K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
isss.online

Podzimní zamyšlení nad architekturou a realitou v ICT

Datum: 23. 10. 2020, zdroj: OF 4/2020, rubrika: Veřejná správa online

Máme tady podzim. Horké léto, které bylo evidentně letos někde úplně jinde než u nás, je za námi. A jak to tak vypadá, tak počasí, corona virus, spousta práce po dovolené, tohle všechno nám přináší poněkud melancholickou a přemýšlivou náladu. Před námi (tedy v době kdy čtete tento článek asi už přímo mezi námi) je druhá coronavirová zkouška, která před nás jako veřejnou správu klade spoustu nároků. A situace od jara se podstatně změnila. To, co nám prošlo na jaře, nám už teď neprojde. A to je pro elektronizaci jak dost velká výzva, tak ale i dost nebezpečné. Asi se shodneme všichni na tom, že jarní coronavirová přeháňka pořádně prověřila naše e-myšlení a opět nás přesvědčila, že digitalizace má svůj smysl.

Ovšem je třeba opravdu vnímat dva podstatné rozdíly oproti jarnímu expozé. Na jaře se vše dělalo chvíli v tzv. „nouzovém stavu“, tedy podle krizového zákona, který pro danou situaci připouští podstatné a hlavně opodstatněné odchylky od běžných veřejnosprávních procesů. Příkladem je třeba to, že Úřad práce ČR (a nejen on) přijímal podání e-mailem i bez nutnosti elektronického podpisu, což správně procesní předpisy obecně nedovolují. Druhým aspektem byla obecná vyděšenost a tvrzení, že na takovou situaci nejsme jako veřejná správa připraveni a že s ní náš právní řád nepočítá. Mimochodem, takovou volovinu jsem dlouho neslyšel. Vždyť co už jiného by elektronická komunikace měla usnadnit než právě distanční komunikaci mezi veřejnou správou a klientem? Celá elektronizace je jen a pouze o dvou věcech:

  1. Zvýšení efektivity uvnitř veřejné správy minimalizací zbytných kroků, například sdílením údajů a
  2. Možnost důvěryhodné a snadné komunikace klienta s úřadem a úřadu s klientem.

Abychom si to řekli podle pravdy, právní rámec je pro egovernment již dávno nastaven. Sada procesních zákonů a egovernmentích zákonů dává dobrý smysl a počítá s tím, že se dá (sice s trochu bolestivými cestami) dělat prakticky vše elektronicky. A nemyslím teď poněkud nový zákon o právu na digitální služby. Myslím třeba mechanismus elektronické komunikace prostřednictvím datové schránky mezi klientem a úřadem anebo již dávno platnou možnost nedokládat známé údaje (nejen ty referenční z registrů). Tohle vše už dávno má být. Bohužel princip „kolektivní nezodpovědnosti“ funguje skvěle, a tak to pro klienta „prostě nefunguje“.

Protože stále nefungují ty zákonem stanovené a očekávané věci a principy, často si musíme vymýšlet řešení vlastní, a to mnohdy i s vědomím, že to podle zákona není vždycky zrovna košer. To se týká právě třeba obcí a krajů, které jsou při běžném styku s klientem daleko blíž než nějaké ministerstvo. Kolikrát jsme něco v životě řešili třeba s ministerstvem zdravotnictví, nebo se zdravotní pojišťovnou a kolikrát řešíme něco se svojí obcí či městem? Samospráva je opravdu klientům nejblíže, a tak na ni dopadá i daleko víc to, že musí věci dělat „legálně ale prakticky“.

A proč to říkám zrovna teď a zrovna tady? Protože je to zase místní samospráva, na kterou elektronizace dopadá nejvíc. A narozdíl od ministerstev nemá stamiliony na polofunkční informační systémy a polofunkční portály. To se ukazuje třeba právě při mimořádných situacích, jakou corona virus nepochybně je, ať už je oficiálně krizový stav či nikoliv.

A jak z toho? Ponechme teď stranou všechny ty řeči o principu legality a takové věci. Pojďme to vzít spíš prakticky. Na co všechno musíme myslet, když děláme službu pro klienta? Napoví nám následující obrázek.

Diagram – Pyramida oblastí pro fungování veřejné správy
Diagram – Pyramida oblastí pro fungování veřejné správy

Tahle pyramida se dá mimochodem číst oběma směry. Díváme-li se na ní ze shora, pak určuje jednotlivé klíčové vrstvy, kterými se musíme řídit a které musí být v základním souladu. Díváme-li se na ní zespoda, určuje, podle jakých věcí fakticky veřejná správa funguje.

Na všechny tyhle aspekty musíme umět myslet. Tedy, jak všichni dobře víme, všechno začíná od legislativy. Mimochodem i legislativa má takovou svoji pyramidu, ale o té zase někdy jindy. Důležité je dobře a hlavně správně rozumět výkonu veřejné moci na úrovni agend. A pokud si na obci myslíte, že vykonáváte jen agendy zapsané v RPP, pak vás také nerad vyvedu z omylu. Vykonáváte i spoustu činností kolem, které jsou také schopnostmi a de facto agendami jako byznysovými procesy, i když je v RPP nenajdete. Pak jsou zde služby, měli byste je všechny znát a především vědět, kdo je za ně zodpovědný. Mimochodem každý úřad by u každého patra této pyramidy měl vědět, kdo má jakou roli, především kdo tu danou věc v úřadě koordinuje a zodpovídá za ni. A pak začínají ty technické věci, jako jsou informační systémy a údaje, které se v nich vedou a tak dále.

A právě proto je důležité zpracovat si a rozvíjet architekturu. Správná, dostatečně (ale zase ne přehnaně) detailní architektura by měla být zdrojem sebepoznání na všech těchto úrovních. Architektura je pochopitelně důležitá pro ministerstva a úřady, které jsou gestory agend veřejné správy, jež se vykonávají vůči orgánu veřejné moci. Přestože ale dosud není striktní povinností, může ohromným způsobem pomoci také městům, obcím a krajům. A řada z nich si to dnes již uvědomuje, a tak začíná architekturu řešit jako svojí komplexní schopnost.

Doba, kdy jsme tak trochu omezeni v rozletu co dělat a nedělat, je jako stvořená pro realizaci věcí, které jsou sice důležité, ale za normálních časů na ně jednoduše není tolik času a prostoru. A proto těchto jinak neutěšených časů využijme.

Michal Rada, září 2020

TOPlist
TOPlist