K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Hodnoty historického vývoje venkovské zástavby ve Středočeském kraji

Datum: 4. 6. 2019, zdroj: OF 2/2019, rubrika: Regiony

Stará venkovská zástavba není bezcenná; lze ji obnovovat, chránit, investovat do ní tak, aby začala obec reprezentovat a zatraktivnila ji bez okázalé nové výstavby. Téměř v každé obci středních Čech je více nebo méně patrná její stavební historie – původní náves, veřejná prostranství, soubory zemědělských usedlostí, statků.

Dolní Břežany
Nové náměstí v Dolních Břežanech u Prahy je vzorem pro mnoho starostů, jak investovat do veřejné infrastruktury. Tato obec ale neměla před třiceti lety žádný vyvinutý historický prostor kromě zámeckého komplexu na jiném místě. Na místě tohoto náměstí byl v 19. století les a dva velké rybníky – tedy vzorem přestavby pro vodohospodáře a ochránce přírody to není.

Ulice i stavební čáry pocházejí většinou z 15. století, jejich vzhled z konce 18., a častěji z 19. století, kdy byly při požárech dřevěné stavby nahrazeny nespalným stavebním materiálem a fasádami se štukovou výzdobou. To vše je nezaměnitelným historickým a kulturním dědictvím.

Tam, kde mají vesnice zachovalá a opravená historická jádra (návsi nebo ulice), tvoří živé a reprezentativní lokality (vzpomeňme na stará, péčí zahrnutá centra v západních zemích) a přispívají k prestiži obce; jsou jejich chloubou a zdrojem společné identity. V posledních letech je ale spíše prezentována dostavba obcí architekturou moderních komplexů, občanského vybavení nebo bytů.

Obec Úhonice
Obec Úhonice má zachováno více jak 12 vjezdových bran do gruntů, řadu původních chalup s jádry černých kuchyní i stavební čáru veřejného prostoru z doby založení obce – tedy z 15. století.

Dobré příklady

Na okraji pozornosti zůstávají zdařilé, spíše postupně prováděné rekonstrukce historické zástavby a veřejných prostranství (viz fotodokumentace Mníšek pod Brdy, Lety, Hostivař).

Vyznačují se tím, že:

  • se jedná o pestrou neokázalou architekturu, vždy výjimečnou individuálním charakterem a nezaměnitelným charakterem veřejných prostorů. Staré venkovské prostory pomáhají budovat pozitivní vztah a porozumění pro tradiční výtvarné hodnoty (kdo se takové hodnoty naučí vnímat, bude mít obvykle i zájem je chránit a rozvíjet). A konečně také pro nás objevují jednoduchost, funkčnost a pokoru venkovských staveb.
  • obohacují historii všech oblastí lidské činnosti, zejména společenskou, politickou a ekonomickou; taková místní historie nás baví, je tvořena z různých pramenů a prohlubuje místní i regionální historiografii. Tvoří část života obyvatel (chodím tudy každý den).
  • V podvědomí obyvatel jsou vždy stavební vzory z ne tak vzdálené minulosti, které se pak stávají příkladem pro okolí a ovlivňují názor, jak je možné zacházet se starou venkovskou zástavbu a jak na ni brát ohled při dostavbách. Jsou to přestavby z blízkého okolí obce (i oceněné a publikované přestavby venkovských domů) nebo vzory péče z Rakouska a Německa.
Ukázka dostaveb venkovské ulice pro drobnou výrobu, bydlení nebo obchod z ČR
Ukázka dostaveb venkovské ulice pro drobnou výrobu, bydlení nebo obchod z ČR
Ukázka konce historického vývoje okna
Ukázka konce historického vývoje okna z 19. století, kde tvar okna odpovídá nadokennímu klenutí a vícetabulovému členění. Vedlejší ukázka jednotabulového okna s překladem, které již nevyužívá okenní klenutí a kvalitnější prosvětlení místnosti vyšším okenním otvorem.

Příklady z minulosti

Hodnocení původní stavební struktury obcí často ovlivňuje v našem podvědomí momentální stav budov a neumožňuje tak docenit její hodnoty.

Jedná se často o:

  • Stavby se špatnou údržbou – vlhké zdivo, břízolitové špinavé omítky, „moderní“ okna, plechová vrata často z doby svépomocné přestavby domů z 70. a 80. let minulého století. Zanedbaný vzhled staveb často zastírá historickou a urbanistickou hodnotu původní zástavby a u občanů může vyvolávat názor, že historické je zároveň ohyzdné, že nejlépe je zbourat a postavit jinak, jinde, lépe.
  • Devastace selských statků, např. v Polabí, jako výsledek kolektivizace zemědělství. Napravit rozsáhlé škody často nepomohlo ani navrácení původním majitelům
  • Historické lokality se znehodnoceným prostředím – např. silným motorovým provozem v ulici. Silný provoz znehodnocuje historická jádra obcí v regionu poblíž Prahy téměř všude, kde vede silnice. Středočeským krajem prochází 25 radiál z Prahy s provozem větším 5000 vozidel/den (5 z nich více jak 60 tisíc), v Jihočeském kraji vychází z Budějovic 9 radiál s intenzitou 5–25 tisíc vozidel/den. Silný provoz na silnicích ponechaný v historické části devastuje prostředí, které není ani k bydlení, ani k podnikání.
  • Módní a politicky laciné heslo „zahušťování zástavby“ na úkor záboru zemědělské půdy, což je sice chvályhodná snaha, ale ne vždy odůvodněná a v koncepci územního plánu dostatečně koordinovaná a promyšlená vzhledem ke stávající zástavbě. Nepovedeným obdobným pokusem bylo „normalizační“ bourání historických jader pro tzv. komplexní bytovou zástavbu. Na zahušťování (které probíhá pozvolna a nenápadně) totiž nemá obec většinou dostatečnou stávající veřejnou infrastrukturu – počínaje fyzickými parametry ulic a technické infrastruktury ve staré zástavbě až po nedostatečné kapacity základního občanského vybavení, zejména školství. Také okolní zástavba (sousedé) není na zahušťování připravena (např. odstupy staveb, typologie sousedních staveb a ztráta soukromí na zahradě). Zhoršuje trvale prostředí stávajícího místa, které se často zahušťováním mění, např. ve specifické vilové čtvrti nebo na staré historické návsi. Mění se také retenční schopnost zahrad, někdy je ovlivněn lokální zdroj pitné vody. Zahušťování ale podporují investoři, nemusí totiž budovat žádné vyvolané investice; jejich realizace se v současné zástavbě dobře prosazuje a „schovává“ bez rozboru širších dopadů do území poukazem na „pouhé“ malé „nepodstatné“ navýšení kapacity infrastruktury.
Devastace selských statků
Za všechny grunty příklad ze vsi Blinka, místní části městyse Plaňany na Kolínsku, kde byly v restituci předány zcela zdevastované budovy a takové jsou až dosud.
Mníšek pod Brdy
Malé náměstí v Mníšku pod Brdy, ukázka zachovalého historického prostoru, kterému se vyhýbá tranzitní silniční provoz.

Historická zástavba v návrhu územního plánu

Lety
Ukázka zachovalého prostranství s historickou zástavbou: Lety náves – obec v rozvojové oblasti Prahy

Územní plán je jedním z prvních a také nejdůležitějších kroků k poznání a obnově urbanistických hodnot původní historické zástavby včetně jejich veřejných prostorů. Územním plánem můžeme ovlivnit zejména budoucí využití historické části a zklidnění tohoto veřejného prostoru (což není málo). Předpokladem ovšem musí být, aby v procesu územního plánu byly provedeny tyto kroky:

  • Zodpovědný rozbor hodnot území s přihlédnutím k vlastnickým vztahům a na základě toho požadovat v územním plánu podrobné prověření a návrh ochrany a obnovy ve formě zadání územního plánu. Takový postup si musí v zadání hlídat obecní samospráva u autora zadání.
  • Kromě regulace výstavby v plochách zachovalé stavební formy veřejného prostoru a regulací výšky zástavby je možné regulovat vyváženost promíšených funkcí na jednotlivých gruntech. Územní plán může ovlivňovat potlačení jakékoli dominantní funkce např. silného silničního provozu (např. obchvatem nebo jinou organizací dopravy). Také může ovlivnit vymístění zemědělské výroby z bývalého velkého statku (formou dožití pomocí stavební uzávěry nebo změny regulativu). A naopak může regulovat zachování drobného občanského vybavení, míst pro setkávání chodců ve veřejném prostoru prostého motorové dopravy, míst nevýnosných, ale tvořících funkce centra (např. pošta, knihovna, kavárna, info-centrum). Územní plán dále navrhuje např. výšku hladiny zástavby a další prostorové regulace.
  • Územním plánem ovlivňujeme v úvodu zmíněné zahušťování zástavby.

Závěr

Tradiční venkovský prostor tvoří jednoduché a prosté stavby s původními stavebními vzory a materiály, bez dominant a bez snahy se odlišit. Urbanismus historických jader středočeských obcí je zčásti ještě zachován díky tradičnímu konzervatismu venkovského stavebního prostředí, kde se přestavovalo s co nejmenšími finančními prostředky.

Historická zástavba obcí představuje urbanistickou hodnotu, která není v zorném úhlu pohledu památkářů, ale je to přesto bohatství každé obce. Finančně podporované jsou pouze kulturní památky nebo drobná architektura… Obec může získat prostředky na úpravu veřejného prostranství.

Často se v obci a v zastupitelstvu setkávají soupeřící hodnotové orientace volebních programů s otázkou: Co je pro společenství obce dobré? A vítězí tržně měřitelný užitek investora. Pokud se obec rozhodne, že bude chránit a podporovat obnovu původní zástavby, pak má šanci získat reprezentativní a ceněnou hodnotu, unikátní v daném místě. Navíc se tím získá příkladná spolupráce finančních prostředků obce i soukromých vlastníků.

Autorka je projektantka a bývalá pedagožka na katedrách urbanismu Fakulty architektury a Fakulty stavební ČVUT v Praze, poradkyně úřadu územního plánování včetně organizace zkoušek zvláštní odborné způsobilosti a úseku územního plánování.

Ing. arch. Jitka Mejsnarová

TOPlist
TOPlist