K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
URBIS Smart City Fair 2020

Praktické problémy při aplikaci novely o místních poplatcích

Datum: 12. 3. 2020, zdroj: OF 1/2020, rubrika: Legislativa

1. ledna letošního roku nabyla účinnosti novela zákona o místních poplatcích a v návazně řada obcí na prosincových zasedáních svých zastupitelstev přijala poměrně narychlo zcela nové obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích či změny těch stávajících.

V souvislosti s přijetím i nepřijetím nových obecně závazných vyhlášek však vyvstalo několik praktických problémů či nejasností, které se pokusím objasnit.

Musela každá obec aktualizovat své obecně závazné vyhlášky?

Velice záleží, jaké místní poplatky jsou vybírány právě ve dané obci. Nezbytnost vydání nové obecně závazné vyhlášky byla nejmarkantnější u “ubytovacích“ poplatků, tedy poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatku z ubytovací kapacity, které byly zrušeny a nahrazeny novým jednotným poplatkem z pobytu. U ostatních poplatků došlo jen zdánlivě ke kosmetickým (zejména terminologickým) změnám, nicméně například u poplatku ze psů se podstatně změnil rozsah snížené sazby. Doposud byla úleva ze zákona poskytována mj. u poživatelů invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jejich jediným zdrojem příjmů, anebo poživatelů sirotčího důchodu.

Aktuálně je však totožná úleva poskytována ze zákona osobám starším 65 let. Má-li obec zaveden místní poplatek ze psů odpovídající staré právní úpravě, může se teoreticky stát, že není některým osobám poskytována úleva, ačkoliv na ni mají ze zákona nárok (teoreticky může existovat osoba starší 65 let, které nevznikl nárok na některý z důchodů).

Nejen z toho důvodu lze tedy jistě doporučit obecně závazné vyhlášky aktualizovat, aby se předešlo možným výkladovým nejasnostem a zajištění srozumitelnosti pro adresáty. K tomuto účelu lze využít mj. automatizovaných intuitivních vzorů v rámci Právní poradny pro obce při Svazu města a obcí ČR, které byly zpracovány ve spolupráci s MV ČR.

Související povinnost obcí – zveřejnit okruh údajů získávaných automatizovaným způsobem

Zákon o místních poplatcích aktuálně v ustanovení § 14a odst. 5 uvádí následující: „Povinnost ohlásit údaj podle odstavce 2 nebo jeho změnu se nevztahuje na údaj, který může správce poplatku automatizovaným způsobem zjistit z rejstříků nebo evidencí, do nichž má zřízen automatizovaný přístup. Okruh těchto údajů zveřejní správce poplatku na své úřední desce.“

Předmětné ustanovení se vztahuje k ohlašovací povinnosti plátců a poplatníků, kdy tato povinnost plátců a poplatníků se nevztahuje na údaje, které může správce poplatku zjistit automatizovaným způsobem. Současně je správce poplatku povinen okruh těchto údajů zveřejnit na své úřední desce.

Mnozí představitelé i zaměstnanci obcí se však zcela logicky ptají, co přesně mají na úřední desce zveřejňovat, respektive které údaje po svých občanech či jiných plátcích nebo poplatnících nemusejí požadovat. Některé obce dokonce zveřejnily sdělení o tom, že žádné takové údaje neexistují. Takový postup však není správný.

Předně je třeba zmínit, že ustanovení dopadá na případy, kdy správce poplatku disponuje takovým automatizovaným přístupem do rejstříků a evidencí, který umožňujíce takové údaje automatizovaným způsobem zjistit. Takovýto automatizovaný přístup je možný například v rámci počítačových programů (aplikací), které obce běžně užívají, avšak podmínkou je, že je tento program automaticky napojen na některé registry nebo evidence. Podle našeho názoru tuto definici splňují i notifikace o změně údajů v některém z registrů či evidencí. Obec má tedy povinnost zveřejnit okruhy údajů v souladu s výše uvedeným v případě, že jako správce poplatku užívá program, do kterého se automaticky (bez jakéhokoliv zásahu správce poplatku) propisují údaje z evidencí a rejstříků.

Dané ustanovení má především význam z toho důvodu, že disponuje-li správce poplatku některými údaji potřebnými pro správu poplatku, a to právě díky tomu, že si zřídil automatizovaný přístup do rejstříků a evidencí, jež umožňuje takové údaje automatizovaným způsobem (bez jakéhokoliv úkonu úředníka či jiné osoby) zjistit, není namístě sankcionovat plátce nebo poplatníka za nesplnění ohlašovací povinnosti ve vztahu k těmto údajům.

Důvodová zpráva uvádí, že okruh těchto údajů se může u jednotlivých správců poplatku lišit, a proto je právě povinností správců poplatky tyto údaje zveřejnit (jejich okruh). Typicky půjde o změny příjmení nebo bydliště.

Na uvedenou otázku tedy zná odpověď primárně právě správce poplatku. Máte-li tedy zřízen automatizovaný přístup, nikoliv jen obecný přístup, ale skutečně přístup automatizovaný (například v rámci některého z programů ke správě poplatků), pak by mělo dojít ke zveřejnění okruhu těchto údajů potřebných pro správu poplatků, které se získávají automaticky. Půjde tedy především o jméno a příjmení, adresu trvalého pobytu apod. Nicméně ne každá obec tímto automatizovaným přístupem disponuje, v takovém případě není zapotřebí zveřejňovat žádnou písemnost o vymezení těchto údajů.

Poplatek z pobytu za prvních 60 dnů delšího pobytu

Poplatek z pobytu je novum, k jehož zavedení vznikají nejrůznější dotazy. Především se lze setkat s otázkou, které pobyty lze zahrnout mezi zpoplatněné a které již nikoliv.

Jak je zřejmé z právní úpravy, předmětem poplatku z pobytu je úplatný pobyt trvající nejvýše 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů u jednotlivého poskytovatele pobytu. Dle našeho názoru je pak chybou, pokud jsou dlouhodobější pobyty (například nájmy bytů či i pokojů v ubytovnách) podřazovány pod působnost daného ustanovení zákona o místních poplatcích a pokud je vyžadována platba poplatku za dobu prvních 60 kalendářních dnů takového pobytu. Takováto mylná interpretace by totiž vedla k závěru, že i každý nájemce v bytech, domech či ubytovnách je poplatníkem místního poplatku z pobytu, pokud obec takový poplatek zavedla. Tak tomu není.

Je pravdou, že nezáleží na právním titulu, na jehož základě je některá osoba ubytována (může jít o smlouvu o ubytování, nájemní smlouvu či zcela jiný smluvní typ), ale záleží skutečně na délce trvání pobytu. Přesahuje-li doba trvání pobytu 60 kalendářních dnů, pak tento pobyt poplatkové povinnosti vůbec nepodléhá (a to ani za prvních 60 dnů), byť lze předpokládat, že z hlediska praxe (otevření prostoru pro vyhýbání se poplatkové povinnosti) dané ustanovení přinese obcím problémy. Současně i vlastníci nemovitostí nemají evidenční povinnost (co se místních poplatků týče), pokud takovéto krátkodobé pobyty neposkytují.

Mgr. Bc. Tomáš Auer, advokátní koncipient KVB advokátní kanceláře, s. r. o.

TOPlist
TOPlist