Urychleme změny, dokud je čas
Mottem letošního Světového dne vody, který byl 22. března, je „Accelerating change“, což můžeme přeložit jako „Urychlení změny“. Heslo Organizace spojených národů, která Světový den vody každoročně vyhlašuje, je zaměřeno zejména k situaci v rozvojových zemích, kde obrovský počet obyvatel čelí nedostatku vody, a kde tedy urychlení změny k lepšímu je životné důležité. Týká se to ovšem i zemí žijících ve vodním blahobytu, jako je Česká republika, protože takový stav nemusí trvat navždy.
Na tiskové konferenci k Světovému dni vody vystoupil ministr zemědělství Zdeněk Nekula, který mimo jiné řekl: „Stávající zdroje vody jsou u nás zatím ve většině regionů dostačující, ale scénáře vývoje změny klimatu jasně říkají, že se tato situace bude dramaticky měnit, zejména v oblastech s častým výskytem sucha. Některé regiony jsou velmi zranitelné již nyní, což se bude bohužel dále zhoršovat. I proto máme vládou schválenou Koncepci na ochranu před následky sucha pro území České republiky, která kromě jiného navrhuje komplex opatření, jimiž můžeme nepříznivé důsledky sucha a nedostatku vody zmírnit nebo dokonce eliminovat.“
Ministr Nekula dále uvedl, že v návaznosti na klimatické změny lze očekávat další nárůst teplot, což představuje ztráty ohromných objemů vody. Vždyť snížení srážek již o 10 mm na našem území znamená ztrátu přibližně 780 milionů m3 vody, tedy objem větší, než je akumulován v naší největší přehradní nádrži, v Orlíku. Je tedy naprosto přirozené, že pro vodohospodáře „zrychlení změny“ představuje nutnost urychlit opatření pro zabezpečení dostatku vodních zdrojů nejen pro současnost, ale i pro budoucí generace. Vždyť realizace vyžaduje značné investice a zejména delší dobu realizace. Ochrana před následky sucha je jednoznačně dlouhodobým úkolem. V oblasti zásobování obyvatel pitnou vodou sehrávají zásadní úlohu přehradní nádrže, a je dobré upozornit, že 50 % pitné vody v ČR zajišťuje 47 vodárenských nádrží. Do roku 2040 není dodávka pitné vody z vodárenských nádrží ohrožena. Pokud by ovšem výrazněji rostoucí teploty vzduchu vedly k omezenému doplňování jejich stávajících objemů, zejména u menších nádrží, bude nutné tyto zdroje povrchových vod rozšířit výstavbou dalších nádrží. Vhodným příkladem je zahájená výstavba přehrady Vlachovice na Zlínsku.
Naprosto jiná je situace u zdrojů podzemních vod. Z jejich disponibilního objemu se odebírá 80 % pro zajištění poloviny objemu pitné vody. Její dostupnost ze zdrojů podzemní vody ohrožuje jejich nedostatečné doplňování kvůli chybějící sněhové pokrývce a v důsledku rychlého povrchového odtoku vody z přívalových srážek. Přesto se stále mnoho aglomerací soustřeďuje na jejich využití i v budoucnu, a snaží se prohloubením vrtů a studní zvýšit dostupnost vody. Jednou z významných příčin tohoto přístupu je nízká úroveň poplatků za odběr podzemních vod, zejména v porovnání s platbami za odběry povrchových vod. Orientace na zdroje podzemních vod není do budoucna udržitelnou cestou při zmíněném výhledu růstu teplot vzduchu s důsledky pro nárůst výparu vody z povrchu krajiny. Proto ministerstvo zemědělství již několik let nabízí podporu pro propojení veřejných vodovodů a jejich napojení na zdroje s dostatečnou, kvantifikovatelnou a udržitelnou kapacitou, tedy vodárenské nádrže.
Ministerstvo zemědělství podporuje opatření k zajištění dostatku vody. V období 2017–2022 poskytlo na omezení následků sucha dotace ročně ve výši téměř 15 mld. Kč, přibližně 60 % tvořily peníze z fondů EU.
Ministerstvo životního prostředí dlouhodobě prosazuje pro řešení aktuálních problémů spojených s probíhající globální změnou klimatu komplexní přístup. Využívá k tomu své strategické dokumenty, legislativní oporu, plánování v oblasti vod a finanční podporu přípravy a realizace opatření v krajině i na podporu vědy, výzkumu a inovací.
„Soustředíme se především na zadržení vody v české krajině a obnovu přirozeného vodního režimu. Miliardami z evropských i národních dotačních programů podporujeme a nadále budeme podporovat tisíce projektů obnovy mokřadů, tůní, malých vodních nádrží a niv, směřujeme finance na péči o cenné biotopy, výsadbu zeleně, zlepšení skladby lesů nebo revitalizaci vodních toků. Kromě toho se také staráme o dostupnost pitné vody, zkvalitnění zásobování obyvatel pitnou vodou, zlepšení jakosti povrchové i podzemní vody, posílení kapacity vodárenských systémů nebo zvýšení kapacit čistíren odpadních vod a zvýšení podílu obyvatel připojených na čištění odpadních vod. Jen ve stávajícím období Operačního programu Životní prostředí do roku 2027 na to máme dalších 70 miliard korun,“ říká náměstkyně ministra životního prostředí Eva Volfová.
Předseda představenstva Svazu vodního hospodářství ČR, Petr Kubala hovořil o tom, že náš vodní blahobyt nebude trvat věčně. Uvedl, že 98 % našich občanů uznává, že klimatické změny mají vliv na dostatek zásob pitné vody. Ale jen třetina z nich si připouští, že by se to také dotýkalo České republiky. A jen mizivé procento lidí pro zlepšení situace něco konkrétního dělá. „Stále se nám ale nedaří překonat určitou bariéru v našem uvažování, kdy většina společnosti je sice zajedno v tom, že je třeba provádět opatření, abychom snížili negativní dopady sucha a nedostatku vody, vnímá to jako hrozbu, ale rozdělují nás možné přístupy k řešení této hrozby. Nejsme ochotni přistoupit na omezení, bez kterých se realizace potřebných opatření prostě neobejde. A ta rozdílnost názorů je dána právě vodním blahobytem, ve které naše společnost žije. Strach o životní prostředí nás logicky spojuje, ale možná řešení „klimatické krize“ nás, jak je vidět, rozdělují. Proto na nás všechny apeluji, mysleme, spolupracujme a snažme se posuzovat problémy v širších souvislostech,“ řekl Petr Kubala.
Ředitel a člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, Vilém Žák dodává: „Urychlení změny má smysl jen v tom případě, že známe cílový stav a cestu, která k jeho dosažení bezpečně vede. Při rozhodování o zajištění nejzákladnější lidské potřeby, vody, dodržení tohoto pravidla platí násobně. Vodohospodáři jsou si velmi dobře vědomi, že plánování, investice, ale také pravidelná údržba při správě vodohospodářské infrastruktury se musí dělat s nejvyšší opatrností a rozvahou, protože se tak děje s ohledem na životnost infrastruktury na mnoho desítek let dopředu. V tomto směru může mít špatné rozhodnutí nedozírné následky. Proto vodohospodáři přijali Poziční dokument – vodní hospodářství ČR pro roky 2021–2030, který přesně definuje potřeby oboru na příštích 10 let. Jsme velmi rádi, že spolu s ministerstvem zemědělství můžeme pracovat na naplňování cílů v tomto dokumentu obsažených. Za všechny si dovolím jako příklad uvést financování propojování vodárenských soustav, které je nejefektivnějším způsobem zajištění adaptačních opatření na klimatický vývoj, ale také na řadu dalších mimořádných situací.“
Bez vody to nepůjde, proto urychleme změny, dokud je čas…