K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Prevence sucha – obce a města se mohou výrazně podílet

Datum: 9. 9. 2019, zdroj: OF 3/2019, rubrika: Životní prostředí

Postupně se zhoršující vodní bilance v naší krajině, ale také v intravilánech i extravilánech obcí a měst, vede k množství veřejně prezentovaných údajů, často vytržených z kontextu, s cílem vytvářet katastrofické scénáře, které se zdaleka nemusí naplnit.

Na straně druhé se minimálně mediálně, ale částečně i v reálné praxi podceňují opatření, která mohou k prevencím rizik sucha, ale také k prevenci dopadů potenciálních povodní přispět. Výzvou doby je tak pracovat s relevantními údaji a zároveň využívat vhodnějších postupů, například při údržbě obecní a městské zeleně.

Nejprve ale k relevanci údajů, které by měly být podkladem pro správná rozhodnutí a hodnocení situace, pakliže ovšem příslušné údaje správné jsou. Katastrofické vize o míře letošního sucha, propadu úrody hospodářských plodin či růstu cen potravin eskalovaly zejména ve druhé polovině letošního dubna, měsíce, který byl i v porovnání s předchozími roky skutečně srážkově podnormální. Nezapršelo vlastně vůbec, a vizuální dojem blížící se další katastrofy navíc umocňovaly „ohnivé mapy“ naší země prakticky ve všech hlavních tuzemských médiích. Co ovšem v této souvislosti nezaznívalo, byla celková bilance srážek v ČR od počátku letošního roku do uvedeného období. Ta byla v té době v porovnání s dlouhodobým průměrem z let 1961 až 2010 na většině území na úrovni 90 až 100 procent, především díky značným zásobám vody ve sněhu z letošní zimy, které byly, samozřejmě především na horách, po většiny zimy trojnásobně vyšší v porovnání s předchozím rokem. Koncem dubna a v průběhu května pak začalo v zásadě pravidelně pršet, a ačkoli je zcela zřejmé, že ani nadprůměrně srážkově bohatý letošní rok, pokud by se tak stalo, nedokáže doplnit deficit zejména spodních vod, situace nebyla a není tak katastrofická, jak si možná mnozí zafixovali. To ovšem neznamená, že by bylo možné na prevenci rizik sucha rezignovat.

Preventivní opatření

Naopak, částečný „odklad“ sucha je příležitostí, jak prevenci budoucích rizik snížit. Přestože je přitom nutné uvést v život opatření na prevenci rizik sucha především v zemědělské krajině a lesních porostech, mohou se na snižování teploty, zadržování vody a zvýšení druhové pestrosti organismů v naší krajině podílet významným způsobem také města a obce.

Stejně jako se dnes veřejně mluví o potřebě změnit přístup k zemědělskému hospodaření, mělo by se proto také mluvit o změně přístupu k údržbě a ošetřování obecní a městské zeleně. Například o nutnosti kácení stromů, ke kterému celá řada obcí a měst v minulosti přistoupila, obvykle s odůvodněním, že mohou představovat nebezpečí pro obyvatele, že jsou příliš staré, nebo dokonce, že brání nějakému stavebnímu projektu. Kácení je sice často (ne však vždy) doprovázeno následnou výsadbou nových stromů nebo keřů, jejich vliv na místní mikroklima i na zadržování vody je ale samozřejmě mnohem menší a bude trvat desítky let, než se obnoví potenciál, který prostřednictvím ochlazování (pod korunou vzrostlého stromu je zhruba o pět stupňů Celsia nižší teplota), produkcí kyslíku a zpevněním půdy (a tím i zadržováním vody) původní dospělé stromy představovaly.

Péče o travnaté plochy

Ilustrační fotografie (foto Nina Havlová)
Ilustrační fotografie (foto Nina Havlová)

Ještě větší rezervu při péči o obecní a městskou zeleň ale představují trávníky, také proto, že uvnitř i na hranicích obcí a měst zaujímají v součtu mnohem větší plochu. Přehodnotit je vhodné především dosavadní zvyk sekat trávníky na co nejnižší výšku, v zásadě na drn, což mimo jiné vede při následném suchu k úhynu travních porostů, které nejsou při tak malé výšce schopné ani základní fotosyntézy. Obvyklým odůvodněním takto střižených trávníků je údajná obava veřejnosti z klíšťat, reálnější je však spíše snaha ušetřit výdaje na stříhání trávníků. Výsledkem je ale zvýšení teploty (bez)travnatých povrchů, větší problémy se suchem a větší než přijatelné „vedro“. I proto již některá zastupitelstva přistupují ke změně z krátce střižených „anglických trávníků“ na přirozenější a především vodu lépe zadržující městské louky. Příkladem je třeba Ostrava. Hlavní město Praha dokonce zpracovalo k údržbě zeleně speciální metodický pokyn. Nebylo by přitom vůbec na škodu, kdyby se s ideou přírodních trávníků ztotožnili i zahrádkáři, neboť i jejich pozemky jsou důležitou součástí městské zeleně.

Na pohled atraktivní, krátce střižený a „bezklíšťový trávník navíc představuje nemalé náklady, pokud tedy má vizuálně atraktivní být. Trávník je hodně náročný na vodu, takže je jej třeba intenzivně zalévat, často navíc pitnou vodou. V USA se například na udržování trávníků spotřebuje podle statistik 75 procent roční spotřeby vody domácností, a to je za oceánem spotřeba vody několikanásobně vyšší, než v naší zemi. Důležitá je ale v souvislosti s riziky sucha skutečnost, že místo aby vyšší trávník vodu z dešťů zadržoval, krátce střižený pažit jí naopak nemálo spotřebovává. Trávníky je také nutné hnojit, a to tím více, čím častěji se sekají. Výsledkem jsou nejen vyšší náklady na údržbu, ale také splach pozůstatků chemických látek do okolního prostředí a často nemalý příspěvek ošetřování krátce střižených trávníků ke kontaminaci vody (například v otevřených městských a obecních koupalištích), půdy a obecně prostředí obcí a měst.

Často a nakrátko stříhaný trávník samozřejmě v praxi znamená travní monokulturu bez přítomnosti planě rostoucích bylin a kvetoucích rostlin, což je sice pro někoho žádoucím cílem, zároveň krátce střižený trávník přispívá k snižování biodiverzity a k úbytku hmyzu a dalších organismů závislých na rostlinách. To dále snižuje potenciál zadržování vody na zahrádkách, obcích a městech, neboť řada takových organismů ke schopnosti půdy vodu zadržovat přispívá. Paradoxně jsou to přitom právě lidé z obcí a měst, kteří vyčítají zemědělcům, zvláště těm velkým, jejich způsob hospodaření. Rezervy v prevenci rizik sucha jsou však i na jejich straně.

Adaptace na klimatickou změnu

Nemusí to být navíc jen města a obce, ale areály firem v obcích a městech působících. Příkladem budiž opět naše hlavní město a společnost Pražské vodovody a kanalizace, která již řadu let aplikuje na svých pozemcích a v okolí vodojemů svůj projekt biodiverzity, který spočívá v zatravnění, ale také „neúdržbě“ travních porostů, respektive jejich cíleným obohacováním lučním osivem. Výsledkem jsou miniaturní městské louky, na nichž žije velké množství druhů hmyzu, za kterým následně přilétají ptáci.

Inspiraci pro majitele domů i pro zastupitelstva představuje také projekt „Adapterra Awards“, jehož cílem je prezentace opatření, která lze souhrnně pojmenovat jako „adaptace na klimatickou změnu“. Uzávěrka přihlášek do letošní části projektu už bohužel skončila, oceněná opatření, jejich příklady a reportáže z nich si ale bude moci každý na stránkách projektu prohlédnout a posoudit, zdali by něco podobného bylo či nebylo možné v té které obci, zahrádce nebo třeba v rodinném domku. Do prvního ročníku se přitom přihlásilo 25 projektů.

„Mezi přihláškami převažuje hospodárné využívání vody a jejích pozitivních dopadů na klima a mikroklima. I když se většina projektů zaměřuje na opatření v krajině, máme i značné množství projektů zaměřených na rodinné domy. Je to důkaz, že lidé začínají vnímat klimatickou změnu jako významné ohrožení, a připravují se na ni i osobně,“ uvedl k tomu odborný garant soutěže Michal Hošek. Porota složená z klimatologů, ekologů a vědců bude mít jasno o finalistech veřejného hlasování o cenu sympatie do konce července. Odborníci před vyhlášením většinu staveb navíc navštíví osobně, vítězové si svá ocenění převezmou 4. listopadu na celostátní konferenci věnované adaptačním opatřením v Praze.

Dotace se nevyužívají

Na zadržování vody v obcích a městech také přispívá stát, a je docela překvapivé, že tyto finanční prostředky nejsou téměř vůbec využívány. Poukázal na to například na konferenci věnované hospodaření s vodou náměstek ministra životního prostředí Jan Kříž. Podle něj chybí starostům motivace a raději dělají silnice a chodníky, neboť za dva roky existence dotačního programu přišla žádost o dotace pouze na 20 projektů k zadržování vody. „Dotace jsou přitom velmi štědré, s jejich pomocí lze financovat až 85 procent nákladů,“ zdůraznil náměstek s tím, že jde například o dotace na rekultivaci zabetonovaných či vyasfaltovaných ploch, na jejichž místě mají vzniknout zasakovací pásy či se vydláždí tvárnicemi, které umožňují vsakování vody. Dále jde například o zelené střechy a další možnosti, jak zachytávat srážkovou vodu a zpomalovat její odtok.

„Když jsou plochy vybetonované, tak voda rychle odteče, kanalizace ji v případě přívalových srážek často nepojme, voda přepadá přes odlehčovací komory a kontaminuje povrchové vody,“ popisuje důsledky obvyklého stavu povrchů komunikací nebo chodníků ve městech a obcích náměstek ministra životního prostředí Jan Kříž.

Lze jen připomenout, že městská zeleň na rozdíl od asfaltu či betonu nevyzařuje teplo, ale naopak své okolí ochlazuje, takže prostředí obcí a měst je v parných dnech o několik stupňů teplejších než okolní krajina. O kolik teplejší ale prostředí v zastavěném území bude, záleží především na ploše a struktuře zeleně a způsobu jejího obhospodařování.

Vraťme se ale ještě zpět k dotacím. Jak totiž potvrzují všichni představitelé EU, ale i naši politici obeznámení s trendy v EU v dalším programovém období po roce 2020, nejen zemědělci, ale právě ani obce a města již nemohou spoléhat na stávající štědrou kapsu Bruselu. To potvrzuje i ministr životního prostředí Richard Brabec, právě v souvislosti se zmiňovanými projekty na zadržování vody v obcích a obecně dotacemi, které s hospodárnějším využitím vody souvisí. V současné době má ministerstvo životního prostředí na tyto dotace ještě zhruba 700 milionů korun a obce by podle něj neměly váhat s příslušnými žádostmi. „Peníze na tyto účely možná sice ještě v dalším programovém období budou, ale jednak ještě nevíme, za jakých podmínek budou distribuovány, a za druhé určitě nelze čekat takovou výši dotací, jako je tomu v současné době. V novém programovém období by mělo jít maximálně o 70 procent, a to možná jen pro suchem postižené regiony. Nelze tedy zaručit, že se dostane na všechny. Rozhodně ty podmínky nebudou lepší, v nejlepším případě budou podobné a velmi pravděpodobně budou horší,“ uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec v reakci na popisovanou nízkou aktivitu obcí a měst.

Závěrem

Tak či tak platí, že stejně, jako nepřichází sucho náhle, nelze problémy s ním související také náhle vyřešit. Důkazem jsou mimo jiné právě spodní vody, které nedoplnil a nedoplní ani letošní sníh, ani květnové deště. A ani všechny další letošní deště, pokud přijdou. ČR ale úplně bez srážek nebude, a nebyla ani loni – a opakovaně lze jen připomenout, že záleží jen na nás, kolik vody z dešťů zadržíme a využijeme, i zásluhou dobrého hospodaření v obcích a městech. I nejnižší celoroční srážkový úhrn představuje dvacetinásobné až třicetinásobné množství vody, která se v ČR spotřebuje jako voda pitná a jako voda potřebná v průmyslu dohromady. Panika tak není na místě, změny přístupů, nejen v zemědělství, ale ano.

Petr Havel, agrární analytik

TOPlist
TOPlist