Zeptali jsme se Roberta Králíčka, poslance PS Parlamentu ČR, člena Výboru pro bezpečnost a místopředsedu Podvýboru pro e-government

V poslední době jste několikrát na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zdůrazňoval „nebojme se digitalizace!“ Proč se jí vlastně nemáme bát?

V době pandemie koronaviru celý svět omezil sociální kontakt a firmy se rozhodovaly, jak fungovat ve verzi „home office“. Lidé nemohli chodit na úřady, nebo tam byly určité restrikce. Někteří lidé se i báli na úřady chodit, aby se nenakazili.

A nejenom starší, ale i lidé mladší generace, kteří se báli, že by mohli nakazit třeba rodiče, jež byli v nejvíce ohrožené cílové seniorské skupině. Najednou vznikla velká poptávka po zakládání datových schránek. Od 23. března do 1. dubna si je denně založilo průměrně 639 lidí. Pro zajímavost nejvyšší denní nárůst byl 1. duben, kdy v tento den si datovou schránku založilo více než 1300 lidí. Z vlastní zkušenosti vím, že využívání datové schránky je pohodlné a šetří spoustu času. Je potřeba také připomenout, že po schválení zákona práva občana na digitální službu ze dne 11. prosince 2019 připravují ministerstva katalog služeb a agend, které budou muset být digitalizovány v následujících letech.

Jak budeme tedy v budoucnu chodit na úřad a budeme tam vlastně muset chodit?

Určitě ano. Nelze zcela zrušit možnost navštívit úřad osobně.

Digitalizace nám ale otevírá zcela nové možnosti. A to nejenom pro to, aby lidé šetřili čas, ale i proto, že úřady lépe hospodaří, nejen ušetří velké množství papíru, ale v důsledku i v některých úkonech sníží počet úředníků. Často však v souvislosti s digitalizací slyšíme slovo peníze. Nedomnívám se, že by tím problémem měly být finance, třeba za pomoci implementace některých vhodných agend prostřednictvím otevřených řešení (tzv. open source). Tento systém také výrazně eliminuje tak zvaný „vendor lockin“ tedy zamknutí dodávaného řešení jedním dodavatelským subjektem bez možnosti výběru jiného dodavatele.

Další důležitou součástí digitalizace je technická podpora jednotlivých úřadů, protože mnohdy je definice toho, co je třeba na různých úrovních řízení, složitá. Zajímavý by mohl být třeba koncept již známých hackatonů, což je akce, při níž programátoři, případně ve spolupráci s grafiky a webdesignéry, intenzivně pracují na zadaném softwarovém projektu. Sice ten nejznámější nepřinesl kýžený výsledek, ale mohl by to být nový koncept pro rozvoj některých agend. Dokážu si představit i katalog a seznam doporučených řešení a firem, které budou moci pomoci s nasazením jak služeb, tak i procesů a poradenství pro ty, kteří se rozhodnou jít touto cestou. Potom by to mohlo být pro tyto malé obce dostupnější. V tomto případě by se tyto subjekty nemusely digitalizace bát, jelikož by jim pomohl systém, který by jim umožnil soutěžit výběrová řízení nejenom pro software a nejenom na cenu, jak se to děje nyní. Tento způsob je mnohdy pro tyto subjekty nepohodlný a mnohdy i v dlouhodobém měřítku negativní, jelikož se mohou stát obětí právě již výše zmiňovaného „vendor lockinu“.

© 2021 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.