V minulém článku byl prezentován celkový přehled výdajů státního rozpočtu na pojistné i nepojistné sociální dávky. Tento text se podrobně zabývá dávkami na bydlení, tedy tématem, které zásadně zasahuje do života v obcích.
Sociální dávky na bydlení v podobě, jak je známe dnes, byly do českého právního řádu zavedeny v prosinci roku 1993 zákonem č. 319/1993 Sb., o příspěvku na nájemné. Z názvu je zřejmé, že dávka byla určena pouze nájemcům bytů (včetně bytů družstevních) s nízkými příjmy (do 1,3násobku životního minima) a neřešila jiné formy bydlení. Příspěvek měl pokrývat zvyšující se cenu nájemního bydlení v transformující se ekonomice. Jeho výše se pohybovala mezi 170 až 250 Kč podle počtu osob v domácnosti. Zákon o příspěvku na nájemném platil pouhé tři roky. S účinností od 1. ledna 1996 došlo k reformě sociálních dávek zřízením systému státní sociální podpory. Mezi nově zavedenými dávkami byl i příspěvek na bydlení. Oproti předchozímu „příspěvku“ byl určen jak pro nájemce, tak pro vlastníky bydlení, pokud jejich příjem nedosahoval 1,4násobek životního minima.
Uvedené změny probíhaly v prostředí regulované výše nájemného. V dubnu 1997 ministerstvo financí výrazně zvýšilo koeficient meziročního růstu nájemného (v Praze činil 1,67, u ostatních měst nad 100 tisíc obyvatel 1,35). Zároveň byly zavedeny dvě nové sociální dávky: sociální příspěvek k vyrovnání zvýšeného nájemného a sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie. Druhá ze jmenovaných dávek byla určena i pro vlastnické bydlení. Tyto dávky byly od počátku chápány jako dočasné opatření, jejich výplata skončila k 31. prosinci roku 2000.
Dávky státní sociální podpory administrovaly okresní úřady až do jejich zrušení v roce 2002. Poté agendu převzaly vybrané obecní úřady obcí s rozšířenou působností (v sídlech bývalých okresních úřadů). Až od 1. dubna 2004 došlo k převedení kompetencí na současné plátce, úřady práce.
Vedle státní sociální podpory existoval systém tzv. sociální potřebnosti. Občanu, který byl považován za sociálně potřebného, vyplácely obce jednorázové nebo opakující se peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a také k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Sociální potřebnost byla od 1. ledna 2007 nahrazena systémem pomoci v hmotné nouzi, který spravovaly v přenesené působnosti pověřené obecní úřady. I pomoc v hmotné nouzi, jejíž součástí je dávka „doplatek na bydlení“, byla v roce 2012 svěřena do kompetence úřadů práce.
Příspěvek na bydlení je co do objemu druhou nejnákladnější dávkou státní sociální podpory (po rodičovském příspěvku). Původně se nárok na tento příspěvek odvíjel od celkové výše příjmů domácnosti, v roce 2006 však došlo ke změně konstrukce dávky, která se napříště měla odvíjet od nákladů na bydlení, resp. částečně pokrývá rozdíly mezi těmito náklady a celkovými příjmy domácnosti. Výše příspěvku státu je ohraničena tzv. normativními náklady na bydlení, stanovovanými pro každý kalendářní rok nařízením vlády. V průběhu roku 2018 bylo v celé České republice vypláceno cca 185 tis. dávek měsíčně, přičemž celkový objem vyplacených za rok dávek dosáhl 7,7 mld. Kč.
Zajímavý pohled poskytují údaje o vyplacených dávkách v přepočtu na obyvatele. Prostřednictvím příspěvku na bydlení je na republikové úrovni vypláceno průměrně 727,18 Kč ročně na obyvatele. Co se týče četnosti, je vypláceno 17,46 dávek měsíčně na každých tisíc obyvatel. Tento údaj samozřejmě nelze interpretovat tak, že by z této dávky těžilo pouhých 1,75 % obyvatel České republiky, neboť jedna dávka pokrývá více členů domácnosti. I z tohoto parametru však lze vysledovat rozdílnosti mezi jednotlivými regiony. Ty jsou v případě příspěvku na bydlení více než čtyřnásobné. Největší částka na obyvatele je vyplácena v Moravskoslezském kraji (1380,46 Kč) a Ústeckém kraji (1343,41 Kč). Většina krajů se pohybuje pod průměrnou „republikovou“ hodnotou. Nejnižší přepočtené hodnoty jsou v krajích Vysočina, Středočeském a Plzeňském, kde průměrná výše příspěvku na bydlení nedosahuje ani 400 Kč ročně na obyvatele. Jak bylo uvedeno, na celkovém objemu této dávky má vliv rovněž cena bydlení. Nepřekvapí proto, že „bohatá“ Praha se pohybuje v objemu vyplacených dávek v nadprůměrných hodnotách, přestože počet dávek je pod republikovým průměrem (viz tabulku 1).
Kraj | Počet obyvatel | Objem příspěvku na bydlení (tis. Kč) | Kč na obyvatele/rok | Počet vyplacených dávek/měsíc | Počet dávek měsíčně na 1000 obyvatel |
---|---|---|---|---|---|
Hlavní město Praha | 1 294 513 | 1 108 080,8 | 855,98 | 20 356 | 15,72 |
Jihočeský kraj | 640 196 | 316 254,2 | 494,00 | 8 273 | 12,92 |
Jihomoravský kraj | 1 183 207 | 830 482,2 | 701,89 | 19 210 | 16,24 |
Karlovarský kraj | 295 686 | 252 096,8 | 852,83 | 6 256 | 21,16 |
Královéhradecký kraj | 551 089 | 305 930,4 | 555,14 | 7 739 | 14,04 |
Liberecký kraj | 441 300 | 384 717,7 | 871,78 | 9 249 | 20,96 |
Moravskoslezský kraj | 1 205 886 | 1 664 678,0 | 1 380,46 | 43 097 | 35,74 |
Olomoucký kraj | 633 178 | 409 230,6 | 646,31 | 10 517 | 16,61 |
Pardubický kraj | 518 337 | 245 718,8 | 474,05 | 6 508 | 12,55 |
Plzeňský kraj | 580 816 | 210 362,5 | 362,18 | 5 217 | 8,98 |
Středočeský kraj | 1 352 795 | 487 894,3 | 360,66 | 12 079 | 8,93 |
Ústecký kraj | 821 080 | 1 103 045,0 | 1 343,41 | 24 917 | 30,35 |
Vysočina | 508 916 | 171 242,7 | 336,49 | 5 016 | 9,86 |
Zlínský kraj | 583 056 | 225 654,7 | 387,02 | 6 814 | 11,69 |
Česká republika | 10 610 055 | 7 715 388,4 | 727,18 | 185 245 | 17,46 |
Zdroj: Zpráva o činnosti Úřadu práce ČR, Český statistický úřad, výpočet autora
Kraje tak lze z pohledu výdajů na příspěvek na bydlení rozdělit zhruba do čtyř skupin. Vysoce nadprůměrné výdaje jsou v krajích s nejproblematičtější sociální situací, tj. Ústeckém a Moravskoslezském. S odstupem je následují Liberecký a Karlovarský kraj. Nadprůměrné hodnoty hlavního města Prahy a Jihomoravského kraje jsou ovlivněny cenou bydlení v Praze a v Brně. Zbytek republiky se pak pohybuje v “klidných vodách“ podprůměrných nákladů na tuto sociální dávku.
Doplatek na bydlení je určen pro domácnosti nejvíce ohrožené chudobou. Nárok na dávku mají nejen vlastníci nebo nájemci bytu, ale i osoby užívající prostory splňující „stavebně technické standardy kvality bydlení“ na základě jiného právního titulu (typicky ubytovny, ale i jiné než obytné prostory). Podmínkou je, že žadatel o dávku současně splňuje podmínky pro příspěvek na živobytí, tedy, že jeho příjem se (včetně společně posuzovaných osob) pohybuje pod úrovní „částky na živobytí“. Doplatek na bydlení však lze (s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům) poskytnout i osobám s poněkud vyššími příjmy (1,3násobku částky živobytí). Výše doplatku na bydlení se odvíjí od „odůvodněných nákladů na bydlení“, které přitom nemusí odpovídat standardu bydlení.
Z hlediska celkových výdajů státního rozpočtu jsou výdaje na doplatek na bydlení marginální, navíc díky příznivé ekonomické situaci neustále klesají (z 2,8 mld. v roce 2013 na 1,9 mld. Kč v roce 2018). Předmětem kritiky je efektivita dávky a také někteří z jejich „koncových“ příjemců, označovaných jako „obchodníci s chudobou“. Od poloviny roku 2017 mohou obce vyhlašovat tzv. „bezdoplatkové zóny“, v nichž nejsou dávky přiznávány novým žadatelům. Toto restriktivní opatření však představuje jen nástroj jednotlivých obcí k „ochraně“ vlastního omezeného prostoru, sociální problémy se přesouvají jinam.
I na příkladu doplatku na bydlení lze dokumentovat výrazné rozdíly v sociální situaci jednotlivých regionů. V roce 2018 bylo prostřednictvím doplatku na bydlení vyplaceno průměrně 178,45 Kč na jednoho obyvatele a rok, resp. 3,85 dávek na tisíc obyvatel. Cílová skupina doplatku na bydlení je tedy výrazně omezenější, než je tomu u příspěvku na bydlení. Nejvyšší částka doplatku na bydlení na obyvatele byla zaznamenána v Moravskoslezském kraji (419,15 Kč na obyvatele, resp. 9,53 dávek na tisíc obyvatel). Ústecký kraj je i v tomto případě opět druhý, avšak s větším odstupem, než je tomu u příspěvku na bydlení (301,83 Kč na obyvatele, resp. 7,79 dávek na tisíc obyvatel). Tento odstup může být způsoben faktem, že některá města Ústeckého kraje patří mezi „průkopníky“ bezdoplatkových zón. Z ostatních krajů je pohybují nad republikovým průměrem pouze kraj Olomoucký a Karlovarský. Výrazně pod průměrem je opět Kraj Vysočina a dále kraje Pardubický, Plzeňský a Zlínský (viz tabulku 2).
Kraj | Počet obyvatel | Objem doplatku na bydlení (tis. Kč) | Kč na obyvatele/rok | Počet vyplacených dávek/měsíc | Počet dávek na 1000 obyvatel |
---|---|---|---|---|---|
Hlavní město Praha | 1 294 513 | 197 362,1 | 152,46 | 2 856 | 2,21 |
Jihočeský kraj | 640 196 | 74 980,9 | 117,12 | 1 623 | 2,54 |
Jihomoravský kraj | 1 183 207 | 168 319,4 | 142,25 | 3 825 | 3,23 |
Karlovarský kraj | 295 686 | 56 136,6 | 189,85 | 1 433 | 4,84 |
Královéhradecký kraj | 551 089 | 57 872,6 | 105,01 | 1 265 | 2,30 |
Liberecký kraj | 441 300 | 78 729,4 | 178,40 | 1 731 | 3,92 |
Moravskoslezský kraj | 1 205 886 | 505 448,2 | 419,15 | 11 490 | 9,53 |
Olomoucký kraj | 633 178 | 150 342,4 | 237,44 | 3 075 | 4,86 |
Pardubický kraj | 518 337 | 37 256,6 | 71,88 | 906 | 1,75 |
Plzeňský kraj | 580 816 | 50 534,2 | 87,01 | 1 014 | 1,75 |
Středočeský kraj | 1 352 795 | 186 348,1 | 137,75 | 3 186 | 2,35 |
Ústecký kraj | 821 080 | 247 830,0 | 301,83 | 6 397 | 7,79 |
Vysočina | 508 916 | 31 047,2 | 61,01 | 752 | 1,48 |
Zlínský kraj | 583 056 | 51 180,0 | 87,78 | 1 378 | 2,36 |
Česká republika | 10 610 055 | 1 893 387,8 | 178,45 | 40 930 | 3,85 |
Zdroj: Zpráva o činnosti Úřadu práce ČR, Český statistický úřad, výpočet autora
O reformě dávek na bydlení se bezvýsledně diskutuje řadu let. Aktuální iniciativou je návrh zákona o přídavku na bydlení z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí, jehož základní koncepce byla představena v červnu tohoto roku sociálnímu výboru Poslanecké sněmovny. Ministerstvo navrhuje zrušit obě stávající dávky, protože je dle důvodové zprávy k zákonu považuje za „neúčelné, s nízkou adresností (zejména u příspěvku na bydlení), a s možností zneužití (účelová manipulovatelnost) podmínek nároku.“ Nově je má nahradit „přídavek na bydlení“.
Návrh zákona počítá kromě sjednocení dávek s následujícími změnami:
Ministerstvo práce a sociálních věcí předpokládá, že norma bude mít pozitivní rozpočtový dopad. U některých osob totiž dojde k zániku nároku na dávku. Podle ministerstva však jde o žadatele, u nichž je „zánik nároku zcela adekvátní“. Odhad „úspory“ byl v důvodové zprávě vyčíslen na 80 mil. Kč ročně, což není ani 1 % současných nákladů na obě dávky na bydlení. Jak je zřejmé z výše uvedených údajů o stávající struktuře dávek, největší dopad lze očekávat v Moravskoslezském a Ústeckém kraji.
Návrh zákona vzbudil vlnu kritiky, zejména ze strany nestátních neziskových organizací. Jeho budoucnost je tak velmi nejistá.
S autory zákona se lze shodnout v tom, že současný systém je nevyhovující. Nevede k udržitelnosti bydlení sociálně nejohroženějších rodin a v některých případech naopak sociální problémy prohlubuje. Jde o závažný problém, který vyžaduje zcela nová koncepční řešení. Pracovní verze zákona o přídavku na bydlení je prozatím nepřináší, neboť je primárně vedena záměrem vyloučit z dávkových systémů tzv. „zneužívače“ dávek. „Obchodníky s chudobou“ však pravděpodobně nepostihne. Lidé, kterým se nepodaří získat „standardní“ bydlení a přijdou tak o sociální dávky, budou nuceni hledat peníze na ubytování jinou cestou, v lepším případě nevýhodnými „lichvářskými“ půjčkami, v horším případě protiprávními aktivitami. Reforma sociální dávek, ať budou její parametry nastaveny sebelépe, totiž sama o sobě problémy bydlení nevyřeší. Jde jen o jeden z nástrojů, který musí být propojen se sociální prací a systémem sociálního či dostupného bydlení.
PhDr. Miloslav Macela
© 2021 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.