K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
isss.online

Vyhrajeme boj o vodu? Přehrady to nezachrání

Datum: 9. 9. 2020, zdroj: OF 2–3/2020, rubrika: Životní prostředí

Na tři desítky nových lokalit navrhlo Ministerstvo zemědělství zařadit do Generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod. Návrh schválila vláda v květnu jako jedno z řady opatření, které má zmírnit projevy sucha související se změnou klimatu.

Kromě přípravy velkých vodohospodářských staveb včetně nových přehrad je to mimo jiné obnova a stavba rybníků, obnova lesů, mokřadů, remízků nebo rozdělení krajiny například omezením maximální velikosti polí. To vše v působnosti Ministerstva zemědělství.

Řadu opatření v rámci boje se suchem a ochrany vod řeší také Ministerstvo životního prostředí. Velký zájem je o program Dešťovka, který přináší zejména dotace pro vlastníky či stavebníky rodinných a bytových domů na využití srážkové a odpadní vody v domácnosti i na zahradě. Věnujme se ale opatřením resortu zemědělství.

Generel lokalit pro akumulaci povrchových vod obsahuje seznam chráněných a jedinečných lokality z hlediska terénního tvaru, s minimálním osídlením a hospodářskou zástavbou, s vodním tokem s dobrou kvalitou vody, v nichž relativně krátká hráz zachytí velký objem akumulované vody, obvykle v zalesněném údolí.

Účelem Generelu je ochrana území pro možnou realizaci vodních nádrží. V územně plánovací dokumentaci jsou tyto oblasti označeny jako „územní rezerva“, což znamená, že toto území teprve bude ověřeno pro účel budoucího využití. Tato územní rezerva neomezuje stávající činnosti, např. umožňuje dočasné stavby s horizontem jejich životnosti zhruba 50 let nebo stavby, jejichž případné vykoupení a odstranění nebude extrémně finančně a technicky náročné. Nejde tedy o “stavební uzávěru“. Vytvořené územní rezervy umožní zajistit pro budoucí generace dostatečné vodní zdroje, neboť s ohledem na vývoj klimatu stávající zdroje nebudou stačit k pokrytí potřeby pitné vody, i když se za posledních 30 let snížila o 60 procent. Lokality je třeba chránit, z vodních nádrží je v současnosti zajišťováno 52 % spotřeby pitné vody. Podzemní zdroje se neobnovují dostatečně a není jisté, zda vůbec dosáhnou historické úrovně, ze které je zajišťována zbývající spotřeba.

„Je třeba si uvědomit, že z našeho území odtéká prakticky veškerá voda do okolních států, takže naše vodní zdroje závisejí výhradně na srážkách. Pokud tedy vodu nezadržíme, odtéká, aniž bychom ji mohli využívat,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Česká republika má 165 přehradních nádrží, z toho 47 vodárenských. V současné době je šest nádrží, které jsou již v pokročilém stadiu přípravy. Největší připravenost má přehrada Nové Heřminovy na Bruntálsku. Výstavba by podle ministerstva zemědělství vyžadovala asi 6,8 miliard korun. Resort požaduje na tyto účely pro příští rok do rozpočtu 2,5 miliard korun. Další tři přehrady – Vlachovice, Skalička a Kryry – se v odhadu nákladů rovněž pohybují v řádech jednotek miliard, dvě menší nádrže Senomaty a Šanov by dohromady měly vyjít na 600 milionů korun. To však zásadní posun v bitvě o vodu nepřinese, zvlášť když zahájení stavby může trvat až pět let.

Současné hájené a nově navržené lokality
Současné hájené a nově navržené lokality
(zelená – hájené lokality od roku 2011, modrá – návrh nových lokalit roku 2019)

Názory expertů se různí

Někteří záměr výstavby přehrad kritizují, jiní zase vyslovují návrhům podporu. „Proti výstavbě stojí tvrzení, že asi 20–25 % zemědělské krajiny je odvodněno, tím pádem vysychají potoky a řeky. Do přehrad nebude mít ani co natéct,“ upozorňuje např. Klára Salzmann, krajinářská architektka z ČVUT v Praze. „Kromě toho, že jsou to strašně drahé stavby, je také jejich dopad na krajinu mnohem větší než užitek. Přehrady se staví v údolích řek, v krajině, která je ekologicky nejhodnotnější. Stavbou přehrad naopak zaniká přechod mezi povrchovou a podzemní vodou. Což znamená, že tudy se už nikdy nebudou doplňovat zásobárny těch podzemních,“ popisuje krajinářská architektka.

Naopak – Svatopluk Matula, vedoucí Katedry vodních zdrojů z České zemědělské univerzity v Praze, návrh resortu zemědělství hájí. „V roce 2016 vyhlásilo Turecko plán, že za tisíc dnů postaví 1000 nádrží a zajistí tak pitnou vodu pro rostoucí populaci i pro zemědělství. Záměr se podařilo naplnit a praxe v době sucha nyní potvrzuje, že to bylo dobré rozhodnutí. Nezapomeňme, že výstavba vodních nádrží není otázkou týdnů a měsíců, ale i při nejlepší vůli let,“ upozorňuje Matula.

Shoda však existuje v názoru, že proti suchu je zcela klíčové postupovat strategicky a komplexně. „O výstavbě nádrží dnes rozhoduje resort zemědělství. Přitom jsou to obrovské a komplexní projekty, které zasahují do života obcí, lidí i využití krajiny,“ říká Klára Salzmann. Krajinné plánování by mělo být povinnou součástí projektových dokumentací s cílem najít řešení pro lesnictví, zemědělství i města, obce a obytné zóny.

Zásobování vodou je zajištěno, protože přehrady jsou zatím relativně plné, ale urychleně musíme tuto problematiku řešit opravdu komplexně. Letošní sucho je nejhorší za posledních 500 let – zda bude líp záleží na nás všech.

TOPlist
TOPlist