K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Další informace

Obchodní tajemství – poskytnout nebo ne?

(Vyřizování žádostí o informace 10.)

Datum: 17. 2. 2022, zdroj: OF 5/2021, rubrika: Legislativa

Dalším důvodem, na jehož základě se žádosti o informace častěji odmítají, je ochrana obchodního tajemství. K uplatnění tohoto důvodu pro odmítnutí žádosti však často nedochází proto, že by žadatelé skutečně požadovali informace, které obsahují obchodní tajemství. Právě naopak.

Radka Hasil Edelmannová
Radka Hasil Edelmannová
Václav Těžký
Václav Těžký

Obce se často spokojí s prostým sdělením dotčené osoby o existenci obchodního tajemství nebo samy nesprávně podřadí požadované informace pod obchodní tajemství. Tímto postupem si leckdy komplikují situaci. Odůvodnit odmítnutí obchodního tajemství je totiž poměrně složité, a navíc v důsledku nesprávného vyhodnocení vyvinou obce zbytečně úsilí k odůvodnění něčeho, co v konečném důsledku ani není obchodním tajemstvím.

Již méně často pak dochází k tomu, že obec sice správně identifikuje, že se v konkrétním případě jedná o obchodní tajemství, avšak nedostatečně odůvodní své rozhodnutí nebo vynechá některý z kroků, který je potřeba při odmítání obchodního tajemství učinit, čímž se také vystavuje riziku zrušení rozhodnutí nadřízeným orgánem (příp. správním soudem). Cílem tohoto článku je poskytnout základní informace, které mohou nejen obcím pomoct vyhnout se zbytečnému úsilí, nebo neudělat poměrně zbytečné chyby tam, kde se skutečně jedná o obchodní tajemství.

Co je obchodní tajemství?

Definice obchodního tajemství je obsažena v § 504 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví znaky obchodního tajemství. Informace, kterou lze považovat za obchodní tajemství, musí být konkurenčně významná, určitelná a ocenitelná. Obchodní tajemství musí být nejprve dostatečně určitě identifikované, aby bylo možné posoudit, zda jsou naplněny ostatní znaky obchodního tajemství. Konkurenčně významná je informace, která může vlastníkovi přinést soutěžní výhodu oproti jeho konkurenci. Ocenitelnost znamená, že určitá informace má pro jeho vlastníka alespoň potencionální hodnotu, tzn. že vyzrazení této informace by mu mohlo zhoršit např. postavení v soutěži. Dále je potřeba, aby taková informace nebyla v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná (tzn. jedná se o informaci, která není běžně známá konkurenci), musí souviset se závodem (tzn. je to informace, která je využitelná pro hospodářskou nebo obdobnou činnost soutěžitele) a v neposlední řadě je potřeba, aby vlastník zajišťoval ve svém zájmu odpovídajícím způsobem utajení těchto informací.

Uvedené znaky obchodního tajemství může naplnit např. seznam zákazníků a jimi poptávané zboží, který si vlastník shromažďuje, prodejní strategie, marketingové plány, data k volebnímu průzkumu, strategie vůči obchodním partnerům včetně kalkulace individuálních cen nebo způsob vytváření cen. O obchodní tajemství se může také jednat v případě různých technologických postupů, receptur, výrobních prototypů, technických plánů, grafů apod.

Odpovědnost obce

Obec si již na tomto místě, kdy zvažuje, zda se jedná o obchodní tajemství, musí uvědomit, že odpovědnost za posouzení naplnění jednotlivých znaků obchodního tajemství nese ona jako povinný subjekt. Obec se nemůže odvolat bez dalšího pouze na tvrzení vlastníka, že jde o obchodní tajemství, nebo na ujednání ve smlouvě, kde se smluvní strany dohodly, že je daná informace obchodním tajemstvím, aniž by zkoumala naplnění jednotlivých znaků. To, že vlastník označí informaci za obchodní tajemství, je pouze jeden ze znaků obchodního tajemství.

V této souvislosti je nutné mít na paměti, že informace musí být odpovídajícím způsobem označena jako obchodní tajemství (resp. musí mít tento charakter) od začátku. Nemůže tedy dojít k dodatečnému označení informace za obchodní tajemství, např. až po podání žádosti. Tato skutečnost je logická, jelikož pokud vlastník předá třetí osobě (obci) informaci, která je obchodním tajemstvím, tak je v jeho zájmu, aby s takovou informací bylo zacházeno jako s obchodním tajemstvím (tzn. aby byla dostatečně chráněna) už od počátku, nikoliv až v momentě, když někdo tyto informace požaduje poskytnout prostřednictvím žádosti o informace.

Pro to, aby bylo možné informaci odmítnout z důvodu ochrany obchodního tajemství, je potřeba, aby informace naplňovala všechny uvedené znaky zároveň. Dále je třeba, aby tyto znaky byly naplněny objektivně, tzn. nebude dostačující pouze tvrzení obce (či vlastníka obchodního tajemství), že předmětná informace naplňuje uvedené znaky.

Co není obchodním tajemstvím?

Výjimku z ochrany obchodního tajemství stanoví sám zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) ve svém § 9 odst. 2, ze kterého vyplývá, že poskytnutí informace týkající se používání veřejných prostředků, poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků se nepovažuje za porušení obchodního tajemství. Podmínkou použití této výjimky je to, že předmětná informace naplňuje znaky obchodního tajemství (pokud by se totiž nejednalo o obchodní tajemství byly by údaje o veřejných prostředcích poskytovány na základě § 8b informačního zákona). Typicky půjde o informace o platbách či smluvních plněních vlastníkům obchodního tajemství. Co se týče údajů o příjemci veřejných prostředků, bude stačit poskytnout údaje umožňující základní identifikaci příjemce, které jsou stanoveny v § 8b odst. 3 informačního zákona, tj. v případě fyzických osob jméno, příjmení, rok narození a obec, ve které má příjemce veřejných prostředků trvalý pobyt. Pokud bude obec poskytovat informace o rozsahu a příjemci veřejných prostředků, musí být poskytnuty tak, aby měly vypovídací hodnotu, tzn. aby bylo možné provést kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky. Pro naplnění této podmínky je možné poskytnout např. rámcové informace o podmínkách a účelu poskytnutí veřejných prostředků, pokud tomu nebrání některý z důvodů pro omezení práva na informace.

K otázce, co nelze považovat za obchodní tajemství se vyjádřila také judikatura. Správní soudy dospěly k názoru, že jako obchodní tajemství nelze chránit faktury povinného subjektu, pohledávky povinného subjektu, znalecké posudky, obecnou specifikaci fakturovaných právních služeb ani ustanovení licenčních smluv uzavřených při poskytování informací. Dále správní soudy dovodily, že nelze chránit celkový odhad prokazatelné ztráty, konkrétní celkovou výši prokazatelné ztráty ani vyúčtování skutečných nákladů (lze chránit pouze rozepsané odhady prokazatelné ztráty).

Jak postupovat po obdržení žádosti?

Ve většině případů budou žádosti o informace týkající se obchodního tajemství zasahovat do práv třetích osob (tzv. dotčených osob), a to vlastníků obchodního tajemství.

První krok

Obec tedy nesmí zapomenout na první krok, kterým je oslovení dotčené osoby. Pokud by obec neoslovila dotčené osoby a byla by podána stížnost na postup obce nebo odvolání proti rozhodnutí obce, způsobilo by to nepřezkoumatelnost postupu nebo následně vydaného rozhodnutí. Neoslovením dotčené osoby by se obec mohla vystavit také riziku podání zásahové žaloby ze strany vlastníka obchodního tajemství. K tomu by mohlo dojít v případě poskytnutí informace obsahující obchodní tajemství (obec by nesprávně vyhodnotila, že požadovaná informace není obchodním tajemstvím). Od dotčené osoby by obec měla jednak obdržet informaci o tom, že požadovaná informace nebo její část je obchodním tajemstvím, a dále, odůvodnění naplnění jednotlivých znaků obchodního tajemství. Pokud nastane situace, kdy vlastníkem obchodního tajemství bude samotná obec, nemusí samozřejmě oslovovat sama sebe jako dotčenou osobu.

Když dotčená osoba udělí souhlas s poskytnutím obchodního tajemství, obec informace obsahující obchodní tajemství poskytne, jelikož odpadl důvod pro jejich ochranu. Stejně tak bude obec postupovat v případě, pokud vlastník nevyjádří nesouhlas s poskytnutím obchodního tajemství, neboť nebude naplněna podmínka aktivní ochrany obchodního tajemství, a tedy nepůjde o obchodní tajemství.

Druhý krok

Pokud dotčená osoba vyjádří nesouhlas s poskytnutím informace, přichází na řadu druhý krok, kterým je posouzení, zda neexistuje zákonná výjimka, která umožňuje poskytnutí informace obsahující obchodní tajemství. Obec se tak zejména musí vypořádat s otázkou, zda na požadované informace nedopadá výjimka stanovená v § 9 odst. 2 informačního zákona.

Následně se musí obec zabývat tím, zda informace naplňuje jednotlivé znaky obchodního tajemství. Zde opět zdůrazňujeme, že je potřeba posoudit všechny jednotlivé znaky obchodního tajemství a ke každému z nich uvést jeho konkrétní naplnění ve vztahu k příslušné informaci obsahující obchodní tajemství a neomezit se pouze na zákonnou citaci, co je obchodním tajemstvím a prosté konstatování, že uvedené znaky obchodního tajemství jsou naplněny.

Třetí krok

I když povinný subjekt dospěje k závěru, že neexistuje zákonná výjimka pro poskytnutí informace a že jsou naplněny všechny znaky obchodního tajemství, není to poslední krok k tomu, aby obec požadované informace odmítla. Obec ještě musí jako třetí krok provést test proporcionality (přiměřenosti), v jehož rámci poměří právo na informace žadatele s právem na ochranu obchodního tajemství vlastníka. V rámci tohoto poměřování musí povinný subjekt postupně odpovědět na tři otázky:

  1. Umožní zásah do práva na ochranu obchodního tajemství naplnit právo na informace, a tedy i kontrolu veřejné správy? Jinými slovy, když poskytneme obchodní tajemství, dojde k naplnění smyslu a účelu žádosti o informace?
  2. Pokud ano, může být právu na informace vyhověno i jiným, šetrnějším způsobem, který by méně omezil právo na ochranu obchodního tajemství? Lze poskytnout i jen část obchodního tajemství nebo jiné údaje, které budou odpovídat smyslu a účelu žádosti?
  3. A za třetí. Nebude újma na právu na ochranu obchodního tajemství nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli, tedy kontrole veřejné správy? Pokud odpoví povinný subjekt na všechny otázky kladně, pak lze obchodní tajemství poskytnout. Pokud nikoliv, pak je nutné poskytnutí takových informací odmítnout rozhodnutím.

Odůvodnění

Všechny výše uvedené kroky je potřeba vtělit do odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí a řádně je popsat včetně konkrétních úvah povinného subjektu, a to z důvodu, aby uvedené rozhodnutí bylo přezkoumatelné nadřízeným orgánem (příp. správním soudem v případě podání žaloby). Dále obec v rámci rozhodnutí o odmítnutí nesmí zapomenout uvést, osobu, které patří práva k obchodnímu tajemství, pokud je obci známa.

V neposlední řadě je vhodné zmínit také to, že součástí spisového materiálu by měla být informace, která obsahuje obchodní tajemství, jelikož bez této informace by nebyl nařízený orgán (příp. správní soud) schopen posoudit, zda se skutečně jedná o obchodní tajemství a rozhodnutí o odmítnutí by tak bylo nepřezkoumatelné.

Obchodní tajemství jako součást dokumentu

Žadatelé ve vztahu k obchodnímu tajemství často požadují informace (např. kopie smlouvy, analýzy), které jako celek nejsou obchodním tajemstvím, avšak obsahují pouze části, které obchodním tajemstvím jsou. V tomto případě není možné takový dokument chránit jako celek, ale je nutné, aby obec odmítla poskytnout pouze tu část, která obsahuje obchodní tajemství, a ve zbytku požadované informace poskytnout (pokud tedy poskytnutí nebrání jiný zákonný důvod pro odmítnutí), a to i za předpokladu, že zbytek nebude mít žádnou vypovídací hodnotu. V tomto případě je vhodné žadateli poskytnout shrnující informace společně s odůvodněním, proč k tomuto způsobu poskytnutí informace povinný subjekt přistoupil.

Pokud obchodní tajemství tvoří pouze část požadovaných informací, lze doporučit, aby spolu s neanonymizovanou verzí byla součástí spisu i verze anonymizovaná, aby bylo možné porovnat i rozsah informací, které se poskytují a které nikoliv. I v tomto případě totiž platí, že pokud nebude odvolací orgán schopen identifikovat odmítané informace, bude rozhodnutí obce nepřezkoumatelné.

Závěrem

Chtělo by se říct, že každý ví, co je obchodní tajemství. Na první pohled lze s tímto tvrzením souhlasit. Praxe však ukazuje, že identifikace a zejména odůvodnění znaků obchodního tajemství působí u (na první pohled) tak jednoduché právní úpravy větší obtíže, než by bylo možné očekávat. Ačkoliv je pro obce zásadní sdělení vlastníka obchodního tajemství, neměly by se na toto sdělení automaticky spoléhat. Dodržením základních kroků při vyřizovaní žádosti o informace směřující k poskytnutí obchodního tajemství, tedy odůvodnění znaků obchodního tajemství, oslovení dotčené osoby, hledání výjimek pro poskytnutí informací a posouzení testu proporcionality, mohou obce předejít zbytečným problémům.

Mgr. Václav Těžký, Mgr. Radka Hasil Edelmannová, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist