podporovat tzv. „centralizované agendy“ (tedy kupříkladu sociální oblast, matriky, živnostenské odbory apod.) a toho, jakým způsobem budou tyto systémy fungovat. To je opět rozděleno do pěti cílů, kde se od personálního zajištění, přes metody řízení ICT posouváme přes legislativu až k propojování údajů, respektive sdílení údajů, z ISVS ve prospěch klienta, aby nemusel dokládat, co už někde máme.

Přínosy pro klienty jsou také poměrně jasně čitelné. Dodržování principů efektivních služeb, dokládání pouze jednou, preference plnohodnotných elektronických služeb (a nikoliv jen pseudoelektronického podání formulářů) pro ty, kdo elektronicky komunikovat chtějí. A naopak zachování asistovaného přístupu pro ty, kteří z jakýchkoliv důvodů elektronicky využívat služby nechtějí. A to všechno bezpečně, rychle, efektivně, a hlavně jednoduše a srozumitelně.

No a co obce?

Co čtenáře asi zajímá nejvíc, je dopad a přínosy pro samosprávu. To se sice také dá vyčíst, ale je to už trochu složitější. Potkávají se zde totiž dvě trochu protichůdné potřeby. Na jedné straně chceme samosprávu v jejím konání omezovat co nejméně, na druhé straně ale chceme, aby i ona dodržovala maximum účelných principů v eGovernmentu. Ostatně, občanovi je srdečně jedno, jestli danou agendu vyřizuje s obecním úřadem, nebo s nějakým centrálním úřadem – on zcela správně trvá na kvalitních elektronických službách všude. A je mu i stejně jedno, jestli na obci řeší něco, co má přenesenou nebo samostatnou působnost, tím ho samozřejmě ani zatěžovat nemáme.

Asi největším problémem na typickém obecním úřade je skloubit všechny ty desítky požadavků plynoucí z legislativy, tu okolo přenesené působnosti v centralizované agendě, tu ve vakuu mezi přenesenou a samostatnou působností, tu v působnosti sice samostatné, ale také stran procesů a práv a povinností silně regulované. Sice nebudu oblíbený, ale sám za sebe říkám, že není dobré a ani vhodné dělat mezi samostatnou a přenesenou působností rozdíly. Obojí se má primárně dělat pro klienta.

Zásadní věcí, kterou rozvoj eGovernmentu definovaný zejména rámcem v IKČR přinese, je zlepšení podmínek pro obce při rozvoji či využívání informačních systémů. Například bude řešit obecné problémy s napojením centrálních IS na služby na obcích, tomu se budeme věnovat někdy příště.

Také obce budou ale muset naplňovat některé základní povinnosti, zmiňme jen výčet těch asi nejdůležitějších:

  • Přizpůsobit svoje informační koncepce koncepci národní;
  • Dodržovat principy a zásady, například v Národním architektonickém plánu;
  • Rozpracovávat svoji architekturu ve vazbě na řešení, která jen využívají;
  • Upravit svoje systémy a portály pro využívání elektronické identity;
  • Poskytovat klientům údaje a služby dle požadavků legislativy a jejich práv;
  • Umožnit plně elektronickou komunikaci a elektronické služby zejména pro klienty;
  • Postupně upravovat a napojovat svoje systémy na ty centralizované;
  • Využívat centralizované systémy a služby ve svém prostředí;
  • Moci lépe a efektivněji využívat cloudové služby.

Tohle vše jsme sice už několikrát v různých dokumentech deklarovali, ale stále se o tom spíš víc hovoří, než aby se to realizovalo. No a díky IKČR a její závaznosti se právě toto bude muset v následujících letech změnit.

Obcím tak nové principy v důsledku sice přinesou na počátku víc práce, ale v dlouhodobém měřítku je mají spousty otravných starostí zbavit. Například nastaví jasná pravidla, jakým způsobem zajistit propojování informačních systémů obcí (jako je spisovka) na ty centralizované, a hlavně spoustu věcí sjednotí, takže i třeba pořizování a rozvoj systémů na obcích bude jednodušší.

Jaké jsou další kroky?

Schválená koncepce udává směr, cíle, principy a zásady. Cíle jsou rozpracovány do dílčích cílů, a ty pak do opatření, což jsou už jednotlivé úkoly či projekty. K těm jsou vytvářeny implementační plány. Kromě toho se ale pracuje na pár zásadních dokumentech, které má ministerstvo vnitra předložit do září letošního roku a kterým se bude muset veřejná správa postupně přizpůsobit. Jsou to:

  • Národní architektonický plán: Představte si jej jako závaznou střechu nad architekturou všech úřadů, systémů a služeb.
  • Národní architektonický rámec: To bude popis „jazyka“, kterým si budeme o architektuře napříč celou VS povídat, takže si budeme konečně víc rozumět.
  • Metody řízení ICT: Soubor metod, které budou (někde muset a někde moci) úřady využívat, aby se sjednotilo i řízení informatiky a ICT služeb, včetně rozvoje a propojování ISVS.
  • Slovník pojmů v eGovernmentu: První kolo výkladového slovníku pojmů v eGovernmentu, abychom jim všichni rozuměli stejně.
  • Novelizace prováděcích vyhlášek k zákonu o ISVS: Spolu s novými pravidly v zákoně a s potřebou uvést IK úřadů do souladu s IKČR se budou novelizovat i příslušné vyhlášky, včetně vyhlášky, jež se právě věnuje IK a dlouhodobému řízení.

Při čtení samotné IKČR a implementačních plánů se pak dozvídáme i o celé řadě dalších také důležitých dokumentů, které nás čekají a které nám všem pomohou. Bude se jednat třeba o tolik potřebnou metodiku pro veřejné zakázky v ICT, metodiku k využívání cloudu, vzorové sady požadavků na informační systémy, metodiky a nástroje pro digitálně přívětivou legislativu či rozvoj asistovaného podání ve veřejné správě.

Ministerstvo vnitra (a pochopitelně i ostatní úřady) mají tedy na následující roky opravdu hodně práce. Výsledkem by ale mělo být konsolidování znalostí, posílení personálního zajištění ICT, sjednocení metod řízení a také sjednocení pravidel pro rozvoj a využívání informačních systémů ve veřejné správě. To přinese tolik kýženou standardizaci, zlevnění a zefektivnění.

Michal Rada

TOPlist
TOPlist