V poslední době jste několikrát na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
zdůrazňoval „nebojme se digitalizace!“ Proč se jí vlastně nemáme bát?
V době pandemie koronaviru celý svět omezil sociální kontakt a firmy se
rozhodovaly, jak fungovat ve verzi „home office“. Lidé nemohli chodit na úřady,
nebo tam byly určité restrikce. Někteří lidé se i báli na úřady chodit, aby
se nenakazili.
A nejenom starší, ale i lidé mladší generace, kteří se báli, že by
mohli nakazit třeba rodiče, jež byli v nejvíce ohrožené cílové seniorské
skupině. Najednou vznikla velká poptávka po zakládání datových schránek. Od
23. března do 1. dubna si je denně založilo průměrně 639 lidí. Pro
zajímavost nejvyšší denní nárůst byl 1. duben, kdy v tento den si datovou
schránku založilo více než 1300 lidí. Z vlastní zkušenosti vím, že
využívání datové schránky je pohodlné a šetří spoustu času. Je potřeba také
připomenout, že po schválení zákona práva občana na digitální službu ze dne
11. prosince 2019 připravují ministerstva katalog služeb a agend, které budou
muset být digitalizovány v následujících letech.
Jak budeme tedy v budoucnu chodit na úřad a budeme tam vlastně muset chodit?
Určitě ano. Nelze zcela zrušit možnost navštívit úřad osobně.
Digitalizace nám ale otevírá zcela nové možnosti. A to nejenom pro to, aby
lidé šetřili čas, ale i proto, že úřady lépe hospodaří, nejen ušetří
velké množství papíru, ale v důsledku i v některých úkonech
sníží počet úředníků. Často však v souvislosti s digitalizací
slyšíme slovo peníze. Nedomnívám se, že by tím problémem měly být finance,
třeba za pomoci implementace některých vhodných agend prostřednictvím otevřených
řešení (tzv. open source). Tento systém také výrazně eliminuje tak zvaný „vendor
lockin“ tedy zamknutí dodávaného řešení jedním dodavatelským subjektem bez
možnosti výběru jiného dodavatele.
Další důležitou součástí digitalizace je
technická podpora jednotlivých úřadů, protože mnohdy je definice toho, co je třeba
na různých úrovních řízení, složitá. Zajímavý by mohl být třeba koncept již
známých hackatonů, což je akce, při níž programátoři, případně ve spolupráci
s grafiky a webdesignéry, intenzivně pracují na zadaném softwarovém projektu.
Sice ten nejznámější nepřinesl kýžený výsledek, ale mohl by to být nový koncept
pro rozvoj některých agend. Dokážu si představit i katalog a seznam
doporučených řešení a firem, které budou moci pomoci s nasazením jak služeb,
tak i procesů a poradenství pro ty, kteří se rozhodnou jít touto cestou. Potom
by to mohlo být pro tyto malé obce dostupnější. V tomto případě by se tyto
subjekty nemusely digitalizace bát, jelikož by jim pomohl systém, který by jim
umožnil soutěžit výběrová řízení nejenom pro software a nejenom na cenu, jak se
to děje nyní. Tento způsob je mnohdy pro tyto subjekty nepohodlný a mnohdy
i v dlouhodobém měřítku negativní, jelikož se mohou stát obětí právě
již výše zmiňovaného „vendor lockinu“.